Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Další soutěžní

12. listopadu 2010 v 19:02 | quack |  Mé básně
Znova předělávám báseň, kterou jsem poprvé napsala asi před měsícem a něco ... Možná si na ni někteří vzpomínáte, byla strašně dlouhá o válce ... Tady je teď další pokus - 3. - o upravení této básně ... Prosím - kritizujte ... :D A to jméno, prosím, nikdo neřešte ... Znám asi 20 Lukášů a toto není ani o jednom z nich... A bylo to první jméno, co mě zrovna napadlo ... xD


Lukáš...
Lukáš jest jméno Tvé,
avšak jej hodně mužů nosí,
někteří jsou bohatí, jiní stále bosí,
však Ty - Tys dokonalost sama.

Když vzpomínám na naše první chvíle,
tak radostné se mi vždy zdají,
když pomyslím, že to bude jinak,
jen můj dech se mi tají.

Jedna chvíle - jedno slůvko,
jedna kladná odpověď,
v hospodě, když víno teklo,
z budoucnosti se stalo peklo.

Verbíři si Tě našli,
krásnou lží pak vábili -
stalo se to, co nikdo nechtěl,
dobrými dojmy Tě nabyli.

Jak mám teď žít bez Tebe,
Když vím, že to půjde stěží,
jak mám uchlácholit dceru,
když vím, že nemusíš přežít?

Stýská se mi po Tobě,
postrádám Tě každým dnem,
nedovolím však, aby ses stal
pouhou vzpomínkou či snem...

A tak čekám na Tvé další zprávy,
na dopisy, co vždy si psal,
svými texty jsi mne dojal,
a také za srdce mne vzal.

Teď, když nic nepřichází,
nevím, zda mám čekat dále,
chlácholím dcerku i sebe stále,
avšak Tvá přítomnost nám hodně schází...

Dcerka pláče a zprávy žádné,
mé srdce v hrudi nechce bít
a chřadne...

Stalo se to samo, neumím napsat víc,
už je to měsíc a nepřišlo do schránky nic,
měsíc bolesti, samoty a smutku,
ztráty, zoufalosti a mnoha slz,
vše je stejné a přece jen jiné,
na stole leží zvadlých růží trs.

Bojím se dne, noci i rána,
vím, že poslední hodina je již dávno dána,
nechci již usínat, nechci již snít,
mám strach, že život je jen tenká nit ...

Dnes ses měl navrátit,
válka skončila - již není,
ale myslím, že z Tebe zůstalo jen snění...

Jsem smutná a pláču každý den zas,
v noci, ráno, v každý denní čas,
na tváři ze slz mám stálý pramínek
a dcerka se jen ptá:
,,Kdy se vrátí tatínek?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MíšaSnowy MíšaSnowy | Web | 12. listopadu 2010 v 20:21 | Reagovat

hezká básnička! Máš talent na to

2 quack quack | Web | 12. listopadu 2010 v 20:25 | Reagovat

Děkuji ... ;-)

3 Hanka Rose Hanka Rose | Web | 13. listopadu 2010 v 13:54 | Reagovat

Zase jsi to nějak upravila? Já už bych ji nechala tak a zabývala bych se novou...

4 quack quack | Web | 13. listopadu 2010 v 14:10 | Reagovat

[3]: Ano, upravovala - učitelka mi to řekla ... :-D No, teď ji to znovu odevzdám a uvidím ... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama