Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Prosinec 2015

Demotivace

22. prosince 2015 v 23:12 | quack |  Různé kecy a můj život
Každý občas potřebuje slyšet slova chvály nebo útěchy .. Zkrátka něco, co zní jako důvěra někoho ve Vás ...

Jsem citlivá ... Citlivější než většina lidí, které jsem už měla tu čest poznat. Kdo chce, může to brát jako výhodu, ale pro mě je to většinou prokletí. Hodně věcí, které jsou vůči mě vyřčeny sakra hodně bolí. A někdy bolí dost dlouho ... Narážím tu i na věci ohledně mého rozchodu a toho, co následovalo ... Nebylo to příjemné (stále to není příjemné) a to tak, že ani nemám potřebu to vypisovat na web. Pořád jsem některé věci nevstřebala a tělo se s tím srovnává podle sebe ...

Možná se někdo ptá "jak?" .. I nad tím hodně uvažuju, jestli to vůbec posílat dál .. Nerada bych, aby na mě byl uvalen psycholog ... To fakt ne. Ne, že by mě to nenapadlo ... V poslední době častěji a častěji chodí ta myšlenka svěřovat se někomu cizímu, který třeba umí pomoct ... Ale složit se z nějakých těžkostí (a debilů) a skončit až u psychologa .. To jim přece nedopřeju, ne? Pro mě by to byla definitívní prohra .. Každopádně .. Jo .. Trpím záchvaty úzkostí .. Někdy jednou za týden... Jindy přijdou tři v jeden den .. Rozdýchávám je různě dlouho, i když vím, jak na to .. Člověk si vymyslí nějaké fígly, ale v tom záchvatu Vám to často hned na mysl nenastane .. To se Vám sevře hrdlo, točí hlava, zrychleně dýcháte, až to není možné .. A ... Napadají Vás nesmysly .. A tak podobně ... Je to psycho stav. Je to horší, když Vás to přepadne někde venku a ne v pohodlí domova. Je nejhorší, když Vás u toho někdo známý vidí ...

Všechny ty strachy se dají určitě nějak přemoct ... Ale mi přijde, že jsem na všechno nějak sama .. A když už se mi zadaří a splním předmět na mé VŠ dřív, než jsem vůbec doufala a celá rozjařená to řeknu mamince (že třeba můj život není tak marný a k ničemu, jak se mi posledních ... xy let ... zdá ... ), tak mi řekne, ať přijdu až dodělám rok .. Tak si zas klesnu poblíž k tomu dnu ... Tohle je pro mě strašná demotivace .. Nepovýší mě to ... Sesune mě to níž .. I kdybych ukončila rok, tak dostanu odpověď, ať přijdu, až dojdu do třeťáku, až napíšu bakalářku .. Až budu bakalářka ... Až budu magistra ... Až budu mít práci, manžela, děti, ... Vždycky bude vyšší příčka. Proč to nevzdat rovnou? Jestli mi rodič nevěří, že dostuduju, proč si mám myslet já, že to zvládnu? A co když je to další promarněný rok? Co když jsem to měla rovnou vzdát a zkusit si najít práci? Co když by bylo všem líp, kdybych sama vydělávala a odstěhovala se konečně natrvalo?

Vím, že jsem k ničemu. Ani chytrá, ani pěkná, ani nijak talentovaná (když zazpívám neohluchnete, když něco nakreslím, tak nebudete mít noční můry, ale není to nic na chlubení se) ... Můžu o sobě akorát říct, že mám asi strašně malé sebevědomí a netajím se tím. Jsem narušená. Jsem sama. Jsem smutná a nešťastná. Brečím si po nocích a o půlnoci v teplácích brouzdám sama po ulicích ... Hledám smysl svého života a nenacházím nic jiného než že když se postavím na nohy, musím zase padnout ... Pořád a pořád dokola. Ztrácím motivaci vůbec v něčem pokračovat ... Zdá se mi, že zase akorát ztrácím sama sebe jako už tolikrát ...

Dopis sobě

1. prosince 2015 v 15:02 | quack |  Různé kecy a můj život
Kači,

chápu, bolí to ... Vždyť to sama cítím. Teď. Teď to bolí, ale přebolí to ... Věř tomu. Vím, že Tě nebaví to slyšet od všech okolo, na to, když to teď píšu sama sobě ... Ale něco na tom bude. Podívej se, kde jsi byla před dvěmi měsíci. Vykopávala ses z rozchodu, který jsi moc nečekala. Za tu dobu ses změnila. Pochopila jsi, že se dá žít i bez něj. Proč Tě to pořád tedy tak utápí? Je to jen jeden člověk z miliónu ...

Chápu to, zažili jste mnoho, ale tolik Ti ublížil. Zpátky ho nechceš, to víš už od chvíle rozchodu a v hlavě Ti to zůstalo, i když jsi ho milovala sebevíc. Můžeš vzpomínat na pěkné chvíle, protže za dva a půl roku jich vůbec nebylo málo... Ale nezapomínej, že to byl občas prevít. Samozřejmě i Ty jsi udělala nějaké chyby, nikdy za všechno nemůže jen jeden. Vztah je o dvou ..

A to, že si našel po měsíci jinou? Chlapi to tak občas mají, ale dívej, on má 20, ona 16.. Moc to neřeš. Třeba jen přebíjí svou bolest. A Ty ses líbala s jiným dřív. Takže proč se za ním pořád otáčet? Tys aspoň nikomu neublížila, on zničil jeho nejlepšího kamaráda, když mu ji prakticky přebral. Vůl zůstane volem, no znáš to. Tohle už není Tvůj problém. Mohl se s ní líbat už když byl s Tebou a to neudělal. Nemusel Ti to ani říkat, ale bylo mu příjemněji, abys to zjistila od něho. Ví, co Tě bolí a co ne a stále Tě určitým způsobem chrání, tak si ty své myšlenky, že Tě třeba nikdy nemiloval, schovej za klobouk!

A znáš to - v nouzi poznáš přítele. Podívej se okolo, kolika lidem ses vyzpovídala s bolestí a kolik Tě z ní tahá - všichni, co za něco stojí. A není jich málo, jak sis původně myslela. Máš pěkné zázemí, drž se toho.

Jsi pěkná, chytrá, i když jinak průměrná žena. Ale stále vidíš, že máš své kouzlo a to přitahuje všechny okolo. Dostáváš na ulici jmelí jen tak, aby viděli Tvůj úsměv, podrží Ti dveře, aniž by museli a stačí se na někoho usmát a úsměv je oplacen. Po tom, co ses rozešla jsi přišla na to, kolika chlapům ze svého okolí nejsi lhostejná, tak co pořád řešíš? Že zůstaneš sama? Nikdy neuškodí si dát pauzu a srovnat hlavu, ale ve chvíli, kdy se rozhodneš zas nabídnout své srdce, najde se to druhé, aby s Tebou zkusilo nový vztah. A že určitě bude pěkný. Nemusí být věčný, zlato, jsi ještě mladá, i když se chceš usadit. Někdy ale na to nejlepší musíme počkat a něco si prožít, aby to teprve potom bylo to pravé. S Lukim jsi zažila hodně věcí, hodně Tě naučil a Ty jeho také. Jste dvě nové osoby, když se to tak veme. Využij toho a rozvíjej se dál. Jsi volná! Máš celý svět před sebou. Nikdo Tě tu nedrží! Můžeš na prázdniny pryč, aniž by ses bála, že vztah na dálku nevydrží! Vezmi nabitou svobodu a využívej ji. Výlet do Prahy může být jen začátek!

Neztrácej hlavu .. Pořád dokola .. Ničí Tě to ... Proč se chceš zničit? On za to nestojí. Rozešli jste se navzájem - proč asi? Protože oba jste viděli, že to tak nejde ... Navíc on není typ na dlouhé vztahy, teď už to víš. Jiný nebude. Takže jsi vlastně borka, že to s Tebou vydržel tak dlouho. Vsadím se, že delší vztah jen tak nezažije. Zkus zas volně dýchat. Zkus se od něj už oprostit. Jde to těžko, ale jde to. Každým dnem děláš nové pokroky ... A teď už Tě nemá čím ranit! Už k němu nepatříš a dokonce už k němu na chvíli patří jiná. A i když jsi říkala, že toho všeho lituješ ... Nelituj. Kdybys to neprožila, něco by sakra chybělo ... A klidně se zamysli, jaká jsi byla před ním a jaká jsi teď. Rozdíl co? Jsi silnější, svá.

Vím, že máš teď strach se znova zamilovat. Ale nemusíš jít do vztahu hned a vybít klín klínem. Nejsi ubohá a ten vztah by nestál za to! Víš to moc dobře. Až bude správný čas, ten další se najde. A bude super a bude pěkný a bude s ním sranda. A Ty budeš šťastná, i když šťastná umíš být i sama. Zkus to být zas chvíli sama. Vím, že se Ti to nelíbí, ale potřebuješ to. Každý se z rozchodu dostává jinak. Je to jen Tvoje věc. Oni to neprožili. Nezakazuj si smutnit, ale nedělej to často. Každý konec bolí, ale je to jen nový začátek. A kdo ví, co to všechno ještě přinese? Všichni Ti přejí pěkné věci. Tak v to také věř! A věř i sama sobě. Jen Ty totiž víš, co jsi zač, jaká jsi a co chceš od života. Nikdo jiný Ti do tohohle mluvit nesmí.

A neboj, všechno bude zase parádní a dobrý. :)