Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Prosinec 2014

Stále žiju

13. prosince 2014 v 18:35 | quack |  Různé kecy a můj život
Konečně se mi podařilo zase přihlásit na blog ... Odmítal mě od posledního článku ...

A stejně je vtipné, že ve chvílích, kdy jsem se na něj chtěla mermomocí dostat, tak to nešlo .. A jde to teď, když toho na srdci moc nemám .. Snad jen - jsem oficiálně vysokoškolačka.

Stejně mi stále nedošlo, že studuji zas v jiném městě, tentokrát né 30, ale okolo sta kilometrů daleko. Občas to jde těžce, zvlášť, když zrovna já, co potřebuje být občas sama, je na koleji, kde to prakticky nejde. I když spolubydly jsou pryč, stejně slyším nejrůznější pazvuky všude okolo. Chybí mi to ticho, co mám v pokoji doma. Chybí mi to, že vždycky vím, co mě doma v pokoji čeká, ale spolubydlící jsou občas nevyzpytatelné .. A o návštěvách mi neříkají ... Tedy, jo, není to nějak často ... Ale když už, fakt mě to zasáhne ..

Nebudu tady psát všechny mé pocity, nebo prostě formu toho, jak se s tím vypořádávám ... Už protože nevím, kdo všechno se k tomuto článku může dostat ... Jen tam zkrátka občas vcelku trpím a pořád donekonečna hledám byt ... Kde bych měla vlastní pokoj ..

Škola sama o sobě není nějak špatná ... Je fakt, že ne všem učitelům jsem sedla, ale s tím jsem se prokopala i na střední ... Občas tam mám dobré průšvihy, které mi podkopávají možnost postoupit do druhého ročníku, ale tak ... Člověk se nenudí ...

Koho by to zajímalo, jsem na oboru Chemie na UPOLu ... Na přírodovědě, která se mi moc líbí ... Atypická budova. Občas trochu strašidelná, ale člověk si zvykne ..

Asi moc nemá cenu jmenovat nejhorší a nejlepší předmět ... Nevím, kolik je chemiků, kolik tu zavítá, aby mi mohli přiznat soucit ... A ostatním to asi moc neřekne.

Největší osobní dilema, co mám od září v sobě je to, že jsem všechno nechala nějak zasebou - své nejlepší kamarádky (až na jednu, dobře), rodinu, domov. Jezdím domů co týden, dva, ale je to občas náročné, když mi píšou moje zlatíčka ze střední, že jim chybím a je bez šance je vidět, protože to nevychází .. Ve chvíli, kdy jsem na víkend doma, oni nemohou. Také bych ráda častěji navštěvovala moji babi a mého bratránečka, který se nedávno narodil ... Viděla jsem ho všehovšudy dvakrát ... od září ... Babi o něco víckrát, ale i tak, čím jsem starší, tím mi nějak víc chybí .. A čím jsem dál .. To je důvod, proč nemám odvahu odjet někam dál .. Už Olmík je na mě moc .. Nebýt přítele, ... Nevím ... Je to zas ten, co mě tam drží při smyslech. Co u něj najdu bezpečí, klid, útěchu, podporu, nebo cokoli jiného si zamanu. Náš vztah se tam nějak pročistil. Jsme si blíž. Teda .. Možná byli ... Pak se objevila kočka a já ji nějak od prvního pohledu nechtěla pustit k sobě blízko. Ano, měla jsem ji ráda, malý chumáček mi uměl taky uklidnit nervy po náročném dni, ale táhlo se s ní tolik věcí, že jsem vlastně ráda, že je už pryč ... Ale stejně mi ta potvora bude chybět ..

Ještě mě napadá, že s mým operovaným kolenem dělám možná pokroky. Když bylo venku ješě tepleji, párkrát jsem si zaběhala. Párkrát, ale pro mě to znamenalo stejně strašně moc. Pocit, ženoha není úplně v háji, pocit volnosti, odpočinek, .. Byla jsem na chvíli jen já a nic jiného ... Asi to i pomohlo k tomu, že nedošlo k několika hádkám ... Raději jsem vždy vyběhla a ono se to pak všechno nějak srovnalo ...

Nevím, co na závěr ještě dodat .. Snad, že jelikož to bude poprvé, jsem zvědavá na zkouškové ... Nebojím se, ani se netěším ... Jen jsem zvědavá .. Jsem dávno smířená s tím, že stejně podávám druhou přihlášku a příští rok uvidím, co se bude vyvíjet lépe ... Svůj obor nezavrhnu, ale chci mít pojistku, kdyby něco, ať zbytečně neztratím víc než rok ...

Tak ... Snad se mi aspoň v něčem zače dařit .. Zatím jsem jen ze všeho už pěkně vyčerpaná ...