Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Máma aneb mírně udeptaný článek

25. srpna 2012 v 20:57 | quack |  Různé kecy a můj život
Jsi moje máma, moje máma, kterou mám nadevše rád, jsi jak kouzelná víla, co mi dává chuť se smát ... "
Upřímně, nevím dvakrát jistě, jestli refrén této písně na mě sedí. Není pravda, že svou mámu nemám ráda, nebo že ji nedej Bože nenávidím jako většina puberťáků ... Líbí se mi, že mě občas vytáhne na akce jako Night of jumps, na Landu a tak ... Ale prostě jinak žiju s tím, že si dvakrát nerozumíme. Vlastně mám hodně často strach se před ní o něčem zmínit, protože snad v každé koncerzaci či činnosti to stejně skončí tak, že na mě zvýší hlas a naštve se, protože se nepochopíme. Tak proč pak něco říkat ... :)

Když se trochu odvrátím od téma Máma, tak mohu napsat, že jsem si zvykla zamlčet skoro všechno. Proč někoho obtěžovat s tím, že mám žízeň, hlad, že mě něco bolí, že mám zničené boty ... Možná se Vám to zdá všem absurní, ale prostě .. Nelíbí se mi, když za mě musí platit někdo jiný. Nejraději bych chodila do práce a odstěhovala se někam jóó daleko, ušetřila bych tak všem starosti. A nebo bych už byla ráda na výšce ... Vím, že doma nemám co dělat ... (To jsem poznala sama, ale maminka mi to k 18. narozeninám ujasnila: ,,Máš štěstí, že jsi nenašla sbalené kufry, v Tvém věku jsem už byla na koleji .. " Nebo tak něco .. )

Jinak, znáte taky takové ty podivné hádky? (Da-li se to nazvat hádka .. ?)
Příklad: Rozhodla jsem se udělat si kurz na znakovky. Chci si ho zaplatit sama, ale potřebovala jsem jim poslat aspoň zálohu, aby mě přijali. Jenže v době, kdy jsem ještě neměla brigádu. Mamka řekla, že to je dobrý nápad, není to úplná blbost, tak že mi přispěje. Řekla jsem ji, že ji to stejně vrátím v září. Jenže pak mi přibyla druhá brigáda a já zjistila, že budu moct koupit i MP3 přehrávač. Taťka mi pomohl s výběrem a řekl, že mi půlku zaplatí. Já to odmítla. (Nebudou za mě platit takové věci .. ) Ale tatínek to řekl mamce, mamka na mě pak vyjela, že se mi nic platit nebude, že se mi už platí kurz ... Marné mé řeči, že jim vrátím tu tisícovku (kterou po mě stejně chce, ale pořád mění názory) a zaplatím si to sama i s MP3. Řekněte mi, proč já se vůbec zmiňovala o nějaké MP3?

Tohleto mě strašně deptá. Já už jen vždy čekám, kdo si co na mě vytáhne příště. Víte, mi nevadí, že jsem mimo konverzaci, mimo kolektiv, mimo všechno .. Já prostě tento svět nechápu a nevím, zda ho někdy pochopím. Hodně věcí mi zde na světě prostě nedává smysl a nedokáže mě nikdo pochopit. Možná mám 18 let, ale zdá se mi, že mám takových 10 let. Občas jsem pěkně ztracená a opožděná. Mám prostě na všechno čas. Což taky skoro nikdo nechápe. Ale zase jsem si už hodně věcma prošla. Smutné je, že o něčem neví ani rodiče, ani bráška, protože by se mi asi jen vysmáli. Nic jiného už ani nečekám a proto to mám všechno na druhém blogu.

Ono je to možná fajn, že o tomhle blogu ví mamka i bráška, ale mi to strašně svírá ruce. Vždycky jsem tady psala všechno, co by mi pomohlo si nechat vzpomínku na nějakou super událost, ale co když se mi přihodí něco, co se mi blbě i píše a nemám potřebu, aby to věděla celá rodina? Myslím si, že mám ještě nějaký mozek, nepotřebuji tady napsat nějaké věci, kvůli kterým by mě mohl kdokoli, kdo mě zná, poslat k psychiatrovi (kdo ví, jaké závěry by totiž někdy udělali). Vždyť já se nakonec stejně ze všeho špatného dostanu. Přežila jsem 3 žuchnutí na zem, když jsem omdlela, přežila jsem operaci kolene, přežila jsem spoustu ran do srdce od kámošů a kámošek, zachránila jsem kamarádce snad i život, rozmluvila pár sebevražd a podobně .. Já vím, nic to není, ale ty otřesné vzpomínky zůstanou ...

Mami, aby bylo jasno, moc si vážím, že zrovna Ty jsi moje máma, je mi líto, že si neříkáme kde co a že mám pocit, že Ti vlastně ani radši nic říkat nemám, protože vím, že na mě nakonec zas zvýšíš hlas ... Jsem prostě blbá, já to vím .. Jinak si vážím i toho, žes mě nikdy nebila, mám tak občas blbý pocit ze slov, ale zase neuhýbám, když mi chce někdo jen podat ruku .. :)

Jinak, jestli si to někdy přečteš, tak mi prosím Tě řekni nebo napiš do komentáře, jestli jsem byla chtěné ditě nebo jestli jste chtěli jen brášku ... ? :) Ono je to asi trochu blbý dotaz, ale vážně si častokrát říkám, že na mě vidíš jen chyby, ... Na jednu se můžu blbě vymluvit jako to mám ve zvyku - On měl bráška pravdu, když pronesl větu: ,,Od té doby, co jsem na vysoké, nemusím doma nic dělat." .. Já si poklidně vytírám barák, vchod, sklepy, pokud si stíhám všimnout, vyklízím myčku, roztřídím prádlo, pověsím prádlo, když mi někdo řekne, zvládám uvařit i oběd, vynést plasty, koše, když mě někdo poprosí, povysávám, když napomene, utřu prach ... Jasně, zvládnu toho mnoho, tak šup šup úkoly. Ale vážně to mám zapotřebí? Nemám na to vždy náladu, fakt ne, zvlášť, když už si stěžujou všechny klouby, což je u mě normální, to snad víš a navíc si říkám, že to snad nemusím dělat jen já ... Zvlášť teď, když se snažím chodit na prefu, abych si mohla zase SAMA koupit něco, co mi udělá radost. A přes školu toho taky budu mít hodně .. Chci možná jen pochopení, možná se chci jen omluvit, možná si jen postěžovat, ale hold dnešní děcka jsou lenivá, já nekydám hnůj, nekrmím králíky (teda vlastně krmím), neobracím seno, jak to bylo za Vás a ani jsem nebyla na vojně, tak mi promiňte ten bordel v pokoji, ale taky myslím, že to není taková pohroma, ne? .. Chápu, že toho máte s taťkou taky dost ... Ale občas si vážně připadám jako chůva, nechtěné dítě nebo prostě boxovací pytel (ale já bohužel nesnesu všechno a hodně věcí si dost špatně beru, což už tak občas bývá, ale bohužel mi chybí takové to rameno na vybrečení, které se mi tolikrát hodí ... ) ... Jinak kterýkoli člene rodiny, pokud nemáš nějakou hezkou zprávu pro mě, tak nikam žádnou odezvu na článek nepiš nebo o tom se mnou nemluv ... Dík.

A teď ani nevím, zda mám nechat to označení k tématu týdne, protože tohleto je jen jeden pitomý článek, který má tisíc chyb a je napsaný jednou mírně udeptanou dívkou ... Která přesto všechno stejně bude mít úsměv na tváři, pokud nebude myšlenkami někde hooodně daleko.

A na závěr - Mami, vážně Tě mám ráda a vždy budu ... Jsi moje a bráchova. Křič si, usmívej se, nikdy se neodvrátím ... I když to tak někdy nevypadá ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 8:55 | Reagovat

Uff. Skoro mi to vehnalo slzy do očí. Dávám tě do výběru článků k tt.

2 Juli Juli | 26. srpna 2012 v 16:02 | Reagovat

Tak. S hrůzou v očích i slzami, hltám Tvůj článek napsaný. A nemám slov. Andílku (já vím, že tohle oslovení nemáš ráda, ale nyní Tě nedokážu oslovit jinak), jen před Tebou tady nyní smekám a říkám si, že pokud je někdo hloupý a opožděný, tak rozhodně NE Ty! Vždyť, který teenager má v dnešní době takový pohled na svět jako Ty? Který Tvůj vrstevník se tak usilovně žene do brigád, na kurz znakovky, chce si všechno zaplatit sám a zároveň být druhým napomocný? Který Tvůj vrstevník se snaží být stále tak optimistický a přitom toho musí snášet tolik? Co? Který Tvůj vrstevník je takhle VÝJIMEČNÝ? Do háje, řekni mi jediného a možná mě umlčíš. Nebo vlastně, spíš ne, neumlčíš, protože neznám člověka jako jsi TY! A zde končím. Raději.
P.S. Nevím, nakolik jsme si vlastně my dvě blízké, ale pokud bys kdykoli cokoli potřebovala, stačí se jen ozvat! ;-)
P.P.S. Jen gratuluji ke komentáři a uznání od Edith Holé. Ta paní je vážně frajerka! :)

3 quack quack | Web | 26. srpna 2012 v 17:36 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, vážím si toho. Ani jsem nevěděla, že nějaký takový výběr je. :-)

[2]: Přesně Edit, nejsem andílek. :-) Ale asi Ti to nevymluvím, po tom, co jsem přečetla Tvůj komentář si říkám, že na tom oslovení možná něco je.
Jinak nejsem výjimečná, to vůbec. Na světě je pár miliónů dětí, které to mají mnohem, mnohem těžší, než já ... Oproti jejich životům si nemám na co stěžovat - a ani si stěžovat nechci! :-)
Každopádně mohla bych jmenovat jednu osobu a dokonce ji znáš - Adriana. Vždyť ta holka dobrovolně pracuje v Adře a chce jít na vysokou školu zaměřenou na Indii, aby tam v budoucnu mohla jet a pomáhat. Vlastně ani tuším nezná svého otce a o její mamince taky asi pomlčím. Tím chci jen napsat, že rozhodně nejsem jediné dítě na světě, které se snaží udělat něco víc než ostatní otupělá dítka či dospělí lidí v dnešním světě. :-)

Samozřejmě děkuji Vám oběma za komentáře, opravdu si jich vážím! :-)

4 Neriah Neriah | Web | 26. srpna 2012 v 18:46 | Reagovat

Já tomuhle světu taky dost často nerozumím, z toho si nic nedělej. Občas je to hrozně nepřátelský místo, ale někdy jsem zase moc ráda, že existuje. :-)
Já se taky rodičům nesvěřuju, ale to nikomu, takže je to nějak nemusí trápit :)
Občas mám pocit, že mi nerozumí, že zlehčují moje problémy, ale i tak je mám ráda a neměnila bych je. Udělali toho pro mě dost a za to jim nepřestanu být vděčná, i když jim to neumím moc dávat najevo.
Někdy se stává, že člověk svým rodičům úplně porozumí opravdu až tehdy, když se odstěhuje. Ten vztah je pak i o něčem jiným, jakmile je nemá na očích denně.
Z tvýho článku ale cítím obrovskou lásku a moc hezky se to čte.
Ve výběru článků k tt si opravdu zasloužíš být. Gratulace. :-)

5 quack quack | Web | 26. srpna 2012 v 19:12 | Reagovat

[4]: Děkuji moc za komentář. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se občas ztrácí v tomto světě. Je pravda, že je člověk jednou dole a jindy nahoře, jen mne mrzí, že v ty smutné chvíle nemám většinou nikoho, kdo by mi pomohl zase nahoru ..

Já jsem svým rodičům vděčná za strašně moc věcí - ať už za dovolenou na Krétě, za zájezd do Anglie a Paříže nebo vůbec to, že mě pochopili s tím, že chci pomáhat hluchým či němým ... Setkala jsem se v tomhle ohledu se smíchem od některých kamarádů a nebylo mi to příjemné.

Tuším, že jestli se někdy vážně odstěhuji, bude mě sžírat myšlenka, jestli je doma všechno v pohodě, jestli se něco neděje, ale na druhou stranu zas doufám, že rodičům opadnou některé starosti ... :-)

Na závěr ještě děkuji za gratulaci ... Cením si toho .. :-)

6 Neriah Neriah | Web | 26. srpna 2012 v 22:11 | Reagovat

[5]: Taky to tak mívám. Hlavně fakt nejsem svěřovací typ, takže možná by mi někdo pomoct mohl, kdybych ho k sobě pustila, což já neumím.
Já nechápu, co je na tom k smíchu? Vždyť je to super! Myslím, že pomáhat zdravotně postiženým lidem je hrozně záslužná práce. A neříkám to jen proto, že nevidím a sama občas nějakou tu menší pomoc potřebuju. Vždycky to tak nějak zahřeje u srdce, když se dozvíš, že jsou i lidi, co nemyslí jen na sebe. Je fajn, že tohle rodiče chápou. Kdybych já doma řekla o tom, že mě zajímá autismus a že bych se autistům ráda věnovala, asi by si ťukali na čelo, pokud by vůbec věděli, o čem mluvím. Neodsuzovali by to, prostě by řekli, ať dělám, to co mě baví, ale mysleli by si svoje.

Já jsem třeba zvyklá být z domova často. Od jedenácti let bydlím po intrech a domů jezdím jen na víkendy, ale i tak nebude jednou odstřihnutí od domova určitě lehký.

A neděkuj, zasloužíš si to. :-)

7 quack quack | Web | 27. srpna 2012 v 15:21 | Reagovat

[6]: Obdivuji Tě. Kdybych byla já nevidomá, tuším, že bych nevylezla z pokoje a už vůbec bych nevlastnila blog.

Oni se mi smáli asi hlavně proto, jelikož správný puberťák má podle nich jen pít alkohol, brát drogy a utíkat po nocích z domova. Těm se zase směji já. :-) Jinak o autismu jsem si taky už něco přečetla, taky bych chtěla pomoct rodičům, které mají autistické dítko. Musí to být šílené, že si to nedokážu ani pořádně představit. Já se rozhodla pro ty znakovky, protože na ně jsem narazila dříve než na autismus. Kdyby to bylo naopak, možná už dávno chodím pomáhat do nějaké rodiny. :-)

Jinak od 11 bydlet na intrech ... jsi vážně silná holka. Já bych byla rozklepaná strachem, ačkoli by byl nejspíš úplně zbytečný ... :-)

A děkovat budu, protože mi to káže slušné vychování ... :D Tudíž děkuji za komentář .. :-)

8 Neriah Neriah | Web | 27. srpna 2012 v 16:53 | Reagovat

[7]: Ale vylezla, neboj. :)

No, já jsem taky divný druh puberťáka. Z domova jsem nikdy neutíkala, nekouřím, piju jen příležitostně a to ještě maličko a celkově tahle zábava mi přijde dost nudná. To si radši budu číst. :D
Já už toho o autismu četla hrozně moc, hlavně si pročítám blogy různých maminek autistů, je to zajímavý čtení, i když nedovedu si představit sebe v jejich situaci... Několik autistů jsem teď měla na táboře v družince a starat se o ně bylo fajn, nedovedu si to ale představit dělat celoročně.
Nevím, jestli bych chtěla vyloženě chodit do rodin pomáhat, ale třeba je vzdělávat nebo tak by nemuselo být špatný. Ovšem netuším, co jako nevidomá budu moct dělat, protože tam je někdy třeba pracovat s obrázkama, když to dítko ani nemluví nebo tak. Zrakově postižených autistů a jinak mentálně postižených dětí je ale taky dost, takže snad se nějak uplatním... Pokud se ovšem dostanu nejdřív na tu vysokou. :D
Silná holka? Tak proč mám pořád pocit, že jsem ten největší slaboch na světě? :D Ono na tom bydlení nic moc není. Kamarádka třeba byla na intru už od čtyř let a cítila se tam víc doma než u mámy... Ale je fakt, že ona to doma neměla zrovna jednoduchý :-(

No tak když ti to nedá, díky s díky přijímám. :D

9 quack quack | Web | 27. srpna 2012 v 17:10 | Reagovat

[8]: Já právě také narazila na blog jedné maminky, která má v rodině rovnou 3 autisty ... Jí by se právě hodilo, kdyby ji aspoň někdy někdo navštívil a pohlídal nejmladšího, aby si občas odpočinula ... :-)
Ale právě říkám opak - rozhodně nejsi slaboch, naopak ... ! :D Já jsem slušně vyklepaná, i když vidím ... :-)
Jinak mohu se jen tak nenápadně na něco zeptat? Ono mi to nějak pořád vrtá hlavou, jak to máš s tím blogem. Ono Ti to předčítá, co se kde píše? Jako je to asi blbá otázka, ale tak ... :D Psaní by mě vlastně také zajímalo, protože nechybuješ v písmenkách, když se Ti popletou ... :-)

Na závěr jsem ráda, že jsi přijala mé poděkování a není zač .. :-)

10 Neriah Neriah | Web | 27. srpna 2012 v 17:39 | Reagovat

[9]: Myslíš Amélii s Jeníkem, že? Ta by si to zasloužila určitě...
No, vyklepaná jsem taky z kdečeho. Ale to bych byla asi i kdybych viděla.

Jojo, mám v počítači nainstalovaný takový geniální prográmek, který kecá, i když ten hlas by ti asi nepřišel zrovna příjemný (já už si na něj zvykla). Teď se začínají dělat i lidštější hlasy, ale jak už jsem zvyklá na ten svůj, vůbec se mi nelíbí. :D No a díky tomu hlasu ani nedělám chyby. Vlastně dělám, ale pak je opravím. Mám ve zvyku psát hodně rychle a pak se nestíhám divit, co jsem to zase vytvořila za nesmysly.

11 quack quack | Web | 27. srpna 2012 v 17:54 | Reagovat

[10]: Ano .. Je mi jí moc líto. Jenže bydlí až u Prahy a já u Ostravy .. Jinak jsem tušila, že její blog budeš taky znát. :-)

Říkala jsem si, že to bude nějak podobně, jen jsem váhala, jestli stále "otravuješ" někoho, kdo Ti to čte vedle Tebe nebo jestli na to existuje něco v PC a nebo jestli máš rovnou speciální počítač. :-) Co jsem se zajímala o hluché lidi, tak Ti zase mají telefony s velkým displejem, kde je člověk a znakuje jim, co říká volající. Taky zajímavá vymoženost. :-)

Ten hlas je spíš takový robotický, že? Když jsem byla s bráškou malá, tak jsme poslali SMS na pevnou linku a přečetl to nějaký robot. Tak nevím, jestli to s tím mohu srovnat .. :D Každopádně tomu psaní se budu ještě chvíli divit, než mi to nedá a najdu si nějaké video, abych si to mohla přiblížit .. :-)

Každopádně opět děkuji za odpověď ... :-P

12 Neriah Neriah | Web | 27. srpna 2012 v 18:12 | Reagovat

[11]: Neskutečně silná osobnost. No, bohužel bydlí u Prahy a ne přímo v Praze. S Jeníkem bych jí asi moc pomoct nemohla, ale třeba elišce bych se věnovat zvládla.
A znáš blog Moniky Zavadilové? Příběh jejích dětí je zatím nejsmutnější, jaký jsem kdy poznala...

Já si osobně nedovedu představit, že by mi někdo všechno předčítal. Takovou ztrátu soukromí bych asi nepřežila, neměla žádný blog a nic. Ale pochybuju, že by vůbec někdo vydržel vedle mě celou dobu sedět a číst všechno, co bych chtěla. :D Asi by se z toho brzo zbláznil.
Pro představu, tady je několik hlasů na ukázku:
http://www.knivic.unas.cz/ukazka.htm
Mojža mi právě mluví v počítači, akorát o dost rychleji... :-)

13 quack quack | Web | 27. srpna 2012 v 18:52 | Reagovat

[12]: Ono je smutné, že o paní Amélii ani o paní Zavadilové moc lidí neví. Určitě by se našlo víc lidí, kteří by byli ochotní pomoct, bohužel tuším, že ani o autismu a podobných nemocech neví široká veřejnost.
Jinak na blog paní Zavadilové jsem narazila tuším někdy v minulosti, každopádně se na něj znovu podívám, ačkoli mi je předem líto, že asi taky nebudu moct pomoct nějak víc.
Třeba by se našel někdo ochotný se stejnými zájmy, který by četl všechno a neřešilo by se nějaké soukromí. :-) Každopádně chápu, že program na čtení je přijatelnější.
Jinak opět děkuji za komentář, ale i za odkaz. Některým jsem vážně moc nerozuměla, ale ono je to hodně o zvyku. Anglickým písním taky hned nerozumím, ale když poslouchám dokola jednoho zpěváka, navyknu si na jeho huhňání a rozumím lépe a lépe .. Jen je otázka, zda to mohu srovnávat. :D
Jinak mi odpusť, že Ti pokládám takové dotazy, ale jsem prostě zvídavá .. Jak to máš třeba s mobilem? Tuším, že nějaký vlastníš, ale nedokážu si představit, když máš nový mobil, jak se správně trefíš do tlačítek. Ono i já, když mám nový mobil, tak mi trvá nějakou dobu, než zjistím, jak se vlastně ovládá, protože některé mobily mají o tlačítka víc či míň .. :D Ale možná jen nejsi tak gramlavá jako já. :-)

14 Neriah Neriah | Web | 27. srpna 2012 v 19:17 | Reagovat

[13]: Ono i kdyby lidi věděli, ne každý by chtěl pomáhat. Jinak k MOnice se podívej, nedávno se jí narodilo zdravý miminko - fakt obdiv, že do toho zvládla jít ještě jednou. A z jejích článků jde znát, jak všechno snáší líp s dalším dítětem. Čtu si u ní hrozně ráda, už to, jak se chová její manžel, je hrozně fajn a ne každý chpal by tohle takhle ustál.
Jinak, nepřestoupit do školy v Praze a nejezdit na tábory, o autismu a dalších nemocech nejspíš taky nevím... Tam ale bylo dětí většinou ještě s kombinovanými vadami dost na to, abych se o to začala zajímat.

Já si to fakt reálně nedovedu představit. I kdyby to někoho bavilo, já když nemám co dělat, vydržím u počítače dost dlouho. Většinou si píšu s nějakýma lidma, prolízám blogy, pořád něco komentuju, občas pročítám i dlouhý diskuze a to by nikoho nemohlo bavit dýl než hodinu. :D Navíc mám v počítači hodně knížek (v poslední době jediný způsob, jak si něco přečíst).
Já anglickým písním nerozumím, protože mám s angličtinou problém. Jestli mám vůbec odmaturovat, musím si od září sehnat doučování (ne že by se mi chtělo). :D Ale u některých hlasů bych asi taky měla problém. Hlavně nenávidím kódy na googlu. Tam když si ho přehraješ, ozve se ti nějaký cosi, čemu absolutně nejde rozumět. Kdyby to aspoň nebylo s tou ozvěnou, ale takhle je to děs.
Telefon mám, nevím, jak se vyznáš v telefonech a na kolik ti pomůže informace, že mám Nokii 5630. Na orientaci je fajn. A samozřejmě taky kecá. :D Mám ho už několik let a zatím nějak slouží, takže o novým neuvažuju.
I když nevidomí kamarádi používají i Iphone, ale to není nic pro mě, technickýho antitalenta.
A mně ty otázky nevadí :-)

15 quack quack | Web | 27. srpna 2012 v 19:44 | Reagovat

[14]: No ale kdyby se vědělo o těchto nemocech více, tak by se našlo i více lidí. Aspoň doufám. Právě před chvíli jsem koukala na její stránky a miminko mě hned zaujalo. :-) Oba rodiče takhle obdivuji ještě víc (jestliže to jde) .. :-)

Dobře, tak nikoho přísedicího na čtení asi vážně nemůžeš mít pořád no .. :D Přemluvila jsi mě, že by to bylo šílené. :-) Na druhou stranu by mě ale možná bavilo předčítat a nahrávat knihy. Myslím, že máš asi vcelku omezený výběr, že? :-/

Mě angličtina třeba baví, ale mám občas problém si vybavit výslovnost, když mám přečíst nějaké slovo. Což mě celkem deptá, protože když jsem byla v Anglii, paní, u které jsem bydlela na mě občas fakt divně koukala a nechápala, co chci říct ... :D Ale nakonec se to vždycky nějak vyřešilo. :-) Když tak nad tím přemýšlím, nevím, jestli k hluchým a němým nakonec nezkusím pomoct i nevidomým. Myslím, že všichni lidé z těchto skupin potřebují nějakou pomoc. Ať už povídání, knihy, učebnice nebo cokoli jiného. :-)

A maturity musí být pro Tebe ještě těžší. Právě přemýšlím, jak to je vůbec u nevidomých s psanými částmi ... ? Jestli se konají přes počítač nebo nejsou vůbec? Od Tebe zjistím teda hodně zajímavých věcí, nad kterými by mě nenapadlo dřív přemýšlet .. :D

Na ten mobil jsem koukla a zrovna jsem si řekla, že má víc tlačítek, než je nutné .. :D Ale vím, že časem se dá zvyknout na skoro všechno .. :-) Jinak mi by se asi taky občas hodil mluvící mobil, protože mám dotykový a když jsem ho vytáhla dnes z kapsy, tak jsem zjistila, že moje noha hrála jakousi hru .. :D Bohužel prohrávala a ještě mi sežrala kus baterky. :-)

Já vždycky nevím, koho se mohu dovolit ptát a koho ne. Jednou jsem potkala pána na vozíčku v obchodě a cosi mu spadlo. Podala jsem mu to a on mě ještě seřval, že mu pomáhám. :-( Někteří jsou prostě na to, že jsou jiní, než ostatní hákliví .. (Tím Tě nechci urazit, že jsi invalida nebo něco takového, to vůbec ne. Naopak nechápu lidi, co se smějí třeba právě lidem na vozíčku, hluchým a podobně. Vždyť je to nelidské. Mě naopak těší někomu pomoct a nebo se ptát na jejich život. :-) Jen si o tom někteří prostě nechtějí povídat ... )

16 Neriah Neriah | Web | 27. srpna 2012 v 20:29 | Reagovat

[15]: To je fakt. Někdo by se ještě určitě našel.

No s tím výběrem knih je to špatný. Protože já upřednostňuju fantasy, sci-fi, horory a naproti tomu autobiografie a psychologicky zaměřený knihy, mám docela problém něco sehnat. Existujou digitální knihovny přímo pro zrakově postižený, kde se zaregistruješ a stahuješ si knihy jako texty do počítače. Jenomže já mám pocit, že jsou tam jenom detektivky nebo romány pro ženy, což mě ani trochu nezajímá. Hodně si knížky půjčuju z knihovny a sama si je skenuju, pak je taky posílám do takových knihoven a zpřístupňuju je i dalším nevidomým. Znám i několik lidí, kteří se živí právě jen digitalizováním knih. To by mě asi tak úplně nebavilo. Někdy je ale problém vůbec knížku naskenovat (to zaznamenávám hlavně u paperbacků) a to jsem pak hodně naštvaná. :D

Ale načítání knih? Proč ne... Pokud by tě to vážně bavilo :)

Jo, s výslovností mám taky problém. Profesorka mi třeba dala nějaká slovíčka, ať se je naučím a že mě pak vyzkouší. No, já je uměla, jenomže jsem nevěděla, jak se vyslovují, takže z toho jednička fakt nebyla. :D Mám pocit, že je kladen přílišný důraz na gramatiku a člověk si ani nemůže udělat nějakou slovní zásobu. Jsem zvědavá, jestli seženu někoho, kdo bude ochoten doučovat mě bez učebnic.
Třeba v němčině taky nic neumím, protože profesorka dává větší důraz na to, kam dávám jaký člen, než tomu, jestli jsem schopná se domluvit. Pak mám něco německy říct a soustředím se jenom na to, jestli dávám správně člen/správně skloňuju a nedostanu tak ze sebe ani slovo.

Jinak s těma učebnicema je to docela problém. Teď na střední s nima pracuju minimálně, mám jen němčinu a toť vše. Zbytek musím pobrat z výkladu a psát si poznámky. Ale nějak moc mi to nevadí. Na vysoký škole to bude ovšem jiný. Tam se bez nich neobejdu. Ale třeba v Brně jsou na to docela slušně vybavení a zvlášť obor, na který se chystám. Aspoň že tak.

Psaná maturita u nás je normálně a ještě že tak. Můj psaný projev je totiž mnohem lepší než ten mluvený.
Buďto se píše do počítače nebo v Braillu, záleží na tom, kdo jak chce.

Já nevím, mně přijde, že těch tlačítek zas tolik nemá... :) Nevím o žádným, který bych nepoužívala.

No, někteří se prostě jenom umí litovat a na okolí jsou nepříjemní. To mi takhle jednou nějaký pán nabízel pomoc a já neodmítla (někdy prostě nemám to srdce, když vím, jak pro některý musí být těžký mě vůbec oslovit...) a tak mě někam vedl a hrozně ho překvapilo, že jsem ho neodmítla. Předtím nabídl pomoc taky někomu nevidomýmu a ten chlap ho seřval, co si to jako dovoluje... Sama jsem se setkala s jedním nevidomým chlápkem, který nejdřív nevěděl, že taky nevidím. Nějak jsem si sedla v autobuse na jeho místo k oknu. On přišel a začal řešit něco ve smyslu, že tam má místenku. Já ho nějak nechápala, co je za problém sednout si směrem do uličky - jaký je v tom vlastně rozdíl? Nakonec z něj vylezlo, že něco málo vidí a z okna pozná, kdy má vystupovat. Ale když jsem si chtěla přesednout, takovým nepříjemným tónem řekl, že to nemám dělat. Beztak ale vystupoval dřív než já a jednou se i stalo, že mě přelézal, což vypadalo tak, že si na záda hodil obrovský batoh a snažil se přeze mě přecpat do uličky, kam jsem nemohla uhnout, protože tam stáli lidi a ještě na mě řval, ať uhnu, že on přece nevidí. :D

Já osobně lidem řeknu všechno, co chtějí vědět. Jsem naopak ráda, když někdo jeví zájem něco se dozvědět. Co ale nesnáším, tak když mě někdo začne litovat a jaký nejsem chudáček, popř. se ke mně chovají jako k mentálně postižené osobě.

17 quack quack | Web | 27. srpna 2012 v 21:00 | Reagovat

[16]: Páni, to je román ... :D

Tý jo, skenovat knihy ... To taky musí být zábava na dlouhou dobu. Když si představím, jak by se někdo snažil oskenovat celou knihu Na věky věků od Kena Folleta, která má něco přes devět set stran, tak by mi ho bylo upřímně líto. :-) Právě že by mi v tomhle případě asi odešly hlasivky, ale přišlo by mi to i tak lehčí .. :D Jakože mě by stejně asi nikdo neposlouchal, protože načítat nějaké fantasy, kde třeba mluví skřet se skřeticí, tak by byl můj dabing asi úděsný ... Ale rozhodně bych chtěla zkusit nějakou knihu namluvit .. :-)

Němčinu se také učím a mám stejný problém. Gramatiku si umím bleskurychle vyhledat v největší nouzi, když si nemohu vzpomenou, jaký člen je v jakém pádě. Slovíčka povětšinou neumím v němčině ani napsat ani vyslovit, protože jsou to prostě obludy. Nevím, angličtina mi sedí o něco lépe. :-)

Chtěla bych si zkusit jeden den na škole se zavázanýma očima. Myslím, že bych neměla ani poznámky, protože poslepu bych moc správně napsaných slov asi nenapsala a z učebnice ani Braillovým písmem nic nepřečetla. :-) Každopádně Ti budu držet pěsti pro štěstí, ať najdeš nějakého hodného a chápajicího doučujicího a v pohodě pak zvládneš maturitu. :-)

A na jaký obor se pak chystáš na vysokou? Já třeba teď studuji střední chemickou průmyslovku, ale v oboru jsem spíš přírodovědec. A vůbec nevím, jestli se držet chemie a nebo pak zkusit třeba veterinu, což by bylo možná moc na moje síly a můj mozek .. :D

Tak v autobuse jsem zatím narazila jen na smradlavé dědky, kteří si mohli sednout kdekoli v prázdném autobuse, ale stejně se jim nejvíce zamlouvalo na sedadle vedle mě. Dokáže to potěšit .. :-) Jinak jela jsi třeba tím autobusem sama? Zajímalo by mě, jak jsi totiž vlastně poznala, kde máš vystoupit. Když v autobuse ráno do školy usnu, tak poznám, že se blížím k té své podle zatáčky .. :D

Já právě občas nepoznám takový ten střed. Buď mám strach, že to přeženu tak moc, že si pak můžeš myslet, že z Tebe dělám zdravou holku, která může dělat cokoli jako normální člověk, což nechci, protože vím, že to máš v mnoha ohledech těžší než já, ale zároveň vím, že hodně lidem vadí, když zas z nich dělám skoro pohybu neschopné lidi. Ale tam Ty nepatříš, protože vzorně čteš knihy, chodíš do knihovny, jezdíš autobusem, vlastníš blog a podobně. :-) Stejně mám strach, že s každou další zprávou mi napíšeš, že jsem už jednu z těchto hranic přešla. Což se snad ještě tak brzo nestane ... :-)

18 Neriah Neriah | Web | 27. srpna 2012 v 21:47 | Reagovat

[17]: Sakra, mám pocit, že jsou ty moje komentáře fakt nějak delší a delší... :D
No, já osobně delší knížky neskenuju a to prostě proto, že můj skener pak stávkuje. Jakmile má kniha nad 500 stran, ani se o to nepokouším. S tím mým křápem fakt ne. Ale chci si pořídit nějaký kvalitnější, ale to asi až budu mít nový počítač, protože tenhle notebook už taky nějak dosluhuje...
Ale třeba To od Stephena Kinga někdo skenoval, ten člověk má můj obdiv a taky díky, samozřejmě. :D

No, tak buď bys mohla ten rozhovor číst normálním hlasem, ale to by nebyla taková sranda... :D A nebo se do toho pořádně vžít - to by bylo super! :D

V němčině mám s psaním a výslovností menší problém než v angličtině. Kdysi mi někdo hezky vysvětlil, jak se co čte, takže to vždycky nějak překoktám, i když vlastně nevím, co to čtu. :D V angličtině mi chybí ten základ, protože já s ní začínala o rok později než spolužáci. Němčinu jsem si vybrala jako povinný jazyk, ale pak jsem přestoupila na školu, kde vůbec nebyla a já musela najednou dohánět rok angličtiny navíc a doteď mi prostě něco chybí.

Tak ve škole bych ti to asi moc nedoporučovala, ale třeba to zkusit na chvíli doma nebo někde, kde to dobře znáš... :-) Teď existujou i pobyty, kam jezdí jak zrakově postižení, tak i vidící. Kamarádka se z jednoho takovýho pobytu vrátila a vyprávěla, že ti vidící fakt jeden den měli celou dobu zavázaný oči. Vůbec si nedovedu představit, jaká to pro ně musela být zkušenost. Vím, zní to asi divně, ale nedovedu si představit, jaký to je vidět a pak najednou nevidět.

Ráda bych buďto na speciální pedagogiku (kamarádka doporučuje, ať si k tomu vezmu ještě něco, ale mně se nic nezamlouvá), ale psychologie by taky nemusela být špatná. Ještě nevím, jestli do Brna nebo Olomouce, ale Brno asi nakonec vyhraje, pokud mě tam samozřejmě vezmou.
Chemie... Brrr... To je ten nejhorší předmět na světě. :D K čemu jsou prosím tě molární hmotnosti? A chemický rovnice? A... A... Od reparátu mě vždycky dělí jenom kousek a v pololetí jsem jednou fakt pětku na vysvědčení měla. :D Já se tak těším, až z tý školy vypadnu, a pak jestli ještě od někoho uslyším o chemii, tak bude zle. :D
Ale veterina - proč ne? :) Určitě bys to zvládla, když by tě to bavilo...

No, já jezdím každý pátek sama domů, jsou to asi necelý tři hodinky. Většinou sedím blíž vepředu, takže se snažím vnímat lidi, co přistupujou, podle toho se někdy dá odvodit, kde jsme... A jakmile se autobus začíná podezřele vyprazdňovat a zastavujeme čím dál častěji, ptám se lidí, kde zrovna jsme. Jednou jsem jela nějakým pozdějším autobusem a když už jsem měla vystupovat (což jsem nevěděla), ptala jsem se,jestli už tam jsem. Ale autobus vypadal nějak prázdně, prostě žádná reakce... Řidič taky mlčel, jevil se mi docela protivně, a nebýt rodičů, kteří tam na mě čekali a zavolali na mě, ta kpřejedu. :D

Hele, ze mě lidi zdravou holku dělají pořád a mě to nevadí. Kamarádka mi řekla, že nemít v ruce bílou hůl, nepoznala by, že nevidím. Mám docela slušnou orientaci v prostoru (na což jsem fakt hrdá), pohybuju se většinou celkem jistě a vlastně ani na mých očích zraková vada poznat nejde, když nepočítám to, že se nedívám přímo na člověka, když s ním mluvím. Chtěla bych se vymanit z těch neustálých slepeckých komunit a zařadit se do běžný společnosti. Něco mi jde pomaleji, něco vůbec, ale snažím se. Jednej se mnou jako se všema ostatníma, já se většinou chytám. :D Dost často si ze sebe dělám i srandu. Mám spoustu strachů a myslím, že ty mě brzdí víc než to, že nevidím.
Sama si třeba nedojdu do obchodu ne proto, že nevidím, ale proto, že bych se bála někoho oslovit a požádat o pomoc. Nevyřídím si některý záležitosti, protože se bojím telefonovat. A mám úděsnou hrůzu ze zkažených potravin, nevím proč. Třeba zhnilý zeleniny se nedokážu dotknout.
A tak bych mohla pokračovat. Moje strachy jsou beztak kapitola sama pro sebe. :D

19 quack quack | Web | 27. srpna 2012 v 22:16 | Reagovat

[18]: Myslím, že mi ta délka ani nevadí .. Tvé komentáře se čtou skoro samy. Než se naději, už jsem na konci a je čas odepsat ... :-)

Já se neumím bavit se žádným skenerem. Kamarádka je třeba nemocná a potřebuje nějaké zápisy a já se štvu třeba jen se třemi stranami hodinu. Na techniku jsem antitalent. Hlavně, že mi taťka pořád říká, jak je to jednoduché a tak dále. Jenže můj noťas taky se skenerem nespolupracuje úplně v pohodě. Myslím, že tedy skenování budu muset přenechat někomu šikovnějšímu ... :-)

Právě tuším, že byla namluvena nějaká kniha od Terryho Prattcheta a to je spisovatel fantasy. Poslouchala jsem kousek a ten namlouvač byl vážně výborný. Zas já jsem takový smíšek, že bych se u toho začala smát sama a kniha by se tak nemohla nahrát ... :D

Upřímně, taky nějak netuším, co na té škole vůbec dělám, protože chemie nepatřila nikdy k mým oblíbeným předmětům. Ale zjistila jsem, že když vážně moc moc moc a moc chci, tak se zvládnu naučit pár rovnicí a najednou mi to přijde vcelku lehké. Jinak tedy dnes čtyři spolužáci udělali reparáty z chemie. :-) S angličtinou jsem pro změnu já začala dříve než spolužáci, protože můj starší bráška doma občas něco brblal a já to pochytila. :-) Ale místo němčiny se učí španělštinu, takže s tou mi už nepomohl .. :D

Ona to musí být úžasná zkušenost. Možná to tak zase nepřijde Tobě. :D Vyhledám si nějaký pobyt asi na příští léto. Zase vzbudím pochybnosti v okolí mých vrstevníků, kteří si budou myslet, že nejsem normální, ale na to si už zvykám, ... :D Jinak kdybych mohla, tak bych Ti ráda půjčila své oči nebo jedno darovala ... :-) Každý mi říká, že mám oči pěkné, tak myslím, že by jsi byla taky spokojená ... :-)

Tak psychologie a pedagogika jdou úplně mimo mě. Zrovna tohle by mě asi nebavilo ... Jinak veterinu nezavrhuji. Vím, že to je těžká škola, protože se budu muset zřejmě naučit všelijaké nemoci a vůbec pořádně stavbu těl živočichů, ale to mě ani neděsí. Spíš představa těch pitev a nebo spíše ten pocit, že budu muset usmrtit nějaké zvířátko, protože by se už na světě jen mučilo ... To mi dělá problém. Já vím, že to bude tak nějak pro jeho dobro, ale tak ... Snad mě chápeš .. :-) Jinak bych taky ráda do Brna. Kdo ví, třeba se potkáme ... :-)

Když jedu občas někam sama, kde to vůbec neznám, tak taky zbožňuji takové ty ochotné lidi. Jednou jsem se snažila z řidiče vymámit, kdy bude ta nějaká zastávka a řekl mi jen, že za jízdy s ním nemám mluvit. Lidi se jen smáli, ale nikdo nic neřekl. No nakonec jsem tak nějak trefila ... :-)

Jsem ráda, že si ze sebe dokážeš i dělat srandu, mnoho lidí to neumí. Když jsem šla na operaci se svým kolenem, tak jsem to první brala taky těžce. V nemocnici jsem si pak užívala pocit, že ještě můžu sedět na židli, protože jsem věděla, že další dny nejspíš proležím na posteli. Nikdo to nějak extra nechápal. Pak mi dali vozík a já se strašně chlamala na celé patro, že bourám do zdí a do sester a zatleskala jsem si, že jsem dovedla na první pokus zaparkovat. A to s celkem velkou bolestí v noze, protože jsem odmítala léky proti bolesti. :-) Byla jsem v celkem špatné nemocnici, kde dali kamarádce placebo (přečetla si to ve spisu), a tak jsem si říkala, že to je vlastně jedno .. :D

Upřímně, mám taky mnoho nepochopitelných fóbií. Až se někdy sama sebe divím. Jinak neboj, udělala jsem si na Tebe obrázek, že jsi fajná a hodná holka. Žádná poznámka o bílé holi u mě není nutná ... :-)

20 Neriah Neriah | Web | 27. srpna 2012 v 23:19 | Reagovat

[19]:
To je i dost možný. Já se k Pratchettovi zatím nedostala, i když to taky hodlám napravit.
To znám. Já mám obecně problém něco někde říkat, když vím, že se to nahrává... Na jedný akci jsme měli v programu udělat nějaký rádio, což znamenalo nahrát reklamy, zprávy, kecy moderátora a tak... No, než jsem něco zvládla říct bez přeřeků a následných výbuchů smíchu, dost to trvalo.

Jako... Já se těm rovnicím snažila porozumět, jenomže to prostě nešlo. Tak jsem to vzdala a doufám, že teď už tak moc třeba nebudou. Někdy je to ale docela fajn, když bereme jenom teorii bez nutnosti něco počítat. To se občas dozvím i zajímavý věci.

Tyhle pobyty pořádá organizace Život trochu jinak, o ničem jiným osobně nevím. Doufám, že příští rok zase něco pořádat budou, protože letos jsem prostě musela kamarádům, co tam byli, závidět.

Já si třeba vůbec nedovedu představit, jaký by to bylo vidět. Kamarád se nad tím už jednou zamýšlel, jestli by to nebyl moc velký šok a jestli by se s tím mozek dokázal vyrovnat. Těžko říct.

Jo, to je asi těžký překonat. Víš, že je to pro jeho dobro, ale přesto...

Tak fajn, za jak dlouho se tam chystáš? :D

Dělat si ze sebe srandu člověk umět musí, jinak by se po čase zbláznil. Naprosto mě dostal náš školní psycholog, který mi řekl, ať si ze sebe srandu moc nedělám, že si tím ubližuju. :D To doteď nechápu. :D
Znám třeba holku, která si svoje postižení bere hrozně vážně. Když se jí třeba zeptáš, jestli někoho konkrétního neviděla, odpoví, že ne, že opravdu neviděla, ale byl tu před chvilkou.
Přitom i my používáme věty jako "budu se divat na televizi" apod. Neřeknu, že ji jdu poslouchat. :D

Jo, fobie jsou na jednu stranu hrozně směšný, ale na tu druhou, když je prožíváš, sranda to není ani trochu...

21 quack quack | Web | 28. srpna 2012 v 14:01 | Reagovat

[20]: Od Pratchetta jsem četla asi 4 knihy. Pak jsem přešla na povinnou četbu. Ale určitě se k němu vrátím. :-)

Já když jsem třeba zkoušená ve škole, tak se mi třepotá hlas a ruce a jsem celá vystresovaná. A to i když mluvím jen s jedním cizím člověkem. Ale kdybych měla před sebou jen mikrofon na namlouvání, tak by to možná šlo. :-)

Ono asi zrovna v té chemii mi oči pomohly vcelku hodně, protože jsem rovnice donekonečna psala znovu a znovu a četla je a tím si je zapamatovala. Pak už jsem neměla problém si s rovnicemi hrát tím způsobem, že jsem změnila třeba ethan za propan a podobně. Navíc jsem tak nějak přes logiku, takže jsem po nějakém čase neměla žádný problém. :-) Jinak taky ráda poslouchám, jak nám učitel vysvětluje, co by se stalo, kdybychom si něčím potřísnili ruce, nebo to vypili a podobně. Je to občas morbidní, ale říká to s takovým veselým tónem, že to tak ani nepřijde. :-)

Jak jsem se dívala na internet, tak jsem tu organizaci našla. Musí to být zajímavé a určitě bych se tam taky chtěla podívat, musí to být úžasná zkušenost a určitě bych měla pak zábavné vzpomínky .. :-)

Já myslím, že by to byl určitě šok pro každého a člověk by byl hodně dlouho asi zmatený a vynervovaný. (Aspoň tuším, že já bych byla .. ) Každopádně, smím-li se zeptat, proč jsi vlastně nevidomá? Nevím, zda se třeba nevyvinuly nějaké nervy, nebo tak. U hluchých mě napadne hned, že mají poškozený bubínek, ale u očí jsem nad tím nepřemýšlela nějak moc. A jestli můžu být ještě drzejší, máš třeba nevidomého taťku nebo mamku? A do třetice, máš pejska nebo používáš jen hůl? :-) Jinak samozřejmě, jestli nechceš odpovídat, tak v pohodě .. :D

Do Brna se chystám za dva roky, pokud zvládnu třeťák a čtvrťák a odmaturuji. Nevím sice, jestli půjdu na tu veterinu nebo ne, ale vím, že chci do Brna .. :D

Tak toho psychologa taky nějak nechápu, asi má nějaké své komplexy .. :D

Zvláštní. Nad tím jsem také uvažovala, jestli se koukáš tedy posloucháš na televizi. Říkám si, že ono je občas i výhoda nevidět, protože některé filmy, kde jsou nějaké potvory, bych taky raději jen poslouchala, než aby mě pak strašily ve snu. Proto je ale ani nevyhledávám ... :-)

22 Neriah Neriah | Web | 28. srpna 2012 v 21:28 | Reagovat

[21]: Jo, zkoušení ve škole je horor. Naštěstí mám fajn spolužáky. Fajn v tom, že krom asi jednoho nikdo nevnímá, co říkám, všichni si radši něco dělají na počítači nebo spí, takže si můžu představovat, že jsem tam s profesorkou sama. :D
Taky, taky? Když nám profesor vypráví, jak je něco nebezpečný tím svým tónem, všichni se jenom usmíváme, protože i když to vtipný není, v jeho podání se úsměvu nedá ubránit... :D
No, je fakt, že zrakových vad je spousta. Já třeba nemám vyvinutý oční nerv, ale mám světlocit, což je naprosto úžasný a hrozně mi to pomáhá hlavně v orientaci. A v rodině jsem jediná, kdo nevidí a to prý rodiče zkoumali rodokmen někam až 200 let zpátky, ale nic neobjevili.
A psa nemám. Ještě pár let zpátky jsem měla ze všech zvířat hrůzu, teď se toho začínám zbavovat a psa bych si ráda pořídila, jen ne teď, když jsem na intru. Ráda bych ho ale měla, až půjdu na vysokou. Takže letos se o to nějak víc začnu zajímat, i když jak to vyjde, to ještě nevím.

Jo, ten psycholog je mírně praštěnej. :D Zajímalo by mě, proč se dal zrovna na psychologii... Otravnějšího člověka pomalu snad ani neznám. :)
No, mě to u televize nebaví. Dávají tam kraviny a já prostě nevydržím vklidu sedět a třeba dvě hodiny vnímat film. To si ho radši stáhnu a pustím si ho s přestávkama v počítači. :D Mě třeba zase nebaví takový ty střílečky. Raději mám starý český filmy, protože u nich mám jistotu, že se tam aspoň bude mluvit. A taky se mi líbí Pán prstenů, i když víc asi kvůli tý hudbě. A miluju elfštinu. :D

23 quack quack | 28. srpna 2012 v 21:55 | Reagovat

[22]: Tak u nás to máme ve  zkoušení vymyšlené tak, že v prvních lavicích nenápadně šeptají odpovědi, protože jinak někteří nejsou schopni slova, jelikož nic nevědí. :-)  Teď mě tak napadá, že máš asi těžší testy, protože si neumím představit, že bys v nouzi měla tahák. Nebo mi to aspoň mozek nebere. :D Upřímně taháky taky nepoužívám, protože mamka mi řekla, že každý test jde napsat aspoň na čtyřku a má v tom pravdu .. :-)
Jů, tak to máš dobré, že máš světlocit. Tedy jestli jsem si to správně vyložila, tak je to něco jakože třeba v noci rozeznáš, kde je světlo z lampičky .. ? Jestli jsem mimo, tak jako bych nic nenapsala. Každopádně když jsem byla s bráškou malá, tak jsme blbli v pokoji, že jsme si vždy jeden zavázali oči a snažili se chytit toho druhého. Když už jsem byla v pokoji ztracená, tak jsem se snažila najít světlo zpoza žaluzií ... :-) Jinak je zvláštní, že jsi v rodině taková výjimka ... Třeba se někde pomotaly nějaké geny a jsi tak trochu mutantík (v dobrém smyslu slova samozřejmě ... :D )
Taky se bojím celkem spousty zvířat, ale pejsek by tuším byl pro Tebe celkem fajn .. Určitě ho pak pozdravuj ode mě, až ho budeš mít ... :D

Třeba se zmýlil se svým oborem a chtěl být někde úplně jinde a tak je teď otrávený ze svého života .. :-)

Střílečky jsou taky hrůza, ale Pána prstenů mám hodně ráda. A hudba je úžasná. Byla jsem si poslechnout filharmonii naživo a film je tak trochu vedle té hudby zbytečný .. Ale elfštinu se učit asi nebudu. Je to krásný jazyk, ale nemám na něj ... Taky uvažuji, že si koupím ten prsten, když je celá trilogie o něm. Líbí se mi představa, že bych ho měla na krku, hezky schovaný pod trikem a jenom nenápadně bych se ho dotýkala, aby mi ho nikdo nevzal .. :D

24 Neriah Neriah | Web | 28. srpna 2012 v 22:57 | Reagovat

[23]: Tak taháky nepoužívám a já jsem docela přímá, takže kdyby ta možnost byla, asi bych jí ani nevyužila. Prostě pokud jsem se neučila (jako že to bývá dost často), je to jenom moje blbost.
Ale přiznám se, že v prváku jsem občas trošku podváděla. Mohla jsem psát testy v počítači, kde jsem měla i poznámky, takže někdy jsem stihla v rychlosti otevřít soubor, najít informaci, soubor zase zavřít a pak to napsat. Ale vždycky to bylo o nervy, abych to stihla dřív, než profesorka začne chodit po třídě, a navíc mi přišlo hloupý spoléhat se jen na to. A občas taky bývám líná si poznámky psát, takže by ani nebylo z čeho opisovat. :-P

Na druhou stranu, psaní taháků je dobrý způsob, jak se to naučit. To říká naše matikářka. Vždycky všechny podporuje v tom, aby si je psali, protože tím jim něco utkví v hlavě a pak ho ani nepotřebujou.

No, já světlo vidím úplně normálně, jako malá jsem vyžadovala všude svítit, protože jsem se bála tmy. Hlavně je to dobrý i v tom, že vidím, když přede mnou něco je. Ne vždycky, se sloupama se kamarádím dost často, ale když jdu proti zdi, zaregistruju to dřív, než se s ní potkám. :D
A někdy, když čtu nějaký horor a pak mám jít do postele, svítím si mobilem. :D
No nevím, v genech to asi nebude. :) Nemyslím si ani, že to bude něco dědičnýho... A vlastně jsem za tuhle vadu hrozně ráda, protože když vidím, co všechno si někteří musí kapat do očí a kolik s tím mají problémů, nechtěla bych být v jejich kůži.
Fajn, pozdravy mu vyřídím. :D

Já nedávno tvrdila, že jednou se elfštinu učit začnu. Holky si pak ze mě dělaly srandu, že když se mě někdo zeptá, jaký jazyky ovládám, tak řeknu, že elfštinu. :D Ale teď se ji učit nebudu, je zbytečný přidávat si další jazyk a ještě takovýhle, když se nezvládám domluvit ani anglicky nebo německy.

Jé, a nad prstenem jsem taky uvažovala. Snad si ho jednou taky pořídím. :D

25 quack quack | 29. srpna 2012 v 11:03 | Reagovat

[24]: No moje poznámky jsou taky občas úžasné ... Když mi chybí jen řádek, tak se to ještě dá, ale na konci roku mi chybělo i pár stránek ve všech předmětech .. :D Nějak jsem to už neřešila. Spolužák si jednou dal materiály na zem k lavici a když se učitelka dívala zrovna na někoho jiného, tak to rychle opisoval ze země. Nechápala jsem. Ale vyšlo mu to. :-) To bych já neudělala. Navíc hodně riskoval, že kdyby si ho všimla, tak by rovnou dostal za pět. Jednou měl tahák v mobilu a ten měl v pouzdře a byl s tím tak nenápadný, že ho učitel nechal dospat test a když pak odložil prupisku, že už to má, tak mu vzal ten mobil z pouzdra s najetým tahákem a na test napsal rovnou za pět ... :D
Nám to říká bioložka, že když si píšeme taháky, aspoň zjistíme to důležité a vlastně nám to pomáhá. Ale používat je pak nesmíme no .. :D
Hele já vrážím do sloupů taky .. :D Jinak třeba rozeznáváš i když Ti svítí třeba červená lampička nebo bílá? Nebo jen prostě víš, že tam je lampička? :-) A náhodou občas obejmout i tu zeď není špatné .. :D Když se s někým zakecám a nekoukám před sebe, tak je to u mě normální ... :D
Je fakt, že mám kamaráda a ten s očima hodně trpí. Má hodně moc dioptrií a z brýlí ho bolí hlava, protože jsou hold těžké. A taky už má za sebou operaci očí a myslím, že to taky asi nebylo úplně příjemné. Nemluvě o tom, že finančně asi taky nic moc. :-( Ale i s tím strašně hezky kreslí a nevzdává se .. :-)

Elfština může být fajn, ale nevím, jestli najdeš někde někoho, kdo by Tě učil a nebo nějaký kurz nebo tak. :-) Každopádně jsem se kdysi chtěla naučit perštinu. S tím, že ta výslovnost je šílená a nejsem zvyklá psát nějaké znaky ještě k tomu opačně než v češtině, vzdala jsem to vcelku rychle. :D Teď jsem jen zvědavá na ty znakovky, jak budu máchat rukama před sebou, .. :D

Tak bráška mi ještě navrhoval, že bych si mohla koupit hůlku z Harryho Pottera, ale to mě tak neláká jako ten prstýnek z Pána prstenů .. :-)

26 Neriah Neriah | Web | 29. srpna 2012 v 19:55 | Reagovat

[25]: Nejhorší je, že občas něco přeslechnu/napíšu si to špatně/nestihnu nějaký slovo, a pak moje poznámky vypadají poněkud nesrozumitelně. Nejhorší ale je, když chybím a pak po spolužácích chci, aby mi poskytli svoje. Má je vždycky jenom jeden a to mi ještě pošle naprosto nepodstatný věci, a k dyž jsem z toho zkoušená, nevím vůbec nic, protože v těch poznámkách prostě nic není. Ale přitom, když je zkoušený on, vždycky to všechno umí. :D
Ne, barvy já nerozeznám, i když nějaký rozdíl v tom světle poznám, ale jaká je to barva, to ti nepovím.
No, jednou jsem zjistila, jak chutná omítka... Už ji k snídani nikdy nechci. :D Jo, finančně je to taky problém. Třeba kamarádka platí za kapky 800 Kč a to jí ještě nepomáhají.

No, taky o tom trošku pochybuju, ale tak prostě dám na net inzerát "hledám učitele elfštiny" :D A když ne elfštinu ,chtěla bych později zkusit aspoň finštinu :)

Hůlku bych nechtěla... Vyřádila jsem se už dřív, když jsme si ulámali pár klacků a máchali s nima, přičemž jsmena sebe pokřikovali kletby... Nezapomenutelný období. :D

27 quack quack | 29. srpna 2012 v 20:20 | Reagovat

[26]: To tak taky mám. Ale učitelka občas něco zopakuje, ale já už nemám místo, takže prostě píšu, kde je kousek místa .. No nedá se v tom vyznat. Naštěstí nezkouší nějak extra a na testy mívám štěstí .. Občas.:D Jinak s cizíma poznámkama mám taky problémy. Budˇto nepřečtu, nebo nepochopím, jelikož taky doplňují páté přes deváté a  vyznají se v tom asi jen oni a to jestli vůbec .. :D Ale nikdo to neřeší .. :-)
Jezus omítka .. :D já tak maximálně ochutnala hlínu, když jsem sebou švihla o zem. Ale omítka? :D To je úplně jiná úroveň ... :D Toho by sis měla vážit, protože to byla skoro snídaně králů - pokud tedy byla kvalitní .. :D
Tak ony se i takové kontaktní čočky slušně prodraží, což by mě třeba ani normálně nenapadlo. K nim je ještě taková nějaká ta vodička. No asi to není žádná velká radost. A Tvé kamarádky je mi líto, že musí dávat celkem těžké peníze svým způsobem na zbytečnou věc ...
Vždycky mě lákalo se jednou kouknout do Švédska, Finska nebo Norska. Ale co jsem se dívala na slovíčka z finštiny, tak zlatá angličtina a němčina .. :D Jestli se vážně odhodláš, tak Ti budu fandit, protože nevím, jestli bych na to třeba já měla .. :D
Taky jsme s bráchou kouzlili s větvičkami, když jsme byli mladší .. :D Lidi na nás fakt divně koukali, ale byla to sranda .. :D Ale prostě prsten je prsten. Ten není tak obyčejný jak větev .. :D

28 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 31. srpna 2012 v 0:14 | Reagovat

Někdy si taky říkám, že jsem radši měla mlčet. Nedorozumění je vždy nepříjemné, ale stane se to lehce...
Možná si tvoje mamka mnohdy ani neuvědomuje, že do tebe "kope". Nebylo by od věci, kdyby sis s ní promluvila nebo si alespoň ona přečetla tenhle článek. Pak by ti mohla říct něco, co by změnilo i tvůj pohled a celkově by se mohl zlepšit váš vztah.

29 quack quack | 31. srpna 2012 v 10:19 | Reagovat

[28]: S mamkou jsme si to vypsali den po tom, co jsem uveřejnila tento článek ... ;-)

30 Katy :* Katy :* | Web | 10. prosince 2013 v 21:24 | Reagovat

Já se také nemám kmu sverit :-( proto jsem si zalozila blog.... jenze potom na nej prisla moje nevlastni sestra a se sverovanim je konec..... !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama