Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Everything and nothing

13. června 2018 v 13:39 | quack |  Různé kecy a můj život
Něco málo z událostí posledních dnů ... Kde začít ... ?

Dejme tomu, že tento celý článkový blábol bude o koncích a začátcích ... Tak od toho největšího ... V pondělí jsem dělala přijímačky na mou Alma mater. To kdybych se po tom všem rozhodla přece jen zůstat. Všichni jsme to podělali. Dnes jsem to namátkou otevřela, na jeden obor jsem se nedostala ani za prd, na druhý, nad kterým jsem v minulosti hodně přemýšlela jsem se jaksi dostala. Bohužel stále není 100 %, že by mě stejně vzali (přijímají málo lidí a já jsem poslední v zeleném poli, co splnila aspoň počet bodů ... Ale pak jsou tu ti, co byli přijati automaticky a nikdo nevíme, kolik jich vlastně je). To je jedno. Já stejně chci do Zlína. Kosmetika a potravinářství. Krásný obor. Možná by mohl mít i pěkné uplatnění.

Ale má to tu druhou stranu. Od pár kamarádů jsem zaslechla, že se tam taky chystají, někteří teda jen dálkově, ale i na to prezenční tam lidi jdou. Na druhou stranu to znamená, že tady v Olo fakt hodně lidí nechám. A vím, jak to je - jo, budeme si psát nějaký čas a slibovat, že se brzy uvidíme ... A pak to utichne. A ano, někdy ta přátelství vydrží .. A někdy ne. Jsem připravená o některé lidi už přijít ... ? Některé jsem sotva poznala. Také teď, když jdu Olomoucí, přepadá mě chmurno ... To město má své kouzlo. Ty uličky, baráčky, lidi. Flóra. UPOL. Ty vzpomínky. Nemohu říct, že tu bylo jen špatně. Psala jsem to určitě už i minule, ale vážně se mi vrylo toto město pod kůži. A já vím, že to určitě dokáže i Zlín. Ale začátky jsou někdy ták děsivé. Zas nejsem malá holka a něco už zvládnu.

Další začátek a konec? Pondělní rande. Kývla jsem na to, ani nevím proč. Je to cyklista a to mi asi lichotilo. Bohůmžel už ta domluva byla hrozná. Nutno dodat, že o víkendu jsem byla v Německu a ušla tam něco málo kilometrů po celkem pitomé cestě a rupla mi tam noha. Takže včera jsem ještě nesla trochu následky a šla s ortézou. Moje garde přišlo, jako sportovec byl hrozně akční a hned začal přemýšlet, kam půjdeme a jestli nejdeme pěšky na sv. Kopeček a já se jen na něj podívala, jestli mu přeskočilo, když vidí, jak vedle pajdám? Nakonec jsem ho dotlačila na Flóru, bylo krásně, sedli jsme si a "povídali" ... Po tom, co na 5 minut pochopil, že jsem ráda, že můžu sedět, se asi urazil a tak jsem vedla veselý monolog. Hodinu a půl. Vlastně jsem se nedozvěděla nic, jen to, že umí i pár minut sedět v trapném tichu, ... Což já nenávidím a pak jsem to nevydržela a raději zas něco povídala. Pardon, vlastně tak co 10 minut se zeptal, jestli už jdeme někam dál, třeba na zmrzlinu. Nevím, proč to mám v sobě, ale zkrátka nemusím točenou zmrzlinu, ... Ani kopečkovou v létě nevyhledávám. Když už, tak přibližně 3krát za léto si koupím nanuk, .. Ale prostě mě na to nějak extra neužije. Taky jsem mu to mnohokrát psala. Ve chvíli, kdy mi řekl po šesté, že by někam šel a nejlíp na zmrzlinu jsem mu řekla, ať si jde. S nohou jsem ho také varovala předem, že prostě bych jen šla někam posedět. Napsal, že něco vymyslí. Nevymyslel. Jo a když už promluvil, komentoval cyklistu co projel. Na každého se podíval a zhodnotil. Po hodině a půl jsem si řekla, že to nemá dál cenu a prostě jsem se zvedla, že pajdám domů. Zvedl se s nadšením, že už nesedíme a vydal se se mnou. Ptala jsem se ho, jak se dostane domů. Odpověděl mi, že ani neví, kde je. A přitom říkal něco, že je odněkud z Olomouce. Nakonec přiznal, že v šantovce byl 2krát a že to tam ani nezná, ale že se tam chtěl kouknout a tak proto tam chtěl sraz ... Tak jsem si řekla, co je zase tohle za trubku ... Nakonec jsem se nějak vykroutila a odcupitala pryč. Nejvíc jsem se začala smát dnes u jeho zprávy kdy první zněla "rád jsem Tě poznal" a druhá "včerejší večer byl hrozně fajn" nebo tak něco. No to nemyslí vážně. Nebo snad jo? Pro mě to pokračování nemá.

Ale! Včera v práci jsem si řekla, že dlabu na všechno a zašla jsem si pro kebab na oběd. Naštěstí jeden je pěkně blízko a v mé půlhodince to v pohodě stíhám. Vešla jsem a zdálky na mě hulákal klasický cizineček, že už utíká, že mám počkat. Byl na pohled hrozně milý. Přijal mou objednávku a pořád se na mě vesele usmíval. Přišla jiná slečna, taková brunetka štíhlá, dlouhonohá, dlouhovlasá, prostě baba, co vedle ní mají jiné baby mindráky. Cizineček se na ni ohlídl, úsměv nikde, rychle ji vybavil a vrátil se ke mě. Ptal se mě, co dělám. Tak jsem řekla, že studuji, ale teď mám brigádu. Chtěl vědět víc, tak jsem naznačila víc. Usmál se a začal mi připravovat boxík. Zeptal se mě na jméno, tak jsem se usmála a řekla, že jsem Kateřina. Usmál se a řekl, že to je vznešené jméno a že se ke mě hodí a že to je pěkné. Tak jsem poděkovala a dál ho sledovala, jak mi připravuje oběd. Mezitím vzal ale do ruky talíř a zeptal se, zda zůstanu a pojím s ním. Řekla jsem mu, že to je hrozně milé, ale spěchám do práce, že mám krátkou pauzu. Vypadal ublíženě, ale zkusil to ještě jednou. Ale neukecal mě. Prodejnu mám bohůmžel hlídanou, kdyby to byla ta druhá, tak možnáááá, ale dnes to nešlo. Nakonec se zeptal, zda chci i kozí sýr. Nikdy jsem ho asi neochutnala a nabízel to jen tak ... Kývla jsem, že jsem na to byla vždy zvědavá. On se normálně snad ani do boxíku nedává, jen si u mě chtěl šplhnout. Nakonec mi řekl, jestli to chci zabalit a já, že ano, že musím utíkat. Tvářil se opět hrozně ublíženě a navíc mi tak přeplnil tu krabičku, že bylo bez šance to zavřít. Šla jsem s tím jak trubka, aby něco nevypadlo. Také se zeptal nakonec, že když jsem už nezůstala, zda mu dám číslo anebo facebook. Přemýšlela jsem, zda někdy po mě vůbec chtěl jen tak číslo? Úplně mi to zvedlo ego. Víte co, zpocená, ulepená z práce a někdo po Vás chce číslo? Hustý. Ale také jsem mu řekla, že se omlouvám, ale to nepůjde, že se budu stěhovat do Zlína. Řekl jen, že to pro něj není dálka, že to je kousek a mé srdce málem povolilo. Všivák jeden. Ale umíte si předtavit, co pravidelný kebab udělá s postavou? To by nešlo, takový vztah. Ale musím říct, že jsem přes den ještě nad hošíkem občas přemýšlela ...

Snad jen jedna věc mi ještě vrtá v hlavě a to je právě jedna kolegyně v práci. V sobotu mi volala do Německa, zda nemůžu přijet, že je jí hrozně zle. No nepřijela jsem. Pak jsem to řešila s jinou kolegyní a řekla mi, že se k ní dostalo, že celou sobotu měla v práci přítele .... a v neděli ráno napsala vedoucí půl hodiny před otevřením, že do práce nejde, že je ji zle. Na prodejně pracujeme samy. Vždy jen jedna, pokud se zrovna nestřídáme. Vedoucí ani nebydlí přímo v Olomouci, takže o radost víc. A nejvíce nás pobavily následné fotky kolegyně u jezera. Drzost? Podle mě naprostá debilita. Zajímalo by mě, jak to vedoucí vyřeší. Máme celkem podstav lidí, tak nevím, jestli bude jen kárání ... Ale už v sobotu po této slečně vedoucí vyjela po mobilu, že je nezodpovědná. Nutno dodat, že v nedělní ranní SMS pro vedoucí bylo, ať si třeba nasere. No je to normální? Možná pro holčinu je tohle pomalu, ale jistě konec. No s takovýmhle chováním, co jiného dělat.

Poslední část článku bude patřit majitelce bytu, kde přebývám. Má už 50 let pryč a najednou dala v práci výpověď bez toho, aby měla jisté místo někde jinde. A to má ještě nedospělou dceru a žádného muže a žádné finance navíc. Chtělo to odvahu. Ale štěstí ji přálo, náhlý konec v práci ji otevřel nové a lepší dveře. Začíná se teď sice taky učit něco nového, ale zatím vypadá velmi spokojeně a já ji to ze srdce přeji, aby byla šťastná a klapalo ji to. Někdy je zkrátka nejlepší všechno hoit za hlavu a začít znovu. Bude to tak i u mě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | 14. června 2018 v 22:56 | Reagovat

Na každého čeká štěstí :) a pokud nepřichází, je třeba vyvinout vlastní iniciativu a udělat radost sám sobě v dobách nelehkých. Nechť jsou tvé další kroky Kači plné dobrodružství :) a ať zlo se ti vyhýbá vélkým obloukem. Mnoho zdaru!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama