Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Co myslíte - jaké to je?

11. srpna 2011 v 21:19 | quack |  Různé kecy a můj život
Blog jsem vždycky chtěla používat na to, ať se můžu vypsat z toho, co mě trápí .. Aha. Úplně to jde, když mi články kontrolují někteří známí. Člověk by tady mohl psát milióny věcí, kdyby věděl, že nikdo z jeho známých neví, že právě toto je blog nějakého rodinného příslušníka či kamaráda. Já totiž vážně nestojím o to, abych tady něco napsala a následně za mnou někdo přišel, či ten a ten článek myslím vážně a co mě inspirovalo a jestli nemá volat na psychiatrii ... (Nejen z těchto důvodů mám druhý blog ... )

Ale to jsem psát nechtěla ... Teď mě tíží jiná věc - mé koleno. Víte ono je to legrační, zrovna, když člověk nemůže, tak s ním chtějí lidé ven (nebo mi to tak jen připadá?).

Mé koleno na tom není zrovna dobře, vím to, věřte mi, že já to fakt vím ... (!!!) Tak proč si někteří myslí, že bruslením se to spraví? Proč si myslí, že procházkou stylem "pomož mi poznat Tvé město" se to spraví? Proč proboha? Rozchodit to? Není co, když mi občas připadá, že mi s každým krokem pukne čéška ... Včera večer mi tam něco zas přeskočilo a myslela jsem si, že budu spát v koupelně ...

Myslíte si, že se nechci projet na kole? ... Na bruslích? ... Strávit odpoledne procházkou s kámoškou?

Všechny tyhle myšlenky mě trochu ubíjí ... A co, že mi teče slza, vždyť přece se mohu aspoň dívat na někoho, jak jezdí, ne? ... Ne ...

Někteří z Vás asi pochopili, že mě to mrzí, když rodiče jedou někam na kole a já celý den křepčím doma ... A třeba proto chci na chatu a nezačínat zas to samé dokola. (,,Ty někam jedeš? Až do neděle? A Tobě to někdo odsouhlasil?")

Teď se dostávám k tomu, proč jsem dala toto k tématu týdne. Ono totiž si šťastně žiji s myšlenkou, že zas uvidím spolužáky, kouknu se ven a to nepůjdu jen k doktorce či na rehabky a zase se pobavím .. Jenže bacha - přijde ten pád a s tím návrat do reality, kdy slyším, že chata dovolena není a podobně .. A moje šťastné vize? Jsou ty tam .. Asi jako moje šťastná nálada je prostě pryč ..

A nebo jdu za tím doktorem, že mi třeba poví, že je koleno na tom lépe .. Néé .. Koleno se zhoršilo, mám se víc šetřit .. A bech - vítej v realitě! Neměla jsem jezdit na tom kole, neměla jsem chodit někam do pryč, neměla jsem snad ani opouštět postel, měla jsem zůstat ležet a zamknout se.

A jsou tu nekonečné otázky, k čemu je vlastně ten můj život dobrý?

A na závěr mi nezbývá napsat nic jiného, než že se omlouvám ze některé řádky a tedy za mou pravdomluvnost, umím ji ospravedlnit jedním citátem - epistula non erubescit ... (Dopis se nečervená .. -> člověk napíše všechno, ale říct něco do očí je těžší ... ) A ano, jsem momentálně mírně naštvaná, ale fakt jen mírně .. Ono to časem přejde .. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S. S. | Web | 11. srpna 2011 v 21:51 | Reagovat

nevím co dodat, ale pěkně píšeš a tenhle článek mě zaujal.

2 K. K. | 11. srpna 2011 v 22:16 | Reagovat

[1]: Děkuji moc ... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama