Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Nějak tak o poznávání lidí

9. října 2009 v 21:01 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Chtěla bych tady zase něco napsat, ale co, že? To je vždycky problém, když zrovna nad ničím zajímavým nebádám, nebo mě zrovna něco nezaujalo...

Ano, mohla bych psát o tom, jak jsem dnes polila koberec mlékem, jak jsem jela na kole s bráchou do hodinářství, jak jsem se dnes zasmála s kamarádkou... Ale zajímaly by vás takovéhle prkotinky z mého života?

Dnes bych mohla napsat článek třeba o tom, jak lze za jeden den znát o člověka víc. To už je zajimavější, týká se to i vás, protože vy jste už za život taky poznali hodně lidí. Třeba první den jste zjistili jen jméno, a pak klasická otázka: ,,Jak se máš?" A pak třeba: ,,Co nového u tebe?" a nebo ,,Co teď děláš?" Tak to je většinou obyčejný začátek konverzace. Když už máte někoho bližšího, můžete napsat třeba rovnou toto: ,,Ahoj! Normálně nevíš, co se mi stalo! Víš jak jsem ti povídala o tom filmu? Už jsem konečně zjistila, jak se jmenuje ten jeden herec!" (Toto je jen příklad)...

Ale u těch neznámých je to jiné... To taky víte, že? Těžko by jste něco takového napsali někomu cizímu... Mě jednou napsal nějaký člověk a až za dva dny jsem zjistila, že je z Tunisu a že otázkám, co jsem mu psala a on úspěšně ignoroval, vůbec nerozumněl, protože neumí česky... :-) Ale jinak dobrý...

Je to stejnak zajímavé, a když jsem byla malá, tak jsem to nedokázala pochopit, že počítač je brána do světa... Můžete se přes něj spojit s kýmkoli. Sice se semtam ten někdo, třeba z Ameriky blbě hledá, ale nakonec to stojí za to, když vy se můžete dívat třeba na srnky ve Skalici a ten druhý právě může koukat na ohromné mrakodrapy, nebo právě koukat ze Sochy Svobody...

Nikdy nevíte, kdy se vám nějaký takový kontakt může hodit... Třeba bych jednou jela do Tunisu a shodou okolností bych se potkala s tím člověkem, s kterým jsem si popovídala přes internet. On by mi třeba i pomohl, kdybych potřebovala najít například obchod, nebo já nevím, co...

Ale na druhou stranu je to riskantní, protože nikdy nemůžete na sto procent vědět, že na druhé straně je ten správný člověk a že tam není nějaký magor...

Nějak nevím, co ještě dodat... Takže papa...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama