Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Pondělí 20. 8. 2012

20. srpna 2012 v 19:50 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Upřímně ... Vím, že název tohoto článku je obyčejný a divný, ale nenapadlo mě nic jiného, asi jsem vyšla ze cviku něco psát ...

Mno, takže dnešní den začal normálně - nechtělo se mi vstávat v 7 ráno, když mám prázdniny, ale nakonec jsem se nějak dostala na nohy a odcupitala si sbalit věci a podobně. Po ještě nějakém tom přemlouvání mozku, že už musím vyrazit jsem doskákala do sklepa pro kolo a jela na brigádu do Paskova.

Pár lidí se mě ptá, co já tam vlastně dělám .. Mno nic převratného .. Hraju si s lopatou nebo ona se mnou, jednou jsem zkusila zapnout motorovou pilu, házím dřevo ze země do beden, zametám piliny a kameny, trhám trávu a barvím parkoviště ... Vlastně už dělám jen poslední dvě zmiňované činnosti + se občas starám o malého hafana ...

Zvykla jsem si, že ať dělám, co dělám, většinou stejně zaujmu někoho svou blbostí. Ať už mlátím s motorovkou o zem, nebo tahám po zemi podivným způsobem 2 palety, natírám zem i vlastní boty a dnes jsem zaujala i otvíráním plechovky ...

Ono jako otevřít plechovku s barvou mi nedělá problém, ale dnes se jí prostě nechtělo spolupracovat a jakmile jsem si všimla podivného ticha, které předtím ještě bylo hlučné domlouvání 4 chlapů z dílen, otočila jsem se a uviděla jsem ty pobavené pohledy ... Jeden se z nich ale obětoval a otevřel mi barvu a rozmíchal ji. Naštěstí.

Když jsem od nich odešla ven barvit, myslela jsem si, že už budu mít klid, jenže nějací 3 noví chlapi se rozhodli venku měnit cosi v kamionu, takže jsem měla smůlu .. Navíc byli 2 metry ode mě a já se musela furt víc a víc přibližovat ... No skončilo to tak, že jsem se před nima přizabila s metlou ... A co ..

Pak přišla sestřenka, takže jsem si tam nepřipadala jako úplné maťo, protože mě vcelku slušně dohnala. Natřela žlutou barvou červené auto na straně řidiče ... Nemohla jsem z toho ... Chtěla to hodit na mě, ale já se nedala. A nedám ..

Pak už jsme se krotily, já chodila vedle smetáku opatrně a o novou barvu jsem raději rovnou poprosila, abych zase neměla zvědavé chlapy za zadkem, co se pochechtávají, jak mi to nejde ..

Odpoledne jsem pak jela domů a předháněla jsem se s nějakým dědou. Jeli jsme stejně rychle přibližně, ale oba jsme chtěli jet první ... Naštěstí jsem pak už odbočila jinam než on a byli jsme spokojeni oba.

Pak jsem se snažila v tom dnešním vedru trochu vychladnout a zjišťovala jsem si knihy, co bych si mohla půjčit. Bylo 16:45 a bráška mi oznámil, že mají otevřeno do pěti. No stihla jsem to, ale málem jsem přibrala nějaké dvě paní, co se motaly u mostu ...

A teď se, čovedče, už nic neděje ... Až na to, že jsem právě slyšela píseň, která mě tak nějak rozesmála, když jsem si ji zpívala a teprve teď jsem zjistila, že v překladu je to "záchod, lásky stroj" nebo tak nějak ... Takové písně si nedovolí každá skupina ...

Hezký to den ... A to není ironie, vážně se mi líbil ... Nenudila jsem se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama