Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Návštěva hlavního města

7. září 2013 v 14:00 | quack |  Různé kecy a můj život
Zúčastnila jsem se asi posledního výletu se svou třídou. Bylo to občas trcohu drama, protože jako maturanti jsme měli hodně volnosti. Kupříkladu sraz byl rovnou v Praze, lístky jsme si kupovali sami, a tak podobně.


Ubytování naštěstí zařídily učitelky a to na kolejích zemědělky. Pokoje to byly fajn - po dvou lidičcích a byly propojené vždycky dva se záchodem a sprchou. Bydlela jsem na pokoji se svou spolusedící a přes WC jsme byli propojeni s dvěma klukami, kteří mi díky Bohu vůbec nevadí. No vlastně jsme na ty pokoje jeli hned po příjezdu do Prahy. A já tam porodila (rozumějte, že jsem prostě dělala blbosti a dobře jsem bavila aspoň svou spolubydlící a možná i vedlejší pokoj) ..


Po ubytování jsme se vydali brouzdat po Praze. Ať už to byl Orloj, kde byla podivná svatba, kde se novomanželé vážně hodně zběsile líbali, nebo návštěva Karlovy univerzity, kde jsem podle mě už byla na stejné přednášce, nebo cože to vůbec bylo .. Prostě .. Buď jsem tam byla v minulém životě a nebo v tomto, ale byla! A dokonce jsme tam i mikroskopovali, to jsem tam tedy předtím nekutila, ale tu gorilu a další kostry jsem viděla ..


Večer jsme pak šli do hospody, kde byla vážně zvláštní piva .. Někteří trochu přebrali, co jsem slyšela, já měla ale jen občas trochu problém s vnímáním, mluvením a chozením .. ( :D ) Ale co bylo hlavní, zazpívala jsem si s jedním spolužákem, vypila s ním medovinu, domluvila se na karaoke, a tak vůbec jsem se s ním skvěle bavila. Jen mě mrzí, že jsem s ním nestihla oběhnout celou křižovatku ..


Další den jsem se koukla do Národního divadla a tuším, že mi to nedá a někdy tam prostě na nějaké představení půjdu. Nádherné to tam je. A když už jsem se pokochala, tak jsem počítala ňadra a zadky. Výsledek byl 15 ňader a 2 zadky. A vznikla diskuze s mou spolubydlící, zda by bylo normální, chodit jen tak, bez trika ... A vlastně si nás nikdo asi ani nevšiml, když jsme si ta trika trochu vyhrnovali .. Takže to možná normální je .. ?


Pak jsme koukli na Petřín, i když skoro beze mě. Nestihla jsem (nebo mi nikdo neřekl, a tak mě to nenapadlo) koupit si jízdenku zatracenou, tak jsem chňapla spolubydlící a řekla ji, ať se mnou zůstane na chvíli, že s automaty prostě neumím a bojím se jich a ta potvora mi zdrhla. Neumíte si představit můj šok, když jsem zjistila, že najednou stojím mezi Němci a nějakými Rusy nebo co to a nikde nikdo ode mě. Jsem stresař a bojím se lidí. Když u sebe nemám nikoho, koho znám aspoň od vidění, a nejdu jen třeba do obchodu nebo tak, ale jsem na neznámém místě, panikařím a třesu se, pak se mi začne točit hlava a pak mám slzy v očích a jsem zmatená .. 10 minut naprostého hororu, kdy se na mě Němci začali dívat s podezřením, že sebou za chvíli šlehnu, začnu řvát všude okolo a nebo zkrátka se otočím a uteču. A najednou hlas, který jsem poznala. Učitelka z druhé třídy, co se na mě podívala, viděla hrůzu v mých očích a ujala se mě. Na minutu. Chtěla zavolat mé třídní, že mě tam nechali, ale než stačila vytočit, tak se otevřel turniket a bylo ji úplně jedno, že tam jsem.


Když jsem vyjela nahoru, neviděla jsem samozřejmě nikoho od nás a začala moje panika nanovo. Nechtělo se mi být s tou jinou třídou. Zavolala jsem spolubydlící, a přes všechen nesignál jsem pochopila, že mám hledat kouzelníka, kterého jsem neviděla, Petřín, který jsem neviděla a schody, které jsem neviděla .. Zkrátka zmatená na druhou. Poletovala jsem okolo té druhé třídy, kterou už jsem taky nezajímala a říkala si, že jsem totální vývrhel, který nikdo nechce, protože mě nehledá vůbec nikdo a nikdo na mě nikde nečeká. Řekla jsem si, že určím jednu světovou stranu a prostě tam půjdu, kamarádka pochopila, že jsem nervama úplně na dně a vyšla mi naproti. Když jsem po několika dalších nekonečných minutách našla aspoň ji, stres začal opadávat a nastávala vlna vzteku, když jsem řekla třídní, že už jsem tam a ta nevěděla, že mě nechala dole v panice. Řekla jsem ji, ať napíše raději té druhé třídě, že jsem je našla, že mě neztratili oni a odkráčela na lavičku. Napsala jsem mamce, že jsem se opět ztratila ve velkoměstě (už se mi to podařilo třeba i v Londýně .. ) a že jsem nikoho nezajímala a ta mi napsala, že bych si to měla vyřídit se svým zlatem a že zda neví, že jsem lehce ztratitelná a tak podobně. Vlastně spolubydlící mi taky řekla, že bych si to s ním měla vyřídit, že tohle se prostě nedělá mě někde samotnou nechávat a že by toho svého za to vylískala a seřvala. No vlastně jsem hodně přemýšlela, že mu vrazím, když se mě zeptal, co jsem tam vyváděla s tím automatem. Za ten můj stav doufám, že mi koupí tu slibovanou kytku a třeba mu celý ten den odpustím. (Jen tak mimochodem mi mamka na konci dne řekla, že mám přátele na ho*no .. A vlastně se divím, že mi znovu neřekla, že si mám najít lepšího .. )


Pak jsme se mrkli na Karlův most a přes tu naštvanost, která ve mě pořád byla, když jsme potkali dvacátou svatbu, i já se chtěla zase vdávat. Jako už u Orloje jsme zjistili, že bohužel bohudík nemáme prstýnek, ale já věděla, že už prostě chci domů, jinak úplně zblbnu. U chrámu sv. Víta jsem s kamarádkami začala dokonce řešit děti, že si dvě adoptujeme a to jsem zamítla, že když už, tak vlastní, ale to byla blbost, když jsme 3 baby .. Ale to jen tak pro zajímavost ..


Pak už jsme měli pomalu rozchod a mohli jsme jít, kam jsme chtěli. Já teda na oběd a pak pro suvenýr, ostatní kdo ví kde .. Odnesla jsem si fajnou magnetku od fajného chlapa. Později jsem pak sedla na vlak a dojela zpátky, sedla do auta, vysedla, opět do něj sedla a jela na trochu vysněný koncert skupiny Stratovarius s čímž jsem zakončila vůlet do Prahy a pak jela domů .. Konečně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama