Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Trip to Germany... :) :( <3

28. června 2010 v 14:14 | aktakru
Jiný slova, jinej kraj, jiný nebe tady maj... Možná poznáváte slova písničky Večernice od Anny K. Tato slova mají něco do sebe, ale těžko to můžete pochopit z pouhých slůvek, to se musí zažít.

V sobotu jsem se vrátila z jednoho státu. Je to náš soused, a proto je zde možná hodně podobných věcí, ale taky hodně odlišných. Mají třeba celkem dost úzké chodníky, neznámo proč. Mají méně cyklistů. Všude mají semafory, kterých si občas ani nevšimnete (třeba jako já..) :D A další... I to nebe mají jiné. Nemluvě o tom, že je celkem nezvyk, že mluví jinou řečí a můžete tam volně nadávat, třeba jako jedna holka... :D Ale bacha, ať náhodou nenarazíte na Čechy.. :D

Bylo tam fakt dobře, jako co si budem povídat - hned bychom jeli znova! Jasně, že občas jsme se neuměli domluvit, nebo jsme nerozuměli, taky jsme občas měli trapasy, ale co už. Sranda musí být, takže jsme ze sebe občas dělali paka... :) Ale co už.

Taky jak jsme přijeli, měli jsme menší problém se zase přepnout na češtinu, vždyť to byl takový šok. Ale snažím se už myslet v češtině, ale občas mám ještě problém s českými slůvky. :D

Škoda, že ten výlet byl tak krátký. Mohl být delší, takhle jsme přijeli, byli tam jeden celý den a pak zas odjeli a navíc jsme třeba podle mě zbytečně ztráceli čas čekáním na vlaky a autobusy. Což mi připomíná další zvláštnost - vlaky. Ne jen to, že je mají dvouposchoďové, ale taky strašně rychlé a přitom nedělají žádný rachot. A taky nestojí na všech zastávkách. Proto jsme třeba čekali na jeden vlak hodinu - všechny projížděli tak rychle, že prostě za 4 sekundy byly pryč. Bylo to jen takové "fjůůůů" a byl v čudu... :D

Prostě jakmile jsme dojeli zpět do ČR, bylo to úplně něco jiného. Ale těžko to budu vysvětlovat - musí se to zažít... Ale myslím, že fakt úplně všichni, co tam byli, chtějí zpátky. Ale aspoň něco máme - vzpomínky. A ty nám zůstanou na dlouho... :)

A co na závěr? Slova, která nám prochází hlavou - "Nejtěžší není se dorozumět, ale rozloučit se..." Vážně bylo těžké říct "good bye" ... :(

A ještě něco - nebudu tady popisovat každý den, co se dělo, za prvé - je to na dlouho a za druhé - bych stejně asi nenapsala všechno, protože těch zážitků bylo fakt moc.. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama