Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Březen 2011

Internet a lidi

29. března 2011 v 19:13 | quack |  Různé kecy a můj život
Téma týdne si možná torchu poupravím, doufám, že to nikomu nebude extra vadit ...

Internet je sám o sobě zvláštní věc. Můžete na něm najít poměrně cokoliv, ale ne vždy to bude v češtině ... Některým to může vadit, jiní si už zvykli ... Také je zde mnoho aplikací, pomocí kterých můžete psát různým lidem do různých států ... Když jsem se jednou přihlásila na jeden chat, kde jsem si pak psala s Afričany, Američany a podobně, tak se mi to zezačátku zdálo príma ... Rozšiřovala jsem si angličtinu, dozvěděla se zajímavé věci (věděli jste, že v Anglii se neučí nic o litosféře?) a poznala pár lidí, o kterých by mě nenapadlo, že bych jim mohla normálně říct "hi" ...

Jenže ... Když Vám kamarád z afriky, nebo odtud že to, začne vyznávat lásku po třech vyměněných zprávách, tak se Vám jedno takové "přátelství" začne hnusit, zvlášť s tím, že mu to ne a ne vymluvit ...

A pak jsou tu ještě větší úchyláci ... Lidé, kteří Vám posílají .... ehm ... zvláštní dotazy ... xD Kupříkladu "Ukážeš mi pipinku?" .. xD Jako promiňte, ale neměla jsem jinou odpověď, než "promiň, ale nejsem selka ... " ... Jako co bych se s ním měla štvát ...

Jinak, když se vrátím k tématu týdne ... Nemyslím si, že by to bylo úplně ztracené ... Ale člověk musí mít štěstí. Ano, třeba kamarád se se svou přítelkyní seznámil na internetu a je to už dvy roky zpět. A jsou spolu do teď ... Upřímně jim to přeji, ale zas před dvěmi lety internet byl přece jen o něčem jiném ... Dnes je dennodenně na obrazovkách nalepeno mnoho úchylů a ti chytají své oběti ...

Já jsem typ člověka, který rád pokecá s cizím ... Jednou jsem přes google překládala věty do ruštiny a směle je posílala někomu z Ruska na icq, jelikož mi napsal ahoj (rusky) ... Skončilo to tak, že jsme se spamovali ... xD

Jinak nevím, jak jste na tom vy, ale já si osobně u icq, FB nebo na skypu občas připadám, že lidi, s kterými si píšu, jsou úplně jiní lidé ... Nevím, jak to popsat ... Prostě třeba s někým ve škole mluvím v klidu, na netu mu neřeknu slovo .. A naopak ... Nebo s někým se mi naživo blběji mluví ... Nevím, co říkat a podobně ... A na icq prostě úplná pohoda ... Někdy mi lidé na internetu taky připadají odvázanější ... Já třeba taky většinou přes nějkou aplikaci řeknu strašně moc věcí a blbostí, ale naživo někdy ani nevím, co říkat ... Ono je to divné ... Spíš já jsem divná .. :D

Sice jsem celkem odešla trochu od tématu, za což se omlouvám, ale tak já nevím, co bych o tom sama napsala ...

23. března 2011

23. března 2011 v 15:33 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Milý deníčku ...

Nějakou dobu jsem dé této rubriky nic nenapsala ... Popravdě tak nějak nevím co ... Ale prostě dnešní školní hodiny a den byly fajné ..

Sice jsme měli na 7, ale tak dalo se to ... Autobus nejel, ale když už po 10 minutách přijel, tak teda ten děda prohnal motor a na zastávce jsme byli o hodně dřív. Mno ... Asi tak, normálně tam bývám okolo půl a teď jsem tam byla v 6:10 ... 20 minut sem, 20 minut tam ...

Za chvíli mi přijela tramvaj a já v ní uviděla něco bílého. Říkám si, co to je zas za podivné individium a on to je spolužák ... A vedle něj stál druhý, sluchátka v uších, ať toho bílého nemusí vnímat ...

Zasmála jsem se a přišla k nim. Když už jsem byla blíž, všimla jsem si, že to není nějaký výstřední moderní kabát, ale plášť do laboratoří ... A začala jsem se smát zas ...

,,No mi se nechtěla brát bunda, tak to mám místo ní ..."

Ne, to fakt nejde toto ... Raději být "ten v plášti" a snášet pobavené pohledy okolo stojících lidí, než se unavovat sundáváním a oblečením bundy ...

Společně jsme pak dojeli do školy, kde jsme našli dalšího spolužáka a zůstali v šatně. Postupně nás přibývalo a pak už mi přišla Zdenička a šly jsme už z šatny pryč.

V labkách jsme si hráli s výrobou mědi. Až na to, že se furt muselo něco ohřívat, to bylo celkem zajímavé a vtipné, když spolupracujete s podivínem ...

První dvě hodiny tedy utekly rychle a pak jsme už měli tělocvik. Ten byl v klidu, první trochu aerobicu a pak posilování na míčích ... Pohodička ...

Pak jsme měli volnou hodinu. Tady se pozastavím ... S kámoškou jsme se chystali na akci "Lavička" - zkrátka a jednoduše sjet schody na lavičce. Že jsme paka? Ano, přiznávám, ale bylo to super .. Ale problém byl ze začátku v tom, že jedna třída byla na chodbě, a když zalezli, tak se objevil zas někdo, kdo zas musel zrovna teď někam jít ... Ale když se na chvíli všechno uklidnilo, tak jsme vyrazili. Jenže v tu chvíli zas vyšel učitel, a tak jsme rychle couvaly, nakonec si na ni sedli a jen tak jsme spolu plácaly, ať jsme nenápadné ...

Pak zas bylo ticho ... A tak jsme vyrazily kupředu na schody. Obrátily lavičku, sedly a .... JELÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!!! xD
To bylo totálně drsné ... Sjely jsme to poměrně rychle (ono se to na těch schodech celkem rychle rozjede), ale pak přišly poslední schody a to byly rány ... My buchec, všichni buchec a lavička na zemi ... Se záchvatem smíchu jsme ji rychle chňaply, ale v tu chvíli se objevil učitel ve dveřích ...

,,Co se tu děje?!"

,,Mno víte, ... Nám spadla lavička .. " řekly jsme tak nějak ve smíchu ...

Učitel se po nás podíval, ale zřejmě mu to přišlo jako dobré vysvětlení ... Koho by napadlo, že jsme sjely schody na lavičce, že? :D

Pak jsme už měly jen angličtinu a matiku ... To bylo celkem v klidu, i když matika bývá většinou velký děs, ale učitel se dnes nějak moc smál, což není obvyklé, ale tak buďme rádi ...

Pak už jsme fičeli na oběd a pak domů ... Já nešla rovnou domů, ale za maminkou, ať nemusím z nádraží domů, tak mě svezla ... Chtěla jsem prozkoumat jeden podchod, ale když mi přišla SMS, že už vypíná PC, tak jsem si řekla, že to nestihnu ... Mno stihla bych to, ale to je jedno ... Stejně ale nevím, kam ten podchod vede, tedy jako kde má další východ ... Mno tak někdy příště ...

Potřebujeme hrdiny

20. března 2011 v 19:48 | quack |  Různé kecy a můj život
Myslím si, že lidé potřebují hrdiny ... Možná proto máme filmy jako Spiderman, Batman, Kick-ass, Superman, ... Zkrátka chceme mít někoho, na koho se můžeme spolehnout v nebezpečí ... Možná proto i my, Češi, sníme o tajemných Blanických rytířích, kteří vylezou z jeskyně, když bude nejhůř. Kdo ví, kdy bude nejhůř a jak takové nejhůř bude vypadat .. (Ne, nechci to raději vědět) ...

Hrdinové jsou stejně zvláštní. Každý má nějaké extra schopnosti a je něco víc než ostatní (možná až na toho Kick-asse, který byl ale vyjímečný odvahou ... ) a tím si zaslouží to jméno HRDINA. Jó, co bychom si jen v těch filmech bez nich počali.

Ovšem v našem světě se takoví hrdinové asi nenajdou. Tedy vlastně ano, máme hrdiny. Hrdiny, kteří se nebojí jít někoho zachránit do plamenů, nebo položit za někoho život, takoví hrdinové v našem světě jsou. A tedy klaním se jim. Mnoho llidí v nebezpečí uteče a neohlídne se na ostatní, v tom je asi ten problém - ne každý může být hrdina. Ale ve světě hrdinů by se žilo asi špatně.

Tak přemýšlím - máte nějakého hrdinu? Někoho, ke komu jste se třeba v mládí chtěli podobat? Mohli jste poletovat s lukem a hrát si na Robina Hooda, mohli jste si hrát s pomyslným světelným mečem a být Sky-walker (nevím, jak se to píše ... ), mohli jste třeba šlhat po lanech a chtít být Tarzan, nebo jste mohli chodit po čtyřech a chtít být Maxipes Fík .. (I když teď už je otázka, kdo je hrdina a kdo už ne ... ) Zkrátka, komu jste se chtěli podobat? Čí odvahou jste chtěli překypovat?

Já osobně právě nad svým hrdinou přemýšlím. A napadl mě teď Harry Potter. Kluk, co měl tak nějak v životě smůlu a stejně se nikdy nevzdal. Vím, že to není zrovna extra hrdina, i když ... Odvážný je, zachraňuje všechny možné a nikdy se nevzdává - je to hrdina ... Ale v dnešní době už asi svého hrdinu nemám ... Mám jen jednoho super rytíře na recyklovaném koníkovi (že Zdeni? :D ) ... A jsem za něj ráda ... A jednou třeba i můj hrdina přijde ...

Jinak na úplný závěr přidávám píseň, na kterou jsem narazila už dávněji, ale k tomuto článku se hodí, protože člověk zkrátka hrdinu potřeboje ...


Banditi di Praga

19. března 2011 v 15:10 | quack |  Různé kecy a můj život
Ve čtvrtek jsem byla na koncertě Kabátů ... A musím říct - byl to marááás! xD

Místo na zaparkováni jsme našli a vyrazili do Čez arény, kde měl koncert probíhat ... Lidí se tam posbíralo hodně, asi jako na každý koncert nebo prostě nějaké vystoupení ... (Sama jsem už byla třeba na Lords of the dance, Olympics on ice, Jean Michael Jare (jak se to píše?), ale neutekl mi ani Daniel Landa ... ) I když jsem věděla, že je tam někde spolužák, stejně jsem ho neměla šanci najít ...

Chvíli jsme se snažili prodrat k nějakému občerstvení a pak jsme se rozhodli najít svá místa ...

Zastavili jsme se na schodech a pozorovali poměrně zaplněnou halu ... Tolik lidí pohromadě se jen tak nevidí ... Pak jsme si šli sednout a čekali jsme, až to vypukne ...

Po nějaké době, kdy se naposled zkoušely zvuky, světla a jiné efekty se najednou celou arénou roznesly mohutné silné tóny první písničky ... Já jsem byla ohromená ...

Zničehonic prostě začaly znít ty tóny, ta jedna a ta samá melodie a všichni lidé začali šílet jako nikdy ... Za pár vteřin se objevila skupina ... A tak jsem si zařvala taky ...

Hudebníci zaujaly svá pomyslná místa na kruhovém pódiu. Jo, to byla zajímavá vymoženost ... Zpěvák Josef Vojtek s hrobovým klidem pozdravil ze 4 výstupků pódia nás, diváky, a za chvíli už do melodie začal zpívat ...

Písnička uběhla jako nic a byla tu další a další ... Novější i starší ... Zazněla i Dole v dole, kterou jsem neslyšela tak strašně dlouho ...

Jinak jedna z ... jak to říct ... nejsilnějších (?) písniček (zkrátka z písniček, která vás mohla totálně oněmět svou atmosférou a efekty a tak) byla píseň Go, Satane, go, u které tedy plameny, červenými světly a hlasitostí nešetřili ... Na to jsem tedy koukala s vykulenýma očima ...

Než jsme se ale naděli, byl tu konec ... A jak to tak bývá, vyřvali jsme si přídavek ... A nechali nás čekat celkem dlouho ... Ale vrátili se a zahráli ještě Burlaky a 2 další písničky ...

Ano, zazpívala jsem si skvěle, i zařvala ... Líbilo se mi, jak zpěvák vyzýval k tleskání, jásání a ke zpěvu ... Jak donekonečna obcházel všechny strany, aby ani jední nebyli dlouho k němu zády ... Ostatní jednou sestoupili z pódia blíž k lidem a ti marně natahovali ruce, aby mohli na ně sáhnout .. Mně osobně stačilo, když jsem je viděla naživo ... I když kdyby tam byl třeba Johnny Depp, asi bych přeskakovala ochranné ploty (nebo jak to nazvat ... ) a chytali by mě securiťáci, které jsem sledovala a ani jeden si s nimi nezpíval ... Ale uznávám, že to musí být drsná práce, být tak blízko slavných a chránit je před rozjařenými fanoušky ...

Jinak koncert tedy víc než dobrý ... Byl skvělý, brilantní, drsný, brutální .. Nevím jaký ještě ... Jsou to zkrátka frajeři a snad ještě dlouho hrát budou ... I když některé písničky mi od nich přijdou hodně podobné, ale tak mají už jakýsi svůj stereotyp, který jim sedí, tak proč to měnit .. ?

Přidávám písničku, která svými tóny začala celý koncert ...


Svět ještě není tak ztracený ...

18. března 2011 v 18:42 | quack |  Různé kecy a můj život
Dnes mě ve vlaku překvapila jedna paní ...

Jela jsem domů ze školy, celá šťastná s pomyšlení, že je konečně pátek ... Ještě jsem si požírala svoji bagetu s kuřecím masem ... (Co no, jeden vlak jsem nestihla, a segedin v jídelně hold nejím ... ) Dožvýkala jsem a obal vyhodila hned po té, co se mi podařil otevřít ten zatracený koš ve vlaku pod oknem ...

Koukám, že vlak zrovna zastavil a do vagónu vtrhla mírně udýchaná paní ... Sedla si s těžkým oddechnutím přede mě a já se usmála ... Nadechla se a vydechla, najednou přestala dýchat a koukla na mě ...

,,Můžu si sednout?" Zeptala se zcela nesmyslně s tím, že už dávno seděla ...

,,Ano ... " Pípla jsem ...

,,To je strašný počasí venku, co? Já jsem už 3 týdny nemocná a ne a ne se vyléčit ... "

,,Hm ... A to v Ostravě pršelo o něco víc ... " Co ji mám jako říkat? Uzdravte se?

,,No, to mi stačí takhle dojíždět ... Já jedu za kamarádkou, co je na učňáku ... Jen doufám, že se na tom frýdeckým autobusáku neztratím, tam najít ten autobus do Nového Jičína, to je děs ... "

,,Tam je to šílené, mno ... " Ona si chce povídat?!

Takhle tam hučela dál a dál ... Začala říkat, že nikoho nemá, bydlí u rodičů, shání peníze a tak hlídá děti .. A že seznamka není dobrá, protože někteří lidí ani neodepisujou ... Asi si dlouho s nikým nepokecala ...

Popravdě řečeno (napsáno), to byla ale druhá osoba, co si chtěla ve vlaku povídat ... První byla jakási babička, která mi jednou ve vlaku povídala o jablkách v obchodech ... Proč ne? xD

A tak mě napadá, že svět ještě není tak úplně ztracený ... Pamatuji si, jak jsem kdysi pozdravila na ulici souseda, kterého vídám málokdy a on na mě vyvalil bulvy s výrazem ,,Proč mě zdravíš? Jsi ufon či co?" To jsem si říkala, že asi už není moc zvykem zdravit lidi na ulici, jako to bývalo kdysi na vesnicích ... Svět se strašně změnil, naštěstí ho nkteří ještě stále udržují v některých zvycích z minulosti ...

Jednou jsem s kamarádkou povídala, že nás překvapuje, jak jdeme (šly jsme) s babi nebo dědou po ulici a koho jsme potkali, s tím se začali bavit o všem možném i nemožném ... A třeba to byl právě "soused" z druhé strany vesnice .. Proč ne? Lidi se myslím za těch několik let od sebe hodně oddálili ... A důvěra už není to, co bývala ... Někdy se člověk bojí jen vyjít do ulic, aby ho nenapadl úchyl, či zloděj ... Ale povídání si s cizími lidmi ve vlaku není vždy špatné, člověk se dozví o jablkách, práci i o cestě do Nového Jičína ..

Kurtizána

14. března 2011 v 21:43 | quack |  Texty písní a videa
Nemám Tě znát, nemám mít rád .... (Jinak UDG a text vepsán do videa ... )


Nula ve statistice

11. března 2011 v 0:16 | quack |  Různé kecy a můj život
Asi poprvé za celou tu dobu, co mám blog, jsem uviděla v mé statistice na počty návštěvníků za den, týden a celkem, uviděla nulu ve dni .. Většinou tam bývá minimálně jednička ... Nulu si pamatuji jen úplně tu první, když jsem ji zakládala, pak už byla příležitostně jen v desítkách, stovkách, tisícech.

Ale prostě musela jsem si to hned uložit ...



Zájezd ...

9. března 2011 v 9:56 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Už ani nevím, jak jsem se tam dostala ... Asi se mě první zeptala Zdeňka, která to někde vyčetla ... A já souhlasila ...

Tedy ... Díky Zdeničce jsem se dostala na koncert Mňagy ... A moc ji za to děkuji, protože byli fakt dobří ... I když tanečky Fialy tedy ... Eh, ... Jo, dobrý ... Uměl to rozjet ( xD ) ...

Sraz jsme si dali v 18:00 u kulturáku ... Stejně jsem tušila, že se budem chvíli hledat ... Každopádně já s bráchou jsme tam byli nějak ještě před šestou a hledali místo k zaparkování. Nakonec jsme museli jet na druhou stranu, kde jsem vystoupila z auta a koukla okolo. A koho nevidím!

Svým lážo-plážo stylem chození se k nám domotal Ten (chce být takto pojmenován, tak budiž ... ). Chvilku jsme jen tak stáli a pak mi holky napsaly, že jim ujela tramvaj a že u nás budou za 20 minut ... Brácha zalezl do auta a já s Ním zůstala venku a kecala ...

Kecali jsme, pak jsem kecala s bráchou, pak už nevím ... A pak jsme konečně uviděli holky, které se k nám pomalu potácely. Za chvíli došly a já se vrhla Zdeňce do náruče ... Vždyť jsme se neviděly už 2 týdny skoro ... (Byla jsem nemocná) Pak jsem je nějak tak představila a pak jsme vyjeli.

Cesta rychle utekla, protože to ani není nějak daleko ... Za chvíli jsme už parkovali a Kika zjistila, že nemá lísek, že ho nechala u Zdeňky ... Jelikož jsme nevěděli, jestli by to stihly se vrátit včas, raději jsme se na Kiku složili a lístek si koupila nový ... Tedy jen umaginární a ani razítko nedostala ..

Po té co nás chvíli drželi na jakési chodbě, nás pustili do hospody, kde nebylo žádné volné místo k sezení, a tak jsme chvíli stáli. Po chvíli otevřeli vedlejší sál a my šli tam. Blbli jsme u stolečku a čekali, až začnou ...

Čas rychle ubíhá, když jste se skvělou partou, a než jsme se naděli, už pozhasínala světla a začaly svítit reflektory ... Opustili jsme náš stoleček a šli jsme víc dopředu. První písnička, jestli si dobře vzpomínám, byla Písnička pro Tebe ... Kapela to hned rozjela a většina lidí se začala vrtět do rytmu a zpívat ... Byla tam skvělá atmosféra ..

Co napsat přímo o koncertu? Ono to nějak strašně moc rychle uteklo ... S holkami jsme tančily a pařily, Ten aspoň občas zpíval ... A čovedče i brácha skákal v některých refrénech ... To jsem tedy koukala ...

Ani jsme to nečekali a najednou se loučili .. To víte, že si celý sál vyřval další písničky .... To se musí ... Zahráli nám ještě, ale když pak odešli, byl to vážně konec ... Trochu jsme se protáhli a šli jsme si pro mikiny a bundy, i když nám bylo totální vedro ...

Venku jsme se pak loučili a loučili a loučili ... A brácha trochu šílel ... Pak jsem všechny objala a vyrazili jsme domů ... Tedy já a brácha a ti tři spolu ... :)

Domů se jelo fajně, i když se brácha rozhodl jet trochu jinudy .. Ale trefili jsme ... Doma jsem tedy šla hned do sprchy, protože jsem nehorázně smrděla hospodou a pak jsem už ulehla a někdy později jsem snad i usla ...

(Nadpis made by Ten)

Vegetariáni

8. března 2011 v 16:04 | quack |  Různé kecy a můj život
Vegetariáni jsou mnoha lidmi odsuzováni. Ono asi ve světě plném McDonaldů a KFCéček a dalším podobných obchodů a restaurací, které hojně zabíjí zvířata, které pak putují do žaludků lidí, se těžce žije jako člověk, který maso nejí ...

Znám jednu vegetariánku. Je to moc fajn holka, ale nevídáme se, protože je z Německa ... A tam tedy nejezdíme a ona zas nejezdí do ČR .. Je to škoda, ale vraťme se k tématu ...

Je vegetariánka a tedy nejí maso. Když u nás byla, mamka ji dělala různé saláty, protože jsme jinak nevěděly, co ji dávat ... Obědy jsme měly v jídelně ve škole (byl to výměnný pobyt přes školu) a tam ji potom vařili speciální obědy.

Všimli jste si někdy vůbec, že ve školách na vegetariány málokdy myslí? I teď, když jsem už na střední a koukám na jídelníček, tak vegetarián by byl prostě jen na přílohách ...

V restauracích většinou mají bezmasá jídla jako smažený sýr a tak ... Aspoń něco ...

Dokonce jsou i vegani a těm tedy smekám ... Kdo je nezná - vegani jsou lidi, kteří nejí nic, co je vyrobeno ze surovin od zvířat ... Nevím, jak to napsat .. Zkrátka nepijou ani mléko, nejí vejce, protože to je živočišného původu ... A kde dnes není mléko, vejce .. ? Žádné sýry, pečivo, nic ...

Já tedy vegan ani vegetarián nejsem .. Jakože nemám ráda všechny druhy masa ... Ryby nejím, srnčí, medvědí, velbloudí, a tak se mi hnusí .. Normálně přežvýkám už asi jen kuřecí .. S tím nemám problém ... Ale ostatní jsou už na tom hůř ..

She´s got that light

6. března 2011 v 23:13 | quack |  Texty písní a videa
Slyšela jsem tuto písničku v televizi ... Není zas tak stará, ale podle dnešních poměrů už není ani nejmladší .. Ale stejně je božská ... (Jinak celý text a překlad najdete v "Celém článku" ... )


Sometimes when she looks up
it seems as If she's by herself
Devil whispers in my ear
I tried in vain to reach her world

There are many silent words
raising heads while the tide still sounds
And there are many weeping eyes
hand in hand while the wind still pounds
But the cycle never ends,
the curtain falls burying my tears
Though the carpet of gold
seemed to be quite near