Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Vzývání - Francesco Petrarca

1. dubna 2013 v 11:40 | quack |  Různé kecy a můj život
Možná tu knihu někdo znáte, možná taky ne. Možná Vám nic neříká ani básník F. Petrarca ...

Na tuto knihu mě navedl můj bráška někdy .. Před .. 6 - 7 lety, když jsem potřebovala báseň na recitační soutěž. Půjčila jsem si tedy Vzývání a našla v ni báseň, která se mi líbila a líbí pořád. Bohužel časem jsem na ni tak napůl zapomněla, a když jsem si ji chtěla jen tak odříkat, nemohla jsem, protože v hlavě už všechno nebylo. A na internetu taky ne. Teď mi to už nedalo, odhodlala jsem se a půjčila jsem si Vzývání znova. Jen kvůli té jedné básně. A protože knihu jsem musela zase vrátit, tak si ji tady přepíšu z mobilu, kam jsem si ji raději vyfotila ..


Kdo odhodlal se žíti ten svůj život
na vlnách proradných a mezi tesy,
od smrti vzdálen pápěrkou jen člunu,
nemůže dálek být on svého konce:
však zdaří se mu zachránit se v přístav,
pokud jen kormidlo je dbalá plachta.

Vánku já vzdal se, kormidlo i plachta
ať jeho jsou, když v milostný ten život
vplul jsem a doufal dospět v lepší přístav,
a van ten dul mě v tisíceré tesy;
a původ svého žalostného konce
já neměl vůkol, ale v tom svém člunu.

Uvězněn bloudil jsem v tom slepém člunu
dlouho a nevzhléd ani, kde je plachta,
jež krátíc den můj, hnala k mému konci
však zlíbilo se Jemu, jenž dal život
že zavolal mě zpátky zprostřed tesů,
abych jen z dálky aspoň spatřil přístav.

Jak světla v noci, jímž se hlásí přístav,
libé je na dalekém moři člunu,
ačli je bouř zas neurve neb tesy,
tak se stožáru, kde se pnula plachta,
viděl jsem znak, jímž plál ten druhý život:
a povzdych jsem , ach, lačen už jsa konce.

Ne, že bych jist byl si zdarem konce;
vždyť chceš-li za dne dostihnouti přístav,
dlouhá to pouť na ten krátký život:
a strach mám, vida se v tom křehkém člunu,
a víc, než chtěl bych, zdouvá se mi plachta
větrem, jenž smýkl mnou v ty vůkol tesy.

Živého propustily by ty tesy
a vyhnanství mé dospělo by konce,
kdybych jen chtiv byl správně stočit plachtu
a spustil kotvu svou, kde zdraví přístav
a nehořel jak vzňaté dřevo člunu:
tak těžko zůstavit, co můj byl život.


Pane, jenž máš můj konec i můj život,
než roztříštím ten člun svůj mezi tesy,
veď v dobrý přístav tu mou bědnou plachtu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama