Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Duben 2011

Krev, ...

30. dubna 2011 v 13:04 | quack |  Různé kecy a můj život
Napsat článek na téma týdne Nic se mi moc nechtělo, jelikož stejně bych neuměla dobře popsat své myšlenky, které se okolo tohoto slova objeví v mé hlavince ...

Ale krev? To už je představitelnější ...

Krev, ...

,, ... Stejně jako ovčí slina, i krev je jen tekutina, a proto vždycky poteče ... "

Tahle slova se z úžasného muzikálu Drákula se mi vybavila, když jsem pomyslela na slovo krev ... Ono je to vlastně pravda, krev vždy poteče, protože lidé jsou už tak nějak zdeformovaní a válčit vždy budou ... Ve válkách jsem se nikdy nevyžívala, nikdy jsem se o ně nezajímala. Přijde mi divné prolívat krev, kvůli polí, řek, a podobně. Fakt by se to nedalo udělat dohodou? A navíc - Co vám tak na tom vadí? Státy si prostě už zas několik let žijí na svém placu, a v jednu chvíli prostě někomu probleskne hlavou, že chce víc půdy? Tak dobře no ...

Obraťme list ...

Krev, ... Červená tekutina v našem těle. Někdo ji zbožňuje, někomu se hnusí, jiný nad tím nepřemýšlí ... Ti, kterým se hnusí, tak omdlévají, nebo jim je prostě blbě ... Ti, kterým chutná si povětšinou myslí, že jsou upíři (hlavně ti mladší jedinci) ... Jako já vám to rozmlouvat nebudu, jen mi dovolte na něco se zeptat ...

Kdyby nebyla sága Twilight, Upíří deníky a podobně, tak koho z vás by napadlo hrát si s myšlenkou, že jste upír? Jako ano, chápu to pobláznění, že upíři jsou fakt "moc cool" a podobně, ale tak prosím vás ... Kdyby byl Twilight třeba Kanál a hlavní hrdinové trollové, tak by zase byla vlna nadšení z trollů?

Dokud nebyly tyto knihy, filmy a seriály, v klidu jsem si přemýšlela nad vlkodlaky a nad upíry ... Pak to přišlo, chvilku jsem se s nimi táhla, až se mi to úplně zhnusilo ... Já vám to neberu ... Jsem ráda, že se upíři stali slavnými, i když doteď je spousta teorií, jak to s tou krví vlastně mají ... Někteří ji pít musí, jiní ne, další můžou pít jen zvířecí ... Dobře, nebudu nad tím přemýšlet ...

Krev, ... Myslím, že se o ní každý v přírodopisu/biologii už bavil ... 4 krevní skupiny, destičky, krvinky ... Rozvádí kyslík po těle, zkrátka hodně důležitá tekutina ... Dokonce mám v chemii napsané, že její pH je 7, 34 až 7, 43 ... čili je to slabá zásada ... Ale to asi hodně lidí nezajímá ...

Vlastně mi tím asi došla slova, a tak zakončím tento článek ... Možná, že je psán s mírně pesimistickým nádechem, ale nic z toho, co jsem napsala jsem nemyslela zle, nechtěla jsem ani nikoho urazit ...

Ps: Kdo z vás zná překlad citátku Sanguis vitam est? Ti, co správně ví, že to je Krev je život, mají u mě malé bezvýznamné plus ... :)

O trápeních .. ?

29. dubna 2011 v 15:08 | quack |  Různé kecy a můj život
Někdy člověk mívá na duši hodně trápení, .. Někdy si na ně zvykne, ale někdy s nimi chce prostě něco udělat ... Jen nevím, proč já jsem slíbila, že se jedno moje trápení pokusím vyřešit. Kdyby jedno ... Ale s některými asi bohužel nehnu, budou se se mnou vozit všude, dokud mě někde osud s dotyčnou osobou nespojí ...

Ono jako to, že jste se už nikdy neozvali nějaké osobě, protože jaksi kontakt vymizel, je o něco těžší vyřešit, než třeba říct někomu jednu věc ... Znáte to, někoho třeba z duše nenávidíte, ale když už se vám dostane do blízkosti, ani nepípnete ... Ale někdy zkrátka seberte odvahu, jděte za dotyčným a naplno mu vyřvěte do obličeje, jak ho nazýváte, či kde by se měl jít podívat ... xD

Ale bacha, ono někdy to co řeknete vám sice uleví, ale může se to stát ještě horším ... Někdy je lepší zůstat u veřejného tajemství, ...

Jedno veřejné tajemství si pamatuji .. Na táboře byl týpek, co na každém turnuse měl pletky s holkami ... Jakože všichni to věděli, až na hlavní pořadatele táboru ... Prostě to všichni ví, až na ty hlavní lidi, kteří by to měli věděl, ale ještě se to k nim nedostalo ...

On je život někdy hodně vtipný ... Občas přemýšlíte, co dělat, jindy proplouváte, ani nevíte jak .. Ale i tak - Buďme šťastní !! :D

Osobně vlastně ani nevím, zda si z tohoto článku něco vezmete .. Jsem asi hodně mimo, ale neřeším to .. Třeba se mi někdy nějaká má chytrost vrátí ... Kéž by ...

Jinak písnička, kterou teď poslouchám, je Možná od Chinaski ...


Rok s rokem se sešel ...

26. dubna 2011 v 15:47 | quack |  Různé kecy a můj život
Přesně před rokem jsem stála na křižovatce osudu ...

Dobře, uznávám, že jste si po této větě mohli o mě myslet, že jsem už zcela mimo, ale přece jen je to pravda ...

Před rokem bylo pondělí. Dokonce tu z tohoto dne mám článek ... (http://aktakru.blog.cz/1004/je-po-vsem) A pamatuji si to jen matně, i když jsem tím dnem hodně změnila ... Tehdy jsem mohla jít ještě do Bílevce na nějaké gymnázium, kde jsem byla přijatá ani nevím jak - bez přijímaček ... Ale co už .. Byla bych tam za totální černou ovci .. Myslím si, že jsem na střední blbější, než na základce ...

Zkrátka toho dne přesně před rokem jsem udělala přijímačky ... A jak jsem pak zjistila, udělala jsem je na výbornou (3.-4. v pořadí ... ), což jsem nečekala, když jsem se nepřipravovala ...

Ale jak dnes nad tím přemýšlím ... Strašně moc se změnilo ... Z bývalé třídy vídám jen občas na škole Sisu, super holku, s kterou jsem toho moc zažila .. A nedávno jsem začala běhat s Denčou, za což jsem ráda ...

Já jim pořád říkala, že se už nebudeme tak vídat, že to není možné ... Nevěřily.

Dnes už věříte? Všichno jsme se nějak rozfrnčeli na různé školy, někteří dělají, jakoby se těch 9 let vůbec neodehrálo a my se nikdy nepoznali ... Takovýhle přístup nechápu, ale budiž .. Nebudu vám do toho mluvit ..

Jsem ráda, že mám svou novou třídu, super spolužáky, super partu ... Držíme lépe než třída před tím ... Jsem za to vděčná, takhle mám spoustu super zážitků, které by mě nikdy před tím nenapadly .. Byla jsem na koncertě Mňagy, půjdu na UDG, třikrát jsem byla v divadle, zažila skvělou oslavu, lyžák, Lysá, kina, ... Občas si myslím, že tolik zážitků z jednoho ani ne celého roku nemám za těch 9 let ani náhodou ... A lidi, s kterými se objímám, vždy ráno, když přijdem .. Odpoledne, když odcházíme zase každý do svého domova ..

Jsem ráda, že Vás mám .. Jsem ráda, že jsem před rokem na křižovatce osudu odbočila správnou cestou ...

(Doufám, že vám nevadí, že tady zveřejním fotky - když tak se ozvěte, ale zkrátka - Vy jste nej!)











Lysá hora

20. dubna 2011 v 17:19 | quack |  Různé kecy a můj život
Jelikož jsme teď měli 3 projektové dny, tak se naše profesorka rozhodla, že si nás vezme na dva dny na Lysou horu, s tím, že tam tedy budem hajat.

Včera jsem nastupovala ve svém městě, zatímco spolužáci v Ostravě, takže jsem měla trochu strach, že je nenajdu, ale štěstí přálo ... Kdybych neviděla hlavu spolužáka, tak asi bloudím, ale hlava za oknem byla ... Ve vlaku jsem našla pak kamarádky a společně jsme fičely do Frýdlantu.

Ve Frýdlantě jsme dostali 7 otázek a museli jsme je vypracovat ... Rozběhla jsem se za nějakou paní a hned jsme se ji ptali na starostu a na posvátný strom a podobně ... Některé otázky nám daly sice trochu záhul, zvlášť ten strom, ale nakonec jsme to nějak dopsali a pak čekali na ostatní ...

Pak nám přijel autobus a my byli odvezeni do Malenovic k Bezruči a odtamtud pak jsme šli už pěšky jen nahoru a nahoru a ještě výš. Nějak jsme se krásně rozfrcali, a když už jsem byla u Ivančeny s učitelem a dalšími, tak jsme čekali asi 15 minut na zbytek ...

Pak jsme si vyslechli přednášku o Ivančeně a v šíleně rozmrzlém hňahňavém až místy tekoucím sněhu jsme vyrazili dál ... S občasnými pauzami a dalšími přednáškami od učitele jsme se nakonec vyplazili nahoru. Nadávky se nesli poslední 2-3 km pořád ze všech stran a občasné výkřiky, když někdo nabral vodu či se trochu projel, až sjel zaznívaly po celé Lysé ...

Celí šťastní jsme se pak tak nějak ubytovali v chatě na Lysé ... A já se hned pustila do řízku ... Za nějakou dobu jsme pak měli sraz na vrcholu u mohyly, tam jsme se myslím že vyfotili a pak šli do meteorologické stanice ... Prvních pár minut vnímali všichni, místy jsme si hráli s fenkou Vendulou (?) a pak jsme se koulovali ... No co, ve městech už nějak extra sníh není ...

Ve vysílači byli všichni už o trochu klidnější, protože se tam nedalo nic moc dělat ... xD Ale výhled byl krásný ...

Pak nás propustili a šli jsme do chaty. Později jsme pak měli večerní program ... Při vzpomínce se směji ...

Učitelé vymysleli, že každá skupinka představí unikátní zvířátko ... A tak jsme objevili Absolventum sirupum - sirupovníka geniálního ... Popis udělám jen stručně - 3 toxické nohy, jedenroh na hlavě (také toxický), který však slouží k rozmnožování s čímkoli, a když už na něj narazíte, tak na něj hoďte ponožku a on umře ... Mimochodem vydává charakteristický zvuk - óí! :D (Tribute to Jawor ... )

Jednu malou velkou příhodu na WC raději přeskočím ... Udělám Verči radost a napíši, že jsem z toho stále v šoku ... (Prosím, neptejte se .. ) xD

Pak jsem se šla kouknout ven na hvězdičky a měsíc ... Ohh ... To byla krása ... A přímo nad námi Velký vůz ... Nádhera .. Jsem ráda, že nám tak vyšlo počasí ...

Pak jsem se přidala do hudebního kroužku a zpívala jsem, co jsem znala nebo na co jsem viděla ... Pak jsme zjistili, že je 23:45 a přišla učitelka, že je 15 minut po večerce ... Tož stane se ... Tak jsme se sbalili a nenápadně řekli 2 VIP lidem, že se mají stavit na náš pokoj, jak všechno utichne ... A fakt přišli!

Následující pasáž mírně přeskočím ... xD Zkrátka to skončilo tak, že se všichno jakž takž vyspali a ráno jsme měli hodně síly ...

Ráno jsme tedy vstali a všichni jsme se po nějakém pouklízení pokojů objevili před chatou a koukali na ten výhled ... Pak už jsme pomalu pajdali dolů, taky s přestávkami ... Sníh za chvíli zmizel a my se objevili přesně v čas na nádraží, kde přijel vlak ... Rychle jsme do něj skočili a já se snažila nevnímat to, že projíždíme kolem jednoho místo, kde jsem poznala jednoho člověka ...

Ve Frýdlantě jsme vystoupili a čekali na další vlak ... Rozhlížela jsem se, jestli někde neuvidím bývalou spolužačku, ale nepoštěstilo se mi .. Vlak pak přijel a já pak v Místku vystoupila a mávala na Zdeňulku a Jawora, dokud se pořádně nerozjel vlak ... Pak jsem došla domů a nemohla uvěřit, že jsem byla na Lysé, nebýt toho jednoho malíčku na noze ...

18. duben

18. dubna 2011 v 15:14 | quack |  Různé kecy a můj život
Školu přeskočím, tam jsme měli 6 hodin (respektive 5) matematiky s Fouskem a to je na jeden článek málo.

Po škole jsem se rozhodla sjet vlakem jen do Lískovce a jet pak na Dušanovi (koloběžce) domů. A tak se také stalo.

Vysedla jsem zamotaná do batohu a do koloběžky z vlaku ... A co, že na mě všichni koukali jak na prvotřídního magora. Člověk si časem zvykne ...

Šla jsem "nenápadně" dál od vlaku a pak jsem začala rozkládat Dušana. Jak jsem to všechno povolila, tak jsem na něj skočila a fičela ...

Občas jsem si skočila ... A pak znova ... A znova ... Sranda ... Akorát přes jeden kanálek mi to moc nevyšlo, noha mi vletěla do kolečka a ... A už jsem málem ležela ... Málem, naštěstí mám dobré smysly na vyrovnání rovnováhy, a tak jsem se začala chlamat, udělala "krok sum krok" před nějakými lidmi, hbitě skočila zpět na koloběžku a svištěla dál ... Jenže v tu chvíli mi do oka vletěla okřídlená potvora a k tomu ještě mi zavolala Zdeňulka ... Tak tahám havěť z oka, mobil z kapsy, slzím, vyrovnávám koloběžku nohami ... V tom zvedám už mobil ... Lidé na mě pořád čumí .... Nevadí ...

Jakmile to všechno pominulo, tak jsem nakonec skončila hovor se Zdeničkou a svištěla dál ... Předjela jsem nějakého dědu na kole a pak šla na křižovatku a čekala, až mi blikne zelená ...

,,Tož to musíte mít větší kolečka, abych vás stihl ... "

Děda asi neví, že čím větší kolečka, tím rychlejší, ale dobré ..

,,To vnuk měl koloběžku s malými kolečky a hodil ji na kočku ... "

Ježikoste, co že to? Naštěstí blikla zelená a já šla a pak jela a dědovi ujela ...

Pak už jsem si otevírala branku ... Dávám tam prst - a bech! Takový kopanec do nehtu! Au ... Bacha na to - jak jste nabití, tak bacha na kovy a podobně ... :D

Za chvíli jsem pak byla doma ... A koloběžka v pohodě ... Jen bych chtěla asi i umět něco víc, než jezdit s jednou rukou a hopsat ... xD

Barvičky ...

17. dubna 2011 v 17:17 | quack |  Různé kecy a můj život
Podle barev se prý dá odhadnout povaha a vlastnosti člověka ... Jakože ale já nosím převážně černé oblečení a u černé se říká, že je to depresivní, smutná barva a podobně ... Neříkám, že deprese občas nemívám, ale zas kdo mě zná, tak ví, že se téměř pořád chlamu ..

Barvy podle mě ale tak nějak celkově mizí ... Myslím, že barevný svět se stává černobílým ... Díváte se někdy kolem sebe, když jdete po ulici? Černo šedé, začouzené baráky lemují šedé cesty, po ulicích chodí lidé v černých bundách ... Je to smutné .. A když si koupíte růžovo-bílé boty, tak na vás všichni koukají jako na magora ... Ale někdo ten svět zachraňovat musí ... :)

A proto - nebojte se barev ... I když budete za podivná individua, aspoň rozsvítíme svět ...

Drabblík

14. dubna 2011 v 19:59 | quack |  Různé kecy a můj život
Malý drabble příběh na slova kytka, auto, pes, adrenalín a krasavec od Kačky ... :)

Šla kolem cesty a pozorovala létající motýly na louce. Čas od času se nějaký zastavil na kytce, ale za chvíli zase vzlétl a odletěl o pár metrů dál. Slunce krásně svítilo a proto se divila, že kolem neprojelo ani auto. Copak už jsou dnes lidé tak zlenivělí, že od počítače se nezvednou ani v tak krásný den?
Šla dál, ponořená v myšlenkách nevnímala svět. Přemýšlela, kam by až se psem mohla zajít.
,,No jo, pes. Sakrá!"
Rozhlížela se. Pes si v klidu běhal po louce a sledoval motýly. Ulevilo se ji. Bála se totiž, že utekl a ztratil se. Zavolala ho k sobě a pohladila po hlavě.
Najednou kolem ní prosvištěl kluk na kole, sjel na louku a zmizel v lese. Zvědavost ji nedala. Přemýšlela, kam tam mohl asi jet, když tam je jen mizerná turistická cesta.
Vstoupila do lesa a zděsila se. Kluk jel přímo proti ní a bylo vidět, že mu zbělal obličej. Rychle stiskl brzdy a udělal smyk. Zařvala a skočila do keře. Kluk se začal smát a řekl:
,,To byl adrenalín, co?"
Sedl na kolo a zmizel někde v dáli. Pomalu se vyhrabala zpátky na cestu a myslela na tajemného adrenalinového krasavce ...

Drabble pro Zdenni

11. dubna 2011 v 19:01 | quack |  Různé kecy a můj život
Malý drabble na slova červená, přítmí, náušnice, vzdálená a košile, které zadala Zdenička ... (Můj rytíř na jedinečném plastovém plně recyklovaném koni ... ) :))

Slunce za obzor se sklání,
přítmí do chaty vstupuje,
rukou vklouzneš do mých dlaní,
Tvůj prst mou ruku mapuje.

Koukáme se sobě do očí,
naše obličeje už nejsou vzdálené,
svět se s námi náhle zatočí,
naše duše jsou náhle zmatené.

Červený obzor naposled zazáří,
na poslední paprsek koukáme spolu,
zima mě střepne, Tvůj pohled mě zaráží,
svou košili chceš si dát dolů.

Podíváš se na mě, s košilí v ruce,
vezmu si ji, cosi v ní nacházím,
krabičku otvírám potichu lehce,
náušnice vidím, když zacinkají tence.

Skočím Ti do náruče,
máš radost se mnou,
a pak už kráčíme
krajinou temnou ...

Save me

10. dubna 2011 v 20:31 | quack |  Texty písní a videa
Poměrně krásná písnička, kterou si občas zpívám ... Refrén je krásný, promiňte, ale v angličtině je prostě hezčí ... :D

When I'm with you
Everything seems better
Now I know
I see it all today
We were ment to be together
I'm in pain when you're away

Come on and save me
I'm loosing my touch
Day after day
Cause I miss you so much
Come on and save me
I'm loosing my mind
Waiting and waiting
For you to be mine

Come and save me
From me… me…
Come and save me
From me… me…

When I'm with you
Everything seems better
Now I know
I see it all today
We were ment to be together
I'm in pain when you're away

Come on and save me
I'm loosing my touch
Day after day
Cause I miss you so much
Come on and save me
I'm loosing my mind
Waiting and waiting
For you to be mine

Come on and save me
I'm loosing my touch
Day after day
Cause I miss you so much
Come on and save me
I'm loosing my mind
Waiting and waiting
For you to be mine


Come and save me
From me… me…
Come and save me
From me… me…

Come and save me
From me… me…
Come and save me
From me… me…

Život kaskadéra

10. dubna 2011 v 12:35 | quack |  Různé kecy a můj život
Kaskadér.

Kaskadér je pro mě člověk, kterého obdivuji. Jejich práce musí být v mnoha chvílích hodně těžká a psychicky náročná. Vždyž kdo z Vás by se nechal jen tak zapálit, nebo by spadnul z nějaké výšky na povel režiséra? Já bych s tím měla povětšinou, ne-li vždycky, velké problémy ...

Každopádně to musí být občas skvělé. Velký adrenalín. Třeba ten volný pád do bazénu, nebo do obrovsých madrací, či do čeho padají, musí být zvláštní pocit. Vzpomínám si, jak to bylo divné, když jsem zádama padala na natažené ruce spolužáků z nějakého metru nebo dvou ... Ale pád z nějakého domu se s tím asi nedá srovnat ... :D

Chtěla bych být kaskarérem. Ne, dobře ... Ale ... Ano, chtěla bych si to zkusit .. A s tím, jak pomalu mi některé věci dochází by to možná bylo snadné ... :D Jakože bych skočila a až v polovině pádu by mi došlo, že vlastně padám ... A už bych musela dopadnout ...

(Nechce mě někdo jako kaskadéra?)

Ne, dobře. Nebudu si z toho dělat srandu. Kaskadéři jsou pro mě frajeři právem. A myslím, že si zaslouží uznání, protože jejich tréninky asi nejsou úplně nejjednodušší a asi není žádný jejich kousek jen ledajaká snadná věc ...