Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Březen 2009

Kniha

30. března 2009 v 20:10 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Víte, vždycky jsem nedokázala pochopit, jak někoho může pohltit kniha... Zastávala jsem se radši filmu...

Nedávno jsem měla narozeniny. Protože jsem už dlouhou dobu přemlouvala bráchu, aby mi pustil film Stmívání a on na mě prostě kašlal, koupil mi knihu. Říkala jsem si, že si přečtu pár stránek, že mě to stejně nchytí, ale stal se pravý opak. Kniha mě opravdu pohltila.... Ještě se mi to nikdy nestalo, u knížky jsem málem i několikrát brečela, přiznám se.... Víte, pro někoho je to úplná blbost, ale já to tak necítím... Víte... Zaujalo mě to, zaujalo mě to celé.... Spisovatelka dala upírům něco, co předtím neměli, dodala tomu něco... Byla jsem první na ni trochu naštvaná, ale nakonec to prostě celé nějak zapadlo... I když se knížka čte, jak se říká, jedním dechem, má pro mě až moc stránek, abych to stihla za den, což bylo blbé, nemohla jsem se vždy odhodlat zavřít tu knihu a jít spát, ke svému překvapení, jsem se vždy k tomu odhodlala v dobrou chvíli, kdybych četla ještě o něco dál, děj by se tak změnil, že bych už se od toho neodtrhla... A když jsem ji ale přece jen zavřela, nemohla jsem se dočkat, až se do ní zase začtu, nesoustředila jsem se ani na vyučování, což je někdy fakt trochu blbé... Knížka je to prostě super! A co jsem to dočetla a nevěděla jak to teda bylo, jestli ji kousne a nebo ne, tak jsem začala panikařit, mamka se mi začala chlamat a já musela volat kámošce, která už to četla a řekla mi co a jak... Ani nevím, jestli mě to zklamalo, nebo ne, jsem prostě strašně nedočkavá... Už se tak těším na zítra! Proč? Kámoška mi půjčí druhý díl.... Ježiš, já snad neusnu a když jo, o čem asi budu snít......

Jinak knížku doporučuju, ale určitě i ten film, i když jsem ho ještě neviděla a nevím, jestli mě náhodou tak trochu nezklame....


Jo a ten, co si přečetl tyhle moje kecy je dobrej.... :)

Když se kluci nudí aneb dvojité vyznání lásky

26. března 2009 v 16:41 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Ahojky.... Dnes byl celkem dobrej den, a to nejen proto, že se mi něco povedlo... :D Ale o tom psát nechci.... Budu psát o tom, co se mi stalo cestou ze školy domů...

Takže pokecala jsem s holkama a pak se pomalu odhodlala vyjít k domovu, přecházím přes cestu, na druhé straně je jen nějaká partička 4 kluků, asi stejně starých, možná mladších než já, nevím... Ten jeden (nechci nikoho urážet, nebo tak, ale prostě byl černý) se na mě otočil a řekl: ,,Ahoj!" Já si říkám, však co, ti mi nic neudělají, navíc to mám blízko, tak jsem mu řekla taky ahoj. Zařadila jsem se za ně, myslela jsem, že už bude klid, protože ti 3 ostatní (opět nechci nic říkat na pleť, ale byli bílí) se tomu, co mě pozdravil, začali smát... Jenže smůla, ten černý zpomalil a počkal až ho dojdu, pak začal mluvit:

On: ,,Máš libko?"
Já: ,,Ne..."
On: ,,Máš icko?"
Já: ,,Ne..."
On: ,,A co teda máš?"
Já: ,,E-mail..."
On: ,,Aha, tak čekej večer ode mě mail..."
Já: ,,Ty ho znáš?"
On: ,,Ne, ty mi ho řekni..."
Já: ,,Neřeknu..."
On: ,,A dáš mi číslo?"
Já: ,,Ne... Nemám důvod..."
On: ,,Aha, a na jakou školu chodíš?"
Já: ,,Na šestku..."
On: ,,Aha... Jo a to je Pavel (ukázal na něj). Víš, on tě miluje, ale stydí se... A kolik ti je?
Já: ,,Bude mi patnáct..."
On: ,,No to je jako tady Pavel, to jsou dvojčata, víš (ukázal i na třetího kluka úplně vepředu).
Pavel: ,,Máš libko, nebo icko?"
Já: ,,Vždyť jsem už říkala, že libko nemám a icko mám, ale nechodím tam..."
Pavel: ,,Aha..."
On: ,,Nepodniknem něco?"
Já: ,,Ne, díky..."
On: ,,Škoda...Víš on tě miluje a já taky..."
Já: ,,To je pěkné..." (odbočuju směrem domů, oni jdou rovně).
On: ,,Cože?"
Já: ,,Že to je od vás pěkné!"
On: ,,Aha, tak ahoj!"
Já: ,,Ahoj!"
Všichni: ,,Hahahahahaha (Prostě se chlamali jak malí.....)
Pak jsem nad tím vším přemýšlela, neví, kde bydlím, neví kontakt, jméno, příjmení, vlastně nic, takže si myslím, že jsem celkem dobrá... No, vlastně školu ví, ale co.... A věk taky.... To je ale celkem na nic... I když.... No... Teď fakt nevím...

Jaký máte na to názor? Stalo se vám to někdy? Myslíte, že mi něco hrozí, když znají školu?

Úsměv?! Kde to žiješ, holka?!

24. března 2009 v 16:55 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Anotace: Úsměvy v životě asi pomalu mizí.... Není to škoda? Smutek nemusím!!! Jo a kdo si to přečet, může to říšit dál, jakoby to bylo "Hnutí pro úsměv" ... :D


Často si říkám, že by nebylo špatné zpříjemnit někomu život, jenže se nabízí otázka- JAK???

Totiž, když se dívám na kolemjdoucí, zjistím, že se dívají jen do země a přemýšlí.... Ale proč?? Neříkám, že tak taky někdy nechodím, ale to se vážně neumíme dívat na něco hezčího, nebo prostě ne tak jednoduchého a už dávno okoukaného jako je chodník??? Proč se nepodíváme na trávu, ptáčky, stromy, jiné kolemjdoucí apod.?? Tomu já někdy nerozumím, tak si řeknu: ,,Nebuď jak ostatní, nejsi taková!" Totiž každý je trochu jiný, tak co, že?? No a tak jsem se přiměla usmívat se na všechny, kteří mě míjí (i auta). Asi z třiceti osob se na mě usmály jen dvě... A jeden řidič se na mě ještě k tomu tak blbě podíval, jakoby chtěl říct: ,,Úsměv?! V dnešní době? Kde to žiješ, holka! Jsi znát mimozemšťan?"

Trochu mě to omrzelo... Neříkám, že by se museli furt všichni chlamat, ale úsměv je fajn... Proč nepohnout těmi rty? Tím uděláte radost i mi a dalším, co se na vás usmějí!!!!

A do budoucna: Asi začnu mávat na lidi v autě, když můžu na vlak, proč ne na auta? Třeba se mi někdo zasměje a zpříjemní se mu o trochu den... Doufám...

Divadlo

22. března 2009 v 20:18 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Včera jsem byla s mamkou a bráchou a s Pavlou a s její kamarádkou Angie v hospodě, kde se později hrálo divadlo....

Přišli jsme do sálu, kde už i tak bylo hafo lidí, a my jsme se stejně přidali. Před divadlem nám hrála skupina Humbug. O té kdyžtak někdy příště... Když skončili, byla přestávka a pak se už roztáhla opona... Divadlo bylo celkem zvláštní, seděli jsme v první řadě, a hned zazečátku na nás málem spadl herec, mimochodem my ho známe, a málem jsme ho tedy chytali... Sice by jste ode mě čekali, že tu napíšu o čem to bylo, ale je to také zvláštní.... Asi to nepochopíte, nevím...

Děj nás dostal do jakési soutěže Beskydský vlk, soutěžili tam první osoby, pak i soutěže. Vždycky byla ukázka, jak to bývá třeba i v pořadu Český lev.... A pak vyhodocení, bylo to strašně legrační... Třetí vyhodnocení vyhrála soutěž Pevnost Boyard, a to tam začali hrát. Kdo si na to trochu pamatuje, ví že tato soutěž byla o úkolech, a oni v tom sále dělali, jakože my jsme opice a oni potřebují sebrat klíč, měli tam jídlo (papíry a noviny různě smuchlané), první banán hodili na mě, já ho chytla a hodila zpátky, pak to samé mamka a na bráchu řekli:,, Žer, ty mrcho jedna!" ...
Brácha se na ně naštval a hodil jim to šupou.... No a pak to nějak pokračovalo a skončilo....

Já nevím, jak to mám popisovat, museli by jste to vidět.... A stálo to za to.... :D

Zatím čauky!

Kachny a kačer

20. března 2009 v 19:09 | aktakru |  Mé básně
Tak to je další básnička, která není tak úplně moje. Napsala jsem ji totiž s kamarádem....
A máme talent co? :-D


Kachny a kačer

Kachničky si lítaj vzduchem,
Kač kač proudí každým uchem.

Jedna z nich se ohlídla
kačera tam zahlídla.

Druhá se pak zasmála,
třetí kachnu zklamala.

Čtvrtá na to:,,Ach vy holky,
upečte mu radši vdolky!"

Kačer radši odletěl,
co s kachnami nevěděl.

Slzy mé

12. března 2009 v 20:30 | aktakru |  Mé básně
Tak a další básnička....

Slzy mé

Dlaní plamen svíčky zhasnu,
však bolest necítím,
ve tmě nebo v polojasnu,
jsem zamotaná v sítích...
Srdce mé mi puklo v půli,
na co by měl někdo vůli,
když budoucnost je nejistá,
a má duše je tak čistá,
aby mi do lásky nepřidal jed,
proto slzy mé teď vidí svět...

Anděl strážný

9. března 2009 v 17:44 | aktakru |  Mé básně
Jsem ten, co nenechá tě sám,
protože být sám je kruté.
Jsem ten, co objeví se tam,
kde možná nebezpečí bude.
Jsem ten, co lítá ti mezi vlasy,
aby zlé síly odehnal.
Jsem ten, kdo ví kde se ukrývají vrazi,
aby tě odtamtud držel dál...
Jsem ten, co postará se o tebe,
abys ve spokojenosti žil.
Jsem ten, co odvede tě do nebe,
až nebude proudit krev do tvých žil...

Kdo tedy jsem?
Jsem tvůj anděl strážný.


obrázky a animace a gify

Uvěznění v autě aneb zamezení pohybu

7. března 2009 v 18:58 | quack |  Různé kecy a můj život
Píše den 7.3. léta páně 2009

Já, mamka, brácha a taťka se rozhodli, že pojedou do Ostravy, pokouknout se po nějakých postelích a stolech do pokojíku... Po neúspěchu v prvním obchodě se rozhodli jet do druhého. Tam jsme trochu bloudili, ale nakonec našli skříňku, která by nám vyhovovala... V dešti jsem s mamkou pak doběhla do skladu, kde nám dali krabici a v ní rozloženou skříňku. Netušili, tedy možná tušili, ale hodili jsme za hlavu, že ta skříň je tak velká... S otevřeným kufrem jsme jet nemohli, takže jsme sklopili přední sedadlo a přes kufr to tam dali, ovšem dvě místa tak byla obsazená, a protože na místě řidiče může sedět taky jen jeden, zůstalo pro tři lidi jen málo místa...

Brácha si sedl, pak já a mamka mě jaksi vystrčila... No prostě hlavolam, jak jsme se tam prostě vešli... Brácha se tlačil, já se tlačila a mamka taky, kdo seděl nejhůř? To nevím, já jsem seděla polovičně na mamce a polovičně normálně na autě a hlavou jsem se opírala o opěrádko od řidiče. Mamka měla jednu nohu normálně a druhou měla nějak zašprajcnutou o kličku na otvírání okna... A brácha? Ten měl nohy normálně, vlastně to měl tedy nejlepší...

Problém nastal s vystupováním... To vás asi napadlo... Mamka první nemohla otevřít dveře, nakonec se ji to povedlo, pak vyndala nohu, já se nadzvedla a mamka byla venku. Pak já a nakonec brácha...

Prostě to bylo úžasné... Možná jsem měla jet v kufru... :D

Překonáno 10 000 !!!

6. března 2009 v 18:16 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Překvapilo mě, že už za rok a půl jsem s vaší pomocí překonala magickou hranici 10 000 lidí!!! Bohužel, vůbec netuším, komu se poštěstilo a navštívil můj blog jako 10 000 návštěvník...

Ale moc Vám všem děkuju!!!!!

Můj druhý blog

5. března 2009 v 13:02 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Sice nevím, jestli je už tak moc přístupný, ale najdete tam snad aspoň něco... Možná se i pobavíte... Takže ODHALENÍ:


Ps: Není to jen můj blog, má na něm něco zásluhy i kámoška.... :D