Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Runaway train

23. března 2013 v 20:18 | quack |  Různé kecy a můj život
Občas si říkám, že vlak mého života je tak trochu splašený, neovladatelný ... Život je totiž nevyzpytatelný, takže nemůže jet po klidných kolejích. A pokud jde o hezké věci, které mě mají překvapit, nestěžuji si.

Ono je to jako houpačka, někdy jste dole, někdy nahoře. Snaží se ale vyrovnávat - když jste dlouho dole, přijde něco, co Vás vyzdvihne do výšin a naopak. Snažím se držet uprostřed, ale copak se mi to takhle může dařit? První byla jedna babi v nemocnici, teď je tam druhá. Zatímco jsem ve škole na druhé pololetí začala jedničkama, dvojkama, ztratil se ten průměr v nánosech čtyřek a pětek. Po té, co jsem si zamilovala hlas Tobiase S., jeho myšlenky, hudbu, ... Překvapí pro mě zatím moc nepochopitelnou písní, kterou budu muset teprve ještě vstřebat .. A že se hodně lidí nechalo slyšet, že to je s*ačka a horší věci.

S tou písní to vlastně bylo vcelku vtipné. Seděla jsem si v buse a těšila se domů, kde budu čekat na zveřejnění písně i s klipem. A najednou takový ten divný pocit, tušení, že byl nejspíš už zveřejněn. Můj internet v mobilu byl rázem zapnutý, FB se načítal a hned první věc na zdi - nový videoklip. Zveřejněn před 30 sekundami. Oči vykulené, sluchátka hned odpojená od MP3 a uši napjaté. Píseň začala hrát a já si jen řekla: ,,Co to sakra jééé?!" A to už ani nevím, jestli nahlas nebo ne. Ale to jsem mírně odbočila.

Každopádně ta náhoda se mi líbila. Chci tím jen říct, že jsem měla asi moc velkou radost z toho, že bude uvěřejněna píseň, na kterou jsem se hodně těšila a vkládala jsem do ní hodně. Něco (Někdo?) tam nahoře mi hned vzápětí ukázalo, že jsem se těšila až moc. Proto mám strach, co se stane třeba na mém vysněném koncertě této skupiny v červenci, protože se hodně moc těším ..

Jinak v poslední době jsem vcelku přemýšlela i nad lidma, kteří ke mě do vlaku nasedli, ale po nějaké době vystoupili nebo si přesedli dál. Přijde mi to vlastně už vcelku k smíchu, jak se některá přátelství "navždy" změnila na přátelství kdysi. Tolik blbých slibů, že se budeme navždycky bavit a nikdy se neotočíme k sobě zády a další kydy. Jelikož jsem teď v třeťáku a příští rok dělám maturitu, přemýšlím častěji a častěji s kým mi nějaké to přátelství v jakémkoli smyslu vydrží. Hodně lidí z vlaku vystoupí, to je mi naprosto jasné, další pro změnu přijdou, ale přemýšlím, jestli utváření přátelství na 4 roky mělo nějakou cenu u některých ..

Na konec tohoto článku musím napsat, že by mě zajímalo, jestli jednou do mého vlaku zavítá vysněný hafan, jestli mé koleje povedou do Anglie nebo USA nebo kamkoli, kam se chci podívat nebo jestli někde nabourám nějak víc a stane se ze mě blázen, jestli někdy přijdu na to, co se stane, když se dá ohřát kávovar do mikrovlnky, abych to mohla říct tomu, kdo mě na tuto myšlenku přivedl, jestli se naučím konečně pořádně anglicky, jestli se dokopu do dalšího kurzu znakové řeči, do kurzu kreslení a hry na kytaru, jestli si vážně nechám udělat to tetování a koupím si ty glády, jestli se jednou vdám a nebo třeba jestli mé články budou mít někdy v budoucnu nějaký smysl ..

Píseň Runaway train

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama