Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Červenec 2013

King of fools - Edguy

28. července 2013 v 13:13 | quack |  Písně (Edguy a Avantasia)
Protože si občas připadám jako blázen a někdy ještě hůř, vzpomněla jsem si na tuto píseň. Patří i k mým oblíbeným ... Text v celém článku.



Pro ana blogy

28. července 2013 v 11:37 | quack |  Různé kecy a můj život
(Článek na téma týdne .. )

Pro neblogaře tady musím napsat, že pro ana blogy jsou blogy dívek (fakt jsem nenarazila na žádný klučičí), jež jsou pro anorexii a snaží se zhubnout šíleným způsobem. (Šíleným rozumějte, že jejich snídaně je kolečko okurky, svačinu nemají, oběd je půlka rajčete, a pak už za den nesní nic ... A to je ještě pro ně moc a mají deprese, že toho snědly příliš .. )


Na jejich blozích najdete jídelníčky, thinspirace (= fotky vyhublých holek, které berou za inspiraci), někde na boku většinou vysněnou váhu a nynější váhu a podobně. Na několik jsem narazila, možná jsem měla jen štěstí, ale hodně jich bylo starých (od roku 2009 žádná aktivita - ty doufám, že se probraly a začaly znova normálně žít), ale našla jsem i nové, třeba teprve 2 měsíce založené blogy. To mě vcelku mrzí. Chápu, že lidé se zajímají o svou váhu, i já si ji občas zjistím a buď jsem příjemně překvapená a nebo ne, ale že bych začala tak blbnout a nejíst to ne (a pro jednu bramboru, jestli si tohle bude číst - já jím normálně ... !) ...


A to jako vážně, nepamatuji si, že bych někdy měla stav, kdy jsem nechtěla nic jíst, abych zhubla. Já jsem naopak děsný mlsoun. Věřím tomu, že kdybych do sebe pořád něco necpala, tak jsem lehčí o 5 kilo. A jasně, jsou dny, kdy třeba nemám vůbec hlad, protože je třeba vedro, ale to znají asi všichni, a nechápu, proč jíst, když hlad nemám .. Proto třeba ani většinou nesnídám. (Otázka k zamyšlení - snídáte, protože máte hlad, nebo protože jste tak naučení a zvyklí?) A jelikož mám špíčky, tak anorektička vážně nejsem ...


Jen mě mrzí, že je tu tolik holek, které mají strach sníst třeba jen jednu borůvku, aby nesnědly o pár kalorií navíc. Je to normální? A teď mě začíná děsit možnost, že s tímhle tématem týdne se strhne další vlna nově založených pro ana blogů malých holek, kterým se tohle všechno bude zdát jako úžasná bezkonkurenční možnost, jak zhubnout. Ne, lidi, vážně. Možná nesedět pořád u počítače či televize s brambůrkami a bonbóny, ale vyjít/vyjet ven by mohlo něco změnit ...


Jinak třeba pro zajímavost, neznám žádnou anorektičku, ale bulimičku bohužel ano. Vcelku pohodová a mladá holka a poměrně dost se zničila kvůli bulimii. A to vážně nepotřebovala zhubnout. Naštěstí se z toho po nějakém tom měsíci dostala a je už zase v pořádku, ale jako většina závislostí, i tahle se může kdykoli vrátit ...

Ohlédnutí za první čtvrtinou prázdnin

17. července 2013 v 11:42 | quack |  Různé kecy a můj život
Po trochu delší neaktivitě jsem se konečně dokopala k tomu tady zase něco napsat.

Čtvrt prázdnin už uteklo, ale mi se zdá, že je už pomalu konec srpna, protože se u mě pořád něco děje a nejsem na to moc zvyklá .. Hned na vysvědčení měl oslavy můj bratranec, den na to moje babi. Pak se to nějak skutálelo a byla středa a já se vydala na strastiplnou cestu na Slovensko ... Sama!


Jsem trdlo, takže nikdo moc nečekal, že tam trefím na první pokus, zvlášť s třemi přestupy ... (I já jsem si říkala, že nemá cenu se o to pokoušet ... ) Ale věděla jsem, že kdybych nejela, přišla bych o nějaké zážitky ... No .. Spala jsem pod širákem .. A to jsem nečekala, že by mi někdy vyšlo. A to úžasně jasné nebe jsem měla pak kdykoli před očima taky dlouho .. A lezení do ledového potoka mi chybělo, takže jsem to tam napravila .. Jízda v kufru auta byla vtipná .. A tak vůbec je to Slovensko zajímavá zem ...

A když jsem se pak vrátila domů, ani jsem se pořádně nevybalila a už jsem zase zmizela z domu ... Tentokrát na Masters of Rock .. Byla jsem tam poprvé, takže zážitků milión. A s tím, že jsem mírně metalová holka, byla jsem tam v sedmém nebi. A skupiny, na které jsem se těšila, většinou nezklamaly, takže to bylo fajn .. K tomu jsem poznala i nějaké nové zajímavé ... U některých mě trochu děsil zpěv, který nebyl moc zpěv, ale blití, nebo naopak šílený pískot či jekot, ale to jsme pak většinou zmizeli v "hříšné zóně", což bylo místo se stánky s papáním ... A víte, co bylo nejhorší? Ten škaredý kopec k našemu stanu a autu ... Na ten budu ještě chvíli vzpomínat ... A asi o MoRu napíši ještě jeden článek, protože se mi to tady nechce všechno vypisovat ..


A včera jsem zjistila, že i obyčejný den, kdy jdete jen do kina (na Univerzitu pro příšerky), může být super ... Zvlášť, když jsem dostala bramboru, která mi udělala radost víc, než cokoli jiného .. :) A když Vám paní u pokladny poplete filmy a celé lístky přeškrtá a přečmárá, že Vám pak "trhačka lístků" nevěří, že jste to neudělali Vy .. Jen přemýšlím, co mě čeká dál ...

(Fotka z cesty na Slovensko .. )