Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Moje praxe 3/10

22. května 2013 v 14:34 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Na dnešní pracovní den jsem se vcelku těšila, protože mi včera řekli, že mám ráno najít kohokoli a přidat se k němu. Jo, kdyby to tak fakt bylo ..

V klidu jsem dorazila na polikliniku, převlíkla se v šatně, nasadila si své dioptrické brýle, abych vypadala inteligentněji a vyšla vstříc laboratořím. Přede mnou cupitala paní Dagmar a zeptala se mě, jestli se moje mamka nejmenuje náhodou Bohuslava. Bohužel. Ale prý jsem strašně moc podobná oné Bohuslavě, se kterou chodila na školu. No aspoň vím, proč se pořád na mě tak podezřívavě koukala.


Došly jsme do labin, odložila jsem si věci do denní místnosti a zeptala jsem se slečny Sabiny, jestli se k ní mohu přidat. Usmála se, ale řekla, že neví, že raději mám počkat na paní doktorku, že je na příjmu. Tam samozřejmě nebyla, ale sedla jsem si tam opět na tu židli, pokecala s přítomnými a čekala .. A čekala .. A čekala .. Hodina utekla a najednou paní doktorka! Vzala si mě po 10 minutách a řekla, že mě zase někde strčí.



Skončila jsem na těch záhadných instrumentálních metodách, kde jsem měla být už od pondělí. Přemýšlela jsem, jestli se tam někde nachází ten pán, co má mít moje praxe na starost, ale samozřejmě jsem už vůbec nevěděla, jak měl podle fotky vypadat. Sedla jsem si na další židli a čekala, co se bude dít dál.


Jedna paní se pořád na mě usmívala a já čekala, že mi něco začne vysvětlovat, ale ono pořád nic ... Tak jsme na sebe koukaly. A ona pak řekla, že mi to raději popisovat nebude, že počká na Petra ... Což mě zmátlo, ale nevadí. Pokecaly jsme si pak o školách, dojíždění a tak vůbec. A najednou se tam zjevil mladík, kterého jsem míjela už včera v labinách. Pozdravil mě, podal mi ruku, ale nepředstavil se ...

Začal mi něco povídat o chromatografii, kterou tak nemám ráda, nebo ji nechápu nebo vůbec tak nějak všechno dohromady se mi to nelíbí .. Koukal pořád na mě a zřejmě přemýšlel, jestli mi to vůbec něco říká, jestli to chápu, jestli ho poslouchám a podobně. Začal tam cosi rozebírat a pak říkal, že si jedno stanovení zkusím .. A to jsem byla najednou plně při smyslech a zbystřila jsem a řekla "cooooooooooo?" .. A on se začal smát.


Pak jsme kecali o ničem, protože jsme měli čas, jelikož se pořád ještě něco stanovovalo. A pak přišla ta paní a ten pán odešel a já byla zas zmatená, jestli náhodou neříkal někde v tom rozhovoru, že mám jít s ním .. Ukázalo se, že jsem měla sedět. Paní začala vytahovat nějaké chemikálie a pipety a cosi, co ani neumím pojmenovat, ale dala mi jen pipetu, špičky, kádinku s vodou a prázdné cosi, co taky neumím pojmenovat, že si mám zkoušet práci s pipetou.



To bylo celkem vtipné. Ve škole máme skleněné s balónky. Toto byly takové ty automatické, co se mačkají jedním prstem. Nastavují se a vyplivují špičky. (To vyplivování mě bavilo .. To jako jo .. ) Až viděla, že jsem pochopila pipetování, dala přede mě psí moč, řekla mi, kolik a kde ji mám odpipetovat a někam odskočila. To pak bylo celkem zajímavé. Ale zvládla jsem to.



Podle anglického postupu jsme jely dál. Odpipetovala jsem si další chemikálie, smíchala s močí, zamíchala na fajném přístroji, pak jsem něco zase přepipetovala, dala do centrifugy, ale to už šla paní na oběd a ke mě si sedl další mladík ...



Začal si se mnou povídat zase o škole a o práci a o všem a ještě mi říkal instrukce a já po chvíli byla už pěkně z toho zmatená .. Naštěstí byl v pohodě, tak se zasmál se mnou a říkal, že mám být v klidu, že chápe, že toho je napoprvé moc. Což byla pravda .. Jak jsem završkovala standart, K1, K2 a pacienta, tak mi zabrněla kapsa s mobilem, ale měla jsem rukavice a měla jsem strach na cokoli šahat. Pak mi bylo řečeno, že to bude trvat 45 minut, že se tam vůbec bude moct vzorek a všechno strčit, mladík odešel a já zůstala sama. Rozhlížela jsem se a pak se ke mě vrátil a zeptal se, jak dlouho tu mám být. Doktorka říkala, že maximálně do 12, tak jsme mu řekla to samé. Odběhl za tím druhým chlapem, co mi to všechno vyvětloval a zeptal se ho, jestli mě může propustit ... Ten se začal smát, protože jsem mu řekla jasně, že chromatoška mi moc neříká a že o tom ani práci mít nebudu a zeptal se mě, jestli mě má dál mučit nebo propustit ... Tak jsem se tak nenápadně usmála a řekla, že by bylo lepší pro všechny stroje i lidi, kdyby mě propustil .. Pochopil, že jsem tam vážně zoufalá a řekl, že můžu teda jít ..

Jak jsem se dostala z rukavic, přečetla jsem si SMS, že někteří už taky skončili, rychle jsem si vzala batoh, převlíkla se a utíkala za nima .. Takže vlastně vážně vcelku pohodový den. Venku jsem byla asi v 11:15 ... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama