Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Moje praxe - 1/10

20. května 2013 v 18:10 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Zdravím ..

Až do 31. 5. mám praxe v jedněch laboratořích na jedné poliklinice. Ráda bych se o zážitky s někým podělila, ale jsem nějaká unavená a nic se mi nechce .. Jen psát a poslouchat písničky ..

Praxe mi začala dnes. Věděla jsem teoreticky, kde by se hledané místo mohlo nacházet, takže aspoň na tu polikliniku jsem trefila s klidem. Pak už to bylo složitější. Předemnou se zjevily 2 tabule a jelikož jsem měla brýle kdesi v batohu pod pláštěm a kalhotama a botama a sešitem a kdo ví, čím ještě .. Asi jsem vypadala vtipně .. Každopádně ty dvě tabule mě stejne zklamaly, protože nic jako laboratoř neobsahovaly. A tak jsem čmuchala dál. Zahlídla jsem prapodivné okýnko s nápisem "Informace" .. Mířila jsem si to k němu, když tu náhle třetí tabule! A obsahovala něco jako laboratoře!


Pak jsem postupovala po schodech nahoru, zamotala se do batohu, MP3 a brýlí, a objevila se uprostřed chodby, netušíc, kam dál .. Koukala jsem sem a tam a pak jsem uviděla další šipky. Došla jsem podle nich až někam na odběry, což mě trochu vyděsilo. Zvlášť, když tam bylo ještě takových 30 lidí. Počkala jsem si ale u okýnka, řekla jsem, že tam mám možná teoreticky být na praxích, ale že si tím absolutně vůbec nejsem jistá. Slečna se na mě usmála a zeptala se, u koho se mám hlásit. Tak jsem si tipla jméno. A ona mě poslala úplně na druhou stranu chodby.


Tam jsem našla dveře s koulí. Zazvonila jsem tedy a vyšla další mladá slečna a zeptala se, co potřebuji. Tak jsem ji to všechno nějak vysvětlila a ona zalezla dovnitř ... Naštěstí se zas objevila a vtipně mi řekla, že z vedení tam nikdo není, že chodí až tak o půl 9 .. (Takže jsem měla 45 minut čas ... ) Tak jsem si hezky sedla, koukala se okolo, občas se kolem někdo mihl, ale nikdo mě nechtěl ..


A pak najednou na mě promluvila nějaká paní. Ta mi řekla, že si mě vezme, ukáže mi šatnu, kde se převleču a tak podobně. Jak jsme šly zase tam zpátky na ty odběry, tak se mě zeptala na smlouvu. To byla už druhá podezřelá věc - první se mi nezdálo to, že si mě nevzal na starost nějaký ten pán, ale paní a teď ještě smlouva? Však to měla vyřídit učitelka ..


V jakési šatně jsem na sebe hodila plášť a kalhoty a vyrazily jsme zase zpátky. Jakože jak jsem šla po té chodbě, tak jsem si vážně připadala inteligentně a jako paní doktorka.

Zavedla mě za tajemné dveře s koulí a přede mnou se tak zjevilo několik desítek různých velkých (obrovských) přístrojů. Paní mi řekla, že mě první všude ukáže, aby lidi věděli, že tu patřím a nechtěli mě vyhodit. A tak jsem byla jako zvířátko v zoo. Všichni se na mě dívali, paní na mě vždy ukázala, řekla mé jméno, co tu dělám, odkud jsem (škola), na jak dlouho tu budu a šly jsme o kousek dál. Pak mi řekla, že neví, co se mnou, ale že ke strojům mě dnes ještě nedá, že teda půjdu na příjem. Řekla mi, že zaučení jsem měla určitě ve škole, co mám a co nemám dělat, tak že mi nemusí nic říkat .. (Ve škole mi řekli, že nás zaučí první den, že pravděpodobně tam budeme jen jednu-dvě hodiny .. ) A pak zmizela.


Zůstala jsem stát u dvou obrovitánských stolů v místnosti s 5 počítači a snad 8 ženami. A najednou jsem nevěděla, co dělat. Nevšímaly si mě nijak .. Mluvily si o svém .. A tak mě nenapadlo nic lepšího než si ukrást židli a sedět jak debil. Prohlídla jsem si celou místnost a přemýšlela, co bude dál a komu sakra ta židle patří a jestli je někomu potřebná ...




Za chvíli přišel nějaký pán s velkou taškou a vyndal cosi na ty stoly. Koukl na mě, představil se, a odešel. Ty pracovnice začaly vyndávat cosi z toho něčeho a o chvilku později, jak se rozestoupily jsem viděla, že to jsou vzorky krve a moči a kdo ví, co ještě. Přišla ta paní z rána, které všichni říkají "paní doktorko", a křikla na jednu (tuším, že Pavlínu), aby mi vysvětlila, co se děje. Postavila jsem se k tomu stolu a ona mi říkala, co co je, proč se to řadí, jak se to řadí, co se s tím dělá, až se to zařadí, a tak podobně ... Měla jsem v tom (a stále mám) trochu guláž. Každopádně přednáška trvala asi 5 minut a pak jsem asi 2 hodiny jak tydlík seděla na té nebohé židli u divného stolu. Vzorky se občas nosily ať už od dovozu nebo do labin za dveřma.


Jakmile mě jedna slečna zase postřehla, tak mě vzala do vedlejší místnosti, kde mi ukázala, jak se řadí výsledky. Z toho jsem byla taky trochu paf, protože vlastně stěna a kousek je jenom samá nálepka se jménem doktora a zorientovat se v tom chvíli trvá. Každopádně po 5 minutách jsem zas seděla. Pak mi daly za úkol orazítkovat výsledky a sepnout koníkem ty, které mají 2 strany. To jsem roztáhla na 10 minut, protože listů bylo asi 60 a věděla jsem, že jinak nebudu mít zas co dělat. I tak jsem pak ale zas seděla a koukala. Ale to se už pomallu blížila 11. hodina a dodávky vzroků se značně zrychlily. Paní doktorka si mě proto vzala do vedlejší místnosti a pomáhala jsem třídit a srovnávat vzorky. A řeknu Vám, že doktoři děsně, ale fakt děsně škrábou, .. Nemohly jsme některé pacienty přečíst, i když to bylo tiskacím. Proto jsem pak šla někdy jen podle toho, jak to vypadalo .. (Na papíře a na vzorku) Po mě to kontrolovala a přerovnávala paní doktorka, takže pohoda .. (přerovnávala proto, jelikož nemám tušení, jak se pozná krev na krevní obraz na něco dalšího, něco dalšího, něco dalšího a moč .. ) .. Dává se to do takových .. Plátů nebo jak to nazvat, které má otvory na ty zkumavky a podobně 10x5 .. Čili maximálně 5 vzorků od jednoho člověka se bere. A jen tak pro zajímavost. Ráno začínaly samozřejmě s plátem 1-10, jak jsem odcházela, měly okolo 360. Celkem šílenost. A dokonce jsem narazila i na statimy! (Vzorky, které se musí hned zapsat a poslat do labin, zkrátka je to urgentní .. )


No ale jak jsem dotřídila a orazítkovala další výsledky, tak jsem nenápadně zůstala v té místnosti, kde vlastně nikdo nebýval a počkala si na paní doktorku. Opravdu jsem chtěla domů. A taky jsem ji pak řekla, že tady jen zavázím a nevím, co dělat. A ona mi řekla, že v tom největším frmolu jsem jim hodně pomohla a zeptala se na mou pracovní dobu .. (To vážně neměla žádnou smlouvu nebo co?) Řekla jsem, že ve škole mi řekli, že 6 hodin denně. A ona říkala, že to je jedno, že můžu jít. Jenže jsem nevěděla kudy k batohu, takže jsem ji poprosila o doprovod. Samozřejmě se pak zakecala, tak jsem ji řekla, že to risknu a najdu šatnu sama. A našla! Jen už nevím, kdeže mám čekat zítra .. Jestli zas za dveřmi nebo někde už v labinách .. A jsem vůbec na správném místě? :D (Jinak bylo značně nefér, že někteří končili už okolo deváté a já tam trčela do půl 12!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama