Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Září 2010

Maličkosti dnů...

30. září 2010 v 19:46 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
Den co den chodíme povětšinou stejnou cestou do školy nebo do práce. Každý den koukáme na stejná místa, občas potkáváme stejné lidi a stejně každý den vídáme i nové věci.

Do nové školy jezdím měsíc a už jsem si všimla zoufalého nápisu na mostě, který tam někdo napsal. Je tam přesně: ,,I still love you. I am waiting." Další nápis je na zastávce, kde někdo napsal další krásný vzkaz: ,,Miluji tě, princezničko!" Těchto vzkazů jsem si všimla téměř hned. Ono celkem záleží na tom, v jakém vagónu jedete a v jakou dobu se koukáte správným směrem. :)

Také jsem si všimla, že téměř každý den potkávám stejné lidi na nádraží.

Po pár jízdách ve vlaku už vím jistě, jak jdou za sebou zastávky... :) Vždyť jich není moc. Teoreticky už vím i trochu zastávky tramvaje. Ale ty ještě musím dopilovat.

Každý den, co jedu do školy a ze školy, procházím stejnou cestou. Všímám si okolí, počmáraných zdí, deštěm zmoklých stromů, schodů k tramvajím, ... A stejně jsem si až dnes všimla 2 slov na panelu. Nejspíš nepatřily mně, i když nesly mé jméno: ,,Pro Katku." Akorát jsem nějak neokoukala, co pro onu Katku (a já to asi nejsem) tam má být.

Líbí se mi, jak takhle přicházím na nové věci. Jsou to maličkosti, které mně rozveselí, stejně třeba jako to, že potkám kamarádku, či kamaráda ve vlaku, nebo někde u vlaku. Vždy s nimi ráda pokecám, jak u nich na škole a ve třídě, jelikož s nikým z nich ve třídě nejsem.

Toto jsou maličkosti dnů, které mi zvednou náladu. A kdo ví, třeba jednou uvidím vzkaz, kde si budu jistá, že je pro mě a nebo potkám někoho, s kým třeba strávím zbytek života... Ale to bych asi chtěla moc...

Naděje

26. září 2010 v 18:51 | quack |  Různé kecy a můj život
Napíši tady další článek - Naděje.

Toto bude pro mě těžší, k osudu jsem měla více nápadů, co k němu napsat. Nebudu lhát - k naději mám jen jedno přísloví, ke kterému se dostanu.

Naděje - pojem, který označuje jakousi možnost či šanci. Mít na něco naději znamená, že je tam možnost/šance něčeho dosáhnout. I když si myslíte, že je něco nemožné, musíte věřit v naději a šance se ukáže.

Já vlastně nevím, co k naději napsat. Je to celkem těžké. I když myslím, že mám NADĚJI, že se vám tento článek bude líbit i tak... :)

Naděje umírá poslední - toto je ono přísloví, které jsem věděla, že použiji už na začátku. Toto přísloví má něco do sebe - i když si myslíte, že už není žádná šance, vždy se nějaká cesta najde. ... Hledám nějaký příklad ... Hm ... Už to mám! Třeba když se mi nehodou smaže celý článek a já si myslím, že je už totálně fuč, věřím, že je třeba ještě naděje, že se někde uložil, nebo že když to vrátím zpět, tak se to zase objeví - a heleme se, občas to vážně výjde... :) Prostě zkouším možnosti, protože vím, že naděje umírá poslední... :)

Tak... Co ještě?

V angličtině je naděje hope. I hope znamená též, že doufám. Což vlastně celkem sedí - doufám, že mám naději. Ale to už se celkem zamotávám nad tím, jak moc přemýšlím nad těmi slovy...
Teď už opravdu nemám co dodat, jelikož mě ani nenapadá nějaká písnička, tímto opravdu uzavírám tento článek...

Definition of destiny (definice osudu)

21. září 2010 v 21:13 | quack |  Texty písní a videa
Jak jsem slibovala v minulém článku "Věříš?" Tady je písnička a jelikož jsem lenivá, tak v tom videu je i text... :) Překlad nedávám... (Chytří si ho najdou a ještě chytřejší si přeloží sami v hlavě pár slov a pochopí...)


Věříš?

21. září 2010 v 20:58 | quack |  Různé kecy a můj život
V dnešní době je těžké něčemu uvěřit... Ať už problému druhých, těžké nemoci, nebo třeba v Boha.

Nebudu se vás ptát na nemoci, na Boha, ani na problémy, které slýcháte okolo sebe. Zeptám se vás na něco jiného - věříte na osud?

Osud... 4 písmenka kdysi ledabyle postavená za sebe dnes v lidech vyvolá několik různých pocitů. Já se též s tímto slovem někdy usmívám, někdy rychle osuším slzy na tváři. Na každého působí jinak - podle toho, co je mu v osudu napsáno.

Někteří na něj nevěří a myslí si, že každý svůj krok dělají sami, ale jiní věří, že každý pohyb je předem naplánovaný a my jen slepě jdeme podle jakéhosi scénáře. Já jsem někde uprostřed - myslím si, že každodenní věci (vstávání z postele, snídání, spánek, škola, práce, ...) jsou předem dané, ale některé obtížnější situace, kdy se vážně musíme rozhodnout sami, předem dané nejsou, myslím, že v tomto si můžeme napsat svůj osud sami.

Zní to rozumně? :)

Znamení osudu - co vy na to? Můj názor - Hm... Ano, určitě nějaká znamení jsou. Podle mě jsem jich už mnoho viděla. Ale o těch se tady nehodlám bavit... :) Také se mi stalo, celkem nedávno, že mi osud něco zamítl a následně mi dal šanci. Myslela jsem si, že poslední naděje zhasla, a když jsem už fakt myslela, že přísloví "naděje umírá poslední" je jen výplod něčí bujné fantazie a není na tom nic pravdy - zázrak. Naděje se ještě našla... A vážně umřela až jako poslední... Asi v tom měl prsty osud - dal mi možnost jít, kde jsem chtěla - nechal to na mě.

Osudový den - den, po kterém se téměř vše změní... Mno tak ten jsem já osobně asi ještě nezažila. Teoreticky k němu nemám co říct a napsat...

Teď jsem se ptala mamky, jaké zná přísloví se slovem "osud" a řekla "Osud s námi zatočí". Myslím, že když má člověk štěstí (smůlu), tak s ním osud a následně život zatočí pořádně.

"Osud je nevyzpytatelný" - No to tedy je... Vždy když se rozhodujete nad něčím důležitým, divíte se, co všechno se pak ještě stane (většinou jako následky).

Také je známé "kolo osudu". Zajímalo by mě, jak asi vypadá. Vlastně nevím, jak bych si ho představila. Každopádně aspoň vím, nad čím mohu přemýšlet a co mohu čmárat.

Jenže jak vůbec nakreslit/popsat osud. Myslím, že tímto jsem zase na začátku. 4 nějaká ledajaká písmenka... Víte o tom, že i v angličtině má 4 písmenka? Fate.

You cannot change your fate... Jsem asi před půl rokem slyšela a viděla. Asi od té doby mě téma "osud" tak nějak zaujalo. Tato slova pokračovala... I am ... architect of my own destruction.... So this is it.... What is written in the timeline cannot be changed.... Nemám moc ráda české překlady - v angličtině je to o tolik hezčí... Proto se nezlobte, že to tady nenajdete, ale myslím, že ti, co to nepřeloží, tak použijí slovník.

Ale tímto jsem trochu odplula. I když... Vlastně ani ne. A teď jsem si vzpomněla na další anglické slovo - destiny - opět a zase osud. Máme ještě nějaké další české slovo pro osud?

Tak.. Tento článek bych měla už dávno dopsaný, kdybych si nevzpomněla na jednu písničku (definition of destiny) - VIZ příští článek... :)

Osud je téma na dlouho, nemohu vše dát do jednoho článku a tak tedy končím... :)

A naposled otázka:

Věříš na osud?

16. září 2010

16. září 2010 v 15:53 | quack |  Deník obyčejné středoškolačky
No tak tento den - dopoledne - to tedy bylo....

Začátek byl úplně v pohodě. Vstala jsem, vzala si na sebe tepláky (šli jsme běhat do lesa, proč se převlíkat až pak), posnídala jsem a pak vyšla na vlak... (Dojíždím do Ostravy, kdo to neví...)

Cesta k vlaku byla v pohodě, sice na mě občas nechápavě koukali kvůli teplákům, ale vůbec mi to nevadilo...

Vlak měl zpoždění, a tudíž jsem se obávala, že nestihnu tramvaj. Když jsem dojela na moji zastávku, vylétla jsem z vlaku a pospíchala k tramvajím. Poslední schody k nástupišti jsem vyběhla, až mě po ránu bolely nohy a aby toho nebylo málo, zrovna přijížděla moje tramvajka. Zastavila na druhé straně a to už jsem se k ní hnala v běhu šílenou rychlostí sluchátka - ne sluchátka...

Možná, kdyby mi štěstí trochu přálo, tak bych to přesně stihla - ne. Ona musela dva metry přede mnou zavřít dveře a rozjela se.

,,Co to sakra...?!" Jsem zařvala na celé nástupiště, že to bylo slyšet i na dvě vedlejší...

Napsala jsem kámošce, že mě v té tramvaji fakt nenajde, a dál informovala další, když mi projela druhá možná tramvaj za zády na druhém nástupišti.

,,No to snad...!!" Jsem zaječela znova a rozhodla jsem se podívat, co jede teď dřív. Přestoupila jsem podle jízdního řádu na druhé nástupiště a čekala...

No ne, že by se tam tramvaj číslo dvě nějak divně natáčela či co... Zbrzdila tak hezky provoz a všechny další tramvaje a já myslela, že mě trefí šlak...

Mezitím jsem si dopisovala s třemi lidmi a tak mi aspoň trochu utíkal čas...

Konečně se tramvaj č. 2 rozjela a za ní už čekala moje tramvaj...

,,Ty už budeš moje..!" Řekla jsem si už raději v duchu a počkala až otevře dveře...

V tramvaji jsem si sedla a koukala se ven. V tom mi někdo zaklepal na rameno a ze mě automaticky vypadlo:

,,Klidně si sedněte." No ne, že by to byl revizor a chtěl vidět jízdenku... Pak mi to došlo, když všichni vytahovali peněženky. Možná kdybych neměla ta sluchátka...

A pak už jsem pohodově dojela na místo, kde mě přivítali otázkami, kde jsem bloudila a podobně. Všechno jsem řekla a hezky jsem všechny rozesmála...

Pak to bylo v pohodě, i když běh fakt nemám ráda, stále žiji, a když jsem řekla ať zpomalí, tak zpomalili... (Byli jsme ve skupinkách.)
Cestou zpátky jsem si všimla SMS od ségry - má antibiotika a nepojede se mnou na sraz - čili ani já nepojedu. Nemám s kým a vlastně tam moc lidí neznám... Bylo by to o ničem. :(

Řekla jsem si, že je to fakt bezva a pak už se bavila s holkami.

Odpoledne mě fakt naštvalo. Cestou zpět jsme narazily na dalšího revizora, ale tomu už jsem vážně nenabízela, ať si sedne - stála jsem... xD

Jinak zbytek dne už jakž takž. Doufám, že se nezhroutí ještě něco...

Hm... Už jsem se chystala zveřejnit tento článek, když v tom rána jak něco - před mým domem se srazily dvě auta... Asi roznáším "štěstí" na další lidi... :/

Nová rubrika

16. září 2010 v 13:23 | quack |  Různé kecy a můj život
Ahojte...

Po nějaké době jsem se rozhodla tady něco přidat. I když jsem se ještě nedávno snažila zbavit několika rubrik, teď přidám novou - Deník obyčejné středoškolačky. Budu tam psát články ze života. Většina vás doufám rozesměje... :) Život píše nejlépe.

Snad se bude tato rubrika líbit... Jo a nebudou tam asi tak často články - tedy doufám - protože se mi každý den nestává něco neobyčejného... :)

Zatím se mějte... :)

Co na něm je?

8. září 2010 v 19:55 | quack
Schválně, kdo ví, co myslím? Je to ... Co to vůbec je?

Když se na to jen tak podívám, je to pár písmenek, obyčejné barvy, fotky... Asi ani nic víc. A přesto to má tolik lidí... 500 miliónů, pokud vím...

Kdo už ví?

Jelikož vlastně ani nevím, jak ho mám popsat, napíši jednoduše - droga. Ano, je to také droga, těch několik miliónů se neobejde bez toho, aby na jeden jediný den vynechali jeho návštěvu.

Teď už vám to asi došlo - Facebook... Jedno jedinné slovo, které jsem téměř před rokem ještě ani pořádně neznala.

Co se vám vybaví, když se řekne "Facebook"?

Některým, těm pozůstalým, co ho nemají, to neřekne nic moc - něco jako icq, skype... Co víc si představit? Prý tam je něco s nějakým "To se mi líbí" ...

Další FB mají, ale nechodí tam každý den, každou hodinu, ti ještě mají pohodový život - dovoluji se tam zařadit - já se bez něj obejdu, ale když už jsem na PC, mám ho většinou puštěný, jako dalších 15 záložek... Nemusím tam být každou vteřinu, abych hned viděla, kdo se s kým rozešel, kdo se s kým spřátelil, kdo se zas nějak vyfotil a podobně - klidně se bez toho obejdu...

Další jsou takoví, že už jsou totálně závislí. Koukají na tu obrazovku skoro 24 hodin denně a ne a ne se od ní odtrhnout. To jsou chudáci.

A poslední jsou ti, kteří FB mají, ale odhlásili se a už nepřihlásili.. Těm gratuluji.

A já se jen ptám - kdy budou na FB všichni? A co příjde jednou po FB? Určitě je někdo, kdo chce také tolik vydělávat. Libimseti kleslo fakt dolů, kvůli FB... Takže FB je na řadě...

A na závěr jedno video. Moc se mi líbí a třeba někoho inspiruje a odhlásí se navždy také...

A kam se tedy řadíte vy? :)

"Adapaťk"

7. září 2010 v 15:26 | quack |  Různé kecy a můj život
(Ten nadpis je tak schválně... ;D )
V sobotu jsem odjížděla na adapťák a přiznám se - měla jsem trochu strach. Nová třída, noví spolužáci... 4 roky s nimi...
Jeli jsme vlakem a já přistupovala ve F-M... Škola je totiž v Ově, takže se vyjíždělo odtamtud. Podařilo se mi domluvit se s některými holkami, že mi budou držet místo.
Vstoupila jsem do vlaku, kde na mě čekala učitelka a šla dál... Někteří na mě zařvali "ahóóój!" a jiní mě navigovali k holkám. Pak jsem je našla a sedla si k nim...
Pak nás ještě svezli autobusem dál a vysadili nás v Rožnově (myslím). Pak jsme šli nějaký kilometr pěšky na okraj lesa a tam nás rozdělili do pětičlenných skupinek (bylo nás tam 25). Ve skupince jsem byla s Verčou, kterou jsem už trochu znala a se třemi kluky. Dostali jsme obálku, ve které byla mapka a úkoly. Museli jsme jít nějakých 6-8 km sami a cestou nasbírat klacky dlouhé dlouhé 10, 25, 50 a 100 cm (myslím), pak kameny, také nějak podle hmotnosti, nějaké listy (břízy, dubu, buku...) a nakonec si nacvičit Mrazíka jako tragickou operu.. (Každá skupinka měla jinou pohádku a žánr).
Šli jsme s krosnami na zádech, cestou jsme zmokli, trochu jsme bloudili, ptali se v pizzerii, ale nakonec šťastně došli přesně v čas... :) (Měli jsme na to přesně 2 hodiny).
Pohádku jsme docvičovali až pak v Mraveništi (tam jsme byli ubytováni). Všechny holky nahnaly do "Komary křečků", jak byla nazvána naše chatička... :) a na obě strany od nás byli kluci.
To je tak na úvod... :) Teď to zkusím nějak zkrátit - i když se mi to asi nepovede - no uvidíme...
Každý den jsme hráli nějaké "hry". Ať už to bylo se poslepu seřadit podle velikosti, bez mluvení podle datu narození a nebo namáhavé úkoly jako běhat do kopce a z kopce... :D
Nebo chodit pořád sem a tam s kamenem a klackem... Nebo jsme třeba byli v trojicích, prostřední byl uvázán rukami k těm druhým a tak jsme museli běžet do kopce a z kopce po blátě, plnit ještě úkoly a rychle přes řeku, při ne moc hezkém počasí... :D Já měla tu smůlu, že jsem byla uprostřed mezi dvěma kluky, přičemž první běhal pořád (já se přizpůsobila) a ten třetí zas už nemohl... Takže mě tam málem roztrhli a nechápali, ale žiji... Nebo jak jsme přejít tu řeku - oni měli volnou aspoň jednu ruku, takže si hned sundali bez problémů boty, zatímco já tam bojovala a pak jsem si je chtěla vzít a oni nevnímali, že by mohli dát ty ruce níž... Jsem je tam chtěla nakopat.. xD
Jinak jako bylo skvěle... I když jsem šla jen s Péťou v lese v noci s jednou baterkou a s tím, že na nás kdekoliv může vybafnout nějaký dospělý, dali jsme to... I když jsme se tam nejspíš oba báli (já tedy určitě) stále jsme se smáli, já totiž většinou neumím udělat, ať se nesměji... xD Ale v pohodě jsme posbírali celý vzkaz... (V lese upírů můžete udělat jen jednu věc - zemřít!) Bylo to rozdělené na čtyři části. Ta poslední (zemřít) byla na takové hnusné cedulce, kterou jsem chtěla raději nevidět... :D
Jedna "hra" byla "pády". Víte jak to myslím? To je tak, že se nesmíte ani pohnout a spadnout pozadu na někoho, kdo vás chytne a pak dopředu... To mi nevadilo. Tedy ne nějak moc... Ale pak to bylo horší - museli jsme vylézt na dvě lavice a pozadu spadnout dolů na ruce spolužáků... Vždy se odehrával stejný rozhovor:
,,Jste připraveni?"
,,Jsme připraveni."
,,Můžu padat?"
,,Můžeš."
,,Padám..."
A pak spadnout...
Vylezla jsem nahoru a začala...
,,Jste připraveni?"
Za mými zády se ozvala odpověď:
,,Jsme připraveni..."
Tak jsem pokračovala:
,,Mohu padat?"
,,Můžeš!"
A pak už jen jedno slovo:
,,Padám!"
Jelikož mi vše dochází později, tak jsem se prostě jen úplně narovnaná naklonila dozadu a ostatní udělala gravitace...
V tom pádu jsem si řekla: ,,Co to sakra dělám?" A nejspíš jsem zařvala... Já fakt nevím... A najednou jsem dopadla na ruce spolužáků a dvou pomocníků a všichni na mě koukali a smáli se... A tak jsem se, celá zmatená a v šoku, začala smát taky... A pak, jako všem ostatním, mi začali tleskat a jásat... Ale ten pocit jak jsem už byla ve vzduchu byl fakt hnusný... xD Všichni ale skočili, což se prý už dlouho nestalo...
Také jsme si vyráběli trika... Tak mám jedno tričko, které mi bude adapťák připomínat...
Jo a k tomu nadpisu - to tak málem napsala Verča na triko a mně se to moc líbí.. xD (Nakonec to ale spravila...)
To je k adaptačnímu kurzu asi vše... Strašně se těším na DVD, které asi i dostanu domů a bude tam natočené všechno možné - pohádky, pády, a mnoho dalšího... xD (Bude to asi i trochu trapas no... ) xD
A na úplný závěr - jsem moc šťastná, že si ve třídě tolik věříme a máme tam samé supr lidi... :) Překvapilo mě to, když někteří říkali, že se jim dnes, kdy máme volno, bude po ostatních stýskat... :)

Pošlete hlas... Prosím... :)

3. září 2010 v 19:00 | quack
Ahojte...

Málokdy vás o to žádám, ale byla bych moc ráda, kdyby jste hlasovali pro tohoto kluka... Je to Kája a znám ho... :) Nic vás to nebude stát... :) Jen pár minut... A také by neškodilo, kdyby jste to rozhlašovali dál, ale to bych asi chtěla moc... :D

Tady je odkaz:

http://talentmania.nova.cz/clanek/souteze-kolo2/druhe-hlasovani-karel-linka.html?page=2#comments

Děkuji předem... :)

Nová škola...

3. září 2010 v 13:32 | quack |  Různé kecy a můj život
Tento školní rok je pro mě jiný, než ty předchozí... Proč? Chodím na novou školu - na střední! :D

Začátek byl celkem těžký - dojet do Ostravy bylo ještě jakžtakž, když jsem měla kamarádku po boku... Ale do školy jsem musela sama. Naštěstí jsme se domluvili předem s budoucími spolužáky, že se potkáme před školou... No ne, že by tam někdo byl... Pak ale přišla Kamča a pak Hanka a když už jsme byly tři a Marek nikde, tak jsme se rozhodly jít do třídy - tedy první ji aspoň najít...

Za chvíli jsme ji našly a holky si sedly spolu a já jsem uviděla vzadu zatím volnou lavici, tak jsem šla tam. Seděla jsem a pozorovala třídu. Za nějakou chvíli se k mé lavici přibližovala holka a tak mi bylo hned jasné, že to bude moje spolusedící... :D

Zeptala se, zda si může sednout a já řekla, že jo... Proč ne, že? Přece ji nebudu posílat pryč...

Chvíli jsme mlčely a pak jsem se představila a ona řekla, že se jmenuje Denisa... A tak jsem s ní začala kecat...

Později pak zvonilo a přišla naše nová třídní a začala něco říkat...

O přestávkách jsem mluvila s Denisou a myslím, že je to opravdu hodná a milá holka... :)

První den jsme ve škole strávili 3 hodiny. Ve čtvrtek pak 4. No a dnes máme volno a v úterý zase... :) A zítra odjíždíme na adapťák. Nevím, zda se mám těšit, a nebo ne... :D Poznám tak více spolužáky a třeba si zapamatuji více jejich jména, ale také poznám jejich vlastnosti... Doufám, že budu mít spolužáky tak nějak v pohodě... :)

No uvidíme, jak se to všechno vyvine... :D

Zatím se mějte a klidně mi pište, jaký první týden jste měli ve škole vy... :)