Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Kdykoliv uapdnu, vstanu (6. kapitola)

24. ledna 2011 v 20:16 | quack |  Soutěžní a jiné (ne)smysly
Kdykoliv upadnu, vstanu

6. Poklidné odpoledne 

Nataša došla ke stanu, krev na ruce mezitím zaschla a bahno na jejím těle také, a tak se rozhodla opláchnout v řece. Šla jen do malého proudu a ponořila nohy do vody. Řeka jí špínu z noh vzala sama, ruku si raději opatrně umyla jen okolo rány. Ránu nechala tak, nechtěla na ní dávat vodu z řeky, raději na ni nalije trochu pitné vody z láhve. Vyšla z řeky, utřela se a převlíkla se z plavek, které dala sušit na sluníčko.
Zjistila, že ji poměrně vyhládlo, a tak začala přemýšlet nad tím, co si sbalila. Buřty si nechá na večeři, a k nim nějaký chleba. Pod různými věcmi, které nechala rozházené po stanu, když hledala plavky, našla nějaké tatranky a vysočinu. Vzala si tedy vysočinu a chleba a spokojeně jedla. Koukla na hodinky a zjistila, že už jsou čtyři odpoledne.
Když dojedla, vyhrabala knihu a začala číst. Najednou uslyšela zvuk traktoru někde v dáli.
,,Že by Zdeněk oral nějaké další pole?" Pomyslela si s úsměvem. Vzápětí ji zabolelo v hrudi při vzpomínce, jak tehdy seděla s Lukášem a oba se ho strašně lekli. Snažila se na to zapomenout, nenapadlo ji nic lepšího než to, že si vzala MP3 a pustila si písničky, aby neslyšela ten zvuk traktoru.
S písní se nesoustředila na knihu, a tak se otočila na záda a pozorovala nebe, na kterém zrovna letělo letadlo.
,,Kam asi letí? K moři?" Přemýšlela. Za měsíc budou prázdniny, takže je to vcelku možné. Také by se někam chtěla podívat, třeba na Krétu, vždy si myslela, že tam musí být krásně a fotky na internetu ji to jen potvrzovaly. Začala uvažovat o různých mytologických postavách, jelikož se o ně trochu zajímala. Zavřela oči a se sluchátky v uších na chvíli usnula.
Probudil ji až jemný vánek, který se ji dostal pod volné triko. Lekla se, protože si myslela, že na ni někdo šahá. Jakmile se vzpamatovala, zjistila, že by měla pomalu jít sbírat dříví na oheň, ať si má na čem upéct buřty.
Nasadila si boty, jelikož do lesa znovu bosá nechtěla, a začala hledat. Všude bylo jen samé jehličí, občas šišky. Naštěstí pak našla místo, kde bylo větví hodně. Nabrala si dříví celou náruč a dokonce našla i dlouhou větev, a tak ji vzala a vláčela za sebou. To ji na buřty vydrží.
Za chvíli byla zase u stanu a došlo ji, že ještě musí donést několik kamenů, které dá okolo ohně. Naštěstí byla u řeky, a tam je kamenů habaděj. Za chvíli měla vše nachystané a mohla zapálit dříví. Sirky našla hned, protože věděla, že si je dala do vrchní kapsy krosny. Počkala, až ustane vítr, a pak škrtla sirkou. První pokus nevyšel, a tak to zkusila znovu a podařilo se. Větvičky pomalu začínaly hořet a Nataša věděla, že už sirky může schovat. Sedla si k ohýnku a pozorovala, jak se postupně rozhořívá.
Za nějakou chvíli se rozhodla, že už pomalu začne ohřívat první už špekáček. Hned jak ho viděla, nožem zařezala a nakonec zapíchla na větvičku, se jí začaly sbíhat sliny. Za chvíli si všimla, že se začíná stmívat, a tak na chvíli zabodla klacek s buřtem do země a šla si připravit mikinu a dát si tepláky. Taky si už připravila ven sprej proti komárům, protože věděla, že určitě budou obtěžovat.
Pak se vrátila ke špekáčku, který mezitím změnil barvu a začal krásně vonět. Najednou si všimla jednoho komára, který si sedl na její ruku. Rychle reagovala a zaplácla ho. Vzala sprej a nastříkala si ho lehce na tělo a kolem sebe. Přece ji tu žádné potvory nebudou otravovat.
Za chvíli už vzala špekáček ze žáru ohně a dala si ho na chleba. Jelikož věděla, že bude pálit, tak si mezitím nachystala buřt druhý. Pak si vzala chleba a pomalu ukusovala. Slunce už pomalu zacházelo za obzor a Nataša si spokojeně jedla.
Když buřty zmizely v jejím žaludku a hvězdy na nebi ze sebe utvořili všechna souhvězdí, kromě těch, které byly zakryté tmavými hustými mraky, které se vzaly kdoví odkud, nezbylo ji nic jiného, než si obléct mikinu a spokojeně ulehnout do stanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 July. July. | Web | 24. ledna 2011 v 20:43 | Reagovat

Pouze Nataši přeji: "Dobrou noc!" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama