Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

,,Mami, my jsme bourali..."

24. srpna 2010 v 17:47 | quack |  Různé kecy a můj život

Po tomto zážitku jsem stále trochu v šoku... A možná budu mít nějakou dobu strach vstoupit do auta... Nikomu z vás to nepřeji...


...Každý den se stává několik dopravních nehod. Člověk si říká, že ho se to přece netýká, že mu se to nikdy stát nemůže. Pletete se, stát se to může každému...

Ráno jsem potřebovala s kámoškou do Ostravy pro učebnice. Jelikož její otec nemohl, dohodla jsem se s mamkou, že nás odveze můj brácha.

Ráno jsme tedy vyrazili. Po malém bloudění jsme se i trefili ke škole. Tam jsem pak potkala budoucí spolužačku. Chvíli jsem s ní pokecala a pak se dívala po učebnicích. Ale nikde jsem nenašla žádné, které by se mi hodili. Kámoška měla štěstí a našla aspoň jednu. Pak jsme se rozhodli, že pojedeme zpět.

Ještě si pamatuji, že brácha něco říkal, že je rychlejší než tramvaj, která jela po naší levici. Pak se ale musel zastavit na křižovatce a tramvaj odjela...

Jakmile skočila zelená, tak se rozjel.

Z toho si pamatuji jen jedno - jak se zelené auto řítí naším směrem. Kdybychom jeli o něco rychleji nebo to auto o něco pomaleji, tutově by vrazilo přímo do boku, kde jsem seděla já.

Instinktivně jsem natáhla ruce před sebe, abych si chránila obličej a nohy jsem skrčila. Měla jsem strach, že vyletí airbag. Pak jsem měla zkrat - možná jsem byla na pár vteřin v bezvědomí. Jakmile jsem se probrala, ucítila jsem bolest v hlavě a v koleně.

Přes sklo jsem uviděla zelené auto. Řidič se nemohl dostat ven, jelikož ho blokovalo auto naše.

Podívala jsem se na bráchu. Koukal nepřítomně před sebe a stále svíral volant. ,,Já jsem... Naboural..." Vyšlo z jeho úst.

Zeptala jsem se kámošky, jestli je v pohodě. Nic ji naštěstí nebylo, ani bráchovi.

Prohmatala jsem si koleno. Rýsovala se mi boule. Brácha mi řekl, že mám zavolat mamce. Vytočila jsem její číslo a pak jednoduše řekla:

,,Mami, my jsme bourali..."

Pak vůbec nevím, co všechno se dělo. Brácha někam volal, ten pán někam volal. Já se mezitím bavila s kámoškou. Hlava se mi točila, bolela...

Brácha si pak začal všechno vyčítat. Snažila jsem se mu říct, že se to může stát každému, že mohlo být hůř... Nenechal si nic říct.

Později jsme odtlačili auta níž, jelikož jsme byli téměř uprostřed křižovatky.

Pak jsme čekali na taťku. Mezitím brácha s pánem a ještě jedním pánem vypsali nějaký papír o té bouračce.

I když venku stále pršelo, chtěla jsem se podívat na auto zepředu. Byl to strašný pohled. S tímto pohledem mě už ani nepřekvapilo, že když se nastartuje, vydává to tak divné zvuky.

Když taťka přijel, zavolal odtahovku. Pak jsme jen přenesli věci do druhého auta a čekali.

Pak odtahovka přijela a my jeli... Konečně jsme odjeli z toho místa...

Nabourali jsme asi o půl desáté ráno... Doma jsem byla o půl jedné odpoledne...

Já jsem jen ráda, že jsme všichni přežili.... Mohlo být hůř a teď už vím, že nabourat může kdokoliv a kdykoliv... Proto vás prosím - jezděte opatrně...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MíšaSnowy MíšaSnowy | Web | 24. srpna 2010 v 19:18 | Reagovat

Tak to je drsné!!

2 quack quack | 24. srpna 2010 v 19:29 | Reagovat

Život píše nejlépe... ;-)

3 Hanka Rose Hanka Rose | Web | 25. srpna 2010 v 22:08 | Reagovat

Jé, tak to je mi líto. Tak hlavně štěstí, že se nic nestalo. Jo, až si udělám řidičák, budu jezdit opatrně ;-)

4 quack quack | 25. srpna 2010 v 22:10 | Reagovat

Máš pravdu, mohlo být hůř... No to doufám, že si budeš dávat pozor... :-) Já mám teď z aut hrůzu, takže zatím řidičák vážně nechci... :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama