Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Zastav se a přivoň k růži

12. listopadu 2017 v 22:41 | quack |  Různé kecy a můj život
Nezvládám to.

Myslela jsem si, že léto se utřepe a přes školní rok to bude lepší. Není. Zezačátku to bylo takové divné. Lidi, co vypadli mi hrozně chyběli. Bylo to ve škole nějak prázdné a připadala jsem si jako hovínko, protože jsem najednou neměla svoji skupinku, se kterou jsem se ty 2-3 roky bavila. A nikdo se se mnou nechtěl bavit. Tohle se v rámci možností utřepalo, ale vůbec nepomáhá fakt, že svou bakalářku dělám na místě, kde jsem zcela sama a nemůžu se ani tam s nikým sbližovat.

Celkově škola mi dává snad zabrat víc než kdy jindy. S přiblblým úsměvem vzpomínám na základku. Všechno mi lezlo do hlavy, všechno jsem vždy uměla ... Kde se to vzalo, že jsem teď tak blbá? Teda občas mám nějaké cvaky - bliky, když profesor o něčem mluví a já najednou zjistím, že jsem o tom četla a kamarádka nechápe, kde se to vzalo ... Ale je to minimálně. Jinak si připadám, že i když dělám do chemie nějakých 7 let (toto letí, milé děti .. ), tak vím houbelec.

Snažím se mezi školou občas něco vydělat. Tak občas sedím v práci. Třeba zrovna dnes od rána do večera a nervy mám už fakt v kýblu. Demence lidí fakt nezná mezí a zkouší mou trpělivost. Z toho, že furt stojím v práci nebo v labině mě už zas slušně bolí nohy. Nedávno jsem se vzbudila s něčím jako křečí v koleni. Jo, zní to ujetě, ale prostě ostrá bolest, nemohla jsem nohu napnout natož ohnout ... Chtěla jsem řvát, asi jsem i mukla něco, pak mi došlo ale, kde jsem a že je dávno po půlnoci a zakousla se do polštáře. Ani nevím, jak jsem to nakonec odblokovala ... Ale vím, že ve snu se mi zdálo, že mi tu nohu někdo zrovna řeže.

Když jsme u těch snů. Fakt mě to nebaví. Zvykla jsem si na bezesné noci z naprosté únavy. Ale včera v noci, to byl taky masakr. Sen o tom, že mě někdo unesl, držel v zajetí. A pak se rozhodl mě konečně zabít. Udusit. Vzbudila jsem se protože jsem se nemohla nadechnout. Ležela jsem na zádech, ruce nějak vedle těla, na sobě peřina a deka, ale tlak na hrudi jako by na ni někdo seděl a ani po probuzení jsem nemohla popadnout dech. Dost děsivý zážitek!

Z neustálých stresů, že nestíhám do školy a nejde mi vyjít vstříc vedoucí a v práci nějaké trable, kamarádi nějak haprují, osobní život už prakticky žádný, .. Spolubydlící majitelka se mě nedávno zeptala, zda mám vůbec kamarády, že furt ležím v knihách ... No už i ona mi říká, že to na mě vidí, jak jsem zničená a unavená a že má o mě stach (a to mě zná měsí a půl). Věčně mi říká, ať se zastavím na chvíli, spočnu. Já se snažím, ale když nic moc přes den neudělám, tak pak večer mám naprosté výčitky a úzkosti a nemůžu pak spát a snažím se to dohnat a pak je to stejně zas všechno špatné. Nechodím už ani cvičit. Nemám na to sílu. Vypadla mi půlka vlasů, což je u mě dost. Musím nosit copky a podobně, mám úplně hrůzu z toho mít venku rozpuštěné vlasy, protože na hlavě mám zkrátka lysiny. Když jedu busem, prohlížím si lidi a říkám si: ,,Ty, ty i ty, .. Vy všichni máte více vlasů než já ... I ty, babčo, je ti asi 80 a stejně máš více vlasů než já .. I ty, dědo ... vy všichni ... " ... Úplně mi to leze na mozek, ale chci prostě své vlasy zpět! Je mi 23 a jsem zralá na to si vybírat paruku. Mám děsy z toho, že bych se měla ostříhat a že bych vlasy nedala do culíku, nemohla upravit, aby holá místa nešla vidět.. Každé ráno se koukám do zrcadel ... Demence, já vím .. Ale pro nás, holky, jsou vlasy korunka krásy! Nemůžu být holohlavá!

Pobavila mě také spolužačka, když mi přiznala, že by si nikdy nemyslela, že trpím na deprese. Prý jsem sluníčko, všude rozlévám tu dobrou energii. A já to jsem, já to nepopírám, ale beru si na sebe problémy ostatních a poznám na osatních ten stín. Když někdy zkusíte drogu, taky poznáte na ostatních, kdo to zkusil a kdo ne - víte, jak se dotyčný chová. Zrovna v poslední době na mě vidí skoro všichni, že fakt nejsem ve své kůži. Navíc u mého dobrého kamaráda se objevilo něco jako domácí násilí a já prostě nevím, co s tím. On neví, co s tím ... Nikdo neví, co s tím ... Je to další kousek do mé složité mozaiky, proč se nemůžu zastavit a myslet na chvíli na pěkné veselé věci. Vždy se najde nějaká další sračka. V pátek mě sjel dokonce vedoucí katedry. Za hroznou blbost, ale člověk z něj má prostě respekt a navíc řval a použil na mě slovo "zjebat" .. Což prostě nechápu,jak si to mohl dovolit, ale proč ne. Rozhodilo mě to na dalších 5 hodin. Je to paráda.

Závěrem? Nebaví mě být hypersenzitivní. Ve chvíli, kdy mi na někom záleží a mám k němu blízko, beru si jeho bolesti a strasti na sebe. A když proti mě někdo něco má, bolí to tak strašně hodně. Chtěla bych jednou potkat člověka, který tohle všechno bude chápat a bude to respektovat, nebude mě ničit. Ve chvíli, kdy si s někým fajn povídám a dostaneme se k tomu, mám to skoro denně na talíři. ,,No jo, Ty seš zase uražená, ty hypersenzitivistko, já zapoměl, člověk musí chodit kolem Tebe po špičkách ... " ... I tahle věta tak strašně hodně bolí! Nedělejte mi to... Neutahujte si z mých pocitů ... Neříkejte mi: ,,Ale to je jejich život, tak si to tak sakra neber!" .. Nebo: ,,Nemůžeš život brát tak vážně ... Moc to řešíš ... " ... Mám zcela jiný pohled na svět. Je to tak. Já se s tím smířila, možná. Zkuste to taky. (Jako jo, kamarádi si tohle nepřečtou, o blogu neví ... ale stejně! .. Potřebovala jsem to vyřvat do světa .. ) Já se chci jen zastavit na chvíli ... A mít klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tdnur tdnur | 21. listopadu 2017 v 15:21 | Reagovat

jsem si říkal, že proč se tu čtvrt roku nic neobjevilo, ale teď spíš doufám, že se tu zas dlouho nic neobjeví (takto smutně laděného tedy) :-(

2 ZacharyVer ZacharyVer | E-mail | 31. prosince 2017 v 19:36 | Reagovat

Hello. And Bye.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama