Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

TT - Začátek

18. července 2011 v 19:38 | quack |  Různé kecy a můj život
Začátek života si třeba ani nepamatujeme. První kroky, slůvka, první úsměv, pláč, první léto, první zima ... Všechno jsme poznávali a postupně jsme se vyvíjeli.

Pak přišlo to sladké období - dětství. Každýho prožil jinak, snad tak nějak šťastně, občas nějaká modřina, možná i zlomenina, ale to k dětství, kde lezete po všem a všude prostě patří ... Jenže pak nějak rostete a zjistíte, že Vám toho hodně tajili.

Já jsem za to vděčná ... Užila jsem si řadu let bezproblémově, až pak jsem začala vnímat ten stres, nenávist a zármutek všedních dnů. Jednou to hold přijít muselo. Jednou jsem musela přestat vidět houpačky, za to si všimnout nedaleko ležících injekcí. Jednou jsem si musela všimnout zvláštní partičky, která rozbíjí pouliční světla. Jednou jsem musela slyšet, jak mi nadávají.

Nevyhnete se tomu. Ne. V tomto světě, kde jsme udělali několik špatných kroků se to nedá. Jednou přijde ten další začátek lidského života. I když se snažíte, aby Vaše děti nebo Vaši mladší sourozenci nikdy neviděli takové věci, jednou to stejně přijde. Pak začnete žit tak nějak jinak.

Někteří se s tím vyrovnávají jednoduše, třeba začnou vidět zachmuřený svět postupně, a tak to na nich ani nejde nějak poznat, jsou celoživotní děti. To jsou ti lidé, co je vidíte s úsměvem na tváři a hned Vám povídají veselé historky, a jsou zkrátka hodně komunikativní. Pak jsou lidé, kteří to nesou hůř, ale i tak se ještě usmívají, ale už jsou takoví "zakřiknutí" - řekla bych to tak, že prostě neudělají skoro žádnou kravinku, ale umí se smát a užít si života ... A pak tu jsou ti třetí. Ti, kteří se už neusmívají a tíží je jejich vlastní život. Chtějí pryč, chtějí utéct, zmizet ... Možná sebevrazi, co pochopili, že není pro co žít. Nebo si jen "pomáhají" sebepoškozováním .. Ať tak či tak, jsou to ti zdrceni. Ti musí najít pět světlo všedních dnů, jinak je s nimi ámen.

Musí najít další začátek nové cesty. Musí najít nějaký světlý bod v této existenci. Když se jim to podaří, toho člověka nepoznáte. Z šedé myšky se stane úsměvavý človíček, který by snad i létal radostí, kdyby jen dokázal přijít na to jak. A třeba na to jednou přijde ...

(článek na TT sice možná trochu pochmurnější, ale tak co už ... )
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shark-a Shark-a | 18. července 2011 v 19:47 | Reagovat

Líbí se mě tenhle článek, jak píšeš trochu pochmurnej, ale hezké zamyšlení :-)

2 Zdenni Zdenni | 18. července 2011 v 22:21 | Reagovat

Tenhle článek se Ti povedl :-) ...Jinak za dětství jsem také šťastná.. s mým bráškou, na hřišti s kamarády... bez internetu, alkoholu a jiných věcí... Je mi líto těch 13 letých holek co občas potkám v parku s krabičkou cigaret, flaškou v ruce... Dětství je podlě mě to, co Ti utvoří celý další život...

3 quack quack | 3. srpna 2011 v 21:42 | Reagovat

[1]: Dík ...

[2]: Dík ... Tak pamatuji si, že jsem na PC koukala vždy tak trochu s obdivem .. (Jak to může fungovat?!) a tak k alkoholu jsem vždy přišla tak nějak nevinně .. :-D (Napij se ... Tak jo .. ) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama