Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Kdykoliv upadnu, vstanu (3. kapitola)

19. ledna 2011 v 20:17 | quack |  Soutěžní a jiné (ne)smysly
Omlouvám se, že je to tak nepřehledné, mám to z Wordu a nějak to ty odtavce nedává .. )

Kdykoliv upadnu, vstanu

3. Na dně


Nataša přišla jako každý den domů, hodila zase aktovku do pokoje a šla si pustit počítač, kde už ji čekal Lukáš na chatu. Začali si psát a Lukáš se ji začal omlouvat za tu včerejší scénu na louce:
,,Víš, Nataško, Ty jsi strašně moc fajn holka. Jen stále nějak nevím, zda k sobě patříme. Vím, že se spolu dobře bavíme, mám Tě rád, ale jen jako kamarádku, to na té louce v pšenici včera … Byl to jen omyl. Nechci, aby sis myslela, že s Tebou chci chodit, nebo tak … Jsi na mě moc mladá. Mně už bude 19, Tobě je 16. Nevím, zda by nám to klapalo…"
Nataša to četla a chytla bolestivý záchvat do srdce. Takovou ránu ještě nikdy necítila. Slzy se jí vydraly z očí a nebyla schopná nic napsat, sesypala se z pohovky na zem, kde se nezmohla na nic jiného než na mlácení do země. Lukáš mezitím nevěděl, co se děje a psal ji další zprávy:
,,Nati, jsi tam? Stalo se něco? Haló! Ublížil jsem Ti? Nati? Co se děje?"
Nataša však přicházející zprávy nevnímala, v tu chvíli se ji zhroutil celý svět. Nechápala, jak mohla být tak blbá. Sebrala sílu, která v ní zůstala, zaklapla počítač, vzala mobil, klíče a utekla z domu.
Utíkala a utíkala, bylo ji jedno, že na ni všichni koukají, bylo ji jedno, že ji všichni uhýbali a nadávali jí. Chtěla jen prostě utéct z této reality, chtěla vrátit čas, chtěla, aby se nic z toho nestalo. Sedla si k řece na jedno opuštěné místo a nechala své slzy téct. Pozorovala vodu, jak si proudí, aniž by se někdy zastavila. Přemýšlela a zabíjela se sama svými myšlenkami na něj.
Jediné, co ji za nějakou chvíli napadlo, bylo to, že napsala zprávu Mamimi, což byla její kamarádka z Japonska, která se přestěhovala a chodila s Natašou do třídy. Mamimi ji vždy pomohla, když měla nějaké problémy. Občas její problémy probíraly i s jejím klukem Naotem. Oba měla Nataša moc ráda.
,,Ahoj, Mamimi, můžeš prosím přijít k řece na naše místo?" napsala Nataša jednoduše a do minuty ji přišla kladná odpověď. Za necelých 10 minut se pak u Nataši objevily dva stíny. Nataša se otočila a uviděla přívětivý pohled Mamimi a Naota. Byla ráda, že přišli oba.
Podívali se na ni a pochopili, že něco není v pořádku. Mamimi si to uměla spojit s Lukášem, jelikož slyšela ten příběh ze včerejšího dne. Mamimi se sklonila k Nataše, objala ji a začala utěšovat. Nataša byla ráda, že má někoho u sebe a mezi vzlyky na Lukáše začala nadávat a popisovat, co se stalo. Mamimi s Naotem ji naslouchali a snažili se ji uklidnit. Nataša byla totiž psychicky úplně na dně. Zrovna když ji došlo, že ho má hodně ráda, snad ho i miluje, tak ji takhle podrazí nohy…
Nataši za chvíli došly slzy. Teď už měla obličej s rudýma očima suchý, ale z její hrudi se stále ozývaly bolestné srdcervoucí nářky. Povídali si asi 4 hodiny. Po tomto rozhovoru byla Nataša úplně vyčerpaná, ale díky jejím dvěma kamarádům se už cítila lépe, i když věděla, že ji to bude ještě dlouho bolet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 July. July. | Web | 20. ledna 2011 v 19:42 | Reagovat

Třetí kapitola, a již skýtá první nečekaný zvrat. Nádherné! :-)

2 quack quack | Web | 20. ledna 2011 v 20:00 | Reagovat

[1]: Děkuji .. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama