Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Srpen 2009

Jsem....

31. srpna 2009 v 21:55 | aktakru |  Mé básně
Jsem malá rybka v rybníce,
jsem lístek rosu majíce,
jsem králíček schovaný v koutě,
jsem větvička nesena po proudě,
jsem keřík tam někde v zátiší,
jen někdo mě od šmouhy rozliší,
jsem střípek památky ve tvé duši,
a ty někdo, kdo snad o mé existenci tuší...
Jsem duch toulájící po světě,
jsem pouze odstín na barevné paletě,
jsem mráček po obloze plující,
jsem pouze kousek vosku ve svíci,
jsem písmeno v dlouhém článku,
jsem malá postava u přeplněného stánku...
Jsem ozdůbka na stromě vánočním,
jsem hvězdička ve světle půlnočním,
jsem kamínek uprostřed jezera,
jsem náboj v kapse u gangstera,
jsem jehla v kupce sena,
jsem báseň tebou čtena.

Spinalonga

31. srpna 2009 v 16:20 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Určitě se teď ptáte co to je a myslíte si, že tady v tomto článku bude odpověď... Že ano?

A já vám odpovím....

Totiž začalo to tak, že já o nějaké Spinalonze neměla taky vůbec ponětí. A pak, zničehonic, jsem jela na Krétu a tam na výlet lodí na právě tu zmíněnou Spinalongu...

Takže Spinalonga je ostrov, nijak velký, celý jeho obvod projdete do hodiny a to ještě, kdyby jste se hooodně ploužili.... :)

Spinalonga původně sloužila jako pevnost, zvlášť pro její výhodnou pozici uprostřed zálivu a lodě, které se chtěly dostat na pevninu byly vždy na dostřel děl v pevnosti. Zleva i zprava vždy dostaly dělovou kuličku a klesly ke dnu.... Jen ty nepřátelské... To je jasný.

O několik let později, kdy už se žádné děla nepotřebovala, pak ostrov začal sloužit úplně jinému účelu. Lidé totiž nechtěli mít ve svém okolí lidi nemocné leprou (malomocenství). Tyto lidi čekal šok- Byli odvezeni právě na Spinalongu, aby nemohli nikoho nakazit. Bohužel na Spinalonze nebylo nic, krom nějakých zbořených baráčků (dříve zřejmě skladů munice)....

Ovšem lidé jsou odjakživa vynalézaví, proto začali pít dešťovou vodu (mořská se pít moc nedá...) a uzavřeli dohodu s rybáři, aby jim lovili ryby... Také si opravili domy a zřídili dokonce nemocnici, a dva kostely- smutný a veselý. V tom smutném byly pohřby a ve veselém naopak svatby, protože lidé, kteří tam žili se mnohdy seznámili až tak, že se zamilovali. Také se tam rodili děti. Ale bohužel ty se taky mohli stát nemocnými leprou a to rovnou zůstali na ostrově a jako ostatní už většinou jen čekali na smrt. Ovšem ty děti, co se zdály lékaři zdravé, byly odvezeny z ostrova pryč- do sirotčince.

Když se děti dozvěděly o jejích rodičích, mohly nastat 3 konce.
Buď dobrý- rodiče s dětmi se našli a zůstali spolu.
Smutný- rodiče se s dětmi našli, ale dítě nemělo o ně zájem,
nebo nejsmutnější- dítě hledalo, ale rodiče už nenašlo.... :(

V roce 1957 (což jak usoudíte, není zas tak dávno) byl odtamtud odvezen poslední člověk....

Nyní je Spinalonga volně k nakouknutí.... Určitě stojí za to se tam podívat.... :)


A pár foteček:

1) já na kousku zdi na Spinalonze
klikni pro další fotku

2) S pohledem na moře
klikni pro další fotku

3) Když se trochu nudím... :)
klikni pro další fotku

4) Pohled na Spinalongu
klikni pro další fotku

Úplněk-překlad

12. srpna 2009 v 21:04 | aktakru |  Texty písní a videa
Tohle je můj překlad jedné písně, chápu, že to asi nebude vždy dávat smysl, ale některé části toho textu v originálu taky není úplně na pochopení... :)

úplněk

Když trnový keř zbělá, já půjdu ven,
Půjdu se podívat co jsem mohl vidět,
nevím však kam půjdu,
nevím však co uvidím,
ale nepokusím se to znova donést zpět domů.

Jako raní slunce mě budou tvé oči sledovat
jak se divím a proklínám síly co byly,
protože je potřebuju tu a teď, ale teď nejsou připraveny být a jít,
naše záměry byly vždy trochu dlouhé.

Daleko daleko, kde nezní žádná hudba, nikdo není okolo mě
a ty jsi stále tam,
daleko daleko, kde neplynou volby, žádný čas mě nemate
a ty jsi stále tam.

Ve svitu úplňku slyším řeku,
a uprostřed ticha slyším jak mě voláš,
jenže já nevím kde jsem a nevěřím tomu kdo jsem byl,
a když půjdu domů, jestli ho někdy opustím.

Kousek z knihy

12. srpna 2009 v 15:27 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Předem chci upozornit, že to není pro slabé povahy, jen pro silné lidi a nebo ty, co se jim nechcou číst tlusté knihy....

Takže, něco na úvod:

Přepíšu vám tady kousek z knihy Na věky věků od Kena Folleta. Bude to o tom, jak potrestali jednoho chlapa, že se pokoušel ukrást klenoty (krucifixy a pod.) z pokladnice. Poznámky pro vás, jsou napsány v závorce takhle.

...Odsouzeného muže přivedli před západní stranu kostela. Byl nahý a pevně uvázaný za ruce a nohy do stojícího dřevěného obdélníku, který vypadal jako rám dveří. Na popravu už čekala asi stovka lidí. Obyčejní mniši a jeptišky nebyli přizváni: nepovažovalo se za vhodné, aby přihlíželi prolévání krve.
Popravčím byl Will Koželuh, muž asi padesátiletý s pletí zahnědlou od řemesla. Měl čistou plátěnnou zástěru. Stál u malého stolku, na nějž si rozložil nože. Jeden z nich ostřil na kameni a skřípání oceli na žule vyvolalo Godwynovi mrazení v zádech. (Godwyn je převor)
Godwyn pronesl několik modliteb zakončených improvizovanou prosbou v angličtině, aby zlodějova smrt posloužila Bohu tím, že odstraší další od téhož hříchu. Potom pokynul Willu Koželuhovi.
Will se postavil za uvázaného zloděje. Uchopil nožík s ostrou špičkou a vbodl ho doprostřed Gilbertova krku. (To je ten odsouzený...) Pak ho táhl dolů v dlouhé rovné čáře až ke konci páteře. Gilbert zařval bolestí a z řezu se vyvalila krev. Will provedl další řez přes mužova ramena a vytvořil tak velké písmeno T.
Potom Will vyměnil nůž za dlouhý s tenkou čepelí. Pečlivě ho vložil do místa, kde se oba řezy dotýkaly, a odtáhl cípek kůže. Gilbert znovu vykřikl. S cípkem přidržovaným prsty levé ruky Will začal pečlivě odřezávat kůži Gilbertových zad od těla.
Gilbert začal kvílet.
Sestra Natalie (jedna z jeptišek) přidušeně zachčela, odvrátila se a rozběhla se zpátky do převorství. Cecilia (převorka) zavřela oči a začala se modlit. Godwynovi se dělalo špatně od žaludku. Kdosi v davu omdlel a padl na zem. Pouze Philemon (pomocník Godwyna) vypadal netečně.
Will pracoval rychle, jeho ostrý nůž se prořezával podkožním tukem a odhaloval spleť svalů. Krev vydatně pryštila a Will se každých pár vteřil zastavil, aby si otřel ruce do zástěry. Gilbert při každému říznutí křičel v nezmenšených mukách. Zanedlouho kůže jeho zad visela ve dvou širokých lalocích.
Will si klekl na zem a s koleny v kaluži krve začal pracovat na nohou.
Řev náhle ustal: Gilbert zřejmě ztratil vědomí. Godwynovi se ulevilo. Chtěl, aby ten muž trpěl za to, že se pokusil oloupit kostel-, a chtěl, aby ostatní byli svědky zlodějovautrpení-, ale zároveň mu přišlo zatěžko poslouchat ten křik.
Will pokračoval ve své práci lhostejně, očividně mu bylo jedno, jestli je oběť při vědomí nebo ne, dokud celá zadní kůže- na těle, pažích a nohou- nebyla oddělena. Potom přešel dopředu. Vedl řez kolem kotníků a zápěstí a pak kůži odřezal tak, že visela oběti na ramenou a bocích. Pracoval od pánve nahoru a Godwyn si uvědomil, že se pokusí stáhnout celou kůži v jednom kuse. Záhy už kůže držela pouze na hlavě.
Gilbert stále ještě dýchal.
Will provedl řadu pečlivých řezů kolem lebky. Potom odložil nože a ještě jednou si otřel ruce. Nakonec pevně uchopil Gilbertovou kůži u ramen a prudce jí trhl vzhůru. Kůže z obličeje a temena se odtrhla od hlavy, ale zůstala spojená s kůži celého těla.
Will zvedl Gilbertovou krvavou kůži do vzduchu jako loveckou trofej a dav zajásal.
....

Tak, to je jen malý úryvek. (kniha má 923 stran). Určitě si ji můžete přečíst, není furt takto krvavá.... :)

Ps: Pisněte do komentářů, kdo to přečet (pak co si o tom myslí) a kdo to radši nečetl... :)

Maksim Mrvica

12. srpna 2009 v 10:56 | aktakru
Musím se mu teď omluvit, že ho dávám do této rubriky....

MAKSIM MRVICA

Povolání: Klavírista
Datum narození: 3. 5. 1975

Narodil se v Chorvatsku (město Šibeník). O hře na klavír snil už když mu bylo 8 let. Jeho rodiče, i když o klasické hudbě nic nevěděli, ho v tom podpořili. Byli sice překvapeni jeho snem, ale poté, co zjistili, že v hodinách klavíru mu to vážně jde a je neskutečně nadaný, byli rádi, že ho přihlásili. Jeho učilka jim dokonce doporučila státní uměleckou školu.

Když měl 15 let, začala válka Chorvatska o nezávislost. Celé tři roky žil s rodičema v jejich sklepě, kde se ukrývali před bombami. Ale ve svých hodinách klavíru pokračoval.....

Rok 1993 byl pro něj velký. Zúčastnil se soutěže. Říká: ,,Lidi říkali, že si zaslouží vyhrát jen proto, že je jsem ze Šibeníka. Říkali, že ví, že tam je peklo a ptali se, kde jsem vůbec cvičil..." Ale po tom jak zahrál se objevilo hafo lidí, co tleskalo a ne proto, že by ho litovali.

Po výhře v soutěži studoval u jednoho z nejlepších chorvatských učitelů, u Vladimíra Krpana, pak přestoupil na akademii v Budapešti a dostudoval v Paříži.

Své první album nahrál roku 2000 (Gestures)....



Hraje opravdu bezvadně, si kdyžtak něco od něj najděte na youtube... Je to tam... :)




Kdo krásu světa ještě vidí?

11. srpna 2009 v 15:42 | aktakru |  Mé básně
Odpočinout si,
mít na chvíli klid,
odpočinout si,
nechtít nic víc.

Na chvíli si sednout,
pohladit trávu zelenou,
pak si třeba lehnout,
jako motýlek létat najednou.

Jen chvíli se dívat na řeku,
kde neustále voda teče,
pozorovat kachničky,
a vidět kluka a děvče.

Chvíli se jentak usmívat,
pozdravit kolemjdoucí lidi,
špatnou náladu nemívat...

Kdo krásu světa ještě vidí?

Ozývám se...!

11. srpna 2009 v 12:13 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Naposledy jsem psala.... Raději to ani nebudu zveřejňovat, však si to umíte zjistit sami... No ale já bych se měla stydět.....

Ale nedivte se, prázdniny se mi rozběhly tak rychle, že jsem až teď našla čas a náladu na počítač.... :)

Bohužel zas nevím co napsat, chápu, že se vám nechce poslouchat, tedy číst, jak jsem byla na táboře, na dovolené a jak jsem měla zánět nosohrtanu.... Atd. To vám kdyžtak trochu přiblížím v komentářích, jestli budou dotazy....

Taky nevím, jestli komunikujete vy.... Co, chodí tu aspoň někdo, když tu není nic nového???

Přemýšlím, že bych tu dala zas nějaké fotky, ale teď se mi nechce, doufám, že se na mě nikdo nezlobí....

Určitě se zase ozvu, ale teď tu píšu, jen ať víte, že já ještě žiju.... :)


Tak zatím!!!!

Ahoj