Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Vztahy a tak něco.

13. července 2018 v 20:12 | quack |  Různé kecy a můj život
Sice jsem původně chtěla napsat něco o Estonku - kam se podívat v Tallinnu a v Tartu a jak to tam přežít, ale rozhodla jsem se to zatím posunout na neurčito. A omlouvám se za název, já nějak pořádně nevím, o čem píšu a proč a tak. 10krát jsem to přepsala.

V poslední době se mě opět lidé začínají ptát na mé vztahy. Možná je to létem, možná je to nevím čím, ale stále mě zaráží, co je divného na tom, že nemám nějaké specifické vztahy. A úplně nenávidím, když někomu řeknu, že jsem teda jakože sama a ono se mi to omluví, že se ptalo, že mě nechtělo urazit ... ? Mě to neuráží. Já si myslím, že někdy je mnohem jednodušší být sám. Dnes jsem šla po ulici a míjela jsem mladý pár. Baba se krotila, ale pečlivě říkala partnerovi, že to ona věší prádlo a vytahuje myčku a proč to on někdy neudělá a já se musela pousmát. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem dnes prala jen své fusekle a další věci a pověsila jsem si to s radostí sama a uklízím, kdy chci a je to všechno jen můj bordílek ... Mám ráda svůj život. Ano, někdy si postěžuju, ale mám přátelé, co drží blízko u mě a nepřipadám si sama.

Se svou novou spolubydlící jsme samozřejmě už na téma "vztahy" taky narazily, ale nechala jsem mluvit spíš jí, nepotřebuju říkat soukromé věci na potkání. Překvapilo mě, že má o 15 let mladšího kluka. A ji překvapilo, že k tomu nemám žádnou blbou poznámku. Každého věc, s kým chodí. A mi se jejich vztah líbí, sama mi říkala, jak se navzájem ovlivňují a učí. A pobavilo mě, že její tchýně je o 2 roky starší než ona sama a netuší, jak se k ní chovat (umíte si to představit?). Je to milá osoba, měla dva dlouhodobé vztahy a teď zkrátka se ji přihodilo tohle. Nejsou spolu ani rok, ale jsou zkrátka zatím šťastní. Povídala jsem to kamarádce a ta mi jen řekla, že to je pseudovztah - zkrátka oba jen chtějí být ve vztahu, ale láska to není. Nechápu, že je tak z fleku odsoudila - ani je nezná. Ale myslím si, že spolubylící to má v hlavě v pohodě, neskočili po sobě hned, prostě se do sebe zakoukali. Pořád se tomu směje a občas přemýšlí, zda je to pravda. To chápu. Ale je šťastná a září, když o něm mluví.

Na druhou stranu kamarád prošel rozchodem po krátkém vztahu a pořád mi píše, jak ho miluje a chce ho zpátky. Už z toho šílím. V tom vztahu byl hadr. Partner s ním zametal, nelíbilo se mu na něm vše a nakonec to ukončil. Nevím už, co mu na to říkat, nemá ani koníčky, takže radím najít si něco, co ho bude bavit, protože jinak člověk moc přemýšlí a nežije, jen přežívá. Nic ho nebaví, nezajímá, jen vstane, jde na brigádu nebo do školy a večer spát ... A tak pořád dokola. Když má volný den, tak jen tak sedí doma a neví, co dělat. Tohle je život? Bohužel nebydlím ve stejném městě, abych ho třeba někdy někam vytáhla ... Ale píše mi snad každý den, že se chce odmilovat anebo aspoň znovu zamilovat do někoho, že neumí být sám. Myslím si, že ale umět být sám se sebou je základ. Taky jsem se to chvíli učila, ale nyní svou společnost zbožňuju a dost se se sebou nasměju i zrelaxuju. (Jo, schválně píšu jako pako.) Ale popravdě i ve vztahu potřebuju čas na sebe a na své koníčky, jak by taky ne? Akorát po mém nejdelším vztahu mi došlo, jak moc jsem na sebe zanevřela a pak jsem se taky hledala. A tohle by asi potřeboval i on, najít se. Je vůbec v dnešní době normální nemít žádný koníček? Je mi úplně jedno, jestli to budou videohry nebo třeba pokemon go ... Dnešní doba je divná a možnosti jsou velké. V dnešní době je i nakupování koníček. Nebo natáčení videí o čemkoli.

Kamarádi se mi také divili, že zvládnu ze dne na den změnit město, kde nikoho neznám. Zvládla. A dokopala jsem se už i k brigádě a paní vedoucí si mě už oblíbila a to se mnou byla asi jen 3 hodiny. Říká mi Kačenko a Zázrak. Přišla jsem ji spasit v pravou chvíli, jak jinak. A když jsem ji řekla, že tady nemám přátelé, tak mi řekla, že kecám, že mám ji a to mi musí na chvíli stačit, protože je úžasná. Rozpačitý A já taky a hned si nějaké další najdu. Pobavilo mě to, ale je fakt, že se mi líbilo s někým jen tak tlachat. Seznámila mě s dalšími asi 7 lidmi. Takže i když mám Zlaté jablko kousek, snažím se tam vždy jen rychle proskočit, ať mě hned všichni nezastavují. Pozornost mi lichotí jen občas. A když máte nákup a zastaví Vás security, tak to vypadá špatně. Těším se tak na začátek školního roku. Předměty zatím vypadají děsivě i zajímavě, ale hlavně ti lidi budou noví a kdo ví, s kým si tam padnu do oka a co za blázny najdu. Zápis jsem už přežila, ale nedalo se moc dobře rozlišit, kdo je který obor. No každopádně si tady každý den dělám vycházky, abych město pochopila a poznala do začátku školy co nejlíp - nebo aspoň nejbližší uličky. A není to tak obtížné. Celkem se tu směju. Samozřejmě občas teskním, když na ulici vidím někoho, kdo se podobá někomu jinému. Ale jsou to jen chvilky, otřepu se, mrknu a je to pryč. Ale zpráva kamaráda, jak se už balí do Zlína a těší se za mnou mě hrozně potěšila. Snad jsou za rohem další a další hezké a pohodové zítřky ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama