Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Slovinsko 7. část - konec

25. srpna 2010 v 22:28 | quack |  Různé kecy a můj život
Došlo mi, že jsem ještě nedopsala poslední den Slovinska...

Ráno jsem začala balit. Téměř vše jsem už měla zabalené. Pak jsme se ještě naposled převlíkli do cyklistického a vyjeli na poslední projížďku. Ta už byla opravdu krátká. Jen malý okruh.

V Bohinjské Bistrici (nemýlím-li se) jsme se zastavili na zmrzlinu. Ve Slovinsku mají fakt moc dobré zmrzliny. Ty mi chybí...

Pak jsme se už postupně vraceli zpět, abychom dobalili, dali kola do přívěsu, batohy do autobusu a kufry do kufru... :D

Nejeli jsme rovnou, zastavili jsme se ještě na vodopádech a pak v Bledu. Na vodopádech jsem málem spadla na jednoho kluka. Naštěstí o tom do teď neví... Pak v Bledu jsme jen tak šmajdali sem a tam, stavili se na kebab, kde jsme našli holku, která pochází z ČR... Mno vážně... :) Tak jsme s ní chvíli pokecali a pak zase šli... Pak jsem si s bráchou koupila zmrzlinu... A pak jsem krmila ptáčky. První ve mě neměli důvěru, ale později byli ode mne asi 10 cm. =)

Pak jsme se už pomalu vydali k autobusu, jelikož začínalo pršet...

U autobusu už byla většina. Seděli tam před autobusem na nějaké zídce. Pak někdy, jak jsme se posbírali, jsme odjeli...

Řidiči nám pustili filmíky. Cesta tak rychle utíkala. V noci jsem pak začala usínat a než jsem se nadála, byli jsme zase v ČR. Občas jsme zastavili, buď jen na benzínku a nebo proto, že už vystupovali první lidé, co tam bydleli.

Bylo to zvláštní, jak ten týden utekl.

Nějak o půl páté jsme pak dojeli k Tescu, už tady, v tomto městě, kde bydlím... Tam nás čekal strejda, který nám odvezl bágly domů. My jeli samozřejmě na kolech. Rodiče i strejda vyjeli a já tam ještě chvíli byla s bráchou, který dofukoval kolo. Naposled jsem zahlídla Dana a naposled mi řekl ahoj jeden řidič. No a jak brácha sedl na kolo, odjeli jsme....

Doma jsme pak zalehli do postýlek. Za pár hodin, když jsem se vzbudila mi už vůbec nedocházelo, že jsem byla týden v zahraničí.... Možná kdyby mě nebolely ty modřiny a kdybych v bytě neviděla tašky s oblečením, čekající na to, až to prádlo někdo dá do pračky, až bude volná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama