Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Únor 2011

Já vs. já

26. února 2011 v 22:03 | quack |  Mé básně
Báseň na téma s druhým já ... :) Nic moc, ale lepší než nic .. :)

Bojím se tmy.
Tma je tak nádherná ...
Bojím se co bude.
Až zhasne lucerna?
Chci klidné sny.
Máš lepší noční můry ...
Jsem rád v lese.
Kde číhají stvůry ...
Nebe je klidné.
Jen ticho před bouří ...
Nechci usnout.
Však oči se Ti mhouří ...

Miluji jednoho člověka.
Podřadného druha?
Mlč už - ticho tam!
To s Tebou to jde ztuha.

Chci se vrátit domů.
To se Ti snad stýská?!
Celá zem se třese!
Překrásně se blýská!

Mám strach o vlastní krk.
Jak božský pocit, že ano?
Zítra výjdu k domovu.
Co můžeš teď - neodkládej na ráno ...

Bojím se, co bude zítra.
Co by mělo? Víš to snad?
Právě, že vůbec netuším.
Co kdyby smrt - chceš to znát?

Netrap mě už, zalez - nechci Tě!
Ale já jsem živý - nejsem duše umělá.
To je jedno, jdi už pryč ...
Budu tu vždy - jsem Tvé druhé já!

Alter ego

26. února 2011 v 20:45 | quack |  Zajímavosti a záhady
Ahojte,

tak jsem začala hrát 3. díl trilogie hry Prince of Persia ... To vám tady moc popisovat nechci, ale zaujala mě tam jedna postava. Ta postava je druhé já (v latině Alter ego) Prince.

Druhé já se většinou projevuje u schizofrenii. Druhé já je většinou takové, že dělá to, co bychom si přáli, ale nemáme na to odvahu a nebo je to prostě nemožné ... U Prince je jeho druhé já zlé, i když mu svým způsobem hodně pomáhá. Je to ale jeho přesný opak.

Uvedu příklad z této hry. Princ má své druhé já v sobě a mluví mu v hlavě (občas je tedy silnější a dostane se z něj ven). Jednou viděli jednoho protivníka, který se změnil ve velkou potvoru. Princ řekl: ,,This is horrible." Alter ego: ,,This is wonderful."

Já myslím, že každý máme v sobě jedno dobré já a jedno zlé já. Záleží jen na nás, které necháme vést náš život. Jestli budeme mít život klidný, bez adrenalínu, bez špatností a nebo jestli budem utíkat před zákonem ... Někdy je boj mezi těmito postavami celkem morbidní ... Ale vždy vyhraje ten, kdo to má souzené ...

Nevím, co k tomu napsat, navíc bych se začala motat v prvním a druhém já a možná by se mi přimotalo i nějaké třetí a to už by bylo divné ... Přidám jen obrázky Prince a ega.

- Tady se začíná projevovat druhé já:



- tady už jsou proti sobě:



Nemám o čem psát

26. února 2011 v 17:19 | quack |  Různé kecy a můj život
Ahojte ..

Dlouho jsem nic nenapsala, jenže nemám co ... Jsem nemocná, a tak mi to ani moc nemyslí .. Dala bych tu třeba zas nějaké video, jenže teď popravdě vůbec netuším jaké a na téma týdne se mi psát nechce ( :D ) ..

Zůstávají mi tedy jako jedinná možnost moje kecy, jenže co bych vám tak mohla říkat?

Taky mě napadlo, napsat zas nějakou básničku či povídka, ale zas nemám téma .. Prostě nemám vůbec žádnou inspiraci ...

Jediná novinka, o které ještě nevíte, je snad ta, že se už nehorázně těším na koncerty - na UDG půjdu s dvěma skvělýma babama, na Mňagu půjdu s kámoškou a kámošem a na Kabáty s rodinou .. :) Bude to celkem drsné ... Jsem ráda, že ty dva koncerty se spolužáky budou o jarních prázdninách, protože je vždy záhul jít po koncertech do školy ..

A teď něco na závěr - až mě napadne slušné téma, o čem napsat povídku nebo prostě nějaký článek, tak toho hned využiju .. :) A nebo jestli vás něco napadne ... ?

Zatím se mějte krásně ...

Video - zruště FB ...

18. února 2011 v 18:12 | quack |  Texty písní a videa
Narazila jsem na zajímavě udělané video ... 

Ten kluk dává ty papíry pomalu, takže myslím, že zvládnete všichni (když tak aspoň trochu) překládat text rovnou, když vám poběží ... :) Jinak má pravdu .. :)


Barva dreadů .... :)

13. února 2011 v 20:12 | quack
Ahojte ...

Obracím se na Vás s jednou otázkou ...

Totiž - chci si obarvit svoje 4 dredíky a přemýšlím nad barvou ... Nakonec se rozhoduji mezi červenou a blond ... Jakou radíte? (Jinak mi navrhovali zelenou ... Já jsem pro vše, klidně navrhněte i jinou ...)

Budu ráda za jakoukoli odpověď .. .:)  

Týden s UDG

12. února 2011 v 18:25 | quack |  Texty písní a videa
Na lyžáku jsme poslouchali nejrůznější písničky, ale myslím si, že nejvc jsem slýchala UDG ... Teď je poslouchám i doma a myslím, že nejsou zas tak špatní ... :)

Tady Vám dávám od nich jednu písničku. Kdy zas blíž: 


Zpět z lyžáku

12. února 2011 v 15:21 | quack |  Různé kecy a můj život
Sice nemám moc náladu na to, něco psát, ale zas mě štve, že když už jsem zpět doma, tak že nepřibyl žádný článek.

Tento týden jsem byla na lyžáku. Ano, bylo skvěle. Svištěla jsem po sjezdovkách červených, modrých i na černé! Už jsem byla na prudkých sjezdovkách, takže jsem neměla problém do té doby, než se na nich objevily ledovky. To pak bylo drámo. Ale na černé jsem spadla jen jednou. Krásně jsem se svezla ... První jsem jela hlavou dolů po zádech, než se mi podařilo se otočit na břicho. Když už jsem byla na břiše, jela jsem dalších 10 metrů hlavou dolů dál, než jsem konečně začala nějak zpomalovat. Mno jen si to zkuste se nějak zastavit na černé sjezdovce z lyžema za hlavou ...

Nakonec jsem se nějak přehodila, abych měla lyže pod sebou a konečně jsem zastavila. Koleno to nedalo bez modřiny, ale nestěžuji si. :)

Jinak jsme s holkami blbly na pokoji. Byla sranda, naše tance neměly chybu. Občas jsem poseděla s ostatními na chodbě a kecala tam. Nemohu si stěžovat. Mám všechny své spolužáky ráda (pravda, že některé víc a některé míň, ale to tak asi vždy bude), a tak jsem si tam každý den užila na 100%. Možná proto jsem se vrátila včera s pocitem, že se stalo všechno, co se stát mělo a že jsem udělala vše, co mi osud připravil. 

I když některé chvíle byly občas perné a myslela jsem, že nikdy neskončí, nakonec se vždy všechno nějak urovnalo a vše bylo tak nějak v pohodě.

Děkuji tímto všem, co se mnou trávili ty nádherné chvíle na pokojích, na chodbách, v herně, v jídelně, na svahu a na dalších místech ... Děkuji!  

Noční obloha

5. února 2011 v 14:27 | quack |  Různé kecy a můj život
Ráda se koukám na nebe, kde je milión hvězd ... Některé svítí slaboulince, některé září na celý vesmír. 

Když jdu do školy a nefouká nějak moc studený vítr, koukám na nebe, a jelikož je asi 6 hodin ráno a je tma, tak hvězdy vidím. Je to celkem děs, když pak přijedu do města, kde mám školu a na nebi není vidět vůbec nic. To moji kamarádi většinou nechápou, jak jsem ráno mohla vidět hvězdy.

Také máme nějaká souhvězdí. Je jich strašně moc. Některá jsou podle bájí a pověstí, další jsou podle znamení horoskopu a jiné jsou prostě podle zvířat nebo .. Nebo prostě podle obyčejných věcí okolo nás. Já poznám jen Malý a Velký vůz a Cassiopeu (jak se to píše?). Vím jak vypadá Rak, ale na nebi ho nenajdu.

Ve hvězdách je napsaná budoucnost - ale kdo jí umí vyvěštit? Ale strašně se mi líbí věta "To je ve hvězdách ... " protože se u nad ní krásně přemýšlí. Podobně je na tom věta "Náš osud je ve hvězdách."  

Hvězdy jsou zkrátka strašně magické a s nimi i celá noční obloha. Mohu tady zahrnout i Měsíc - tu potvůrku, která mění lidi ve vlkodlaky a na některé lidi má vliv takový, že s úplňkem nemohou moc dobře spát, jsou slabí a podobně. Jó Měsíc je též ohromně zajímavé těleso.

Jelikož nevím, co bych tady ještě napsala, vložím zde písničku.


Riders on the storm

2. února 2011 v 21:15 | quack |  Písně vybrané Lukim (Ukončeno)
Po nějaké době písnička ... 7minutová asik ... Od The Doors ... :)


Ona

1. února 2011 v 20:59 | quack |  Mé básně
Jen tak z ničeho ... A inteligentnější název mě nenapadl ... :) Nic extra ... Vlastně skoro děs bych řekla .. :D

Ona 

Vítr temně vane, 
s větvemi stromů si hraje, 
černá oblaka se přibližují, 
slunečním paprskům ubližují ...

Náhle se zjevila,
malá a tajemná, 
nikdo neví, odkud přišla, 
nikdo neví, co je zač. 

Jde si dál, neohlíží se,
zrak upřesný kdesi v dáli,
hlavu mírně skloněnou,
rudá šála obličej ji halí.

Pohled má děsivý,
vražedný snad,
oči však jemně modré,
jako anděl smrti chce si hrát.

Kráčí dál,
uvolněně a stejně napjatě,
něco čeká, cití to v těle,
i ostatní ví, že se něco děje.

Černá bunda tělo ji kryje,
a uvnitř toho těla,
asi její duše hnije,
smutná a zoufalá. 

Níž pak černé kalhoty,
s bundou trochu splývající,
tahle osoba snad není
v životě nikdy usmívající.

Na zem stále dopadající boty,
vysoké s mírným podpatkem,
ťukání prázdnou ulicí zní, 
teď už ve tmě, když všichni lidé sní.

Ona spát nemůže, jde stále dál,
prochází města, v srdci má žal,
nechce se koukat na krutý svět, 
ale nemůže se navrátit zpět.

Třeba ji i vy potkáte,
jednou, jak půjde kolem vás,
uvidíte okolo černý pás,
a mrazení přeběhne vám po tváři,
jak náhle rudý šál jak znamení,
ve pouličním světlě zazáří.