Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Miluji je ...

30. června 2011 v 19:28 | quack
Přidávám se k několika stovkám nebo snad tisícům lidí, kteří se také dnes rozhodli napsat článek či jen pouhý status o tom, že dnes je konec školného roku.

Uteklo to. A né, že né. Stále i připadá, že je září a včera jsem teprve přijela z adapťáku, nebo byla v Ozu se svou novou super třídou. Jenže on je asi vážně červen. Nevím, proč by mi lhaly všechny kalendáře a učitelka by mi dávala vysvědčení. Ale je to nějaké divné. Asi si to jen nechci přiznat, protože když takhle utekl první rok, tak takhle utečou i další tři. (Snad jen tři.)

Přemýšlím, proč to tak uteklo. Že by to tak urychlily ty nejrůznější akce? Pořád bylo něco a ne, že by mi to vadilo. Ať už akce ze školy, kdy jsem se vyhla učení, nebo ty, kdy slavíte narozeniny nebo třeba to, že jdete do dalšího ročníku ... Já si vlastně ani na ten první půl rok nevzpomínám nějak extra. Občas se mi vybaví kraviny, které jsem myslela, že vzal čas. Třeba takový "Uruk hrazený" je snad nezapomenutelný, ale stejně jsem od něj se Zdeňkou odplula a vzpomněly jsme si asi po 9 měsících ... Nebo naše seznámení. Ozo. Možná se divíte, že se seznámením se mi pojí zrovna Ozo a odpadky, ale to si člověk prostě nevybere. Však ONA ví.

Tolik kravin jsem s nimi prožila, ale není možné, že to bylo 10 měsíců. Byl to prostě jeden. A basta! I když zašlý měsíčník ze září se mi snaží vysvětlit, že je to asi vážně 10 měsíců, protože barva z něj pomalu vyprchává ... Ale já mu nevěřím.

Problém je, že nevím, jak se odnaučím se probouzet o půl šesté ráno. A vstávat a rozespale se šourat na vlak. Kdo by to byl řekl - mně to bude chybět! To každodenní dojíždění mělo a má něco do sebe. Vlastně mě to bavilo, pak nebavilo, ale nakonec stejně bavilo, i když jsem utahaná jak kotě. A pak ty tramvaje. Ano, je to možné - mně budou chybět tramvaje. Jsem divná. Co už. Bude mi chybět asi skoro všechno a téměř všichni.

A teď se možná zase dostávám ke spolužákům. To je parta bláznů. Mám je všechny ráda, i když některé možná méně. Ale ti si za to můžou sami, když se se mnou nebaví kvůli toho, že se bavím s těmi, které ta osoba nemusí .. Ať jde do háje. Mám lepší kamarády. (Aspoň si to myslím.) Někteří jsou pro mě už nenahraditelní, protože o mě ví téměř všechno a vím, že se na ně mohu spolehnout. Jak by řekl Američan: ,,I love my friends." Asi se pro tuto chvíli stávám občanem USA ...

Budou mi chybět. Zatím ještě ne, protože mi to ještě nedošlo. Ale nebudu mít na to ještě čas, v pondělí některé uvidím a pak od středy do pondělí uvidím polovinu třídy (možná), takže truchlení se odkládá na dobu neurčitou ... Ale stejně se poměrně těším na 1. září, jak pojedu za těmi mými do školy ... Asi jsem hodně divná ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenni Zdenni | 2. července 2011 v 10:14 | Reagovat

Ano, vždy Tě budu milovat. Já i můj recyklovatelný Ozo oř :-D ! Jsem tak šťastná, že Tě znám a mám.
Už se těším na chatu... počkej! To tu bude proloženým písmem! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama