Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Učím se říkat ,,Ne!"

6. prosince 2016 v 20:58 | quack |  Různé kecy a můj život
Zrovna dnes mám náladu fakt pod psa. Za týden máme zápočtový týden. I když jsem plánovala původně jen lehčí zkoušky a zápočty, dnes ráno jsem se rozhodla, že tam možná zkusím zařadit jednu z těch těžších, třeba mi štěstí bude přát, protože učitelé bývají na předtermínech ještě uvolnění a testy jsou občas lehčí.

No ale pak jsem šla do školy na poslední seminář z analytické chemie, tam nám řekla, že nám ještě hodí na internet jeden domácí úkol a já už tušila, že to nebude jen tak. Druhá a poslední dnešní moje hodina byla angličtina. Tam jsem se pro změnu dozvěděla, že musí test posunout, ať je čas na poslech. A to tak, že se mi to kryje právě s tou analytikou a prý mi nevyjde vstříc, buď mám přijít načas ... Anebo vůbec. Zápočťák tu ještě není a už jsou s ním problémy. :)

Po tomto střetu s mou profesorkou šel den od devíti k pěti a mi došlo, že svým vrstevníkům neumím moc říct "ne". Cokoli kdokoli chce, napíše mi a já to nějak zařídím, pošlu, vyřídím. I když shánění mě třeba stálo spoustu času a nervů. A diví se mi, že za to chci aspoň čokoládu nebo něco na oplátku. Mám cvičné testy například přímo od jednoho profesora a to jen proto, že jsem byla jedna z mála, co došla na přednášku. (Byli jsme 3 z 20.) Proč bych to měla hned všem posílat? Byl to můj čas, který jsem mohla jako ostatní strávit jinak. Oni tam přece mohli jít. Nikdo jim to nezakázal. A pak ještě ani nepoprosí a nepoděkují.

Dnes mě namítl spolužák, kterému jsem poslala materiály už asi na 7 předmětů ... Zeptal se mě, jestli mu neudělám webové stránky, které potřebujeme na zápočet ke zkoušce v jednom předmětu. Už to pro mě byla poslední kapka. Mám své starosti, své předměty, na které se chci učit. Svůj osobní život, který nemám potřebu strávit jen zavřená na bytě. Napsala jsem mu jednoduše, že nemám čas a on mi napsal drze, že jsem pěkně hnusná a jak si to představuju. Že na výšce by si lidi měli pomáhat. Napsala jsem mu, co naposled ale on udělal pro mě? Já mu pomohla už těmi materiály a ještě jsem s ním loni počítala příklady, se kterými měl problém. Asi 4 dny ... 4 celá odpoledne. Ve zkouškovém, kde jsem potřebovala uzavřít svou organiku, kterou nakonec nemám a další předměty, které ale naštěstí už mám .. Ale ve chvíli, kdy jsem mu napsala, že potřebuju dělat jiné věci - třeba ty své - jsem dostala spršku vět typu, že on to ale jinak nedá, že se bojí, že skončí, že neví, co bude dělat, že nikdo mu nepomůže a jak já jsem zlá, když prostě to chápu ... Takových lidí se ovšem najde v mém okolí víc, ... Takové ty vyžírky, co sosají všechno od všech, ale sami nejsou schopni ničeho. S některými mám funkční vztah "něco za něco" .. A je to moc príma. Ale dělat někomu webovky, které pak stejně sám neobhájí, protože nebude rozumět jedinému řádku .. Ne, díky. Když mě spolubydlící požádala o pomoc, že to nikdy neviděla, pomohla jsem ji. Řekla mi to ale 3 týdny dopředu, takže na udělání stránek byl měsíc času. Navíc se mnou loni řešila matiku a víme obě dvě, že jsme to zvládly jen tím, že jsme si navzájem pomohly - a ona mi o hodně víc než já ji. Každý svého štěstí strůjcem ... Když mě poprosil spolužák dnes, už jsem ho musela poslat do háje. Navíc mi to napsal ve chvíli, kdy jsem otevřela ten úkol z analytiky ... a vyskočilo na mě deset dlouhých, škaredých příkladů, kterým jsem napoprvé absolutně nerozuměla a dělala jsem je dnes 3 hodiny. Termín odevzdání je příští pondělí jinak. Mě to jen namíhlo, protože svůj čas potřebuju věnovat jiným věcem. Tento článek slouží jen jako mezipauza a trval mi asi 20 minut.

Nevím, je mi špatně z chování některých lidí. Něco chci, tak pro to něco dělám. Já bych se neuměla jen tak vozit po ostatních a čekat, jak to dopadne. Začínám si zvykat, že když mi někdo něco napíše, že potřebuje a nenapíše "prosím" ... Píšu rovnou ne. Záleží tedy na osobě, to ano. Ale nechci, aby se mi stalo, že letos mi v zimním semestru uteče nějaký předmět, protože svou energii budu dávat o jiných lidí. To se nedělá. To taky rovnou nemusím studovat. Takže budu pokračovat s učením mého "ne".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sestryvbrylich sestryvbrylich | Web | 6. prosince 2016 v 21:19 | Reagovat

Ahoj, moc pěkný článek. Naštěstí takové problémy nemám (nejsem na vejšce) ale občas se mi to stává i jinak než jen se školou, naštěstí mi to ten čloěk ždycky nějak vrátí. Tak držím palce, ať to i letos zvládneš ✊🏽

2 quack quack | 6. prosince 2016 v 22:13 | Reagovat

[1]: Děkuji za odezvu. Jak říkáš, ono to nesouvisí jen se školou, jen v tu chvíli mě dění ohledně mé školy ovlivňovalo nejvíce. :) ať se Ti také daří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama