Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Moje praxe 4/10

23. května 2013 v 15:08 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Dnes jsem jela na lačno, protože mi to tak bylo přikázáno kvůli odběru. Bylo to vcelku šílené, ještě k tomu, když jsem nestíhala, probudila se jako ovce (mé středně kudrnaté vlasy ze sebe udělaly hodně kudrnaté vlasy a né a né lehnout), poměrně málo jsem se oblíkla, takže jsem mrzla a hned, co jsem se vymotala z baráku, jsem se zamotala do svých věcí.


V buse mi bylo tak nějak divně a doufala jsem, že mi krev odeberou co nejdřív a já něco sním. Na polikliniku jsem dorazila úplně v pohodě, převlíkla se, dostala se do labin a hned jsem řekla jedné slečně z příjmu, aby mi pomohla s odběrem (aby našla někoho, kdo mi krev odebere) a vyšla mi vstříc.


Šla jsem s ní na odběr a pak se mě ptala, co vlastně chci, na odběru o mě naštěstí (!) věděli, takže to šlo v pohodě. Jenže pak jsem už jen matně věděla, že bych asi měla hledat Sabču, která samozřejmě nebyla u svého stolu a já byla nahraná. Nevím, prostě pořád nevím, kdo je u čeho a kdo tam co vlastně dělá a vyšetřuje (ano, poznám, kde jde krev a kde moč a podobně, ale co se děje s tím dál prostě nevím) ... A tak mě nenapadlo nic jiného než že se stisknutou ránou (občas jsem nevyzpytatelná a krev se mi rozteče, aniž bych to postřehla) s ampulkou v ruce jsem pochodovala na denní místnost na snídani. Samozřejmě se na mě všichni dívali a smáli, ale že by mi někdo poradil, pomohl, to ne. Nakonec se nademnou slitovala slečna Dagmar, se smíchem mi vzala mou krev, že si ji schová a pak si pro ni mám zajít ..


Ruka mi trnula, jako po každém odběru a já se snažila chroustat jabko a přitom si číst blbosti na mobilu. Poslouchala jsem nenápadně ostatní, ale těm to vůbec nevadilo .. Oni tam jsou vlastně taky všichni divní (a přitom se smějí mi) .. Furt tam někoho potkávám připojeného na facebooku, nebo jak si pročítá maily, baby se tam koukají na oblečení .. (Když oni pomlouvají mě, tak já je taky!)


Každopádně jsem spapala to jablko a nenápadně vysledovala odpadkový koš, pak jsem se zvedla, vyhodila ohryzek a utekla z denní místnosti. Ale co teď, že? Krev mi někam utekla, Sabina pořád nikde .. Tak jsem šla na mou židli na přijmu a koukala. Tam se o mém pochodu ještě nedověděli, takže to bylo v pohodě. Pak jsem to vzdala i tam, protože se tam nic nedělo a nenápadně postávala u stolu. Začala si se mnou povídat Eva, se kterou jsem si tedy potykala, protože není zas tak stará (po výšce šla hned tam, půl roku byla na příjmu a pak ji dali na moč) .. Ukázala mi leukocyry a eryocyty a podobně a pak už se zjevila Sabina.

Vtipně začala hned volat, takže jsem zase stála jako tydlík, což se mi nevyplatilo - začala se mi smát další laborantka, že takové stání musí být určitě velice zajímavé .. A řekla mi, jestli jsem už byla na hematologii .. Řekla jsem, že ne a v tu ránu jsem tam byla. Poslechla jsem si od paní Dagmar (ta, co mi hlídala tu krev a pak ji dala do centrifugy) šílenou přednášku, ze které už nevím vůbec nic. Po půl hodině skončila a řekla, že vlastně neví, co mi má říkat a nechala mě jít za Sabinou, která mi řekla, že HIV už nevyšetřuje, že to dělá Kristýna .. (O té jsem slyšela poprvé .. ) A poslala mě za ní .. Ta mi odmítala říct komentář k tomu, jak se to vůbec zjišťuje, neřekla mi nic o tom stroji, ale sama jsem si na dotykové obrazovce naťukala kdo jsem, co tam dávám a co chci vyšetřit. A řekla mi, že za půl hodiny to bude .. Funny ..


Tak jsem sedla ke stolu, znovu si přečetla papíry o HIV, které jsem četla už v úterý a dělala nenápadnou .. I fámy o tom, že jsem pochodovala jak pako s krví na snídani utichly ... Jupííí! Pak jsem se vzala a šla svačit. Potkala jsem tam Evu a domluvila se, že kdybych nevěděla coby, tak že půjdu za ní a budem zkoumat tajemství některých přístrojů a nebo mikroskopovat něčí moč, která by se ji nezdála ... Lepší než nic ..


Půl hodina vcelku utekla a já se odhodlala jít za tou Kristýnou, která si o mě zřejmě myslela své, protože i to moje ťukání na PC, když jsem nastavovala své vyšetření nechtěla komentovat a já nevěděla, co mačkat a co kde psát. Nenápadně jsem se zjevila vedle ní a zeptala se na výsledky .. Vrazila mi papír do ruky a utekla .. Já aspoň zjistila, že nemám HIV, že zítra půjdu na imunologii někde do pryč a pak jsem v klidu odešla. (Skončila jsem někdy v 10:30 .. :D .. )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama