Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Červen 2017

Sešla jsem z cesty?

1. června 2017 v 19:05 | quack |  Různé kecy a můj život
Včera byly u nás státnice od našeho oboru. Jsem teď druhák, státnice bych správně měla mít tedy za rok, ale s tím, že jsem měnila obor, vlastně jsem letos mohla státnicovat. Jenže před 3 lety jsem se rozhodla pro jiný obor, který jsem nezvládla. Občas si to vyčítám, měla jsem totiž podanou přihlášku a byla jsem přijatá i na obor nynější. Ale mé ego bylo tehdá velké a chtěla jsem zkusit to těžší.

Jasný, můžu si říkat, že bych nepoznala všechny ty lidi, no poznala bych jiné. Stejně se s některými třeťáky bavím a jsou hrozně fajn. Ti, kterým jsem včera moc držela palce, to včera zvládli bravůrně a jsou bakaláři a ano, mám za ně obrovskou radost. Nebo hlavně za toho jednoho, který si celé tři roky taky slušně protrpěl a na státnice moc nestíhal. Takže je to frajer. Akorát mě to mrzí, že te titul taky nemám v kapse. A mrzí mě, že to pořád musím mít nakloněné jako on a tak nějak se spíš sápu k titulu, než že bych šla vzpřímeně a vyrovnaně. Takže včera, když mi napsal prosté "mám toooo", tak mě prvně oblily slzy radosti a štěstí a potom to byl záchvat paniky, jestli mě to třeba taky čeká nebo tady promarním 4 roky ..

No a nejde jen o školu, když tak přemýšlím, kde jsem všude mohla udělat chybu a sejít z cesty (osudové). Ani nevím, proč jsem na chemii, horší je, že nevím, co bych bez ni dělala. Jenže s tou střední a 3 roky na univerzitě.... Možná mě ani tolik už nebaví? Nebo ne aspoň všechny její oblasti. A nejlepší je, že když už mě některá její odrůda baví, tak z ní pakticky nikdy nemůžu přejít přes zkoušku. Ale aspoň mě to baví v praxi. Což je další problém - momentálně se nikam nemohu dostat na praxe.

A je toho víc. Dojímá mě, jak udělám jednu malou změnu v životě a má to neskutečný dopad. Před měsícem jsem se byla podívat kamarádoi na koťátka. Taková blbost a o měsíc později to zavinilo, že už to není kamarád a strhl s sebou dalšího kamaráda. To se asi tak občas stává. Na druhou stranu jsem si tento rok dva nové našla ... Takže jde jen o nějakou záměnu? Tak jak tak mám momentálně trochu ze všeho nahnáno. Když to přeženu, třeba se tak jako stane, že třeba budu chtít jít nakoupit, ale nepůjdu do alberta, ale do billy a někoho tam potkám, ten to někomu řekne a za půl roku později z toho vzejde nějaký malér, ... Já nevím ... Doví se to učitelka a nedá mi zkoušku. Haha. A přitom s těmi koťátky mi říkala intuice, že to bude něčím čarovné. Proč nedávám na intuici, kterou mám za svůj život už celkem vycvičenou? Třeba doufám, že se plete, jasně.. Ale kolikrát se pletla? Naše pocity nám dávají najevo co dělat a co ne. A já je stejně neposlouchám. No vlastně i s prvním oborem jsem měla takové pocity divné, ... No a proč bych to nějak řešila, že. Zajímalo by mě, kolikrát jsem vlastně něco v sobě neuposlechla. Bylo to tak už na střední? Nebo až po ní? Je můj nynější obor dobrá volba? Jsem na něm průměrná - ani ta špička, ale ani ta co se pořád topí. Takže zatím celkem dobré. Zatím. No zkrátka jsem teď ve stavu, kdy bych vlastně hrozně, hrozně, hrozně moc chtěla dojít ke státnicím a udělat je a mít aspoň jeden titul. A zkusit pak ten druhý. Paní bakalářka. Paní magistra ... No myslím si, že tak často mi někdo háže klacky pod nohy, že bych si to zasloužila? Věřím si. Zvládla jsem opravnou zkoušku, hurá, mám všechno z prváku! A ten bývá občas krutý. Chci se prokopat. I když nevím, zda je to směr, kterým jsem se měla vydat.