Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Červen 2011

Dovolená v Rýmařově

19. června 2011 v 15:48 | quack |  Různé kecy a můj život
Před dvěmi týdny jsem byla na dovolené v Rýmařově, bohužel jsem se k tomu napsat tady článek dostala až teď ..

Bylo skvěle, počasí nám přálo, možná až na páteční výlet, kdy jsme jeli na Praděd, a chytli jsme mlhu ... A tak ono je někdy fajn, když nevidíte, kam vlastně jedete ... Jen jsem si bohužel víceméně dodrtila své úžasné koleno ... Ale neřeším to ..

Jinak tedy jeli jsme ve středu a cesta utekla celkem rychle ... Ubytovali jsme se v úžasném hotýlku, který jsme se zamilovali nejen pro to, že pod našimi pokoji byly sauny a bazény, do kterých jsme měli přístup úplně zadarmo ..

Ve čtvrtek jsme si udělali kolečko, které zahrnovalo Pradědovu galerii, hrad Sovinec a Rešovské vodopády. Až na to, že jsem si 4 kilometry nevšimla, že mi nejede tachometr, to bylo fajn ... Na jednom kopečku jsme to spravili a já byla spokojená ... A po takovém výletu byl ten bazén opravdu fajn ... Po večerech jsem pak byla na pokoji se svým noťáskem a připravovala jsem se na poznávačku květin do školy .. No možná jsem trochu střelená, ale jinak vůbec nevím, jak bych to pak udělala ..

V pátek jsme pak jeli na ten Praděd ... Pro mě to bylo šílené ... Po cestě jsem myslela, že mě někde budou muset zakopat ... Pak jsem s mamkou, taťkou a tetou sedla na bus, a pár kilometrů jsme si pomohli .. Ostatní si to vyjeli po svých ... My pak vysedli z busu a vyšlapali pár posledních kilometříků ... Nahoře jsem někde v mlze matně rozpoznala rozcestník, na němž byl napsán vrchol Pradědu ... Řekla jsem si, že je to fakt fajné, že tu je, ale kde je? Tak jsem raději počkala na rodiče ... Za chvíli dorazili a my jsme šli hledat vysílač .. Stála jsem tak 30 metrů od něj ...

Pak jsme si dali oběd a po asi hodině jsme vyrazili dolů .. Cesta byla úplně fajná, protože z kopce se jezdí vždy suprově ... Vlastně ani nevím jak, ale dokutáleli jsme se zpátky do hotelu .. A šupajdili do bazénu ...

V sobotu jsme se udělali už jen malý odpočínkový výlet. Občas nám to připomínalo údolí Radovny ze Slovinska .. Těžko vám to budu popisovat ... Jednoduše řečeno prostě pohodová cestička okolo potoka ...

Večer jsme pak zas šli do bazénu ... Jak jinak ...

A v neděli už jsme se tak nějak rozdělili. Já, taťka, mamka, Tom, Pavla a Ondra jsme jeli na rozhlednu, a pak jsme se rozdělili a my v hospodě potkali Petru, Peťulku a Milana .. A pak jsme se zase rozdělili a dojeli domů, kde nás přivítal brácha, který v sobotu odjížděl ...









Trifid

12. června 2011 v 20:52 | quack
Víc než obrázek Trifida je to spíš obrázek tlusté potvory - kytky ... Ale co ... Já si tak Trifida představuji ...

Jinak, kdo to neví, Trifid je taková květina, jíž dal život John Wyndham svou knihou Den Trifidů, kterou jsem četla. A z Trifidů mám respekt už jen proto, že zabíjí a následně žerou lidi ...





Prosím, nesmát .. :) Jinak opět v Malování, protože hold na staré dobré Malování nic nemá ... :))

Mad World

11. června 2011 v 18:33 | quack |  Texty písní a videa
Tuto písničku jsme slyšeli na dovolené a přemýšleli jsme, kdo to zpívá a jak se jmenuje .. Týden utekl a bráškovi jsem poslala písničku a on, netušíc, poslal právě tuto ... Hned jsem ji poslala mamce, ta tetě, protože záhada písně byla rozluštěna ...

Užívejte ...

Gary Jules - Mad World


Čtyřicetiosmiletý borec

11. června 2011 v 16:48 | quack
(Sic trochu opožděně, ale přece ... )

Dám Vám otázku ... Kdo před 2 dny (9. 6.) měl narozeniny?

Kromě mnoha a mnoha lidí, je to John Christopher Depp II. ... Chlap, který za svůj život stihl udělat spoustu věcí ...

Natočil přes 60 filmů, naučil se hrát na kytaru, vychoval 2 děti, prošel přes chudobu a drogy až do Hollywoodu ...

Několikrát dokázal, že má dobré srdce, když věnoval obnos nemocnici .. Nebo když den co den chodil za holčičkou v kómatu, dokud se neprobudila ...

Dokáže zahrát snad každou roli ... Upřímně si myslím, že nejlíp je mu v rolích, kde je dovolena nějaká sranda ... Popravdě jen asi ve Sweenem Toddovi (muzikál, kde dokonce zpívá) neměl ve scénáři nějaký vtip ... (Z těch filmů, co jsem viděla ... ) Jinak i třeba v zachmuřeném filmu Tajemné okno jsem se s ním zasmála ...

Nejvíce ho uvidíte ve filmech pod vedením Tima Burtona, který je jeho velký kamarád, a s Burtonovou přítelkyní Helenou Bohdam Carter, kterou třeba já moc nemusím ..

Každopádně se těším na jakýkoli nový film s Johnnym, protože vím, že on mě ve svých rolích nikdy nezklame. Je to Borec s velkým B a nejspíš jím navždy zůstane ... :))



Já vs. Já (znovu)

10. června 2011 v 20:47 | quack |  Mé básně
Jdu po ulici, nikdo si mě nevšímá ...
Co bys chtěla v tom zachmuřeném světě?
Kromě mě, nikdo na tváři úsměv nemívá ...
I Tebe ten smích časem přejde ...

Další nový den začínám s písničkou na duši ...
Nejsi jedinná, co si ještě zpívá?
Jiný člověk jen slyší, jak mu srdce buší ...
Neboj, za chvíli už ta srdce nebudou živá ...

U mne se každé ráno něčím liší ...
Kdy přijdeš na to, že taky máš svůj stereotyp?
Ostatní lidé snad pořád jen tikot hodin slyší ...
Jestliže ho neslyšíš, užij si ten blahobyt!

Pravda, přiznávám, večery jsou trochu těžší ..
Copak se Ti večer děje?
Padá na mě deprese - uznávám, že čas běží ...
Takže Tvá malá dušička se večer třese?

Fajn - vyhráváš, uznávám i ten stereotyp ...
Ále, copak? Na co jsi jen přišla?
Ráno veselost, která přes den vyprchá ...
Se západem slunce jakoby Tvá pravá tvář vždy vyšla?

Navenek usměvavá, vevnitř tak jiná ...
Co to tady žvatláš? Ty a nesmát se?
Copak sis nevšimla, že to je jen maska?
Ale co to ... ? Ty pravou tvář bojíš ukázat se?

Není to strach ... Chci jen zachránit svět před smutkem.
Bojíš se ... Světa bez úsměvu, který já miluji.
Jak můžeš být tak zlá? S úsměvem jde všechno líp!
Neříkám, že na tom něco pravdy není ...
Ha, vidíš to!
Však tento citát za chvíli padne do zapomnění ..

Proč jen, proč nepustíš trochu úsměvu do sebe?
Mě úsměv zabíjí, to lži, slzy, ty mě hrozně baví ...
Přesný opak mě, to se asi nezmění, že?
To asi těžko, když jsem ta druhá lepší část Tebe ...

Stroj na čas ..

9. června 2011 v 17:21 | quack |  Různé kecy a můj život
Téma týdne je Stroj času. Nechce se mi tady psát o stejnojmenném filmu, který jsem viděla a ještě nedávno se mi celkem líbil. Budu tady psát zas nějaké takové kecy, jako to u mě už bývá ...

Stroj času ... Věřím tomu, že by každý chtěl za svůj život aspoň jednu jedinou věc změnit ... Vrátit se na nějaké místo, kde se odehrálo něco, co se stát nemělo. Aspoň podle našich úsudků. Stále si říkáme: ,,Kdybych tam tehdy nešla..." nebo ,,Kdybych to neřekla ... " a podobně. I když i v mém životě takovéto věty říkám, stejně bych to asi nechtěla změnit. Věřím, že se vždy stane, co se má stát.

Také si mohu říct: ,,Kdybych jen tehdy mlčela ... "

Ale co už. Stalo se. Už to nejspíš nevrátím ... Ne, nevrátím to, fakt ne ... Tak proč mě tak lákalo to "nejspíš" ? Lidé si možná často namlouvají, že se třeba ráno probudí a všechno bude jinak, že se třeba ten jeden okamžik nestal a podobně .. Těžko se to stane skutečností ... To bychom si měli přiznat.

Jenže také věřím tomu, že všechno, co se stalo, bylo dobré .. Nevím proč, mám v sobě dané, že kdybych něco chtěla změnit, dopadlo by to ještě hůř ...

Kdybych tam tehdy šla, nemusela bych toho teď litovat, že jsem o to přišla .. Pcha .. Beztak by to bylo ještě horší ...
Kdybych mu to tehdy neřekla, tak bychom byli třeba lepší přátelé ... Pche! Beztak bychom se zas jen zbytečně pohádali a pak už spolu nepromluvili ...
Kdybych mu to tehdy potvrdila, beztak bychom se stále bavili .. Ha! Beztak by se s ním tehdy popral a pak by se fakt zabil ...

Jo jo .. Slovíčko "kdybych" mě sice často ubíjí, protože mám vcelku zajímavý život ... Ale zas tuším, že i když jsem šla někdy proti osudu, stejně jsem udělala dobře ... Nebo ne? Chtěla bych se rozdvojit. Poslat mé Alter ego do minulosti, aby se tehdy v různých okamžicích rozhodlo jinak ... Zajímalo by mě, s jakými zprávami by se ke mě vrátilo, jak bych dopadla ...

Ale kdyby se mi naskytla možnost, vrátit se v čase, asi bych to odmítla. Za prvé vůbec netuším, do kterého toho okamžiku bych se vrátila, ale za druhé mám strach, že by všechno bylo horší ... A o to nestojím - jsem spokojená s tím, co mám, a taky si myslím, že už nemá cenu něco měnit.

Buďte spokojení se svým životem a nechtějte některá rozhodnutí vrátit. Přemýšlejte - nemohlo by to být jen horší?