Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Čím víc spěchám, tím jdu pomaleji ...

23. září 2011 v 16:58 | quack |  Různé kecy a můj život
Nadpis článku se může týkat cesty života, ale i cest v životě. Poslední dobou se mi stává, že když pospíchám na tramvaj, tak ji stíhám tak tak, ale když jdu normálním tempem, čekám ještě minutu. Ano, je to zvláštní, ale když tak přemýšlím, i takové přísloví "pospíchej pomalu", by se k tomu dalo přirovnat. Když se ženete, tak najednou jede milión aut a podobně.

To samé máte i v životě. Něco si třeba hodně přejete, a když už se třeba k tomu schyluje, spanikaříte a najednou prostě už šaháte na vrchol a v tu chvíli Vám uteče, protože jste moc šli moc rychle.

Příklad z mého života:

Po hodně dlouhé době jsem si psala s kamarádem, oba jsme se chtěli zase vidět, jenže jsem na to šla rychle a dopadlo to mírně katastrofálně. Nejspíš spolu zas pár let nepromluvíme. Možná jsem mu prostě jen neměla psát. Moje chyba.

Něco jsem se tím naučila. Tímto jsem šla proti osudu (to už poznám) a spěchala jsem, on sice možná také, ale to já nemohu posoudit. Zkrátka to skončilo tak, že jsem byla vygumovaná, vůbec jsem nevěděla, co jsme si vlastně psali, co z toho myslel kdo vážně, .. Měla jsem si užívat ticha, že po mě nikdo nic nikde nechce.

Víte ticho je strašně fajn. Už z několika věcí. Ono někdy mlčet je prostě nejlepší. Nic neřešíte, jen nějaké otázky, které ale řešíte v duchu. A máte na ně čas. Klidně si můžete depkařit, klidně se můžete navenek usmívat. Nikdo a nic Vás neruší. Kde není ticho, není klid a klid dnes potřebuje každý druhý člověk. Já ho tedy potřebuji často.

Ale na druhou stranu jsem pochopila, že některé věci se prostě nemají řešit. Všechny naše problémy jsou většinou úplně zbytečné a neměli bychom si jich ani všímat. Vždyť se nakonec všechno vyřeší a nebo to zmizí v minulosti. Prostě poslední dobou, když je ticho, přemýšlím nad tím, jak je to možné, že chci všechno dlabat. Jo, to ticho mě hodně naučilo, zbožňuji ho a vždy budu. A také v angličtině má úplně nádherný název - silence.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Juli Juli | Web | 23. září 2011 v 19:31 | Reagovat

Hezký článek :-) Hezky jsi to napsala :-)

2 Lukky Lukky | Web | 23. září 2011 v 20:34 | Reagovat

Pekné :)

3 quack quack | Web | 24. září 2011 v 11:44 | Reagovat

[1]:

[2]:  Děkuji .. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama