Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Únor 2013

Reality

10. února 2013 v 20:54 | quack |  Různé kecy a můj život
Zmáčknout spojku, otočit klíčem a nastartovat. Na tom není nic divného ani těžkého. Realita je jiná ... Spojka nemusí jít pořádně sešlápnout, klíčkem by se nemuselo dát otočit a startér by nemusel být v pohodě.

Jak jste možná pochopili, začala jsem dělat autoškolu. Něco mi jde, něco ne. V něčem mi pomáhají učitelé, jindy si ani oni neví rady, jako třeba s tím startérem. Dostala jsem totiž jednou rozkaz nastartovat auto a ani na pátý pokus se mi to nedařilo. Poslechla jsem si, že už to mám dávno umět, vždyť je to má druhá jízda, a učitel se do toho pustil sám ... Čekal, že nastartuje hned. Realita byla jiná - 15. pokus byl až správný. Stává se.

Právě před chvíli jsem si řekla, že si sbalím věci do školy. Chtěla jsem vytáhnout jakési papíry, nečekala jsem žádný zádrhel. Jak to skončilo? Rudým pramínkem krve na mé ruce, siknutím od bolesti a pro jistotu praštěním druhou rukou do stolu, abych vyjadřila nesouhlas a abych zkusila přehlušit štípání řezance. Stává se.

A teď mě napadl další příklad, jak může realita zklamat. A znají to povětšinou všichni studenti - měla jsem teď jarní prázdniny. Příští týden mám psát asi 7 testů. Řekla jsem si, že to bude fajn, to se naučím. Realita? ... Nic. Nic. A nic. Stává se. Ještě, že jsou ty neděle, aby měl člověk čas na to uvědomit si, co všechno chtěl a nestihl. Ale tak tuším, že takhle dopadla valná většina spolužáků, takže no stress, nejsem v tom sama.

Ale tak realita se může lišit od našich předpokladů i tím lepším způsobem. Dala jsem se na postcrossing (pro neznalé jde zkrátka o posílání pohledů do ciziny), a tak jsem po jízdách, kdy mi nejelo nic domů, chodila po obchodech a čmuchala pohlednice. V hodně obchodech jsem byla zklamaná, ale pak dva poslední stály za to! V jednom jsem našla pohlednici s Johnnym Deppem, který si samozřejmě nechám, byl sice za 25 Kč, což bych za jiný pohled asi ani nedala, ale prostě Johnny, no .. A v tom druhém ... Pohlednice Pán prstenů za 1 korunu .. 15 druhů. Já vím, nefanoušky LotRa a Johnnyho tohle moc nenadchne, ale já jsem nadšená.

A teď se mi to tu začalo morbidně sekat, což jsem samozřejmě taky nezamýšlela, takže to nějak urychlím, protože nevím, co bude následovat ... Články ráda poslední dobou zakončuji písní, i pro toto téma jednu mám. Slovo realita se tam vyskutuje samozřejmě. A jesli máte občas pocit, že tohle to není realita a marně čekáte na to, až se Vám splní nějaký sen, tak je možná tak trochu pro Vás. Dám sem jen refrén:

How many miles to the gate of reality,
how many steps left to go to my dreams
How many miles to the land where my dreams come true
Dreams which come true just have died