Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Srpen 2012

1. den song challenge - moje oblíbená píseň

31. srpna 2012 v 17:18 | quack |  Texty písní a videa
Oblíbených písní mám více. Asi tak u každého zpěváka či skupiny, které občas poslouchám minimálně 2 a maximálně 10. No ale s tím, že aspoň teď poslouchám asi jen Edguy a Avantasiu, ale i tak jich je celkem hodně. Když tak nad tím ale přemýšlím, ono je to u mě celkem jasné.

Tuto píseň jsem poslouchala, když mi bylo smutno, když mi bylo skvěle, když jsem potřebovala pauzu a chtěla jsem si něco pustit, když jsem jela tunelem do a z Anglie, když jsem jela o prázdninách na burzu učebnic, když brigádničím, když jdu do města, .. Je to prostě ona, co se mi líbí v každé situaci. Je to ona, co se vždycky směji té babě na těch podivných botách, jak tam utíká v tom videoklipu. Je to ona, co ji má nejraději i ten zpěvák. Je to ...


A jestli se Vám nelíbí, tak mi to raději ani nepište .. :D

Text a překlad v celém článku ..


30 days song challenge

31. srpna 2012 v 17:10 | quack |  Texty písní a videa
Hmm ... Nejsem první a ani poslední, co se do tohoto na blogu pouští. Jen nevím, jestli dojdu k té třicítce .. Ale snad jo.

den 1. - má oblíbená píseň
den 2. - má nejméně oblíbená píseň
den 3. - píseň, která mě rozradostní
den 4. - píseň, který mě rozesmutní
den 5. - píseň, která mi někoho připomíná
den 6. - píseň, která mi připomíná nějaké místo
den 7. - píseň, která mi připomíná určitou událost
den 8. - píseň, jejíž slova znám zpaměti
den 9. - píseň, na kterou umím tancovat
den 10. - píseň, která mě uspává
den 11. - píseň od mé oblíbené kapely
den 12. - píseň od kapely, kterou nenávidím
den 13. - píseň, která je pro mě provinilým potěšením
den 14. - píseň, o které nikdo nepředpokládá, že bych ji mohla milovat
den 15. - píseň, která mě popisuje
den 16. - píseň, kterou jsem mívala ráda, ale teď ji nenávidím
den 17. - píseň, kterou často slyším v rádiu
den 18. - píseň, kterou bych si přála slyšet v rádiu
den 19. - píseň z mého oblíbeného alba
den 20. - píseň, kterou poslouchám, když jsem rozzlobená
den 21. - píseň, kterou poslouchám, když jsem šťastná
den 22. - píseň, kterou poslouchám, když jsem smutná
den 23. - píseň, kterou bych si chtěla nechat hrát na svatbě
den 24. - píseň, kterou bych si chtěla nechat hrát na pohřbu
den 25. - píseň, která mě rozesměje
den 26. - píseň, kterou umím zahrát na hudební nástroj
den 27. - píseň, kterou bych si přála umět zahrát
den 28. - píseň, kvůli které se cítím provinile
den 29. - píseň z mého dětství
den 30. - má oblíbená píseň minulý rok touto dobou

Quack aneb já

30. srpna 2012 v 21:10 | quack |  O mně...
Tak jakože jsem si řekla, že když už jsem promazala rubriky, měla bych do přeživších něco přidat. Praštila mě do očí právě rubrika o mně, kde jsem nic nepřidala dva roky. Ono se možná nic moc nezměnilo, ale tak ..

Vlastně první věc, co je jiná, je to, že už nejsem na základce. Když má člověk 18, tak se to snad i dá čekat, ale třeba se někdo takový najde. No každopádně po dlouhéééém přemýšlení v deváté třídě, co se mnou mám udělat dál, jsem se rozhodla pro jednu Ostravskou školu. A světe divse - chemickou. Ono to mnoho lidí zastraší, takže slýchám buď jen ,,fuj!", ale někdy i delší věty typu: ,,Ty jsi cvok, tam bych nikdy nešla! Chemie mi nejde ... " Jako popravdě, mi taky ne, nějak extra .. Zkrátka nepropadám, ale nemám pořád samé jedničky. Ale kdybych chtěla, měla bych je. Jenom ta lenost a nechuť se učit ... To jsou potvory ...

Jinak jako nelekejte se, že na škole chodíme jen v bílých pláštích a mícháme různé chemikálie a co pět minut někde něco bouchne. To vůbec .. Ale byla by to sranda ...

Moje škola se dělí na 3 obory - aplikovaná chemie, gymnázium a přírodovědné lyceum. U mě vyhrála ta třetí brutalita. Upřímně, na gympl jsem nikdy nechtěla a měla jsem pravdu, že mě tam nikdo nedostane. Na apliku jsem byla přijata, ale nějak prostě vyhrálo to lyceum. Asi proto, že jsme prostě borci, protože se nám otevírá vždy jen jedna třída a ne dvě.

Jakože moje zlaté lyceum je hlavně o tom, že máme více biologie, fyziky a snad i něčeho jiného, což už ale nevím, protože mi můj rozvrh přijde normální a směji se gymplákům, kteří mají ještě hudebku a výtvarku. Výtvarka mě bavila, to jo, ale nemám ráda, když mi někdo jiný než můj mozek nakáže, co mám kreslit ..

Jinak třeba chuťovka, čili předmět, který snad všichni nenávidí se u nás jmenuje technologické procesy (TEP) .. Ono mě fakt nebaví učit se dvacet A4 o vodě, pak dalších několik o uhlí, ropě a nějaké stroje pro mě byly taky novinka, ... Ale dokázala jsem si, že když fakt chci, tak mohu projít i z takového předmětu.

Mno dost o škole, jsou ještě přece jen na pár dnů prázdniny, takže ..

hmm ... Oblíbená kapela? V poslední době Edguy no. Samozřejmě, Tobias Sammet v záhlaví je její součástí (zpěvák, klávesy, baskytara .. ). Jinak i Avantasia ... A to je samozřejmě projekt Tobiho, který ale nasbíral pár dalších známých zpěváků a vymyslel pro ně úžasné písně. Krom těchto dvou poslouchám i skupinu Stratovarius, z českých pak občas Petra Muka, Daniela Landu, ale to jsou takové ty výpadky, kdy mám už dost angličtiny. Samozřejmě některé soundtracky taky zbožňuji, ale neposlouchám je pořád. Jinak se sama snažím brnkat na kytaru, ale mám krátké prsty na velkou kytaru, takže zápasím a většinu akordů vzdávám, ale něco málo zvládnu ...

Oblíbené zvíře? Jakože všechna zvířata jsou hezká ... Heh .. Dobře, bojím se většiny z nich a většina se mi nelíbí, ale nechce se mi tady psát jedno nebo víc, aby to těm ostatním nebylo líto.

Barva? Černááá ... Fakt. Je taková klidná, nebolí mě z ní hlava jako třeba z vyřvané růžové nebo žluté. A je prostě zajímavá.

Teď mě napadla další věc. Mám celkem velkou snahu o to být odlišná a ne jen jedna ovce ve stádě. Dokazuji to třeba tím, že jsem měla 4 pseuda na hlavě a celkem jsem se proslavila jako "ta holka s dreadama" ... Teď mám na půl červenou a na půl černou hlavu. Lidi se občas diví, ale zjistila jsem, že se to dá i lehce přehlédnout. Každopádně se chci odlišit už třeba jen tím, že mám snahu se naučit znakovky a chci si tak povídat s lidmi, kteří se pomocí znakové řeči dorozumívají. Možná jim tak pomohu. Kdyby mi to vážně šlo a základy si rozšířila, chtěla bych třeba tlumočit nebo s tím zkrátka nějak pracovat. V poslední době jsem si psala i s nevidomou dívkou a taky mě velice zaujalo toto povídání. Možná se tedy nějak zaměřím i na nevidomé.

Jinak mám poměrně hodně fóbií a přijdu na ně vždy náhodou. Kdyby se mě někdo na něco z nich teď zeptal, tak .. Třeba mám strach z měřiče krevního tlaku, nelíbí se mi, jak to stahuje ruku a mám vždy strach, že to nepovolí. Nebo se bojím vkročit do rybníků, protože nevidím na dno. Většinou se bojím i tak nějak lidí. Nevím, ale dělá mi občas problém jít sama do města, být sama v obchodě nebo jen si sama vyjet na kole. Mám i další strachy, ale psát je tady všechny nebudu. To by bylo na dlouho ..

