Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Potrat ..

8. září 2013 v 20:33 | quack |  Různé kecy a můj život
Těžké téma týdne. Zvlášť, když nad dětmi zatím myslím tak nějak okrajově a ne, že bych teď hned jedno už chtěla mít a vychovávat. Je totiž brzo, ať už z pohledu dnešní doby, tak kvůli toho, že musím stihnout první aspoň odmaturovat. A nejlíp i vystudovat vysokou. Ale na děti se zatím těším a ne, že bych byla rozhodnuta jako některé (někteří), že děti nechtějí ani v budoucnu.


Každopádně kdybych otěhotněla ještě teď na střední, asi by mi hodně vrtalo hlavou, zda si své dítě nechat vzít a zabít ho a nebo ne. Stále by to byla postupem času lidská bytůstka, která by si pak žila vlastní život, a kterou bych z celého srdce milovala. Tedy ... Pokud by to bylo s někým, koho mám ráda. Kdyby mě nedej Bože někdo znásilnil, možná trochu jiný příběh. A kdyby byla s někým, koho miluji, stejně by to byla otázka, zda bychom ho uživili a podobně. A jak moc by mě (nás) držela rodina a jestli by mě vlastně oni nedohnali na potrat. Mí rodiče vím, že zatím vnoučátka nechtějí a já to chápu.


Stejně tu je ještě jedna otázka - povolit vůbec potraty? Není to vražda? Není to trochu vzdáleně podobné s eustanázií? Každý má právo na život. Plod o svém životě nemůže o moc víc rozhodovat než člověk v kómatu třeba s těžkou nemocí. Možná trochu blbé přirovnání, ale já nad tím teď přemýšlela jistou chvíli ..


Pročítala jsem asi 5 jiných článků na blogu a zajímavé řešení mi přišlo dítě porodit a pak dát na adopci .. Ale dokážete si představit dát to malé Vaše mimi někomu úplně jinému? Jistě, jsou páry, které děti mít nemohou a jsou pak rádi, když se někdo takový najde, ale to odloučení a vůbec pocit, že Vaše dítě vyrůstá jinde a ne u Vás musí být pár let (celý život?) ubíjející.



Jinak tedy mám bývalou spolužačku, co je o rok mladší než já a už má malou jednoroční Vanesku. Vypadá spokojeně, tedy ony obě. Jen mám o tu malou stejně strach, jestliže nemá pořádného taťku ani ona, ani malá, tak to musí být náročné. Ale jde o to, že měla možnost potratu a neudělala to, možná na to přišla pozdě, možná byla rozhodnuta rovnou, že se nesníží k tomu, aby malou zabila .. A myslím, že i když to má těžké, tak udělala dobře. Prý to jde s dětmi z kopce dle nějakých vědeckých průzkumů a časem to bude ještě horší .. A tak si říkám, stihnu třeba mít dítě do 10 let? A kdy je to vůbec optimální?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama