Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Čtyřmi pohledy

16. srpna 2010 v 15:49 | quack |  Různé kecy a můj život

Byla jsem na dovolené na Slovinsku se zájezdem. Je to podle skutečné události a na ty další pohledy jsem se ptala... :)


Čtyřmi pohledy

,,Dneska jen malá projížďka." Řekla jsem si v duchu. To jsem ještě nevěděla, co se přihodí.

,,Dneska se mi zdál hnusný sen." Začala mamka na snídani u stolu. ,,Spadla jsi na kole a rozbila sis hlavu, dávej dnes na sebe, prosím, pozor." Dořekla a já se na ni podívala.

Copak by mohl ten sen něco znamenat?

Po snídani jsem odešla na pokoj, který jsem měla s bráchou. Oblékla jsem si dres a připravila pití. Do batohu jsem dala poslední věci, jako třeba svačinu a výměnná sklíčka do cyklo brýlí. Pak jsem vyšla s ostatními pro kola a vyjeli jsme.

,,Dneska bude tedy jen odpočinkový den, takže se nebudeme nikam honit." Řekl Dan, náš vedoucí cyklistů a pak jsme pomalu vyjeli.

Za chvíli jsme už opouštěli náš hotel Zlatorog a vyjížděli jsme směr Ukanc a Ribčev Laz - náš první cíl. Ukanc jsme projeli, ani nevím jak. Jeli jsme pěkně za sebou a vážně jeli pomalu a klidně.

Cesta pomalu ubíhala a my uviděli na levé straně naše známé Bohinjské jezero. Cesta začala mírně stoupat do menšího kopečku a Dan úplně vepředu zpomalil. Za ním další a další postupně brzdili a než jsem se nadála bylo to u mě....



1. pohled - brácha



Pán přede mnou brzdí, rychle jsem to postřehl a zabrzdil jsem taky, pak do mého kola někdo zezadu vrazil a tak jsem se trochu naštval. Jelikož ale ti přede mnou se zase rozjeli, jel jsem dál...



2. pohled - já



Všimla jsem si, že brácha brzdí, nestihla jsem to ale úplně rychle postřehnout a tak než jsem úplně zastavila, mé kolo vrazilo do kola bráchy. Řekla jsem promiň nebo jsem aspoň chtěla. Nevím, co se stalo, ale najednou jsem byla na zemi a snažila jsem se zvednout. Cítila jsem šílenou bolest v noze, ale vůbec jsem nevěděla co je, Podívala jsem se tedy na nohy. Uviděla jsem, že mám kolo stále ještě mezi nohami. Jednu pod kolem a druhou na kole. Pak jsem zjistila, že na mé noze a kole leží taťka. Zděsila jsem se.



3. pohled - taťka



Zrovna jsem se rozhlížel, když jsem najednou uslyšel brzdy a někdo řekl promiň. Podíval jsem se před sebe, ale bylo pozdě. Silně jsem stiskl brzdy, ale přední asi víc, kolo se zvedlo na přední a já málem přeletěl. V tu chvíli jsem ale pochopil, že nepřeletím, nýbrž se pomalu převracím na dceru. Chvíli jsem měl tmu před očima. Ani nevím, co se stalo, ale nejednou jsem byl na zemi a snažil jsem se podvědomě vstát...



4. pohled - mamka



Všechno se semlelo moc rychle, ale ty nejhorší okamžiky byly jako zpomalené záběry. Všichni začali postupně brzdit, brzdila jsem taky a pak se to stalo. Taťka se najednou na kole málem převrátil přes řidítka a pak začal pomalu, ale jistě klesat na dceru... Byl to strašný pohled - poměrně malá osoba byla pod kolem a sama se prostě nemohla zvednout a v tu chvíli se na ni řítilo další kolo a celkem hodně vážící dospělý muž... Dcera se snažila dostat zpod kola, i když neměla šanci. Myslela jsem, že tohle nepřežije bez zranění...



(Opět z mého pohledu)



...Zděsila jsem se. Podvědomě jsem se snažila pořád vstát. Pak jsem se pomalu vzpamatovala a slyšela jsem výkřiky: ,,Nevstávej, lež! Hej, počkejte, spadli! Nehýbej se, počkej!"

Byla jsem zmatená. Noha bolela. Chtěla jsem uvolnit i tu druhou, která byla stále pod kolem. V té jsem už také cítila bolest. Rozhodla jsem se tedy pokusit nehýbat s nohama a čekala jsem co bude. Ani jsem nepostřehla, že taťka už zase stojí na nohách a kouká na svoji ruku, z které teče krev.

Martina, která jela za mamkou, byla asi nejvíce při smyslech a začala ze mě dávat pryč mé kolo. Chytla jsem se podvědomě za nohu, jako by to mohlo zmírnit bolest. Seděla jsem a přemýšlela, jestli s tou nohou něco nemám.

Zkusila jsem se postavit. Bolelo to šíleně, ale udržela jsem se. Za chvíli jsem se vzpamatovala už úplně a byla při smyslech. Uviděla jsem, že Dan je přímo přede mnou na druhé straně cesty a ptá se, co se stalo, jestli jsem v pořádku a říkal, že musíme mít rozestupy.

Taťka si mezitím vlhkým ubrouskem trochu očistil odřeninu na ruce a pak mi kontroloval kolo, jestli tam je vše jak má být. Kolo to přežilo, nemělo nic ohnuté, bylo na tom lépe než já.

Opatrně jsem se podívala na koleno. Měla jsem bouli. Pomalu začínalo měnit barvu. Neměla jsem nic zlomeného. Mamka rozhodla, že dál s naší partou nepojedeme, ale dojedeme do nějakého městečka. Na kole jsem se snažila šlapat jen jednou nohou. Nějak to šlo. Odpoledne, když jsem dorazila zpět na pokoj jsem zjistila, že mám jednu modřinu asi na jednom stehně, dost velkou mimochodem. jednu modřinu na koleně, též dost velkou, a další modřiny i na druhém stehně. A taky, což mě udivilo, modřinu na lokti. Také jsem si trochu narazila zápěstí...

Taťka má jednu velkou odřeninu na předloktí, do teď nevíme, o co si to mohl udělat...



*

Toto byla jedna nehoda čtyřmi různými pohledy. Brácha zjistil až na kopečku o pár metrů dál, že za ním už dál nejedu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama