Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Paní bakalářka

1. června 2018 v 19:11 | quack |  Různé kecy a můj život
Přišel čas ... konečně zde můžu napsat, že jsem zvládla zatím jednu z nejtěžších věcí v mém životě. Získání bakalářského titulu z chemie se zařadilo někde mezi to, jak jsem se sesypala kdysi ohledně mého kolena a nechtěla jsem vidět kolo, nechtěla jsem nikam jít, nechtěla jsem už nikdy na brusle ... Protože jsem měla strach. A strach stále mám, ze zemních bruslí a z lyží. Že špatně na koleno spadnu, rupne mi čéška konečně a já budu naprosto v háji. Další těžký mezník v mém životě bylo rozhodně onemocnění mého tatínka, kterého budu vždycky hrozně moc mít ráda, i když cítím, jak jsme se za poslední roky odcizili a že si s ním mnohdy nemám co říct ... Ale v poslední době jsme si párkrát volali a to bylo moc krásné. I s maminkou a vždy mi to prosvítilo den ... Další opravdu náročná věc, bylo celé mé studium na univerzitě.

Na své alma mater jsem strávila 4 roky. Zvládla jsem jednu změnu studia. Na druhém oboru to bylo o 90 % lepší a stejně jsem se často potila. V prváku byl pro mě rozhodující první semestr, byla to zkouška toho, zda vůbec na výšku mám nebo ne. Ale zvládla jsem. Až ze zimního semestru jsem přenesla organickou chemii (mrška jedna) ... V zimáku v druháku jsem potom neudělala jeden předmět, ale zase jsem udělala jeden dopředu ... a v letním jsem udělala napoprvé úplně všechno a měla jsem prázdniny už od 31. 5. .. O to náročnější byl třetí a poslední ročník, kde se nakupily starosti s bakalářkou a s opakováním předmětu. Ale i zimní semestr jsem zdárně dokončila, pobyla si v laboratořích a spřátelila se poměrně se svým vedoucím a i s jinými na katedře.

Sepsání bakalářky mi dalo celkem dost práce. Sestavila jsem celkem 188 grafů a z toho asi polovinu vyhodnotila a z toho použila ještě menší část. Pomohlo mi strašně moc lidí, ať už se čtením a tedy s formální stránkou, tak s grafy a také i s diskuzemi přímo nad chemickými věcmi nebo s přístroji. Nakonec jsem bakalářku vytiskla a po odevzdání zjistila, že stejně obsahuje mnoho stylistických chyb. Ale byla jsem stejně na ni pořád hrdá. Moje první vědecká práce. Pokud nepočítám maturitní, která je ale opravdu normálním lidem na nic. Doufám, že z mé bakalářky si jednou lidi budou brát spektra a budou si říkat: ,,Jo, Kateřina, ta musela být fakt dobrá." Usmívající se

Ve chvíli, kdy jsem úspěšně odevzdala bakalářku, přišlo na řadu pořádné učení se na státnice. Přes všechny strasti jsme nakonec dali dohromady aspoň seznamy otázek. Víceméně. Učila jsem se každý den 6-12 hodin v závislosti na dalších povinnostech a psychickém rozpoložení. Zhubla jsem a přibrala a vypadalo mi hrozně moc vlasů. A vlastně až v den obhajob jsem zjistila, že 6 z 10 lidí, co tam byli se mnou, to měli stejně. Další dva na tom byli ještě hůře a jen dva lidi byli prostě nějak v klidu. Vlastně mě celkem potěšilo, jak ti, co zvládali školu o něco málo líp jak já, panikaří stejně jako já a vyšli úplně bledí a vyděšení, stejně jako já. Nebyla tam najednou ta příčka těch premiantů a těch průměrných, ztratilo se to. Všichni jsme se shodli na tom, že jsme mluvili jako děti a ne jako vědci. Všem nám vypadly naprosto základní věci. Slečně s něčím jako fotografickou pamětí dokázal stres vymlátit na chvíli z hlavy areny, což byla jedna z otázek, které jsme všichni chtěli víc než heterocykly a další sprosťárny. Mě potom naprosto odjebala anorganická chemie, kdy se mě ptali úplně na jiné věci, než jsem byla připravená. Nemohla jsem si ani vytáhnout hlavní skupinu, ale vytáhla jsem si otázku z přechodných prvků ... Byla to moje poslední zkouška, byla jsem už zpocená a vyplašená a nedala jsem dohromady ani definici přechodných prvků. Ale divila jsem se, že ze mě odněkud vymáčkl, co to je centrální atom, koordinační čísla, dokonce jsem zvládla rozkreslit žlutou krevní sůl. Nemůžu říct, že jsem byla jen ticho, i když ze mě padaly buď už hovadiny anebo jsem se zázrakem trefila. Pak mě už propustili a já jsem roztřeseně vyšla ven a za 20 minut byly výsledky. Můžu říct, že jsem s anorganiky vyšla s éčkem a taaaak odřeným zadkem, protože ani uši nestačily a budu to cítit ještě dlouho ... Jsem moc vděčná svému vedoucímu, že se za mě postavil ... Vím, že se za mě postavil. Málokdo by to udělal ... A i když byl občas protivný (kdo není), tak má srdce na správném místě. Nenechal mě ani u obhajoby se potopit. A tak to podle mě se správným vedoucím má být ..

UPOL mi hodně dal. Jsem ráda za všechny ty možnosti. Potkala jsem tu spoustu super lidí. Zažila spoustu dobrodružství. o to víc bylo bolestné, když mi škola zas ty lidi vzala. Každý rok se jen zúžil náš počet na trapné minimum a to 11 lidí na první termín státnic. Ze 73 ... Z toho jsme jen 10 zvládli vše. Doufám, že v sprnu se navýší naše řady. Všem jim moc přeji štěstí. No i všem ostatním, co kdy budou státnicovat.

Můžu za sebe říct, že se těším i děsím toho, změnit město a univerzitu. Miluju Olomouc. Vryla se mi pod kůži. Nechce se mi s ní loučit, ale chci si zkusit navazující obor a to potravinářství, což UPOL nemá. Změna je život a tady nejspíš bude ku prospěchu. Nemůžu říct, že v Olo nejsou lidi, které už prostě nemůžu vystát. Jsou tu taky lidi, které nějak miluju se vším všudy, ale ti se většinou taky nechtějí v Olomouci usadit a pokračovat. Každý začínáme jít zas svou cestou stejně jako po střední. A já se začínám těšit na to, jaké nové věci a zkušenosti mi přinese tohle ...

A stejně .. Je to fakt pravda, že jsem paní bakalářka Kateřina a zvládla jsem to z chemie? .. Hustý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | 9. června 2018 v 22:53 | Reagovat

Kateřino jsi fakt dobrá!!! Gtauluji k získání Bc. titulu. Přeji nadále hodně štěstí i v jiném městě a v chemi zvláště! Hezký článek jen čeho je 188? Podmět mi nějak unikl :) měj se hezky a užívej prázdnin.

2 quack quack | 10. června 2018 v 17:31 | Reagovat

[1]: Díky ze odezvu. Jo, psala jsem to střídavě a ještě u toho řešila jiné věci :D a zásadně si to po sobě už nečtu a pak to tak dopadá .... Opraveno. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama