Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Květen 2013

Moje praxe 8-9/10 a zároveň konec

30. května 2013 v 20:47 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Jelikož včera mírně nebyl čas, protože jsem .. prostě čas neměla, jelikož jsem byla trochu zaměstnávána, nestihla jsem napsat článek o praxi. Zároveň byl dnešní den můj poslední den na praxi, takže článek Moje praxe 10/10 nečekejte - leda, že bych psala o své rehabilitační dovolené, protože se momentálně nacházím trochu jinde, než bych vlastně měla ..


Dnešní a včerejší den byl vlastně na poliklinice hodně podobný - byla jsem na nějakém zvláštním oddělení, kde se zkoumají výtěry odevšad (nevěděla jsem, že jsou i výtěry z oka ... ) a ty se nanesou na agary, což jsou taková zvláštní kulatá sklíčka s něčím (například krevní agar je s lidskou krví .. fujky ..) .. Jsou tak různě barevné - červené, hnědé, žluté, .. Dokonce jsem viděla, že i z jednoho nějakého něčeho vyrostla plíseň .. Ale nejčastěji jsem viděla různé koky (třeba streptokoka, který se dál dělí .. ). Pod mikroskop mi pak byl dán kok a tyčka, abych viděla rozdíl.


Nejvíce mě bavilo, jak doktorka, která mi to vysvětlovala, vždycky k tomu čuchla, třeba i víckrát zasebou ... On to byl celkem hnusný zápach, když jsem vešla do některých těch místností ... Ona se mi za to omlouvala, že oni už to necítí, protože jsou zvyklí, ale že pro mě to musí být děs ... Byl to děs .. Ale člověk si tak nějak zvykne .. Nebylo mi dobře vůbec ani z představy, že ty agary jsou s lidskou krví .. A že se na ně dávají výtěry z ... ze všeho prostě .. Byl tam i psí vzorek - výtažek z kloubu nebo co .. No a představa, že tam někdy měli i mozkomíšní mok .. Chudáci.


Jinak jsem si tam prošla oddělení, kde se zkoumá teda moč, pak na oddělení, kde chodí věci z gynekologie, pak stolice, pak hnisy a pak už nevím vůbec, protože to je tam tak vtipně propojené a já jsem mezi těmi odděleními tak vtipně šmajdala sem a tam a byla jsem úplně ztracená. Vlastně jsem byla dnes i včera ráda, že mě pustili relativně brzy a já mohla jít pryč .. Ono jako lidé tam na mě mluvili všichni najednou a říkali, že to je jedno, že tomu stejně nerozumím a po chvíli mi to už lezlo krkem, tak jsem si z nich dělala srandu .. Nakukala jsem tam jedné babě, že střední končím a jdu někam pracovat, že na výšku vůbec teda se nechystám (samozřejmě, že se chystám na výšku .. ), další jsem řekla, že z toho, co uslyším na praxi budu zkoušená ve škole a že bych si měla něco odnést .. (Nebudu zkoušená, budu psát maturitní práci, ale úplně na jiné téma .. ). Jedné jsem nakukala, že chci dělat laborantku, hned na to další, že veterinářku ... Jestli se tam o mě budou bavit, ... Tak jsem ráda, že tam už nepůjdu, protože otázky by se jen řinuly ..



Když už jsem chtěla tedy odejít, tak jsem ještě musela najít svou hlavní vedoucí, která tedy vážně asi nebyla má vedoucí a ptala se zas na smlouvu .. Řekla jsem ji, že fakt nevím, dala jsem ji kartu (ta mi bude hodně chybět .. ) a rozloučila jsem se ... Ještě mi bylo řečeno, že kdyby něco, tak mám přijít, že jim to tam nikdo nevadí .. Vlastně to byla fajn praxe .. Jsem ráda, že teda jsem vymyslela téma hned snad druhý třetí den ... A končila jsem brzo .. A tak vůbec ... Fííí!

Moje praxe 7/10

28. května 2013 v 17:56 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Jestli jsem včera měla co napsat, tak dnes už opravdu nemám .. Paní doktorka sice byla přítomna, ale potkala jsem ji, až když jsem odcházela .. Šla jsem totiž rovnou tam, kde jsem byla včera a měla jsem slíbenou elisu, která se nakonec nekonala.


Sedla jsem si tam zase na tu mou oblíbenou židličku a koukala. Pročetla jsem si párkrát názvy nějakých složek, občas se zaposlouchala do písní z rádia a přemýšlela jsem o kravinách. Pak na mě promluvila jedna fajná paní (spíš už taková fajná babička) a dala mi 5 stojánků, že mám doplnit špičky. Tak jsem poslušně potichu doplňovala a bylo mi fajn. A jen 2 mi spadly na zem a musela jsem je odložit ... !


Baby tam byly tentokrát jen 4, ale občas se tam přimotaly i nějaké dvě z jiného oddělení, kde jsem asi ještě nebyla, protože mi nebyly povědomé. Třeba se s nimi víc seznámím zítra. To mám totiž domluvené s paní doktorkou jakési oddělení, kde se něco zkoumá z kostní dřeně a trochu se tam bojím jít. Ale snad to bude fajn. Jen ta představa, že nějaký chudák tam musel si nechat odebrat dřeň je fuj.


Když mě pak propustily někdy po půl desáté, převlíkla jsem se a jelikož jsem měla čas, tak jsem našla paní doktorku, nebo teda spíš její ruku a pak až celou paní doktorku a chvilku s ní pokecala. Neviděla jsem ji od pátku no .. A pak už o mě nebylo ani vidu ani slechu .. Doma jsem pak napsala ještě mail do školy, kvůli té smlouvy, která se pořád nějak asi nenašla a tím můj pracovní den skončil ...

Moje praxe 6/10

27. května 2013 v 18:57 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Ráno jsem se nějak opět dopravila na polikliniku, kde jsem zjistila, že moje paní doktorka dnes vůbec nepřijde, že má jednání nebo něco v tom smyslu .. A že tedy mám jít, kam chci .. A nebo tam, kde jsem byla v pátek .. (To bylo méně nápadné, tak jsem zalezla na imunologii .. )


Přišla jsem tam teda a nikde nikdo, .. Jen jedna paní, tak jsem ji řekla, proč tam jsem a ta mě tam nechala. Po chvíli dorazily ostatní baby a přemýšlely, co se mnou.. Po půl hodině mě daly k nějaké další slečně, ať koukám, jak připravuje jakési sklíčka.


Celou tu její práci jsem vůbec nepochopila.. Jediné, co jsem pochytila je to, že se vzorek má nějak navázat kupříkladu na nějakou vrstvu z opičích jater ..


Dál se mi tam snažily vysvětlit, proč mám studovat školu, kterou mi navrhovaly a kam pak jít pracovat a snažily se mi znechutit mou nynější školu a říkaly, že je úplně k ničemu .. Zvláštní bylo, když jsem zjistila, že slečna sedící vedle mě vystudovala tu samou .. Ale občas ji bránila to jo .. Jenže studovala jiný obor, takže moje nebohé lyceum občas taky topila, i když jsem ho bránila ..


Každopádně jinak jsem tam stejně neměla co dělat, tak na mě hodily pytlíky se špičkami na pipety a doplňovala jsem stojánky. To mě na nějakou dobu zabavilo. Mezitím se debata posunula k postelím a 2 slečny si tam na netu prohlížely nějaké a zkoumaly, kterou si ta jedna z nich má koupit. Jakože ano, pracovní morálka je tam úžasná .. A ve středu a čtvrtek tam mají mít nějakou kontrolu nebo něco, tak jsem zvědavá, jestli mě schovají, nebo co .. Nemám správnou obuv, kalhoty ani nic .. Ale za to já nemohu, když tak normálně nepracuji ..


Každopádně hned po tom, co slečna několikrát cosi udělala s nějakými sklíčky a vzorky a zkumavkami a se vším, tak mi řekla, že můžu jít .. Ale nemohla jsem zmizet tak rychle, jak bych chtěla .. Zdžely mě ostatní a přemýšely, co se mnou zítra .. A dohodly se, že tam zítra přijdu a kouknu zase na nějakou elízu (možná konečně pochopím princip a tak vůbec .. ), jen nevím, co na to doktorka, ale ta stejně většinou neví, co se mnou .. Ale stejně ji musím najít kvůli smouvy .. Tak uvidíme ..

Moje praxe 5/10

24. května 2013 v 22:04 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Věděla jsem, že mě pošlou na imunologii, nevěděla jsem, kde to je, ale jakmile jsem se dostala na polikliniku a převlíkla se, rozhodla jsem se oslovit jednu laborantku, jestli neví, kde najdu doktorku. Usmála se a ukázala mi dveře její kanceláře .. (Pochopte, nechci pořád jako trubka sedět na příjmu a čekat na ní .. )


Zaťukala jsem tedy, otevřel to starý pán, který mě tam pořád sleduje a pronásleduje .. A pustil mě dál. Paní doktorka seděla u PC a řekla jen, že hned to bude ... Tak jsem stála jako tydlík, ale asi jen 20 vteřin, protože pak se zvedla a vzala mě tajemnou chodbou na imunologii .. A tam to bylo vtipné ..


Jedna hlavní paní, co řídila všechny lidi, tak pořád po někom řvala, pak se na mě otočila a dělala skoro "ťuťuňuňu" .. Chvliku mi vysvětlovala, co tam vlastně dělají a jak a pak ztichla, napipetovala si několik roztoků a pak se zeptala, jestli nechci něco testovat ... Z toho jsem měla trochu nahnáno, protože bych nerada zničila výsledky, tak řekla, že otestuju sama sebe - přesnost mé pipetace.


Odběhla a pak se najednou zjevila s dvěma roztoky - modrým a červeným. Dala mi seřízenou pipetu a vysvětlila mi dva způsoby, jak se může pipetovat. Dala mi špičky, mini koš, dvě plátička a odběhla. A tak jsem se dala do práce .. Ale nebyla jsem ani ve čtvrtině prvního pláta a už na mě mluvila nějaká laborantka, že mi chce ukázat elízu (? .. nějak mi vypadl název, tak si tipuju .. ). Napipetovala si něco ke vzorkům a pak s tím třískla o stůl. A znova a znova. Rány jako z děla ... Ale že prý tam ty vzorky a chemikálie drží pevně a nic se tak neuvolňuje .. (Proč s tím teda klepe nějak nevím .. Asi to chce utřepat ... ? .. ) Pak mě prospustila a já si v klidu pipetovala dál ...


Když jsem skončila, uklidila jsem si po sobě a čekala na hlavní paní .. Ta vysvětlovala něco z porady laboratům, tak jsem poslouchala ... Řešili nějaké krabice a sběr papírů, což mě moc po chvíli nebralo, tak jsem koukala, jak si přístroj pracuje sám a bere si vzorky, míchá, promývá ... Pak na mě šéfka promluvila a řekla, že mi to jde teda zkontrolovat. Odnesla mi mé napipetované pláta a vrátila se za pár minut i s papíry, na kterých se ukázalo, že pipetuji stejně jako většina lidí na jejim oddělení ... Né, že by mě to nepotěšilo ..

A to bylo vlastně za dnešek vše .. Skočila jsem o půl desáté ... Pak jsem se projela tajemnou tramvají číslo tři až někam daleko, koupila si pohledy na postcrossing a jela zpátky za dvěma spolužáky ... Pohodový den ... :)

Moje praxe 4/10

23. května 2013 v 15:08 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Dnes jsem jela na lačno, protože mi to tak bylo přikázáno kvůli odběru. Bylo to vcelku šílené, ještě k tomu, když jsem nestíhala, probudila se jako ovce (mé středně kudrnaté vlasy ze sebe udělaly hodně kudrnaté vlasy a né a né lehnout), poměrně málo jsem se oblíkla, takže jsem mrzla a hned, co jsem se vymotala z baráku, jsem se zamotala do svých věcí.


V buse mi bylo tak nějak divně a doufala jsem, že mi krev odeberou co nejdřív a já něco sním. Na polikliniku jsem dorazila úplně v pohodě, převlíkla se, dostala se do labin a hned jsem řekla jedné slečně z příjmu, aby mi pomohla s odběrem (aby našla někoho, kdo mi krev odebere) a vyšla mi vstříc.


Šla jsem s ní na odběr a pak se mě ptala, co vlastně chci, na odběru o mě naštěstí (!) věděli, takže to šlo v pohodě. Jenže pak jsem už jen matně věděla, že bych asi měla hledat Sabču, která samozřejmě nebyla u svého stolu a já byla nahraná. Nevím, prostě pořád nevím, kdo je u čeho a kdo tam co vlastně dělá a vyšetřuje (ano, poznám, kde jde krev a kde moč a podobně, ale co se děje s tím dál prostě nevím) ... A tak mě nenapadlo nic jiného než že se stisknutou ránou (občas jsem nevyzpytatelná a krev se mi rozteče, aniž bych to postřehla) s ampulkou v ruce jsem pochodovala na denní místnost na snídani. Samozřejmě se na mě všichni dívali a smáli, ale že by mi někdo poradil, pomohl, to ne. Nakonec se nademnou slitovala slečna Dagmar, se smíchem mi vzala mou krev, že si ji schová a pak si pro ni mám zajít ..


Ruka mi trnula, jako po každém odběru a já se snažila chroustat jabko a přitom si číst blbosti na mobilu. Poslouchala jsem nenápadně ostatní, ale těm to vůbec nevadilo .. Oni tam jsou vlastně taky všichni divní (a přitom se smějí mi) .. Furt tam někoho potkávám připojeného na facebooku, nebo jak si pročítá maily, baby se tam koukají na oblečení .. (Když oni pomlouvají mě, tak já je taky!)


Každopádně jsem spapala to jablko a nenápadně vysledovala odpadkový koš, pak jsem se zvedla, vyhodila ohryzek a utekla z denní místnosti. Ale co teď, že? Krev mi někam utekla, Sabina pořád nikde .. Tak jsem šla na mou židli na přijmu a koukala. Tam se o mém pochodu ještě nedověděli, takže to bylo v pohodě. Pak jsem to vzdala i tam, protože se tam nic nedělo a nenápadně postávala u stolu. Začala si se mnou povídat Eva, se kterou jsem si tedy potykala, protože není zas tak stará (po výšce šla hned tam, půl roku byla na příjmu a pak ji dali na moč) .. Ukázala mi leukocyry a eryocyty a podobně a pak už se zjevila Sabina.

Vtipně začala hned volat, takže jsem zase stála jako tydlík, což se mi nevyplatilo - začala se mi smát další laborantka, že takové stání musí být určitě velice zajímavé .. A řekla mi, jestli jsem už byla na hematologii .. Řekla jsem, že ne a v tu ránu jsem tam byla. Poslechla jsem si od paní Dagmar (ta, co mi hlídala tu krev a pak ji dala do centrifugy) šílenou přednášku, ze které už nevím vůbec nic. Po půl hodině skončila a řekla, že vlastně neví, co mi má říkat a nechala mě jít za Sabinou, která mi řekla, že HIV už nevyšetřuje, že to dělá Kristýna .. (O té jsem slyšela poprvé .. ) A poslala mě za ní .. Ta mi odmítala říct komentář k tomu, jak se to vůbec zjišťuje, neřekla mi nic o tom stroji, ale sama jsem si na dotykové obrazovce naťukala kdo jsem, co tam dávám a co chci vyšetřit. A řekla mi, že za půl hodiny to bude .. Funny ..


Tak jsem sedla ke stolu, znovu si přečetla papíry o HIV, které jsem četla už v úterý a dělala nenápadnou .. I fámy o tom, že jsem pochodovala jak pako s krví na snídani utichly ... Jupííí! Pak jsem se vzala a šla svačit. Potkala jsem tam Evu a domluvila se, že kdybych nevěděla coby, tak že půjdu za ní a budem zkoumat tajemství některých přístrojů a nebo mikroskopovat něčí moč, která by se ji nezdála ... Lepší než nic ..


Půl hodina vcelku utekla a já se odhodlala jít za tou Kristýnou, která si o mě zřejmě myslela své, protože i to moje ťukání na PC, když jsem nastavovala své vyšetření nechtěla komentovat a já nevěděla, co mačkat a co kde psát. Nenápadně jsem se zjevila vedle ní a zeptala se na výsledky .. Vrazila mi papír do ruky a utekla .. Já aspoň zjistila, že nemám HIV, že zítra půjdu na imunologii někde do pryč a pak jsem v klidu odešla. (Skončila jsem někdy v 10:30 .. :D .. )

Sonata Arctica - Broken

22. května 2013 v 14:38 | quack |  Texty písní a videa
Nemám jinak o čem psát a nechci mít tady jen samé články z praxe, takže vkládám píseň, kterou si ráda a často pouštím. Je jich samozřejmě víc, ale zase vkládat tady taky všechny nechci.


Píseň je to od skupiny Sonata Arctica, která tady možná ještě nebyla moc zmíněná, ale za poslech určitě stojí. Pravidelní čtenáří ji tady asi začnou vídat častěji ...





Moje praxe 3/10

22. května 2013 v 14:34 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Na dnešní pracovní den jsem se vcelku těšila, protože mi včera řekli, že mám ráno najít kohokoli a přidat se k němu. Jo, kdyby to tak fakt bylo ..

V klidu jsem dorazila na polikliniku, převlíkla se v šatně, nasadila si své dioptrické brýle, abych vypadala inteligentněji a vyšla vstříc laboratořím. Přede mnou cupitala paní Dagmar a zeptala se mě, jestli se moje mamka nejmenuje náhodou Bohuslava. Bohužel. Ale prý jsem strašně moc podobná oné Bohuslavě, se kterou chodila na školu. No aspoň vím, proč se pořád na mě tak podezřívavě koukala.


Došly jsme do labin, odložila jsem si věci do denní místnosti a zeptala jsem se slečny Sabiny, jestli se k ní mohu přidat. Usmála se, ale řekla, že neví, že raději mám počkat na paní doktorku, že je na příjmu. Tam samozřejmě nebyla, ale sedla jsem si tam opět na tu židli, pokecala s přítomnými a čekala .. A čekala .. A čekala .. Hodina utekla a najednou paní doktorka! Vzala si mě po 10 minutách a řekla, že mě zase někde strčí.



Skončila jsem na těch záhadných instrumentálních metodách, kde jsem měla být už od pondělí. Přemýšlela jsem, jestli se tam někde nachází ten pán, co má mít moje praxe na starost, ale samozřejmě jsem už vůbec nevěděla, jak měl podle fotky vypadat. Sedla jsem si na další židli a čekala, co se bude dít dál.


Jedna paní se pořád na mě usmívala a já čekala, že mi něco začne vysvětlovat, ale ono pořád nic ... Tak jsme na sebe koukaly. A ona pak řekla, že mi to raději popisovat nebude, že počká na Petra ... Což mě zmátlo, ale nevadí. Pokecaly jsme si pak o školách, dojíždění a tak vůbec. A najednou se tam zjevil mladík, kterého jsem míjela už včera v labinách. Pozdravil mě, podal mi ruku, ale nepředstavil se ...

Začal mi něco povídat o chromatografii, kterou tak nemám ráda, nebo ji nechápu nebo vůbec tak nějak všechno dohromady se mi to nelíbí .. Koukal pořád na mě a zřejmě přemýšlel, jestli mi to vůbec něco říká, jestli to chápu, jestli ho poslouchám a podobně. Začal tam cosi rozebírat a pak říkal, že si jedno stanovení zkusím .. A to jsem byla najednou plně při smyslech a zbystřila jsem a řekla "cooooooooooo?" .. A on se začal smát.


Pak jsme kecali o ničem, protože jsme měli čas, jelikož se pořád ještě něco stanovovalo. A pak přišla ta paní a ten pán odešel a já byla zas zmatená, jestli náhodou neříkal někde v tom rozhovoru, že mám jít s ním .. Ukázalo se, že jsem měla sedět. Paní začala vytahovat nějaké chemikálie a pipety a cosi, co ani neumím pojmenovat, ale dala mi jen pipetu, špičky, kádinku s vodou a prázdné cosi, co taky neumím pojmenovat, že si mám zkoušet práci s pipetou.



To bylo celkem vtipné. Ve škole máme skleněné s balónky. Toto byly takové ty automatické, co se mačkají jedním prstem. Nastavují se a vyplivují špičky. (To vyplivování mě bavilo .. To jako jo .. ) Až viděla, že jsem pochopila pipetování, dala přede mě psí moč, řekla mi, kolik a kde ji mám odpipetovat a někam odskočila. To pak bylo celkem zajímavé. Ale zvládla jsem to.



Podle anglického postupu jsme jely dál. Odpipetovala jsem si další chemikálie, smíchala s močí, zamíchala na fajném přístroji, pak jsem něco zase přepipetovala, dala do centrifugy, ale to už šla paní na oběd a ke mě si sedl další mladík ...



Začal si se mnou povídat zase o škole a o práci a o všem a ještě mi říkal instrukce a já po chvíli byla už pěkně z toho zmatená .. Naštěstí byl v pohodě, tak se zasmál se mnou a říkal, že mám být v klidu, že chápe, že toho je napoprvé moc. Což byla pravda .. Jak jsem završkovala standart, K1, K2 a pacienta, tak mi zabrněla kapsa s mobilem, ale měla jsem rukavice a měla jsem strach na cokoli šahat. Pak mi bylo řečeno, že to bude trvat 45 minut, že se tam vůbec bude moct vzorek a všechno strčit, mladík odešel a já zůstala sama. Rozhlížela jsem se a pak se ke mě vrátil a zeptal se, jak dlouho tu mám být. Doktorka říkala, že maximálně do 12, tak jsme mu řekla to samé. Odběhl za tím druhým chlapem, co mi to všechno vyvětloval a zeptal se ho, jestli mě může propustit ... Ten se začal smát, protože jsem mu řekla jasně, že chromatoška mi moc neříká a že o tom ani práci mít nebudu a zeptal se mě, jestli mě má dál mučit nebo propustit ... Tak jsem se tak nenápadně usmála a řekla, že by bylo lepší pro všechny stroje i lidi, kdyby mě propustil .. Pochopil, že jsem tam vážně zoufalá a řekl, že můžu teda jít ..

Jak jsem se dostala z rukavic, přečetla jsem si SMS, že někteří už taky skončili, rychle jsem si vzala batoh, převlíkla se a utíkala za nima .. Takže vlastně vážně vcelku pohodový den. Venku jsem byla asi v 11:15 ... :D

Moje praxe 2/10

21. května 2013 v 15:31 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Druhý den mé praxe byl mírně klidnější. Věděla jsem, kam mám jít, kde se převléct, koho hledat, ale nevěděla jsem, KDE na paní doktorku čekat ...

Autobus z mého města jsem v klidu stihla a ještě jsem si přitom dopisovala s kámošem. Druhý bus mi (naštěstí) zdrhnul. Ano, naštěstí, protože jinak bych na mé poliklinice byla moc brzo. Takže se mi to hodilo. Našla jsem místnost s odběry, použila svou magickou kartu na otevírání dveří (pacienti na mě zase koukali a já si zase připadala tak nějak .. vznešeně .. ) a já vklouzla za ně, prošla chodbičkami a zabrblala pozdrav na dvě holky a v klidu se převlékla.


Pak jsem se vydala na druhou stranu chodby, kde si mě zase prohlíželi lidé v čekárnách a já se na ně usmívala .. A došla jsem k osudným dveřím, u kterých jsem nevěděla, jestli mám jít dál a nebo jestli si pro mě paní doktorka dojde. Naštěstí tam byla jedna laborantka a mluvila s nějakým pánem, tak jsem počkala až domluví a pak se zeptala na paní doktorku.


,,Ale ta je asi ve své kanceláři, tam se když tak běž podívat .. "


,,V kanceláři .. ? Ta je kde?"


,,Tobě to včera nikdo neukázal? Na druhé straně, jak je šatna, tak tam .. Víš co, pojď zase na příjem se posadit a počkáš na ni, ona přijde."


U šatny?! Na příjem?! Zas tam budu sedět jak truhlík?!


Na příjmu jsem potkala paní ze včerejška, ta se na mě skoro vrhla s úsměvem a šíleně mě zdravila a říkala, že mě hrozně ráda vidí a ptala se, kdy jsem včera vůbec odešla a jestli nechci do denní místnosti si zase dát věci. V denní místnosti se mě pak ptala před 10 dalšími slečnami, jestli nemám hlad a žízeň a jestli jsem snídala a jestli něco nepotřebuji .. Prostě šíleně moc starostlivá a laskavá paní ... Po té, co jsem ji na několikátý pokus vysvětlila, že jsem v pohodě a nic mi nechybí, odešly jsme na příjem. Tam jsme pak byly tři. Když někdo přišel, tak mě pozdravil na cosi se poptal a zas zmizel.
Hodiny se zase nehly. Pak najednou přišlo několik desítek vzorků a s nimi i paní doktorka, která mě úspěšně přehlížela, i když už vzorky byly roztříděné. (A já je samozřejmě netřídila, protože to je moc složité, takže jsem celou dobu zavázela na židličce ... ) Pak se ale slitovala nade mnou a vzala za dveře do labin. Rozhlídla se, přemýšlela, ke komu mě šoupne a pak se rozhodla udělat tři kroky a říct slečně Sabině, aby mi něco vysvětlila o své práci a zmizla. Zůstala jsem zase stát na místě jak tele a čekala, co bude. Na první pohled nesympatická Sabina se na mě vrhla ale s úsměvem a kývla na mě, ať jdu k ní. Najednou jsem byla oblíčená dalšími laborantkami a dohadovaly se, kdo mi co řekne. Všechno skončilo na Sabině. Začala mi něco vysvětlovat o stáčení krve a tím můj mozek přestal reagovat, protože jsem slovo "stáčení" nepobrala. Zvlášť, když pak vzorky dávaly do centrifugy. Dopoptala jsem se a už to bylo v pohodě. Pak mě zavedla k močce (rozumějte moč, zkrátka ji tam říkají močka .. ,,Mám tu močku navíc, od nějakého pana ******, nemáte ho někdo?" Zvyknete si .. ) a vysvětlovala papírky .. Ty byly u mě v pohodě, protože papírky na pH už jsem v ruce měla a stanovovala jsem s nimi.


Pak se za mnou objevila další laborantka a zeptala se, proč tu vůbec jsem, tak jsem ji řekla svůj problém s maturitní prací a světe divse- obě laborantky se toho chytly, poslouchaly a lámaly si hlavu, co tak se mnou udělají, aby z toho něco bylo ... Donesly mi nějaké složky, já si jednu začala listovat a Sabina otevřela druhou a řekla mi, že má nápad.


,,A nechceš si třeba otestovat HIV?"


Ale jakože hodně zajímavý nápad! Ze školy by nikdo HIV u sebe testovat nemusel, protože koho by to napadlo, a napsat by se o tom určitě dalo .. Samozřejmě jsem si ale chtěla zkusit udělat i krevní obraz a zjistit krevní skupinu .. Sabča mi nechala asi 15 listů, abych si je okopírovala a někam odletěla. Tak jsem se naučila s tou véééélkou kraksnou spolupracovat a okopírovala jsem si pár papírů. Pak jsem si nad ně sedla a pročetla jsem si, co to vůbec je. Když jsem dočetla, jedna laborantka se nademnou zastavila a nabídla mi, že si později můžeme vyměnit e-mail, kdybych v budoucnu něco potřebovala .. Jupííí ..


Pak se ale Sabina vrátila, křikla na mě, že krev asi nepůjde, protože vyšetření stojí 250 Kč ... A teď mi řekněte, jestli se to vztahuje jen na krevní obraz a skupinu nebo i na to HIV? Mi neříkejte, že tak úžasný plán na maturitní práci padne!! Ale Sabča mi donesla další složku o HIV, že to mám okopčit a pak mám jít domů ... Byla jsem zmatená. Ať už z toho, že nevím, jak je to teda s tím HIV, ale taky z toho, že jsem vážně byla dnes "v práci" jen hodinu a půl ...

Na to HIV se musím zítra doptat, jak to teda je.. Jestli mohu normálně, nebo si to mám zaplatit nebo to nejde vůbec a mám si vymyslet nějaké úplně jiné originální téma .. Ale jednu výhodu oproti včerejšku stejně mám .. Zítra prý nemusím čekat na paní doktorku, ale mám vyhledat kohokoli a jít za ním .. Fííí ! :)

Moje praxe - 1/10

20. května 2013 v 18:10 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Zdravím ..

Až do 31. 5. mám praxe v jedněch laboratořích na jedné poliklinice. Ráda bych se o zážitky s někým podělila, ale jsem nějaká unavená a nic se mi nechce .. Jen psát a poslouchat písničky ..

Praxe mi začala dnes. Věděla jsem teoreticky, kde by se hledané místo mohlo nacházet, takže aspoň na tu polikliniku jsem trefila s klidem. Pak už to bylo složitější. Předemnou se zjevily 2 tabule a jelikož jsem měla brýle kdesi v batohu pod pláštěm a kalhotama a botama a sešitem a kdo ví, čím ještě .. Asi jsem vypadala vtipně .. Každopádně ty dvě tabule mě stejne zklamaly, protože nic jako laboratoř neobsahovaly. A tak jsem čmuchala dál. Zahlídla jsem prapodivné okýnko s nápisem "Informace" .. Mířila jsem si to k němu, když tu náhle třetí tabule! A obsahovala něco jako laboratoře!


Pak jsem postupovala po schodech nahoru, zamotala se do batohu, MP3 a brýlí, a objevila se uprostřed chodby, netušíc, kam dál .. Koukala jsem sem a tam a pak jsem uviděla další šipky. Došla jsem podle nich až někam na odběry, což mě trochu vyděsilo. Zvlášť, když tam bylo ještě takových 30 lidí. Počkala jsem si ale u okýnka, řekla jsem, že tam mám možná teoreticky být na praxích, ale že si tím absolutně vůbec nejsem jistá. Slečna se na mě usmála a zeptala se, u koho se mám hlásit. Tak jsem si tipla jméno. A ona mě poslala úplně na druhou stranu chodby.


Tam jsem našla dveře s koulí. Zazvonila jsem tedy a vyšla další mladá slečna a zeptala se, co potřebuji. Tak jsem ji to všechno nějak vysvětlila a ona zalezla dovnitř ... Naštěstí se zas objevila a vtipně mi řekla, že z vedení tam nikdo není, že chodí až tak o půl 9 .. (Takže jsem měla 45 minut čas ... ) Tak jsem si hezky sedla, koukala se okolo, občas se kolem někdo mihl, ale nikdo mě nechtěl ..


A pak najednou na mě promluvila nějaká paní. Ta mi řekla, že si mě vezme, ukáže mi šatnu, kde se převleču a tak podobně. Jak jsme šly zase tam zpátky na ty odběry, tak se mě zeptala na smlouvu. To byla už druhá podezřelá věc - první se mi nezdálo to, že si mě nevzal na starost nějaký ten pán, ale paní a teď ještě smlouva? Však to měla vyřídit učitelka ..


V jakési šatně jsem na sebe hodila plášť a kalhoty a vyrazily jsme zase zpátky. Jakože jak jsem šla po té chodbě, tak jsem si vážně připadala inteligentně a jako paní doktorka.

Zavedla mě za tajemné dveře s koulí a přede mnou se tak zjevilo několik desítek různých velkých (obrovských) přístrojů. Paní mi řekla, že mě první všude ukáže, aby lidi věděli, že tu patřím a nechtěli mě vyhodit. A tak jsem byla jako zvířátko v zoo. Všichni se na mě dívali, paní na mě vždy ukázala, řekla mé jméno, co tu dělám, odkud jsem (škola), na jak dlouho tu budu a šly jsme o kousek dál. Pak mi řekla, že neví, co se mnou, ale že ke strojům mě dnes ještě nedá, že teda půjdu na příjem. Řekla mi, že zaučení jsem měla určitě ve škole, co mám a co nemám dělat, tak že mi nemusí nic říkat .. (Ve škole mi řekli, že nás zaučí první den, že pravděpodobně tam budeme jen jednu-dvě hodiny .. ) A pak zmizela.


Zůstala jsem stát u dvou obrovitánských stolů v místnosti s 5 počítači a snad 8 ženami. A najednou jsem nevěděla, co dělat. Nevšímaly si mě nijak .. Mluvily si o svém .. A tak mě nenapadlo nic lepšího než si ukrást židli a sedět jak debil. Prohlídla jsem si celou místnost a přemýšlela, co bude dál a komu sakra ta židle patří a jestli je někomu potřebná ...




Za chvíli přišel nějaký pán s velkou taškou a vyndal cosi na ty stoly. Koukl na mě, představil se, a odešel. Ty pracovnice začaly vyndávat cosi z toho něčeho a o chvilku později, jak se rozestoupily jsem viděla, že to jsou vzorky krve a moči a kdo ví, co ještě. Přišla ta paní z rána, které všichni říkají "paní doktorko", a křikla na jednu (tuším, že Pavlínu), aby mi vysvětlila, co se děje. Postavila jsem se k tomu stolu a ona mi říkala, co co je, proč se to řadí, jak se to řadí, co se s tím dělá, až se to zařadí, a tak podobně ... Měla jsem v tom (a stále mám) trochu guláž. Každopádně přednáška trvala asi 5 minut a pak jsem asi 2 hodiny jak tydlík seděla na té nebohé židli u divného stolu. Vzorky se občas nosily ať už od dovozu nebo do labin za dveřma.


Jakmile mě jedna slečna zase postřehla, tak mě vzala do vedlejší místnosti, kde mi ukázala, jak se řadí výsledky. Z toho jsem byla taky trochu paf, protože vlastně stěna a kousek je jenom samá nálepka se jménem doktora a zorientovat se v tom chvíli trvá. Každopádně po 5 minutách jsem zas seděla. Pak mi daly za úkol orazítkovat výsledky a sepnout koníkem ty, které mají 2 strany. To jsem roztáhla na 10 minut, protože listů bylo asi 60 a věděla jsem, že jinak nebudu mít zas co dělat. I tak jsem pak ale zas seděla a koukala. Ale to se už pomallu blížila 11. hodina a dodávky vzroků se značně zrychlily. Paní doktorka si mě proto vzala do vedlejší místnosti a pomáhala jsem třídit a srovnávat vzorky. A řeknu Vám, že doktoři děsně, ale fakt děsně škrábou, .. Nemohly jsme některé pacienty přečíst, i když to bylo tiskacím. Proto jsem pak šla někdy jen podle toho, jak to vypadalo .. (Na papíře a na vzorku) Po mě to kontrolovala a přerovnávala paní doktorka, takže pohoda .. (přerovnávala proto, jelikož nemám tušení, jak se pozná krev na krevní obraz na něco dalšího, něco dalšího, něco dalšího a moč .. ) .. Dává se to do takových .. Plátů nebo jak to nazvat, které má otvory na ty zkumavky a podobně 10x5 .. Čili maximálně 5 vzorků od jednoho člověka se bere. A jen tak pro zajímavost. Ráno začínaly samozřejmě s plátem 1-10, jak jsem odcházela, měly okolo 360. Celkem šílenost. A dokonce jsem narazila i na statimy! (Vzorky, které se musí hned zapsat a poslat do labin, zkrátka je to urgentní .. )


No ale jak jsem dotřídila a orazítkovala další výsledky, tak jsem nenápadně zůstala v té místnosti, kde vlastně nikdo nebýval a počkala si na paní doktorku. Opravdu jsem chtěla domů. A taky jsem ji pak řekla, že tady jen zavázím a nevím, co dělat. A ona mi řekla, že v tom největším frmolu jsem jim hodně pomohla a zeptala se na mou pracovní dobu .. (To vážně neměla žádnou smlouvu nebo co?) Řekla jsem, že ve škole mi řekli, že 6 hodin denně. A ona říkala, že to je jedno, že můžu jít. Jenže jsem nevěděla kudy k batohu, takže jsem ji poprosila o doprovod. Samozřejmě se pak zakecala, tak jsem ji řekla, že to risknu a najdu šatnu sama. A našla! Jen už nevím, kdeže mám čekat zítra .. Jestli zas za dveřmi nebo někde už v labinách .. A jsem vůbec na správném místě? :D (Jinak bylo značně nefér, že někteří končili už okolo deváté a já tam trčela do půl 12!)

Sands of time

7. května 2013 v 18:44 | quack |  Písně (Edguy a Avantasia)
Téma týdne je "Čas plyne stále rychleji" .. Dlouho jsem přemýšlela, ke které písni bych to zařadila, protože adeptů bylo víc. Čas je totiž vcelku hodně diskutované téma v písních, básních, filmech, ...


Myslím, že každý cítí, že toto téma má něco do sebe. Čím jsem starší, tím je to horší. Ale stejně nějak postrádám tu Hlogiku, když právěže hodiny v mém pokoji mají pořád nějaký problém s baterkami, .. hned je vypiplají a pak se čas pomalu zastavuje. Sice tím trochu odbočuji, ale .. Kéž by to tak bylo i v životě. Nebylo by od věci trochu čas zpomalit, protože v poslední době poslouchám ze všem stran, že nikdo nic nestíhá a že by to chtělo pauzu, zmírnit tempo ..


U tohoto téma mě napadá taky jedna otázka. Je lepší vrátit čas a nebo ho jen zpomalit/zastavit? Jsou chvíle, které bych si chtěla prožít znova, ale nic bych neměnila. Zaprvé proto, že nevím, co by se pak stalo v budoucnu, a za druhé proto, že cítím, že všechno je a bylo tak, jak má .. I když ne vždy jsem byla se vším smířená. Ale s časem a nebo s písky času bych si nechtěla zahrávat ... Stačilo mi to v hře Prince of Persia. hlavní postava měla ještě nakonec štěstí, já bych dopadla asi špatně.


Název sands of time jsem taky vybrala proto, že se mi líbí myšlenka z jedné knihy od Terryho Pratchetta, že každý má své přesýpací hodiny, které když se přesypou, tak umřeme. Je docela možné, že písek obrušuje to sklo a proto nám běží čas rychleji, protože nemůžeme umřít dřív, než je nám předpovězeno .. (Ach složitá myšlenka, kterou asi nepochopíte, protože nevím, jak to pořádně vysvětlit .. )


Každopádně, i když se nám čas třeba zrychluje, stejně je v našich rukách, jak s ním hospodáříme. Někteří žijí každou vteřinou, jiní se venku neprošli za poslední rok ani jednou. Jedni vyhledávají nejrůznější informace, jiní blbě koukají na herní postavu, jedni jezdí na kole a chodí po horách, kdy to jen jde, další tuční ... se ztučňují ... tloustnou u televize ..


Zkrátka .. Je to na nás. Važte si času, který na této planetě máte .. A jelikož už jsem asi na konci článku, jen dodám, že stejně jako v písni by mě zajímalo, co ten čas pro mě vůbec je? Přítel nebo nepřítel? A stejně jako zpěvák .. Taky nemám ponětí ..