Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Kdykoliv upadnu, vstanu (2. kapitola)

17. ledna 2011 v 21:31 | quack |  Soutěžní a jiné (ne)smysly
Kdykoliv upadnu, vstanu
2. Povídání s kamarádkami 


Nataša přišla do školy a hned chtěla jít za kamarádkami, aby jim popsala včerejší den. Byla stále vedle z toho, že se už málem políbili. Po tom oba dělali jako by se nic nestalo a nebavili se o tom. Nataša z toho byla šťastná i smutná zároveň. Ráda by ho políbila, chtěla by ho mít blízko sebe, držet ho za ruku, povídat si s ním, nebo vedle něj jen tak sedět a pozorovat jeho vlasy, zelené oči, úsměv, zkrátka ho chtěla vidět zase.
Aniž by si to uvědomila, zasnila se ve své lavici nad Lukášem a ze snění ji vytrhlo až zazvonění zvonku. Trhla sebou a kamarádka jí řekla, ať už nespí a usmála se. Nataša ji řekla, že ji pak poví, co se jí včera stalo, a že tak obhájí svoje zasnění.
Hodina dějepisu utekla a najednou zvonilo na přestávku. Holky se shromáždily u lavice od Nataši, a ta jim začala vyprávět včerejšek. Přestávka byla však na to hodně krátká, a tak pokračovala všechny přestávky a dořekla to až po škole.
Holky ji naslouchaly a ani nemukly. Když Nataša říkala scénu na poli, tak první otevřely pusu, jak popisovala, když se jejich obličeje přibližovali a pak se smáli při pomyšlení na to, jak na ně vyjel ten traktorista. Vůbec si to neuměly představit a utěšovaly Natašu, že zas přijde chvíle, kdy je už však nikdo nevyruší a oni se políbí.
Pak už to Nataša dořekla a chvíli bylo ticho.
,,Ty ho máš moc ráda, že?" zeptala se Lucka.
,,Hm. Je strašně moc fajn, ráda si s ním píši a tak. Asi… Jo, mám ho moc ráda." Před tím ji to nějak ani nedocházelo, vždy ho brala za kamaráda. Došlo ji, že to, co cítí, je už něco víc, než přátelství a najednou nevěděla co dělat. Nikdy neměla kluka, nevěděla co mu psát, o čem s ním mluvit. Byla z toho najednou celá vystresovaná a přitom k tomu vlastně ani neměla důvod. Proč by se měli dva zamilovaní bavit o něčem jiném než normálně?
,,A kdy půjdete zase ven?" Zeptala se najednou Eva.
,,Hm .. Já nevím. Včera jsme se nedomluvili." Řekla Nataša.
,,Tak mu napiš, ne? Se domluvte na dnešek." Navrhla Hildegarda.
,,To by šlo … Jenže svým způsobem jsem z toho strašně nervózní …"
Holky se začaly smát. Poznaly, že Nataša se bláznivě zamilovala. Začaly ji říkat, že to je normální, a že se toho vůbec nemusí bát. Holky změnily téma a Nataša lítala ve své hlavě se spoustou otázek a odpovědí. Za chvíli se rozloučily a každá vyrazila svým směrem domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 July. July. | Web | 18. ledna 2011 v 20:03 | Reagovat

Důstojný následovník onoho prvního dílu ;-) .

2 quack quack | Web | 18. ledna 2011 v 20:25 | Reagovat

Děkuji za komentář .. ;-)

3 Xindi Xindi | E-mail | Web | 5. února 2011 v 14:44 | Reagovat

wow..smekám :)

4 quack quack | Web | 5. února 2011 v 15:08 | Reagovat

[3]: Děkuji ... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama