Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Hezký pocit probudit se z narkózy ..

21. dubna 2012 v 13:07 | quack |  Různé kecy a můj život
Tak jsem ve čtvrtek byla na své první (a doufám, že i poslední) operaci. Jednalo se o mé pravé koleno, které pořád zlobilo.

První jsem byla objedaná na středu, ale museli to přesunout na čtvtek, protože tam měli moc lidí .. No byla jsem celkem naštvaná, ale tak stane se no .. Nervozita stoupala, nespala jsem nějak extra, ale to jsem čekala ..

Ve čtvrtek mě pak taťka zavezl k nemocnici a já se na vlastní pěst vydala hledat všechna oddělení, která jsem měla navštívit. Nejhorší bylo najít rentgen, dokonce jsem první skončila u zubaře a nějak se mi to nezdálo ... Pak mě už ale poslali dobrým směrem a mé koleno si zahrálo na hvězdu, protože bylo foceno ze všech možných stran ... Bohužel jsem ty fotky už neviděla ..

Pak už jsem se nějak doškobrtala na dětské, protože na ortopedickém měli plno ... Tam jsem pokecala s jednou paní, pak s panem doktorem, několika sestrami a byla jsem nervóznější a nervóznější ... Zvlášť, když mi pořád říkali, že klidně můžu přijít na řadu až v 6 večer .. Pak se do pokoje vrátila jedna ze čtyř spoluležících (Johanka) a řekla, že zaslechla, že už za chvíli asi pojedu .. Bylo to okolo tří hodin odpoledne .. A opravdu se ve dveřích objevila sestřička s injekcí a řekla, ať z postele už nevstávám ...

O pár minut později mi přijela postel, na kterou jsem musela přeskočit. Přikryli mě peřinou a jelo se do prvního výtahu ... Pak do druhého, který byl zvláštně modrý a měl uvnitř sedm světel .. A pak mě zastavili před dveřma, kde stáli dva doktoři a dvě sestry a řekly, ať se celá svleču ... Nějak jsem se nemohla vymotat z infúze, ale nakonec jsem konečně mohla přeskočit na další postel, kde na mě konečně dali aspoň plachtu ... A jelo se dál ...

Na sále mě zděsila ta světla, ale říkala jsem si, že mi je snad už všechno jedno .. Okolo bylo najednou strašně moc lidí a mluvili všichni najednou a já jsem byla zmatená a oni naštvaní .. Pořád mě nějak zakrývali o odkrývali, aby mi zadělali druhou nohu, druhou ruku, aby mi dali přícucky kvůli srdce a podobně ... Pak mi můj anestiziolog konečně řekl, že už začnu pomallu usínat .. Já si oddychla, že konečně mi bude jedno, co to tam všecko se mnou provádí a v tu ránu jsem usla ..

Pamatuji si jen jeden kousek z toho, co se mi zdálo, jen nevím, jestli na sále, nebo na dospávacím ... Každopádně tam byli minimálně tři nejmilejší osůbky - Niki, Kačka a Zdenička ...

Pamatuji, že jsem uslyšela: ,,Máte to zasebou!" ... Ovšem taky nevím, kdo a kdy mi to řekl ...

Na dospávacím jsem se pak probudila, vedle mě chrápal nějaký chlap, co chvíli mi byl měřen tlak, a vedle hlavy mi poskakovala sinusoida od srdíčka ... Sestry si všimli, že jsem se probudila a něco na mě občas mluvili o koleně a podobně ... A pak mi pomohli se zas oblíct a jela jsem na pokoj, kde jsem chtěla spát, ale ty cácorky na pokoji mi to nějak nedovolily ..

Na závěr bych chtěla napsat, že mi přijde divné, když mi operatér řekne, že mám mít berle, ale sestry ani doktorka mi pak žádné nedaly ... No jestli mi to koleno kvůli toho zblbne ještě víc, tak k nám do nemocnice nejdu ...

Jinak, ačkoli vím, že si to asi nikdy nepřečtou, děkuji Verči B., Verči V., Johance, Ize a třeba i Kristýně a Elišce, že mě na pokoji v pohodě přijaly a že jsem s nimi mohla strávit zábavné hodiny .. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama