Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

"Adapaťk"

7. září 2010 v 15:26 | quack |  Různé kecy a můj život
(Ten nadpis je tak schválně... ;D )
V sobotu jsem odjížděla na adapťák a přiznám se - měla jsem trochu strach. Nová třída, noví spolužáci... 4 roky s nimi...
Jeli jsme vlakem a já přistupovala ve F-M... Škola je totiž v Ově, takže se vyjíždělo odtamtud. Podařilo se mi domluvit se s některými holkami, že mi budou držet místo.
Vstoupila jsem do vlaku, kde na mě čekala učitelka a šla dál... Někteří na mě zařvali "ahóóój!" a jiní mě navigovali k holkám. Pak jsem je našla a sedla si k nim...
Pak nás ještě svezli autobusem dál a vysadili nás v Rožnově (myslím). Pak jsme šli nějaký kilometr pěšky na okraj lesa a tam nás rozdělili do pětičlenných skupinek (bylo nás tam 25). Ve skupince jsem byla s Verčou, kterou jsem už trochu znala a se třemi kluky. Dostali jsme obálku, ve které byla mapka a úkoly. Museli jsme jít nějakých 6-8 km sami a cestou nasbírat klacky dlouhé dlouhé 10, 25, 50 a 100 cm (myslím), pak kameny, také nějak podle hmotnosti, nějaké listy (břízy, dubu, buku...) a nakonec si nacvičit Mrazíka jako tragickou operu.. (Každá skupinka měla jinou pohádku a žánr).
Šli jsme s krosnami na zádech, cestou jsme zmokli, trochu jsme bloudili, ptali se v pizzerii, ale nakonec šťastně došli přesně v čas... :) (Měli jsme na to přesně 2 hodiny).
Pohádku jsme docvičovali až pak v Mraveništi (tam jsme byli ubytováni). Všechny holky nahnaly do "Komary křečků", jak byla nazvána naše chatička... :) a na obě strany od nás byli kluci.
To je tak na úvod... :) Teď to zkusím nějak zkrátit - i když se mi to asi nepovede - no uvidíme...
Každý den jsme hráli nějaké "hry". Ať už to bylo se poslepu seřadit podle velikosti, bez mluvení podle datu narození a nebo namáhavé úkoly jako běhat do kopce a z kopce... :D
Nebo chodit pořád sem a tam s kamenem a klackem... Nebo jsme třeba byli v trojicích, prostřední byl uvázán rukami k těm druhým a tak jsme museli běžet do kopce a z kopce po blátě, plnit ještě úkoly a rychle přes řeku, při ne moc hezkém počasí... :D Já měla tu smůlu, že jsem byla uprostřed mezi dvěma kluky, přičemž první běhal pořád (já se přizpůsobila) a ten třetí zas už nemohl... Takže mě tam málem roztrhli a nechápali, ale žiji... Nebo jak jsme přejít tu řeku - oni měli volnou aspoň jednu ruku, takže si hned sundali bez problémů boty, zatímco já tam bojovala a pak jsem si je chtěla vzít a oni nevnímali, že by mohli dát ty ruce níž... Jsem je tam chtěla nakopat.. xD
Jinak jako bylo skvěle... I když jsem šla jen s Péťou v lese v noci s jednou baterkou a s tím, že na nás kdekoliv může vybafnout nějaký dospělý, dali jsme to... I když jsme se tam nejspíš oba báli (já tedy určitě) stále jsme se smáli, já totiž většinou neumím udělat, ať se nesměji... xD Ale v pohodě jsme posbírali celý vzkaz... (V lese upírů můžete udělat jen jednu věc - zemřít!) Bylo to rozdělené na čtyři části. Ta poslední (zemřít) byla na takové hnusné cedulce, kterou jsem chtěla raději nevidět... :D
Jedna "hra" byla "pády". Víte jak to myslím? To je tak, že se nesmíte ani pohnout a spadnout pozadu na někoho, kdo vás chytne a pak dopředu... To mi nevadilo. Tedy ne nějak moc... Ale pak to bylo horší - museli jsme vylézt na dvě lavice a pozadu spadnout dolů na ruce spolužáků... Vždy se odehrával stejný rozhovor:
,,Jste připraveni?"
,,Jsme připraveni."
,,Můžu padat?"
,,Můžeš."
,,Padám..."
A pak spadnout...
Vylezla jsem nahoru a začala...
,,Jste připraveni?"
Za mými zády se ozvala odpověď:
,,Jsme připraveni..."
Tak jsem pokračovala:
,,Mohu padat?"
,,Můžeš!"
A pak už jen jedno slovo:
,,Padám!"
Jelikož mi vše dochází později, tak jsem se prostě jen úplně narovnaná naklonila dozadu a ostatní udělala gravitace...
V tom pádu jsem si řekla: ,,Co to sakra dělám?" A nejspíš jsem zařvala... Já fakt nevím... A najednou jsem dopadla na ruce spolužáků a dvou pomocníků a všichni na mě koukali a smáli se... A tak jsem se, celá zmatená a v šoku, začala smát taky... A pak, jako všem ostatním, mi začali tleskat a jásat... Ale ten pocit jak jsem už byla ve vzduchu byl fakt hnusný... xD Všichni ale skočili, což se prý už dlouho nestalo...
Také jsme si vyráběli trika... Tak mám jedno tričko, které mi bude adapťák připomínat...
Jo a k tomu nadpisu - to tak málem napsala Verča na triko a mně se to moc líbí.. xD (Nakonec to ale spravila...)
To je k adaptačnímu kurzu asi vše... Strašně se těším na DVD, které asi i dostanu domů a bude tam natočené všechno možné - pohádky, pády, a mnoho dalšího... xD (Bude to asi i trochu trapas no... ) xD
A na úplný závěr - jsem moc šťastná, že si ve třídě tolik věříme a máme tam samé supr lidi... :) Překvapilo mě to, když někteří říkali, že se jim dnes, kdy máme volno, bude po ostatních stýskat... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MíšaSnowy MíšaSnowy | Web | 7. září 2010 v 16:22 | Reagovat

Mno tak to jte měli zajímavý adapaťk :D! Já jsem sice nebyla na adapťáku, ale jak byla moje ségra, tak oni tam měli samé přednášky a pár seznamovacích her...

2 quack quack | 7. září 2010 v 17:41 | Reagovat

Tak my jsme přednášky téměř neměli... :-) Bylo to super, i když mě trochu bolí nohy a záda - bylo to SUPER!! :-D

3 Terkina Terkina | 8. října 2010 v 19:10 | Reagovat

jéé, já chci taky někdy zažít hru pády :-)  škoda že jsme neměli adapťák...
a pojedete letos na lyžák? já se na něho hrozně těším :-)

4 quack quack | 8. října 2010 v 19:18 | Reagovat

:-D Pády byly úžasné... Jo, pojedeme na Slovensko... ;-) Též se už těším... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama