Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Květen 2018

Jak to dopadlo s bakalářkou

3. května 2018 v 12:06 | quack |  Různé kecy a můj život
Hned na úvod bych chtěla poděkovat všem, kteří se mi ozvali v odezvě na tento článek (hlavně T., J., M., I., a Ž.), cením a vážím si toho. Také chci poděkovat za milou zprávu, která mi doputovala e-mailem, ale klidně příště odhalte svou identitu.

Takže jak se to mělo s mou bakalářkou? Můj milý pan docent, kterého jsem si vybrala jako vedoucího, mě nakonec překvapil. Nenechal mě ve štyku, i když jsem hodně stresovala, že odepisuje pomaleji, než jsem potřebovala. Už před 2 týdny jsem si říkala, že mám finální verzi, že to už bude ok, ale chyba lávky - musela jsem dojít ještě na konzultaci, protože se mi přeházela trochu struktrura a muselo se doplnit ještě dalších 14 grafů, které občas nebyly ani dodělané. Hodně mě to zaskočilo, vůbec jsem nevěděla, jak to vyhodnocovat. Navíc mám bakalářskou práci trochu ... Chaotickou? Popisuju zde chování látek, které nejsou extra popsány v literatuře, takže dokonce jsem vyhodnocovala něco, co jsem musela napsat do uvozovek ... Já vím, tohle Vám může přijít popletené, ale nechci zabíhat do detailů, pořád si chráním vlastní práci. Zkrátka dopsání mé práce nebylo vůbec jednoduché, teoretická část se zčásti psala levou zadní, ale interpretovat výsledky nějak rozumně, to byl už maras ...

Ale! Těšilo mě, že občas, když jsem byla například v práci nebo ve fitku a v myšlence jsem odjela někam do matrixu, tak se mi řešení občas samo zjevilo. Dávala jsem to dokupy strašně dlouho, hrabala jsem se v grafech a tabulkách, hledala v tom hlavu a patu. Poté jsem si to v hlavě srovnala a zkusila sepsat. Můj vedoucí mě pochválil, že jsem udělala kus práce a dobře jsem se s tím porvala. Dokonce mě pochválil za češtinu a další věci. Hřálo mě to hrozně u srdce. Jsme u něj 3 lidi na bakalářku, jeden nestíhá, druhý spletl celé výsledky a poslal mu tak trochu hovínko .. a já ... Já si dovolím pro jednou napsat, že jsem hvězda.

Nervy se ale objevovaly často. Mnohokrát jsem řešila technické problémy, s kterými jsem si neuměla poradit. Děkuju moc všem lidem, kteří mi byli ochotni nějak pomoci. Jsou věci, s kterými jsem se ve wordu ani v excelu nesetkala a někdy bylo jednodušší někoho oslovit a zkusit to s nějakými smyšlenými čísly, než se babrat s tím sama. Největší rána, která mě zasáhla nastala 2 dny před tím, než jsem šla tisknout. 9 hodin jsem opravovala jak poslední obsahové věci, tak celkový vzhled práce. 9 hodin jsem u toho nadávala, jak mi vždy odskočí tabulka kamsi do háje a podobně. A po těch 9 hodinách práce mi klekl notebook, klekl mi word, hodilo mi to aktualizaci ... A i když jsem průběžně práci ukládala, tak to nenašlo ani to, ani ty automatické a vše bylo ztraceno. Zjistila jsem to asi o půl 12 v noci. Do jedné jsem pak jen brečela a z depky mě posbírali dva lidi, kterých v poslední době vděčím opravdu za dost. Jsou to pánové Jiřík a Míša. Vím, že si to asi nikdy nepřečtou anebo to nepřiznají, ale stejně ví, co to pro mě znamenalo. Velké díky patří taky mé nejdražší mamince, která přes všechny chmury, které mě na vš potkaly, potkávají a určitě ještě potkají, stojí při mě a nepřestává se mnou věřit, že všechno nakonec bude dobré. (Mami, třeba to JIŽ bude s bakalářkou dobré? ... a ano, tohle jsem si nemohla odpustit a Ty dobře víš, proč ... )

Musím říct, že bakalářka mi nakonec i hodně dala. Nakoukla jsem do problematiky, se kterou se sice setkáváme každý den, ale nikdy mě nenapadlo, kam až všude sahá .... Poznala jsem nové látky, se kterými bych se jinak v čistém stavu nesetkala. Poprvé jsem na vlastní pěst bez dozoru pracovala s chemikáliemi, které mi mohly ublížit. Setkala jsem se s univerzitou tak nějak z jiné strany. Chodila jsem měřit časně zrána, kdy jediný člověk na katedře byla milá paní laborantka a mohly jsme si povídat o životě. Je to po panu docentovi, který se mě ujal jako vedoucí, druhý a jediný člověk, kterému jsem v bakalářce poděkovala jmenovitě. Paní laborantka se totiž ke mě nikdy neotočila zády a nikdy se na mě nezlobila, že jsem si půjčila snad všechny odměrné baňky, které na katedře jsou. Také jsem měla šanci si hrát s přístroji, ke kterým normálně nikoho moc nepustí. Stala jsem se na něm odbornicí. A naprosto si ho zamilovala.

Až dnes, když jsem si práci vyzvedla z tisku, jsem si uvědomila, že už jdu vážně do cíle. Obhájit, odstátnicovat a šlus, finíto. Bojím se teda ještě obhajob i státnic, budou to další ohromné nervy ... A pak ještě přijímačky. Jestli nakonec půjdu z UPOLu pryč, tak nevím, jak to budu vnímat. Za mým případným titulem se skrývá mnoho slz, potu a krve. Nebyla to cesta růžemi, ale spíš jen jejich trním. Za ty 4 roky mě UPOL zbavil moc dobrých přátel, vlasů, vzal mi i některé příležitosti. A stejně vím, že nakonec si za to všechno nějak můžu sama, třeba mi to vážně za to stálo? Třeba to tak prostě má být. Možná budu za pár let péct dorty v cukrárně, možná budu v nějaké chemické laboratoři, možná budu učit. Možná ty roky pro jeden titul byly jen naprostá ztráta času, ale objevovat svět chemie, to bylo něco, co mě občas hrozně naplňovalo. Vím, co je pipeta, vím, co to je MS, vím, co je PAL, vím, jak použít refraktometr nebo jak sestavit různé aparatury nebo vydestilovat třeba kari koření nebo zjistit pH, zákal a množství dusičnanů ve vodě nebo třeba vím, co to je Williamsonova syntéza. Ano, chápu, většině z Vás to přijde jako hovadina. Ale já jsem nadšená, když stanovuju kyselinu octovou a chlorovodíkovou a určuju jejich body evivalence a nejšťastnější jsem, když z dat udělám grafy a zjistím, že jsou naprosto nádherné a nejsou rozkolísané a jsou prostě přesné a mohla bych se věnovat analytické chemii. A hlavně miluju vtipy mezi námi chemiky. Třeba když sedíme v restauraci a kámoš řekne, že právě nabyl bodu ekvivalence při titraci jídlem ..

Jsem ráda za tu příležitost studovat chemii na Palackém v Olomouci. Není to lehká škola, ani lehký obor. Není to titul zadarmo. Musím říct, že jsem neskutečně šťastná, že jsem si vybrala vedoucího, který má své zkušenosti a hromadu znalostí a hlavně se na mě nikdy nevykašlal, ač někteří jiní na katedře to svým studentům udělali. Jsem ráda, že má práce má hlavu a patu, že je to práce o něčem, co ve světě není moc známé a neopakuje se to jako například stanovení vod. A nejkránější pocit teď byl ten, že jsem svou práci mohla držet v ruce. No a aby toho nebylo málo, tak zde máte mou fotku s mou prací a tou bych se zas na chvíli rozloučila.