Na závěr, protože mě teď už nic nenapadá a nechce se mi tady připisovat film a herec a třeba květina nebo nevím co, bych tady ještě ráda napsala jednu moji radu:

Jestliže si myslíte, že jste se ztratili v temném a hustém lese, sundejte si sluneční brýle a hned vše vypadá jasněji.

No a teď už jen moje fotka, ... Neusmívám se tam, protože jsem se koukala úplně jinam, ale jsem to já, no ..


Jdeme dál

30. srpna 2012 v 15:09 | quack |  Různé kecy a můj život
Sice jsem první neplánovala, že napíšu na toto téma týdne, ale pak jsem si řekla, že když už vím, o čem napsat, tak bych to měla využít, protože většinou jsem jen ten čtenář ...

Do včerejšího dne jsme úplně ještě nevěděli, jestli půjdeme dál všichni, ale protože jsme hold lidi šikovní, tak jsme to dokázali!

A teď o čem to mluvím - o reparátech. Čtyři mí spolužáci propadali. Jeden dokonce ze dvou předmětů. Jinak 4krát chemie a jedna španělština. No napínavé to bylo pěkně, když jsme se sešli v celkem hojném počtu pro výsledky. A pak se ukázalo, že všichni chemii dali a včera dodělal spolužák španělštinu. Takže jdeme ve skoro stejné grupě do třeťáku. (Kámoška odešla po té, co propadala z .. pár předmětů.)

Jinak jestli Vás to zajímá, tak chodím na chemickou průmyslovku .. Proto ta chemie. :)

Každopádně jsem zvědavá na ten další rok. Už jsem měla tu čest vidět rozvrh a myslím si, že to bude zajímavé. Vcelku se mi líbí, protože si myslím, že mohlo být mnohem hůř, ale potkalo mě štěstí. Jen by mě zajímalo, jestli do posledního čtvrtého ročníku půjdeme dál všichni na první pokus a nebo se nám reparáty zase nevyhnou ...

Jinak taková otázka na závěr - propadal u Vás někdo?

Lay all your love on me - Avantasia

28. srpna 2012 v 17:59 | quack |  Písně (Edguy a Avantasia)
A teď jedna z písní z projektu tobiase Sammeta - z Avantasie ... Možná znáte původní verzi od skupiny ABBA. Která verze se Vám líbí víc? (U mě vyhrává Avantasia)


Text a překlad v celém článku ..


Another time - Edguy

26. srpna 2012 v 13:44 | quack |  Písně (Edguy a Avantasia)
Another time ... Jiná doba ..

Krásně pomalá zamilovaná píseň. Vlastně na mě celkem sedí, taky občas vídám ve snu úsměv někoho, do koho jsem zrovna zamilovaná .. Ale když otevřu oči, tak nic ...



Text v celém článku i s překladem ...


Máma aneb mírně udeptaný článek

25. srpna 2012 v 20:57 | quack |  Různé kecy a můj život
Jsi moje máma, moje máma, kterou mám nadevše rád, jsi jak kouzelná víla, co mi dává chuť se smát ... "
Upřímně, nevím dvakrát jistě, jestli refrén této písně na mě sedí. Není pravda, že svou mámu nemám ráda, nebo že ji nedej Bože nenávidím jako většina puberťáků ... Líbí se mi, že mě občas vytáhne na akce jako Night of jumps, na Landu a tak ... Ale prostě jinak žiju s tím, že si dvakrát nerozumíme. Vlastně mám hodně často strach se před ní o něčem zmínit, protože snad v každé koncerzaci či činnosti to stejně skončí tak, že na mě zvýší hlas a naštve se, protože se nepochopíme. Tak proč pak něco říkat ... :)

Když se trochu odvrátím od téma Máma, tak mohu napsat, že jsem si zvykla zamlčet skoro všechno. Proč někoho obtěžovat s tím, že mám žízeň, hlad, že mě něco bolí, že mám zničené boty ... Možná se Vám to zdá všem absurní, ale prostě .. Nelíbí se mi, když za mě musí platit někdo jiný. Nejraději bych chodila do práce a odstěhovala se někam jóó daleko, ušetřila bych tak všem starosti. A nebo bych už byla ráda na výšce ... Vím, že doma nemám co dělat ... (To jsem poznala sama, ale maminka mi to k 18. narozeninám ujasnila: ,,Máš štěstí, že jsi nenašla sbalené kufry, v Tvém věku jsem už byla na koleji .. " Nebo tak něco .. )

