Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Be careful! I am a driver!

6. března 2013 v 15:50 | quack |  Různé kecy a můj život
Někdy před dvěmi měsíci jsem začala chodit do autoškoly .. První jsem měla nějaké hodiny teorie, pak jsem si napsala test na křižovatky a alou za volant ..

Samozřejmě jsem se u první, druhé, třetí, ... jízdy bála. Přece jen jsem velký stresař, takže to bylo pro mě utrpení. Navíc jsem měla 5 jízd za týden. Hnus. Ale ten týden jsem tak nějak zvládla a týden na to jsem měla jízdy jen dvě. Jednou mi pak řekl vcelku nepříjemný chlap, že buď v sobě probudím nějakou agresivitu, nebo nemám šanci na úspěch. No ani jsem se nevzpamatovala z těch slov a měla jsem za sebou už 12 jízd ze 14 a přitom jsem si připadala pořád jako tele. Ale zrovna po té hodině mi bylo řečeno, že bych jízdy měla dát, pokud budu rozhodnější ..


Pak už přišla poslední jízda. Ta, u které hodně lidí zbytečně zmatkuje. A světe divse - já jsem byla v klidu. Byla jsem totiž ráda, že tím budu mít jízdy odbyté a už nenatrefím na ty protivíny, už nebudu jezdit pořád jiným autem, už se mi nebudou měnit termíny jízd ... Poslední jízda mi utekla hodně rychle a byla hodně pohodová. A když se mě pak učitel zeptal, zda nechci jezdit dál s nimi vzadu a v pohodlí, řekla jsem si, že mi vlastně to vození těch žáků bude chybět. Člověk se tím uklidňoval, že nejezdí tak blbě, ale zároveň jsem měla párkrát štěstí a viděla věci, které byly špatně u mě ..


No a dnes - 2 měsíce od první teorie a měsíc od první jízdy jsem dělala zkoušky. A že to bylo občas o nervy.

Štěstí u mě stálo asi už od rána - stihla jsem bus, sedla jsem si, našla jsem ten magistrát, připojila jsem se k nějaké skupince holek a v klidu jsem s nimi vyčkala do půl osmé. Dozvěděla jsem se, že jedna z nich je tam podruhé, nedala testy ani jízdy a měla z toho srandu. Upřímně mi to pomohlo, protože její příběh rozesmál úplně všechny a uvolnilo to atmosféru. Druhá holka dala už jízdy, ale testy musela zopakovat a další tam byly stejně jako já poprvé.

Jakmile docupitala naše vedoucí autoškoly, tak jsme se drápali do 5. patra po schodech, kde jsme měli dělat testy. Jedna paní nás všechny dokonale vystrašila, když říkala, že někdy teď od března se zkouší zase i ze znalostí ovládání a údržby vozidla ... Samozřejmě nikdo z učitelů tam už nebyl a nikdo tak nevěděl.


A pak se otevřely dveře. Vyšel chlap, vyjmenoval několik lidí a ti ho museli následovat. Samozřejmě já a 4 další se tam už nevešli, takže jsme jak trdlíci čekali dál. Holka, co šla podruhé jen na ty testy, říkala, že jim to bude trvat tak 20 minut, že minule čekala sama a po dvaceti minutách ji tam pustili, napsala test, rozbrečela se, rozklepala, brečela při jízdách, které nakonec dala, ale že když nedá testy ani teď, dostane výpověď.


Jak někteří už vycházeli, nenápadně jsme četli jejich tváře. Většina se usmívala, ale pamatuji si jednoho, který si nechal vytisknout své špatné odpovědi a měl tak 3 A4 .. Pak přišel jakýsi další chlap, odvedl si 2 lidi někam do háje a dlouho jsme je neviděli. Báli jsme se, že to je ta údržba. (Nakonec ani nevím, co se tam dělo, ale údržba se nekonala, i když mi pak inspektor v autě tu možnost přezkoušení nabídl .. )


Potom jsem se za tajemné dveře dostala i já s těmi dalšími 4 pozůstalými. Byla jsem tak vykolejená, že úvodní kraviny s kolečkama jsem nevnímala, a když pak začal normální test, tak jsem si na nic moc nevzpomněla. U desáté otázky jsem byla už tak nervózní, že ani nevím, jak jsem se dostala k poslední otázce. S klepající rukou jsem zmáčkla na ukončení testu a ... A 90 % ani nevím odkud! Kluk vedle mě měl krásných 100 % a i ten další měl nějakých 96 % .. Všichni tři jsme najednou nenápadně řekli: ,,JO!!" a čekali, až nás zavolají.


Jelikož jsem z toho měla neuvěřitelnou radost, tak mi cestou ven vypadla peněženka, a tak jsem pobavila inspektory i dva trápící se kamarády/spolužáky. Napsala jsem asi 4 SMSky, ať se roznese do světa, že mám aspoň půlku cesty za sebou a sedla si zase zpátky na lavičku. Za chvilinku jsem slyšela hlas Denisy, která před dvěmi týdny vycházela z těch samých dveří s rozmazanou řasenkou ... Vyšla úplně stejně, celá se třásla a smohla se jen na to, že si sedla vedle mě, dala si obličej do dlaní a začala říkat, že ji rodiče zabijí ..


Pro nás 4, kteří jsme to dali to bylo vcelku nepříjemné a všichni jsme se začali znova bát jízd, na které jsme díky testům zapomněli. Denča se pak sebrala a odešla domů s přáním, ať máme štěstí.

Čas se pak vcelku zastavil. Nebo aspoň děsně moc zpomalil. Do auta jsem sedla až někdy o půl 12 a to jsem už dlouho přemýšlela, že se prostě seberu a odjedu domů, protože jsem zapomněla knihu a neměla co dělat. Mezitím jsem se pořád trochu modlila, ať se někde objeví šedý avensis, na kterého sice budu vždycky nadávat, ale člověk si na tu rachotinu tak zvykl, že ničím jiným jet nemohl ...


A on se vážně objevil hned po té, co mi paní učitelka zavolala, že se mám připravit a přijít k autu. Přede mnou jela ještě jedna paní, která celou cestu jela vcelku pomalu jen na dvojku a zapomínala blinkry. Inspektor ji i tak nechal prospět a já si řekla, že když to dala ona, musím též. Sedla jsem za volant přesně v 12:08 .. Srdce mi bušilo, knedlík byl v krku, pot mi asi rašil na čele a já po pěti minutách nevěděla ani jak se jmenuji. Ale pořád jsem si říkala, že to nějak zvládnu .. A když ne, svět se nezboří, rodiče mě nezabijí ..


Sranda to byla - vyjížděla jsem z benzinky, kterou nemám ráda, musela jsem se rozjet do kopce, což nemám ráda, jela jsem do jednosměrky, které nemám ráda, musela jsem zařadit i čtyřku, (samozřejmě u trojky jsem dala jedničku a učitelka mi šáhla na řadící páku, takže jsem to nemohla sama hned spravit, jak jsem zvyklá), na kruháči jsem jela moc rychle, takže jsem vjela do obrubníku a rozesmála skupinku studentů, a inspektorovi se samozřejmě nelíbilo, že pořádně neotáčím hlavou, když se rozhlížím .. Což byly tedy 3 věci, které jsem udělala špatně, ale není to velký prohřešek, jako třeba nezastavení na STOPce, nedání přednosti, jízda na červenou, a tak mi to dal. Upřímně, sama bych se asi vyhodila .. Vlastně jsem to první ani nepochopila .. Vyčítal mi tyto tři chyby a paní učitelka mi podala ruku a řekla, že mi gratuluje .. Pak mi to docvaklo, utekla jsem pryč od volantu, chňapla kabát a batoh i s cizím kabátem, takže jsem se vrátila a pak rychle utekla do podchodu, ať už mě nevidí ..

Pak mi ale došlo, že jsem nemusela vjet do "průjezd zakázán", nemusela jsem nějak moc couvat, nejela jsem ve spleti jednosměrek a ani jsem nejela přes jednu úchylnou křižovatku nebo nějak déle přes tramvajové koleje. Vlastně to byla vcelku fajn jízda, i když bych byla radši za jízdu někde víc mimo centrum, ale co už, však jsem to zvládla!

5 minut po tom, co jsem vlastně udělala jízdy, jsem hned volala kamarádkám a mamce a začalo mi to docházet .. Nečekala jsem to, protože hodně lidí, co dělá řidičák v Ostravě to napoprvé nedá. A mi to prostě vyšlo. Ano, paní učitelka mi občas nenápadně pomohla, nebo spíš mě ujistila v tom, co jsem chtěla udělat v další vteřině (přeřadit, přibrzdit, .. ). Každopádně jsem ji moc vděčná za to, že byla ke mě hodná, a když jsem ji řekla, že mi jeden učitel vadí, tak už jsem ho v autě nepotkala. Já dnes aspoň konečně chápu všechnu tu chválu na tuto autoškolu.

Teď už se jen děsím toho, že mě rodiče vytáhnou do auta, které už nebude mít u spolujezdce ty samé pedály a budou postupně víc a víc nervní, že mi nejde něco, co ten starý gřáp uměl sám od sebe. Kouzelné auto, fakt, že jo ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenni Zdenni | 12. března 2013 v 23:24 | Reagovat

Šikulka slečna řidička :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama