Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Loneliness

27. listopadu 2012 v 20:14 | quack |  Různé kecy a můj život
Jo, tak to je téma pro mě jako stvořené, protože je smutné a já když píšu, zní to depresivně, ačkoli to tak (většinou) necítím.

Samota. Ono se to popravdě týká úplně každého tvora, který kdy žil. Můžete mít milión přátel, ať už tak nějak bližších a nebo ne, ale stejně na konci života odejdete sami ...

Každý se někdy cítí osaměle. Ať už kvůli toho, že člověk měl špatný den a ani nechce s nikým nechce mluvit, nebo naopak potřebuje s někým promluvit, ale není tu nikdo, kdo by ho vyslechl. A mi se tedy nestává často, že by se lidé trefili.

Upřímně mě to ale dokáže naštvat. Vážně někdy nemám náladu, ale s tím, jak se furt chlamu, tak je do mě rýpáno, ať povím hned, co se děje, s kým jsem se pohádala, kdo mi co provedl, když mám jeden den úsměv vypnutý .. Co ale, když se mi vážně nic nestalo? Jen jsem unavená, .. Ale musím se udržet a nevyjet na dotyčné, protože jsem jinak hned protivná a nějaká blééé ...

Chci se Vás zeptat ... Míváte taky občas dny, kdy se Vám prostě nic nechce? Nebo jsem jen já taková? Mi to přijde totiž občas na hlavu, že když mi někdo řekne, že se neděje nic, jen prostě nemá náladu, nechám to být a chápu, že prostě chce klid, přemýšlet nad nesmrtelností brouka a podobně ... Kdyby něco bylo a člověk by o tom chtěl mluvit, ozve se. Ale připadá mi, že to takhle chápu ve svém okolí jen já ... A asi jsem ujela od téma týdne, což je samota k tématu naštvanost či něco podobného ...

Ale od toho mám blog, abych občas vypustila trochu emocí do světa.

Když se ale tedy vrátím, musím říct, že jsem svou samotu vnímala hůř. Člověk si může zvyknout na všechno - když si Tulák po hvězdách dokonce přál svěrací kazajky a co nejvíc je utáhnout, proč bych si já nemohla zvyknout na to, že jsem vlastně sama? Často mě totiž lidé vystřídají. Přijde někdo pro ně lepší a já zůstávám zase sama. Vlastně mi to nevadí, já se totiž (snad) nikdy neopustím, i když s mou schizofrenií je možné všechno. Ono ale když si člověk nemá s kým povídat, tak nějaké vnitřní já se přece jen hodí. I když bývá občas protivné ..

Kdybych tento prapodivný článek chtěla ukončit, tak snad slovy, že je úplně normální se občas cítit osaměle. Stejně se nakonec najde nějaký ten člověk, který Vás samotné nenechá a stráví s Vámi zbytek života, jen vytrvat ... Jó kdybych jen věděla, kde je vlastně ten můj .. Jestli je, že jo ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chs-animal-love chs-animal-love | Web | 27. listopadu 2012 v 20:23 | Reagovat

Tak první odstavec mě dostal :-D :-)

2 Liška,Lišák,Fox Liška,Lišák,Fox | Web | 27. listopadu 2012 v 20:34 | Reagovat

bavilo mě číst.)) Souhlasím s tvými dá se říci "zákonami" nebo ne lépe řečeno jsou to tradic nekonečko takzvaných přátel ale jsi sám.

3 scarfinka scarfinka | Web | 27. listopadu 2012 v 20:36 | Reagovat

Taky mívám takový ty dny kdy se mi nic nechce.. ale poslední dobou je mám až moc často :/

4 quack quack | Web | 27. listopadu 2012 v 20:41 | Reagovat

[1]: Nevím, co je na něm nějaké tento, ale děkuji .. :-)

[2]: Jsem ráda, že se Ti to dobře četlo a taky, že máš stejný pohled na přátelé a věci okolo ... :-)

[3]: Taky jsem takové období měla. Jednou to trvalo 3 měsíce ... Držím palce, ať se z toho dostaneš .. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama