Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Leden 2013

Save me - Edguy

19. ledna 2013 v 13:12 | quack |  Písně (Edguy a Avantasia)
Další z mých nejoblíbenějších písní od skupiny Edguy. Ano, je smutnější, ale já mám smutnější písně radši ... A asi k tomu nemám co víc napsat ..



There is no rose without thorns

19. ledna 2013 v 12:48 | quack |  Různé kecy a můj život
Není růže bez trní, stejně jako radosti bez bolesti ...

Vlastně mi tohle téma vcelku dobře padlo pod ruku. Zrovna včera se totiž zhroutil jeden můj sen, ale já se stále dovnímám, že si ho splním. Takže zatímco teď prožívám vcelku bolest, tak pak budu mít určitě ohromnou radost.


Sen, který mi padl, nebyl nijak nemožný, podle mě byl vcelku jednoduchý - dostat se na jeden festival a vidět hlavně jednu skupinu, kterou mám strašně moc blízko srdce. A s tím, že vlastně už neměli v plánu vystupovat, tak zjištění, že budou u nás v ČR, bylo prostě ... Byl to úžasný pocit. Viděla jsem se okamžitě u pódia ..


Jenže jsem prostě blbá, takže jsem věřila kámoškám, že tam se mnou vážně pojedou. Ono, když začne kamarádka jásat, že tam bude i její oblíbená skupina a vidět je je jeden z jejích snů, tak si prostě říkáte, že udělá taky mnohé, aby se tam podívala. Bohužel mi to odvolala ... Kde se ztratilo její nadšení, to netuším. Za zlé to nikomu z nich nemám. Jsem chápavý člověk. Jen mě to moc mrzí.


Abych se vrátila trochu k tomu tématu. Ten festival je pro mě jako ta růže. Krásná, úchvatná, trošku drahá, ale stejně jedna z nejlepších věcí, které se mi kdy postavily do cesty životem. (Jo, zní mi to blbě, zas takový básník nejsem, abych používala taková slova .. ) Každopádně každá růže má své trní, takže mi bylo jasné, že se nějaké trable naskytnou ... Že má ale takhle obrovitánské trní, to jsem nečekala ... Tedy, ... Možná trochu ano, protože se mi nedaří víc věcí.

Ale stále hledám nějaké nářadí na to, abych tu růžičku toho trní zbavila. A nečekám, že pochopíte tenhleten můj sen, protože je vcelku ... Dětský. Ale neberte mi ho ... Své sny jsem tady už jednou psala. A tento tam je - Chci jít na koncert skupiny AVANTASIA ... A toho se držím, protože naděje umírá poslední a já často čekám na zázrak ...


A protože Avantasii vede můj oblíbenec ze skupiny Edguy, tak ..



Dancing with tears in my eyes

6. ledna 2013 v 20:45 | quack |  Písně (Edguy a Avantasia)
Nějak se mi nechce věnovat celý článek mým prapodivným náladám za posledních 14 dnů .. Ale tak svou Vánoční depresi mám snad už za sebou. Snad. Spíš jsem zmatená. Byla jsem pozvána na čaj a mám slíbený tanec. Zjistila jsem, že věci kdysi tak jasné už vůbec jasné nejsou. Přišla jsem na to, že jsem asi pro všechny stále větší debil. Jako já vím, že jsem blbá, takže žádná novinka, spíš mě překvapuje, že mi to někteří naznačují až teď.

Ale zas jsem se přesvědčila o tom, že se dokážu chytit fakt hodně věcí. Tetování, fesťák, no a nyní cestování - chystám se za rok na 3 měsíce do UK a pak za 5 let (to nepřežiju takovou dobu) do USA na 13 měsíců. Tak snad tam bude fajně, protože se mi zdá, že ČR je pro mě víc a víc nehodící se. Občas. Je smutné, že se nejspíš snažím utéct jen sama od sebe, ale co už ..


A jinak toto není depresivní článek. Ne!

A teď písnička z názvu článku.



Ohlédnutí za rokem 2012

2. ledna 2013 v 16:38 | quack |  Různé kecy a můj život
Rok 2012 byl divný. Vůbec nevím, jak začal, krom toho, že teda asi lednem. Co se koukám do historie, tak jsem sestavila se spolužačkou první theremin. Vlastně asi první funkční věc, kterou se mi kdy s někým podařilo sestavit. ... Vydával zvuky a o to šlo. Takže ten rok začal vlastně vcelku s úspěchem.

Únor byl samozřejmě taky akční měsíc. Narodilo se nám 5 malých křečků čínských. Pocit a radost neuvěřitelná .. Občas s nimi byly stresy, když nám jeden utekl a já s maminkou jsme ho naháněli až za sporákem. Ale chytli jsme ho a vrátil se k mamce a sourozencům.




V březnu se stalo asi hlavně to, že jsem oficiálně byla prohlášená za dospělou, když jsem slavila své osmnácté narozeniny ... (Oj, jsem stará .. )

(Pro celý článek rozklikněte.)