Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Kdykoliv upadnu, vstanu (10. kapitola - konec)

30. ledna 2011 v 20:18 | quack |  Soutěžní a jiné (ne)smysly
Kdykoliv upadnu, vstanu 

10. Vkročení do nového života 

Po pohřbu Lukáše byla Nataša do sebe úplně uzavřená a nepromluvila skoro vůbec nic.
Matka věděla, že Nataša to nemá lehké, a proto neváhala s jejím přihlášením do léčebny, když ji to doktoři navrhli. Nataša tam původně vůbec nechtěla chodit, byla nejradši, když mohla celý den sedět na zahradě a pozorovat ptáčky a přírodu. Jenže matka si nedala říct, a nakonec Nataša zjistila, že jí tam je vlastně fajn.

Byla ve skupině, kterou vedl příjemný pán jménem František Slanýž. Ve skupině měla 6 holek, které byly též na vozíku a 7 kluků, někteří byli na vozíku, ale byl tam taky jeden, který měl umělou ruku. Jmenoval se Roman a Nataši se hodně líbil.
Párkrát spolu prohodili slova. Jednou však měli udělat dvojice a oni byli spolu. První na sebe jen tak koukali. Roman se pak zeptal Nataši, co se jí vlastně stalo a ona, když ji bylo všechno lhostejné, řekla svůj příběh. Roman na ni koukal. Neslyšel nikoho, kdo by zažil něco takového. Když to dořekla, zeptala se na jeho příběh.
Usmál se.
,,To není tak dobrodružné, ani žádný další člověk v tom nemá prsty. Celé jsem si to zavinil já, jsem prostě blbý … Chtěl jsem být frajer, a tak jsem se rozjel na motorce na šílenou rychlost. Nějak jsem nevychytal cestu a naboural do stromu. Motorka mi zdeformovala se stromem ruku a nakonec musela pryč…" Koukl na protézu a přejel po ní rukou.
Nataša nevěděla co říct, neuměla si to představit. Sama na motorce ještě nejela. Ona by asi měla problém se vůbec rozjet.
Postupně se začali bavit o tom, jaké měli oba štěstí. Nataša se klidně mohla utopit a Roman zas mohl klidně přijít o hlavu. Aniž by to čekali, padli si do oka, a tak si na sebe vyměnili kontakty.
Sezení za chvíli skončilo a oni se museli rozloučit.
Když dojela domů, poprosila mamku, zda ji může přinést notebook. Mamka se nestačila divit. Nic však neřekla a donesla ji ho. Nataša chytla počítač, chvíli ho podržela a přemýšlela.
,,Tímhle všechno začalo. Díky tohoto jsem si začala psát s Lukim, díky tohoto jsem se do něj zamilovala. Pak jsme se díky toho domluvili na kola … Napsal mi, že mě nemá rád, že to byl omyl. Tady jsem se pak dozvěděla o odchodu dvou lidí z tohoto světa. Kdybych tuto proradnou věc nikdy neotevřela a nepřihlásila se, nikdy bych ho nepoznala, nikdy bych pak nezničila jedno přátelství a nikdy by se pak nezabili. Ach jo … Proč jen to otvírám znova? Roman … Jaký konec bude mít tahle nová kapitola mého života? Mám to risknout a otevřít … Nebo nechat na věky zavřené …?"
Člověk nikdy neví, co ho čeká. Ale také se nikdy nedozví, jak by něco dopadlo, kdyby to neudělal. Vždy je tady ta možnost, že se něco totálně zvrtne, ale vždy se to může otočit k lepšímu. Je jen na nás, kterou cestu si vybereme - jestli budeme riskovat, anebo zůstaneme navždy znudění v koutě.
… Na notebooku se začaly načítat různé programy. Za chvíli ji blikla zpráva od Romana. Ona už se nebojí riskovat… Možná proto, že už snad ani nemá co ztratit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 July. July. | Web | 31. ledna 2011 v 18:56 | Reagovat

Vzpřímeně vzhlížím k obrazovce svého počítače a jen tleskám!

2 quack quack | Web | 31. ledna 2011 v 19:11 | Reagovat

[1]: Beru to jako kladnou reakci na toto dílko ... :-) Děkuji Ti, že jsi byla schopná přečíst všechny kapitolky .. :-)

3 July. July. | Web | 31. ledna 2011 v 19:46 | Reagovat

Tento čin pro mne představoval pouhou maličkost :-) .

4 quack quack | Web | 31. ledna 2011 v 20:29 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že ses nemusela nutit do čtení ... :-)

5 Xindi Xindi | E-mail | Web | 5. února 2011 v 15:11 | Reagovat

Nemám slov. Piš dál.

6 quack quack | Web | 5. února 2011 v 15:20 | Reagovat

[5]: Píši ... Ale už né k této povídce ... Tady tahle už skončila .. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama