Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis? - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce?
....Most people think time is like a river that flows swift and sure in one direction. But I have seen the face of time and I can tell you they are wrong. Time is an ocean in a storm. You may wonder who I am or why I say this. Sit tight and I will tell you a tale like none you have ever heard....

Únor 2009

Srdce

20. února 2009 v 17:45 | aktakru |  Mé básně
A další báseň....


Srdce

Nedovedu popsat vám,
jak se právě teďka mám,
trochu dobře, někdy špatně,
život vidím trochu matně...

Sníh mi bliští do očí,
někdo mi tu tlumočí,
co mi říká srdce mé,
teď už asi zamrzlé...

Divím se, jak radí mi,
mám teď asi vidiny,
dívám se na sebe mladou,
už tady mi srdce kradou...

Nesmím ho dávat lehce,
to po mě nikdo ani nechce,
srdce máme jenom jedno,
mě to bylo asi jedno,
,,Zlepši se, už je čas"!
Říká mi v hlavě tichý hlas...

Netopýr v hlavě

20. února 2009 v 17:37 | aktakru |  Mé básně
Další moje básnička, kterou jsem dnes složila...


Netopýr v hlavě

V noci,
ve tmě,
budí se síla,
mocná i slabá,
s obličejem netopýra,
malá i velká,
ale strašidelná...

Vzbudila mě jednou,
přesně o půlnoci,
od té doby,
si už nemůžu pomoci,
nespím, jen ležím,
nemůžu spát,
proč se to zrovna mi
muselo stát?

Když zavřu oči,
netopýr přilétá,
nepřiletí úplně
a začnu brečet,
chce se mi ječet,
schloulím se,
nebo jsem v kleče,
a v těle mém,
budí se křeče...

Bolest je děsná,
a hlava mi těsná,
asi mi praskne...
Mít tak sny slastné...

Co bych dala za to,
zas v klidu spát,
místo toho,
se furt musím bát...

Netopýr mě neopouští,
je stále ve mě,
Bože, prosím Tě,
ať už jde ze mě!!!

Jak je těžké psát

19. února 2009 v 20:13 | aktakru |  Mé básně
Snad nejhorší věc pro člověka, co má webové stránky, nebo píše knihy, či články do časopisů je, když neví o čem... Tím se může zabývat klidně hodinu, dvě, i celý den a stejně nepříjde na to, co by mohl napsat... Přitom témat je všude okolo tebe mnoho... To byl kdysi námět pro mou báseň, tady je:


Jak je těžké napsat báseň

Básník sice nejsem pravý,
ale za to, člověk hravý,
mohu si svůj mozek smažit,
o krásnou báseň se jen snažit.

Mohu psát, třebas o vodě,
nebo vše nechat náhodě,
asi jiným nechám básně,
a život užiju si krásně.

Nebo to zkusit o ohni,
jak je červený a dost pálí,
nebo to zkusit o bráchovi,
jak se na pohovce jenom válí.

Nebo třeba o vzduchu,
jak ho dýchám neustále,
nebo o dalším přírodním živlu,
třeba země... a tak dále!

Další moje básnička a anketa

19. února 2009 v 20:01 | aktakru |  Mé básně
Tak tohle je báseň, kterou jsem napsala ve škole a mám za ní 1 s hvězdou.... To už jsem dlouho neměla...


Taková zamilovaná

Proč bydlíš tak daleko,
že tě nemůžu mít?
Stále tě totiž budu chtít,
dokud oba budem žít...

Když tě vidím,
v myšlenkách usínám,
na tvé fotky vzpomínám,
zpívám si tvé písně v duchu,
slyším tvůj něžný hlas v mém uchu...

Myslím na tebe každou noc,
máš nademnou zvláštní moc,
nemyslím ve snech, co se děje,
a ráno vstávám bez naděje,
že tě potkám,a pozdravíš mě,
s citem ve vnitř odhalíš mě,
chytneš mě za ruce a políbíš...
Proč, proč se mi tak moc líbíš...

Jaký máte názor na výměnné pobyty?

19. února 2009 v 16:51 | aktakru
Tohle je téma, na které může mýt každý člověk jiný názor, napište mi, jak to berete vy. Mě se to teď totiž taky týká a zajímalo by mě to...

Kecafon

19. února 2009 v 16:49 | aktakru
Možná si z vás někdo všiml nové rubriky Kecafon, je to rubrika, kde budou články, ke kterým se hodně hodí komentáře....

Kloboučník

17. února 2009 v 19:46 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Opět trochu starší článek, ale vždy se u nich usměju....

Tak toto je snad první dostupná fotka z nového filmu Alenka v říší divů...
Tato postava je kloboučník, což by mě třeba nenapadlo...
Jestli jste na první pohled nepoznali o koho jde, tak to není nikdo jiný než Johnny Depp, celkem hnus, co z něho udělali, že?

Modrý nos Jacka Sparrowa

17. února 2009 v 19:44 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Je to sice trochu starší článek, ale nevadí....

Původně měl mít Jack Sparrow modrý nos. Když Gore Verbinski a Johnny Depp probírali jeho postavu, Johnnyho Deppa napadlo, že nemá nos. Přišel o něj v souboji, ale přišili mu ho a teď je modrý, protože se nedokrvuje. Gore říkal, že o tom pár chvil docela vážně uvažoval...

No, vypadalo by to dobře, ne??? :-D

Samota

17. února 2009 v 19:39 | aktakru |  Mé básně
Tohle jsem jednou napsala, když jsem byla nemocná a sama doma....


Nemít nikoho poblíž,
znamená, že jsem dočista sám,
zalezu tam kde mám skrýš,
a přemýšlím, co dělat mám...

Chvíli počkám, třeba někdo příjde,
kdo by mě ze smutku osvobodil,
snad mi to jednou takhle výjde,
když zase budu sedět sám...

Krvavé prokletí

17. února 2009 v 19:37 | aktakru |  Různé kecy a můj život
Toto je krátká povídka, kterou jsem kdysi použila na úkol do slohu, teď je ovšem napsaná už trochu jinak....

Probudila jsem se na trávě, kousek ode mě je velká louže, ve svitu vycházejícího slunce vidím, že ta louže je z krve. Cítím velkou bolest v rameni a na lýtku. Když pohnu hlavou, abych se podívala na rameno, hlasitě křupne. Rameno mám celé od krve. Je zvláštní, že vidím, jakoby díry po zubech.
Když jsem se pokusila postavit, silně zabolelo lýtko, když jsem se na něj podívala, vypadalo jako rameno. Na nedalekém kmeni stromu seděl muž, tedy spíš ještě kluk. Zeptala jsem se ho, co se stalo. Chvíli nereagoval, ale pak se otočil a řekl: ,,V noci byl měsíc v úplňku, a tady se odehrál boj, totiž, já... já jsem... vlkodlak... A kousl jsem tě do ramene, když si mě chtěla odkopnout, kousl jsem tě do lýtka, ale opravdu nevinně... Ale na to teď není čas, musíme jít..."
Nevěděla jsem kam, ale na to mi už odpověď neřekl. Vzal mě za ruku a přetáhl si ji za krkem, aby mě mohl podepírat, což bylo velmi dobré, protože se mi tak lépe šlo. Dále po nějakém čase, mi řekl, že se začnu měnit taky ve vlkodlaka, že mě se to teď už taky týká... Sice jsem mu moc nevěřila, ale v dnešním světě je už možné všechno.
Myslím, že uplynulo pár dní, než jsme došli na náš cíl. K útesu. Chvilku jsem se tázavě dívala na toho kluka, ale ten řekl jen: ,,Promiň, ale já se nedovedu dívat na to, co jsem způsobil lidem okolo mě, nejde se tomu ani ubránit, proto musím skočit, a věřím, že se potkáme v nebi, pekle, nebo v dalším životě... Doufám, že uděláš to samé a nebudeš žít s krvavým prokletím navždy..." Pak mě už jen políbil, rozběhl se a skočit z útesu.
Stála jsem jak přibitá k zemi, ani krok jsem nemohla udělat, ale za nějakou chvíli jsem se rozhodla skočit taky. Nejde to, nemůžu mít na svědomí další vlkodlaky...
Rozbíhám se, skáču...
Padám, padám... padám tak volně jako vznášející se pták... Najednou ostré kameny vyčnívající z moře, které se zarážejí do mého těla, silná bolest, ale nemůžu proti ní nic dělat... Jen počkat, až má duše vypluje z těla.... Když v tom rána jako z děla- spadla jsem z postele, cítím křeče, všechno mě bolí... Promítám sižky se snu a zjistím, že záhadný kluk se už někde objevil, někde v mém podvědomí, že by to byla vzpomínka na minulý život?