Jinak, znáte taky takové ty podivné hádky? (Da-li se to nazvat hádka .. ?)
Příklad: Rozhodla jsem se udělat si kurz na znakovky. Chci si ho zaplatit sama, ale potřebovala jsem jim poslat aspoň zálohu, aby mě přijali. Jenže v době, kdy jsem ještě neměla brigádu. Mamka řekla, že to je dobrý nápad, není to úplná blbost, tak že mi přispěje. Řekla jsem ji, že ji to stejně vrátím v září. Jenže pak mi přibyla druhá brigáda a já zjistila, že budu moct koupit i MP3 přehrávač. Taťka mi pomohl s výběrem a řekl, že mi půlku zaplatí. Já to odmítla. (Nebudou za mě platit takové věci .. ) Ale tatínek to řekl mamce, mamka na mě pak vyjela, že se mi nic platit nebude, že se mi už platí kurz ... Marné mé řeči, že jim vrátím tu tisícovku (kterou po mě stejně chce, ale pořád mění názory) a zaplatím si to sama i s MP3. Řekněte mi, proč já se vůbec zmiňovala o nějaké MP3?

Tohleto mě strašně deptá. Já už jen vždy čekám, kdo si co na mě vytáhne příště. Víte, mi nevadí, že jsem mimo konverzaci, mimo kolektiv, mimo všechno .. Já prostě tento svět nechápu a nevím, zda ho někdy pochopím. Hodně věcí mi zde na světě prostě nedává smysl a nedokáže mě nikdo pochopit. Možná mám 18 let, ale zdá se mi, že mám takových 10 let. Občas jsem pěkně ztracená a opožděná. Mám prostě na všechno čas. Což taky skoro nikdo nechápe. Ale zase jsem si už hodně věcma prošla. Smutné je, že o něčem neví ani rodiče, ani bráška, protože by se mi asi jen vysmáli. Nic jiného už ani nečekám a proto to mám všechno na druhém blogu.

Ono je to možná fajn, že o tomhle blogu ví mamka i bráška, ale mi to strašně svírá ruce. Vždycky jsem tady psala všechno, co by mi pomohlo si nechat vzpomínku na nějakou super událost, ale co když se mi přihodí něco, co se mi blbě i píše a nemám potřebu, aby to věděla celá rodina? Myslím si, že mám ještě nějaký mozek, nepotřebuji tady napsat nějaké věci, kvůli kterým by mě mohl kdokoli, kdo mě zná, poslat k psychiatrovi (kdo ví, jaké závěry by totiž někdy udělali). Vždyť já se nakonec stejně ze všeho špatného dostanu. Přežila jsem 3 žuchnutí na zem, když jsem omdlela, přežila jsem operaci kolene, přežila jsem spoustu ran do srdce od kámošů a kámošek, zachránila jsem kamarádce snad i život, rozmluvila pár sebevražd a podobně .. Já vím, nic to není, ale ty otřesné vzpomínky zůstanou ...

Mami, aby bylo jasno, moc si vážím, že zrovna Ty jsi moje máma, je mi líto, že si neříkáme kde co a že mám pocit, že Ti vlastně ani radši nic říkat nemám, protože vím, že na mě nakonec zas zvýšíš hlas ... Jsem prostě blbá, já to vím .. Jinak si vážím i toho, žes mě nikdy nebila, mám tak občas blbý pocit ze slov, ale zase neuhýbám, když mi chce někdo jen podat ruku .. :)

Jinak, jestli si to někdy přečteš, tak mi prosím Tě řekni nebo napiš do komentáře, jestli jsem byla chtěné ditě nebo jestli jste chtěli jen brášku ... ? :) Ono je to asi trochu blbý dotaz, ale vážně si častokrát říkám, že na mě vidíš jen chyby, ... Na jednu se můžu blbě vymluvit jako to mám ve zvyku - On měl bráška pravdu, když pronesl větu: ,,Od té doby, co jsem na vysoké, nemusím doma nic dělat." .. Já si poklidně vytírám barák, vchod, sklepy, pokud si stíhám všimnout, vyklízím myčku, roztřídím prádlo, pověsím prádlo, když mi někdo řekne, zvládám uvařit i oběd, vynést plasty, koše, když mě někdo poprosí, povysávám, když napomene, utřu prach ... Jasně, zvládnu toho mnoho, tak šup šup úkoly. Ale vážně to mám zapotřebí? Nemám na to vždy náladu, fakt ne, zvlášť, když už si stěžujou všechny klouby, což je u mě normální, to snad víš a navíc si říkám, že to snad nemusím dělat jen já ... Zvlášť teď, když se snažím chodit na prefu, abych si mohla zase SAMA koupit něco, co mi udělá radost. A přes školu toho taky budu mít hodně .. Chci možná jen pochopení, možná se chci jen omluvit, možná si jen postěžovat, ale hold dnešní děcka jsou lenivá, já nekydám hnůj, nekrmím králíky (teda vlastně krmím), neobracím seno, jak to bylo za Vás a ani jsem nebyla na vojně, tak mi promiňte ten bordel v pokoji, ale taky myslím, že to není taková pohroma, ne? .. Chápu, že toho máte s taťkou taky dost ... Ale občas si vážně připadám jako chůva, nechtěné dítě nebo prostě boxovací pytel (ale já bohužel nesnesu všechno a hodně věcí si dost špatně beru, což už tak občas bývá, ale bohužel mi chybí takové to rameno na vybrečení, které se mi tolikrát hodí ... ) ... Jinak kterýkoli člene rodiny, pokud nemáš nějakou hezkou zprávu pro mě, tak nikam žádnou odezvu na článek nepiš nebo o tom se mnou nemluv ... Dík.

A teď ani nevím, zda mám nechat to označení k tématu týdne, protože tohleto je jen jeden pitomý článek, který má tisíc chyb a je napsaný jednou mírně udeptanou dívkou ... Která přesto všechno stejně bude mít úsměv na tváři, pokud nebude myšlenkami někde hooodně daleko.

A na závěr - Mami, vážně Tě mám ráda a vždy budu ... Jsi moje a bráchova. Křič si, usmívej se, nikdy se neodvrátím ... I když to tak někdy nevypadá ...

Blessing in disguise - Edguy

25. srpna 2012 v 11:03 | quack |  Písně (Edguy a Avantasia)
Jedna z mých hodně oblíbených oblíbených ... V překladu Požehnání v přestrojení ...


Celý text a překlad v celém článku ...


Tobias Sammet

25. srpna 2012 v 10:55 | quack |  Různé kecy a můj život
Dobře, vím, že taky nenávidím články, které se vztahují jen ke změně záhlaví nebo celého vzhledu blogu ... Proto jsem se rozhodla napsat tady krom této zprávy, že tedy je jiné záhlaví i to, kdo je Tobias ..

Možná ho někteří znáte, ale s tím, že z mých spolužáků o něm tuší jen opravdu málo lidí, myslím, že se s příjemným ohlasem asi nesetkám ... A přitom je to úžasný zpěvák se smyslem pro humor a bezvadnými nápady na hudbu a texty.

Takže ano, je to zpěvák. Ale né jen jedné skupiny ... Hraje na klavír od svých osmi let a ve 14 založil se spolužáky skupinu Edguy (název je podle neoblíbeného matikáře Edgara ... ). Po roce začal hrát na baskytaru. Začali hrát svoje písně a časem to dotáhli daleko.

Jenže Tobi se asi nudil, a tak začal s novým projektem, který pojmenoval Avantasia a to, když měl 20 let. V Avantasii nezpívá jen on, nasbíral si tam další zpěváky, s kterými nazpíval dalších několik alb a rozhodně ještě nehodlá skončit.

Kdyby Vás zajímalo něco mimo jeho kariéru, tak směle čtěte dále ... Pochází z Německa, konkrétně z městečka Fulda. Má sestru a bratra, narodil se 21. 11. 1977 (komu se nechce počítat, bude mu 35 let). Jeho oblíbené filmy jsou Statečné srdce, Piráti z Karibiku, Život Briana a podobně. Poslouchá AC/DC, Kiss ... Rád jezdí na kole nebo se prochází, vesluje ... A víc ve svém mozku toho asi nemám, krom toho, že je asi stále nezadaný a hledá inteligentní a zábavnou holku a chce si udělat řidičák na helikoptéru (v tomhle mu fandím .. ) .. Jinak kdesi psal, že se nejvíc pobavil, když četl, že je gay a že je mrtvý ... Ale prý nechce čekat na nekrofilního gaye ... :)

Kdyby jste se jó hodně nudili, můžete čmuchat, jestli jsem někde nenapsala blbost, které si momentálně nejsem vědoma ... Všem ostatním děkuji za pozornost ...

Jinak mám tady chuť napráskat nějaké písničky, ale zaboha nevím, která by Vás zaujala ... Má totiž pomalé, rychlé, o záchodcích, ... No myslím, že jestli ještě někdy navštívíte tento blog, tak tady nějakou najdete ... :)

Pondělí 20. 8. 2012

20. srpna 2012 v 19:50 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Upřímně ... Vím, že název tohoto článku je obyčejný a divný, ale nenapadlo mě nic jiného, asi jsem vyšla ze cviku něco psát ...

Mno, takže dnešní den začal normálně - nechtělo se mi vstávat v 7 ráno, když mám prázdniny, ale nakonec jsem se nějak dostala na nohy a odcupitala si sbalit věci a podobně. Po ještě nějakém tom přemlouvání mozku, že už musím vyrazit jsem doskákala do sklepa pro kolo a jela na brigádu do Paskova.

Pár lidí se mě ptá, co já tam vlastně dělám .. Mno nic převratného .. Hraju si s lopatou nebo ona se mnou, jednou jsem zkusila zapnout motorovou pilu, házím dřevo ze země do beden, zametám piliny a kameny, trhám trávu a barvím parkoviště ... Vlastně už dělám jen poslední dvě zmiňované činnosti + se občas starám o malého hafana ...

Zvykla jsem si, že ať dělám, co dělám, většinou stejně zaujmu někoho svou blbostí. Ať už mlátím s motorovkou o zem, nebo tahám po zemi podivným způsobem 2 palety, natírám zem i vlastní boty a dnes jsem zaujala i otvíráním plechovky ...

Ono jako otevřít plechovku s barvou mi nedělá problém, ale dnes se jí prostě nechtělo spolupracovat a jakmile jsem si všimla podivného ticha, které předtím ještě bylo hlučné domlouvání 4 chlapů z dílen, otočila jsem se a uviděla jsem ty pobavené pohledy ... Jeden se z nich ale obětoval a otevřel mi barvu a rozmíchal ji. Naštěstí.

Když jsem od nich odešla ven barvit, myslela jsem si, že už budu mít klid, jenže nějací 3 noví chlapi se rozhodli venku měnit cosi v kamionu, takže jsem měla smůlu .. Navíc byli 2 metry ode mě a já se musela furt víc a víc přibližovat ... No skončilo to tak, že jsem se před nima přizabila s metlou ... A co ..

Pak přišla sestřenka, takže jsem si tam nepřipadala jako úplné maťo, protože mě vcelku slušně dohnala. Natřela žlutou barvou červené auto na straně řidiče ... Nemohla jsem z toho ... Chtěla to hodit na mě, ale já se nedala. A nedám ..

Pak už jsme se krotily, já chodila vedle smetáku opatrně a o novou barvu jsem raději rovnou poprosila, abych zase neměla zvědavé chlapy za zadkem, co se pochechtávají, jak mi to nejde ..

Odpoledne jsem pak jela domů a předháněla jsem se s nějakým dědou. Jeli jsme stejně rychle přibližně, ale oba jsme chtěli jet první ... Naštěstí jsem pak už odbočila jinam než on a byli jsme spokojeni oba.

Pak jsem se snažila v tom dnešním vedru trochu vychladnout a zjišťovala jsem si knihy, co bych si mohla půjčit. Bylo 16:45 a bráška mi oznámil, že mají otevřeno do pěti. No stihla jsem to, ale málem jsem přibrala nějaké dvě paní, co se motaly u mostu ...

A teď se, čovedče, už nic neděje ... Až na to, že jsem právě slyšela píseň, která mě tak nějak rozesmála, když jsem si ji zpívala a teprve teď jsem zjistila, že v překladu je to "záchod, lásky stroj" nebo tak nějak ... Takové písně si nedovolí každá skupina ...

Hezký to den ... A to není ironie, vážně se mi líbil ... Nenudila jsem se.