Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Vztahy

17. prosince 2013 v 22:10 | quack |  Různé kecy a můj život
Téma týdne je "vztahy" .. Nechce se mi tady řešit ty přátelské a rodinné. Tak si dovolím napsat něco málo o mě a o mojem zlatíčku.

Chápu, že o vztahu se svým nynějším partnerem píše asi nyní hodně blogerek (možná i blogerů), omlouvám se tedy těm, co sem už zavítali z blogu, že si nic zajímavého nepočtou a bude to klasický článek psaný jakoby 13letou zamilovanou holkou.

S mým zlatíčkem to bylo trochu složité, ale nakonec jsme se dohromady dali (a že nám to trvalo 3 roky .. ). No ale když už jsme se začali rozhoupávat směrem k sobě ... Co říct, jsem baba ... Bylo to úžasné.

Dodnes mám motýlky v břiše, když si vzpomenu na to, jak mě poprvé chytil za ruku. Bylo to ještě v červnu. 6 hodin jsme seděli v parku a domů jsem přijela vcelku pozdě. Povídali jsme si o nesmyslech a mimo jiné i o tom, že musíme někdy jít bruslit (a to jsme později i splnili). K večeru začínalo být chladno, a tak jsem dala na něj své nohy a přitulili jsme se. To nebylo poprvé, protože už před tím jsme párkrát stáli jen tak v objetí (a na ty chvíle jsem se těšila a tušila je dopředu). Na zastávce jsme občas sdíleli stejnou lavičku pro jednoho .. Každopádně .. Seděli jsme v parku, a jak jsme se pak konečně celí stuhlí z 6 hodin sezení zvedli, tak mě chytil za ruku. Byla jsem z toho trochu vyjevená, ale bylo to příjemné. Kamarádky se mi smály den po té, že jsme si nedali pusu. Ale nebyla správná chvíle.

Prázdniny se blížily, ale stále jsme se k puse neměli, i když za ruce jsme už občas chodili normálně. Se začátkem prázdnin přišlo zjištění, že vydržet bez sebe 2 týdny moc nejde. A tak jsem se vydala za ním na Slovensko. A tam se stalo, že mě přemluvil, ať si usteleme pod širákem. A já souhlasila. A přišla první pusa .. Kterou jsem samozřejmě pokládala za spacák a došlo mi to o půl hodiny později. Takže ... Romantika ano, nebe plné padajících hvězd, ale já jsem prostě tele, že jsem nepoznala pusu.

Druhý den to už bylo jiné a nebyl to jen letmý polibek. A už jsem si nemyslela, že jeho rty jsou spacák. Avšak ani čtvrtý den se nikdo z nás dvou nevyslovil, jestli jsme už pár a nebo ne. To nám trvalo prosím měsíc. Byl to den, kdy jsme byly na těch bruslích. Večer jsem mu řekla, že už nás za kamarády dál brát prostě nemůžu. Shodli jsme se na tom, že spolu už vážně chodíme déle, ale datum jsme nechali tento ono. To jsme dorovnali až v listopadu. Jsme divní prostě. :D

Na Slovensko jsem za ním jinak jela třikrát. A vždycky jsem si to tam užila, i když jednou to bylo fakt na tábor a stálo mě to mnoho sil. Byli jsme spolu i na několika koncertech a na několika výletech. Občas si nerozumíme a rafnem se, ale nestává se to často a když už, tak se přes to líp nebo hůř přenesem. A asi jen tak nezapomenu, když u mě byl na návštěvě a povídali jsme si do půl 4. do rána a vstávali v 6 do školy.

On je prostě Boží. Chytrý. Milý. Sympatický. Hodný. Pozorný. (Samozřejmě, když takový opravdu chce být. :P ...)

Zlatíčko, jestli si tohle přečteš .. (Ostatní fakt nemusí .. ) Vážím si Tě strašně moc. Divím se Ti, že se mnou jsi už skoro půl roku. Není to se mnou pořád jednoduché a já to vím. Děkuji Ti, že moje chyby respektuješ a dokážeš s nimi žít, zvlášť, když jsem občas protivná i sama sobě ... Asi máš hodně pevné nervy a to se na člověku cení. Jsi moje sluníčko, co rozsvěcuje každý den a dlouho jím ještě budeš. Miluji Tě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama